Podle dostupných statistik se můžeme dozvědět, že se každá třetí žena setkala, ze strany partnera, s domácím násilím (dále DN). Proč je najednou toto téma tak frekventované? Jednak k tomu přispěly změny po roce 1989, dále díky vlivu lobování různých neziskových organizací, ale i působením církevních sociálních zařízení a částečně kvůli tlaku Evropské unie.
 
Charakteristika domácího násilí
Denně se v tisících domácnostech za zavřenými dveřmi odehrávají různé katastrofické scénáře. Jde o fyzické, psychické, sociální (izolace oběti) a sexuální násilí a to zejména mezi blízkými partnery. DN není podmíněno rasou, náboženstvím, národností, věkem ani soc. postavením ve společnosti.

Nejen ženy....?
Ve většině případů bývá agrese směřovaná převážně na ženy, ale stejně tak se mohou jeho obětmi stát děti, staří či postižení lidé i domácí zvířata, v menší míře to bývají muži. Kvůli součastnému společenskému rozdělení rolí mužů a žen, se muži obávají hovořit o svých potížích, aby to nebylo vnímáno jako jejich vlastní slabost.  

DN se vyznačuje stupňující se tendencí, to znamená, že v určité posloupnosti se jeho intenzita stupňuje. Projevuje se nenápadně. Oběť je zpočátku slovně napadána a izolována od svých přátel a rodiny. Začne-li se bránit, tak se jí násilník omlouvá, zahrnuje ji dary, sliby.... Postupně se počet útoků zvyšuje a přechází do fyzického napadání a může skončit až smrtí. Vzhledem k tomu, že k násilí dochází v úzkém rodinném kruhu, beze svědků, bývá těžko prokazatelné a výpovědi oběti nebývá přikládán důraz.

Nepochopení okolí...
Často se lidé z okolí rodiny, v níž probíhá DN, pozastavují nad tím, proč oběti neopustí takovéto soužití, hlavně kvůli dětem. Překážkou většinou bývá blízký vztah s násilníkem, ale i strach oběti či ekonomická závislost. Stává se běžně, že širší rodina oběti tuší, co se děje, ale mlčí nebo to nechápe, v nejhorším se domnívá, že se jedná jen o záležitost obou partnerů.

Osobnost útočníka
není ovlivněna rasou, pohlavím, soc. prostředím, vzděláním, .... Často se dědí z generace na generaci (přijetím vzorce viděného v rodině). Spouštěčem agrese není v žádném případě alkohol! Člověkem provozujícím násilí bývá zpravidla psychicky narušená osobnost, která si své nízké sebevědomí a nejistotu upevňuje násilím a mocí nad druhými. Nepoznáme je na první pohled, často jsou to ti, do  kterých bychom  to často ani neřekli.

Rodová podmíněnost
vychází ze zaběhaného stereotypu, že pachatelé násilí jsou přesvědčeni, že jako „hlava rodiny“ má jejich hlas největší váhu a právo veta ve všech rozhodnutích.

Děti, svědkové DN
V poslední době se začíná mluvit o důsledku svědectví dětí v tomto typu rodiny. Děti buď přijmou roli otce-násilníka za vlastní v dospělosti nebo ji odsoudí a jsou pasivní až apatické.V obou případech jde o hrubý zásah do psychiky v jejich duševním vývoji. Tyto děti jsou agresivní, přecitlivělé, jednají impulsivně, často nemají kamarády, reagují vzdorovitě a nepředvídatelně.... Stává se, že bývají zastrašovány násilníkem, týráním jejich oblíbených domácích mazlíčků. Velkou zátěží pro děti bývá, pokud násilník při odchodu oběti z domácnosti, trvá (jako záminka pro další týrání oběti) na tom, aby děti byly ve střídavé péči obou rodičů.

„Syndrom týrané oběti“
dochází k němu při dlouhodobém týráním, kdy se začíná projevovat:
•    ospravedlňování a omlouvání partnera před okolím
•    náchylnost k alkoholu či drogám
•    emoční frustrace
•    sníženým sebevědomím
•    sebevražednými tendencemi
•    zmateností, depresivními a úzkostnými vztahy,
•    přehnanou citlivostí, neurot. projevy,...

Jak čelit domácímu násilí?
Určitě nebuďme lhostejní, když se dozvíme o případu násilí a pokusme se citlivě nabídnout svou pomoc oběti, zavolat policii, umět naslouchat, sehnat důkazy i u lékařů,...

Domácí násilí je bohužel častým jevem ve společnosti a nezájem a lhostejnost okolí mohou způsobit nenávratné škody. Proto i sebemenší pomoc obětem tohoto druhu násilí může být tím rozhodujícím krokem k zastavení agrese a potrestání útočníka. Navíc existuje spousta poraden, které jsou velmi prospěšné a užitečné a mohou být spojovacím článkem k zastavení tohoto nežádoucího jevu.