Po dlouhé věky věřili čínští lidé v božstva a respektovali buddhy. Myslím, že je tedy vhodné, že začínáme naši sérii článků „Dobré příběhy z Číny“ jedním právě o takovéto víře. O tomto příběhu se traduje, že pochází z velmi starých časů, právě tak jako mnoho jiných dobrých příběhů.
Bodhisattva Ti-cang, pocházející z božstev nebo buddhů, se ze svého obrovského soucitu rozhodla vyhledat poslední lidi, kteří ještě věří v bohy a buddhy. Ze svého soucitu se rozhodla je vyhledat a zachránit.
Bodhisattva Ti-cang se tedy přeměnila v žebrajícího tuláka, procházela vesnicemi od domu k domu a žebrala o jídlo. Nikdo jí nechtěl žádné jídlo dát a v žádném domě již nebylo místo k uctívání. Když dorazila na konec jedné vesnice, uviděla stařenku jak pálí kadidlo před sochou buddhy. Rovnou šla k ní, vyprosit si nějaké jídlo. Stařenka zaváhala: „Mám pouze poslední misku rýže. Můžeš si vzít polovinu, ale druhou polovinu potřebuji, abych mohla obětovat buddhovi.“
Když bodhisattva Ti-cang uviděla laskavost této ženy a její srdce oddané buddhovi, odhalila jí, co se stane. Ukázala na pár kamenných lvů na konci vesnice a řekla: „Až se oči těchto lvů zbarví do ruda, znamená to příchod velké povodně. Pospíchej potom do kopců. Zaručuji ti, že budeš v bezpečí.“ S těmito slovy se bodhisattva v podobě žebráka vytratila.
Tato dobrosrdečná žena šla říci o předpovědi všem lidem ve vesnici. Nikdo jí však nevěřil. Namísto toho se jí vysmívali. Řekli jí, že se zbláznila a že je pověrčivá: „Jak by se jen pro všechno na světě mohly oči kamenných lvů zbarvit do ruda?“, říkali. Obhajovala svá slova, aby jí vesničané uvěřili, ale bez úspěchu.
Stařenka se tedy rozhodla pamatovat si předpověď onoho žebráka a kontrolovala oči kamenných lvů každý den. Jednoho dne se několik uličníků z vesnice rozhodlo udělat si z této ženy legraci. „Pojďme ji převézt, namalujeme lvům oči na červeno.“
Když uviděla, že se oči lvů zbarvily do ruda, zpanikařila. Utíkala do kopců a volala na vesničany: „Pospěšte si, utečte! Přichází velká povodeň!“ Nikdo neposlouchal. Smáli se jí až se za břicha popadali.
Když se jí nepovedlo nikoho přesvědčit, utíkala stařenka na kopec sama. Když konečně dosáhla vrcholu, podívala se zpět a uviděla, jak se celá vesnice utápí v obrovské vodě.
S lítostí zaplakala.
Související články:
Nejkrásnější příběhy z Číny: Příběh císaře Cheng Tanga
Nejkrásnější příběhy z Číny: Jak Pchan-ku stvořil Nebe a Zemi
Nejkrásnější příběhy z Číny: Prorážet svůj štít vlastním kopím
