Foreign Policy
Tak to bude s Čínskou komunistickou stranou podle expertízy magazínu Zahrniční politika.
Ve speciální edici k 35. výročí časopisu, 16 předních myslitelů označilo „ohrožené druhy mezi námi“ – 16 institucí, hodnot a myšlenek, které jsou ještě uznávány, ale jejich dny jsou již sečteny. Seznam obsahuje pojmy jako dětská obrna, či autoemise. ČKS byla jedinou politickou stranou na seznamu. „Proti přežití Komunistické strany v Číně stojí neúprosné síly“, píše Min-Sin Pchej, ředitel Čínského programu Carnegijské nadace pro mezinárodní mír a autor předpovědi pro ČKS v Zahraniční politice. „Dnešní svět nemá žádné jednostranné režimy s představiteli, kteří jsou v důchodovém věku – a to z dobrých důvodů.“ ČKS vládne Číně od roku 1949, kdy se chopila moci po občanské válce s Kuomintangem – Národní stranou, která se pak odklidila na Taiwan. ČKS si udržuje moc skrze nadvládu nad všemi médii a informačními kanály a řadou politických kampaní, kterými terorizuje čínský lid, což vyústilo v 80 milionů nepřirozených úmrtí. Dnes strana přežívá na tvrzení, že přinesla ekonomický růst v posledních několika desetiletích, když povolila kontrolu ekonomiky po Kulturní revoluci, ničivé politické kampani na konci sedmdesátých let, jež zanechala národ v ekonomických troskách. V osmdesátých letech strana přijala reformy trhu a povolila vstup zahraničního kapitálu do Číny. Reformy ale přinesly bohatství jen skupince vyvolených, přičemž propast mezi bohatými a chudými se nadále zvětšuje.
Min-sin Pchej (www.ceip.org)
Pchej je toho názoru, že ať už Čínu čeká, nebo nečeká ekonomický růst, komunistická strana to nepřežije. Soudí, že strana nemá ústavní základnu, aby přežila výkyvy ekonomického klimatu. Navíc ještě, říká Pchej, straně chybí legitimita a je zahrabaná v korupci.
„Dokonce její vlastní elita je čím dál víc rozčarovaná, nebo cynická a strachuje se o vlastní budoucnost. Říká se, že mnoho vyšších úředníků, včetně jednoho provinciálního guvernéra, běžně navštěvuje věštce.“
Co se týče možnosti, že by ČKS znovu vynalezla způsob, jak pozdržet svou demisi, Pchei soudí: „Strana, schopná přijít s novou myšlenkou a regenerovat se, by mohla být schopna obejít hrozící nebezpečí, ale Čínská komunistická strana je příliš zkostnatělá.“
„Totalitní režimy nemají žádné vlastní motivy na zefektivnění sama sebe a úzký prostor pro manévrování. Nemoci a napětí se hromadí a zůstávají bez vhodného léku, dokud nepodnítí větší krize.“
V současnosti ČKS čelí vzrůstajícímu počtu dělnických nepokojů v Číně, jak běžní lidé už déle nechtějí, či nemohou tolerovat korupci a nespravedlnost.
Navíc, od prosince 2004, vystoupilo přes 10 milionů Číňanů z ČKS, což způsobuje vnitřní rozpad strany a otřásá jejím jádrem.
Pchej uzavírá slovy: „Pokud budou věštci upřímní, řeknou čínským šéfům, že jejich budoucnost není růžová."
