Organizátoři se letos snažili zaměřit se na globální povahu současného světa, která se promítá a prolíná lokálně do různých kultur, náboženských představ, etnických skupin a jejich vzájemného soužití. Zároveň se formou vybraných filmů pokusili nastínit nejen problematiku porušování lidských práv v různých koutech světa, ale i poukázat na potřebu respektu a porozumění mezi lidmi, které je dělí více, než by se na první pohled mohlo zdát. Přitom se však pořadatelé festivalu snažili vyhnout politickým a ideologickým předpojatostem, které by mohly narušit originalitu festivalu a strhnout ho do jakési formy pouhého politického protestu, což by celkový dojem této zajímavé podívané vrhlo do šedi politické propagandy.
Filmy letošního ročníku zachycují palčivé otázky života lidí, poznamenaných válečnými konflikty, nazírání na svět plný utrpení dětskýma očima, problematiku nerovných vztahů žen a mužů a taky se lehce dotýkají nepříliš povzbudivého stavu životního prostředí, který se může projevit i ve vztazích mezi lidmi. Součástí přehlídky filmů je výstava fotografií Michala Novotného - Česká armáda v mírových misích. Do přehlídky se zapojili autoři z mnoha zemí Evropy, Ameriky a Asie.
Džíny z Číny
Mezi zajímavé tituly patří i snímek Džíny z Číny, dokument USA z roku 2005, který zachycuje otázky nelidsky pracující mládeže a někdy i dětí v továrnách Čínské lidové republiky. Novodobí kapitalisté v komunistické Číně, kteří začali obchodovat s velkými nadnárodními společnostmi se chopili příležitosti a s vidinou jasných zítřků se neštítí vydělávat na chudobě nejnižší společenské vrstvy obyvatel této součastné velmoci, která se prezentuje jako demokratická země a přičemž je schopná pro větší výdělek obětovat i blaho svých vlastních občanů.
Film je skutečným příběhem 16-leté Yasmine Li a jejích spolupracovnic, které jsou nuceny z různých existenčních důvodů, k otrocké práci v továrně na výrobu džínových kalhot. Tato práce je velmi vyčerpávající, dělníci pracují za podprůměrnou mzdu v nelidských podmínkách továrny. Pro splnění zakázek v termínu, musí zaměstnanci pracovat až 16-20 hodin denně a za sebemenší polevení v tempu jsou krutě postihování.Odtrženi od domova, strádají steskem po vzdálených rodinách, které vídají jen jednou za 1-2 roky. Často se stává, že vyčerpané děti a dospívající usínají na směně při práci, nedostávají včas peníze, jsou okrádáni o výdělek nesmyslnými srážkami ze mzdy a pokud onemocní nebo otěhotní, jsou okamžitě propuštěni z práce. Není výjimkou, že v tamních továrnách pracují i 14-letí, jejichž doklady jsou falšovány, aby mohli pracovat jako levná pracovní síla pro zahraniční investory, i když zde dochází k jasnému porušení zákona. Pokud je plán v ohrožení, jsou pracovníci „motivováni“ slogany typu: „Pokud nebudeš dnes tvrdě pracovat, budeš zítra ještě hůře shánět práci“ nebo „Dnes pracujeme celou noc přesčas!“
Přes nevlídnost tématu se autoři snímku snažili vystihnout pocity pracujících mladých lidí, a také jejich sny a přání. Zároveň se autorům velmi dobře podařilo vykreslit propad mezi, stále ještě (hlavně na venkově) přetrvávající ač mírně oslabenou, tradiční kulturou v kontrastu s dravostí kapitalismu deroucího se do komunismem poznamenaných duší čínských lidí. A přitom odkryli část mentality prostých i zbohatlých lidí, které postihl duch komunismu s kapitalistickou tváří a jasně ukazuje směr, kterým se dnešní Čína ubírá.
Více informací o festivalu Jeden svět je možné získat na www.jedensvet.cz.
