Klepy klep: Tim Roth (vpravo), Sam Shephard (uprostřed) a Sarah Polley (vlevo)přijdou ve Wendersově filmu Neklepej k poznání několika rodinných pravd (Sony Pictures Releasing)
Jméno Wina Wenderse je synonymem „poetického génia“. Křídla touhy (Wings of Desire) byla kritikou vychvalována - i když šlo tak trochu o levný hollywoodský remake s až příliš „roztomilou“ Meg Ryan – a „Paříž, Texas“ se stalo kultovní frází.
Jeho nejnovější film Neklepej (Don’t Come Knocking) se možná opírá o stereotypní postavy a zápletky, ale činí tak s respektem a nadhledem. Wendersův film oslavuje na první pohled nezřejmou poetiku, skrytou v kráse života.
Můžeme zde sledovat protřelou filmovou hvězdu Howarda Spence (hraje ho Sam Shephard, mimo jiné také autor scénáře), který se utápí v životě plném sexu, drog a nedorozumění. V zoufalství ukradne koně ze svého posledního filmu – omšelé westernové inscenace z opuštěné pouště – aby navštívil svou matku (kterou skvěle ztvárnila Eva Marie Sant), s níž nemluvil třicet let.
Když mu jeho matka vesele oznámí, že má syna jménem Earl, náhle najde smysl života a vydá se ho hledat, přičemž náhodou potká přívětivou a nádhernou servírku Jessicu Langeovou. K tomu všemu navíc trable se Sutterem (Tim Roth), který byl najat, aby ho přivedl zpátky k inscenaci, a s dívkou (Sarah Polley), která ho pronásleduje se svou zpopelněnou matkou k urně a prohlašuje, že je jeho dcerou.
Dialog je „vyždímán“ až na samou dřeň. Scény mají svůj osobitý rytmus a každá je podána s grácií šermířského souboje. Co dělá film výjimečným, je právě ona prezentace jednoduchých postav, které se stávají více a více fascinující a složitější s každým rozhodnutím, které učiní.
Sam Shepard je ztracen, vyhaslého muže, který chce začít znovu od začátku, je těžké si neoblíbit, a přestože žije pochybný život, je svým vlastním způsobem okouzlující. Shephard to vše předvádí bez domýšlivosti nebo záměru nás okouzlit, jako člověk, který nemá co ztratit. Tim Roth je příkladně chladnokrevný, neomylný, ale pokulhávající v dovednosti společenské orientace, Jessica Lange je plná překvapení, když postupně odkrývá svůj stud, který pramení z faktu, že nezná otce svého syna. Sarah Polley je plná zářících úsměvů a monologů, které vládnou životu její filmové postavy dítěte, kterému film odcizil otce.
Film je zasazen do drsné hyper-reality, do snového světa, kde barvy jsou poněkud příliš zintenzívněné, a odhalují tak křiklavost míst, které si lidé pro sebe samé vytvořili. Wendersovy oslnivé kamerové úhly, které dělají tyto scény pro diváky atraktivními, na tom mají značný podíl.
Neklepej můžeme vnímat jako odhalení rodinné morálky, která je ovšem poněkud odlišná pro příběh muže hledajícího svůj domov. Každá situace, která by byla za normálních okolností filmovým klišé, je pojata velice citlivě a s velkou dávkou smyslu pro realitu.
Wenders vytvořil neotřelý pohled na „otřepané“ postavy a zápletky a vyprodukoval tak neobvyklý umělecký počin. Tento film je dílem, kde příběh samotný je vybroušený na samotnou dřeň své podstaty.
Přesvědčte se sami.
