Po třech letech vymývání mozku a mučení v čínském vězení
Dr. Charles Lee, americký státní občan, který byl od 22.ledna 2003 tři roky vězněn v Číně, se 21.ledna 2006 vrátil do USA. Velká Epocha udělalal s Dr. Leem interview. Níže uvádíme jeho zkrácenou verzi.
EPT: Proč jste byl v Číně zatčen?
Dr. Charles Lee: Měl jsem v úmyslu napojit se na státní média, abych mohl napojit videa, ve kterých je zobrazeno pronásledování Falun Gongu.
EPT: Vyprávějte nám prosím o soudním řízení.
Dr. Lee: Při soudním přelíčení mi byla odepřena veškerá práva. Měl jsem důkazy, které dokládaly moji nevinu, ale nesměl jsem je předložit. Pokoušel jsem se hájit, ale dokonce ani to nepřipustili, obzvlášť, když jsem uvedl důvody, proč jsem chtěl zveřejnit pravdu o pronásledování. Pořád mi brali slovo; jakmile jsem začal mluvit přerušili mě. Tak jsem neměl žádnou šanci, abych se hájil. A nesměl jsem předložit žádné důkazy, přestože jsem se o to pořád pokoušel.
Toto soudní přelíčení bylo zcela nezákonné – neakceptovatelné.
EPT: Jak bylo s Vámi zacházeno?
Dr. Lee: Zpočátku, když jsem byl zatčen v provincii Guangdong a poté převezen do hlavního města provincie do Guangzhou, mučili mě pouty, která se mi zařízla do masa až na kost; bylo to extrémně bolestivé. Celkem 92 hodin mě nenechali spát. Použili pouta jako mučícího nástroje. Zezadu mi zvedli ruce nahoru, takže jsem se už nemohl ani pohnout a když ano, tak jen za velkých bolestí.
Zahájil jsem hladovku, od 22. ledna do 10. února – celkem 18 dnů.
21. března bylo soudní líčení. Trval jsem na tom, abych mohl nadále praktikovat Falun Gong, tedy mi 27. března, po soudním přelíčení, pouta znovu nasadili. 30. jsem zahájil další hladovku, protože jsem chtěl podat odvolání na základě nezákonného přelíčení. Musel jsem vyhotovit tři kopie a ještě čtvrtou pro mne, tedy celkem čtyři ručně psané spisy – s pouty na rukou.
9. května bylo moje odvolání zamítnuto a já jsem opět na protest z tohoto nezákonného zacházení zahájil hladovku. Podle jejich zákonů to bylo definitivní a hned potom jsem byl uvržen do vězení, tedy 12. května jsem byl převezen do vězení v Nanjingu. Držel jsem pořád ještě hladovku a 14. května jsem měl hovor s americkým konzulátem a řekl jsem jim: „Já zde mám nějaký materiál, který je určen pro vás. Dnes přeruším hladovku a pokud ten materiál nedostanete během dvou týdnů, zahájím hladovku znovu.“ Neboť ten materiál byl navýsost důležitý. Všechny podrobnosti přelíčení tam byly zaznamenány, co úředníci řekli a co udělali, proč mi to či ono nedovolili a také moje odvolání a to jak mě mučili. Po dvou týdnech jsem viděl, že můj požadavek nebyl splněn, tak jsem hladověl dál.
Nucená výživa byla velmi bolestivá a já jsem se proti tomu mohutně bránil. Tedy mi vrazili tu velkou, tlustou hadici brutálně nosem do žaludku, takže jsem musel několikrát zvracet. Bylo to příšerné – řval jsem bolestí. Kameraman byl čerstvý absolvent policejní školy, omdlel před mýma očima. 2. června dostal americký konzulát konečně materiál, který jsem jim chtěl poslat.
Můj Zhuan Falun (hlavní dílo z Falun Gongu) se pořád ještě nacházel v jejich rukách a já jsem jim řekl, že mi buď můj Zhuan Falun vrátí, nebo s hladovkou nepřestanu. 3. června opět začali s nucenou výživou. Dříve než začali, tak řvali: Ochutnej moc demokratické tyranie lidu!“ Šli do toho s přemírou chuti, aby mě mučili, jako kdyby to bylo něco báječného. Nechali hadice vězet v mém nose; sám jsem si je vytáhl.
Nucená výživa byla pro ně také metodou mučení.
Měli takzvané pracovní kolektivy, anti-Falun Gong pracovní kolektivy. Byl jsem obklopen 15 lidmi, kteří na mě řvali. Falun Gong je takový a takový, je šílený, proč na to věříš? Bylo to zlé... tak to šlo každý den. Tedy jsem z protestu zase držel hladovku, od 14. do 18. července. Tentokrát nechali tu hadici v mém nose 33 hodin a já byl přivázán k posteli. 33 hodin jsem se nemohl pohnout, bylo to hrozně bolestivé – bylo to peklo.
Potom přišlo vymývání mozku. Od srpna 2003 mě nutili dívat se na video. Tři hodiny denně. Byly schůze, kde byl Falun Gong zatracován; tříhodinové schůze, pak přišli policisté a mluvili se mnou. Toto dělali tři až čtyři měsíce a když neviděli žádné výsledky, změnili svou strategii.
Koncem roku 2003 mě přinutili k otrocké práci, měl jsem vyrábět boty.
K tomu muselo být použito průmyslové lepidlo, které obsahovalo benzol a bylo velmi jedovaté a nepříjemné. Vyvolalo to u mne mimo jiné bolení hlavy a potíže s dýcháním. Na druhou stranu jsem se snažil tu práci odmítat, byl jsem přece nevinný – oni neměli právo, nechat mě dělat tuto práci. Byl jsem donucen 16 dnů nepřetržitě stát, od rána do večera, před ostatními vězni. Oni na mě verbálně útočili, uráželi mě. Když jsem nestál vzpřímeně, strkali do mne a kopali mě.
Pokoušeli se mě dohnat k doznání tím, že mě nutili k sezení. Říkali, člověk tu musí sedět a přemýšlet o svých zločinech, jako při pokání. Jednoduše jen tu sedět, v jedné vnucené pozici. Nejdelší doba byla 48 dnů za sebou, což mělo za následek, že se u mne projevily srdeční problémy. Po snídani, bylo to v 7,30 hod. začalo sezení; na oběd se tedy obědvalo a potom zase sedět, pak byla večeře a po ní ještě zase sedět dál, aby se mohla sledovat čínská televize (China Central Television). Po každé hodině jsem směl na 5 minut vstát a projít se. Ta stolička byla asi takhle vysoká (Lee ukazuje rukama velikost menší než 30 cm, široká byla také tak a hluboká jen asi 15 cm), člověk tam seděl a seděl a na zadku se mu udělaly tvrdé, bolestivé mozoly a záda také příšerně bolela. Dlouhou dobu jsem byl velmi vyčerpaný. Po dvou, třech týdnech pracoval můj mozek již jen velmi pomalu. Když přišel pracovník z konzulátu, nemohl jsem téměř ani promluvit... nějak už můj mozek nefungoval správně!
EPT: Jak obvykle vypadal Váš průběh dne ?
Dr. Lee: Po celý ten čas s člověkem pořád něco dělají, například sezení na vymývání mozku. Pořád vymývání mozku, od počátku až do posledního okamžiku. Říkají, ty jsi vězeň, ty jsi spáchal zločin a musíš být potrestán.
EPT: Jak reagovali na Vaši víru ve Falun Gong?
Dr. Lee: Všechno bylo naplněno nenávistí. Když jsem byl na letišti zatčen, pokusil se jeden policista vzít mi Zhuan Falun. Říkal: „Vždyť Vy máte pořád ještě tento Zhuan Falun!“
Oni udělají všechno, aby tě urazili, aby ti ukázali jejich opovržení a řekli ti, že jsi duševně chorý.
EPT: Co bylo to nejhorší na pobytu ve vězení?
Dr. Lee: Myslím, že to nejhorší bylo, že jsem nikdy nedostal možnost uvidět svou matku nebo pro ni něco udělat. Mezitím zemřela, před rokem. Je jedno, co se stalo mně, já to dokážu snést a po určité době jsem se z toho zotavil. Ale moje matka zemřela a já nemohu dělat vůbec nic.
EPT: Je něco, co byste chtěl sdělit lidem o pronásledování Falun Gongu?
Dr. Lee: Je to extrémně hrůzné; skutečně, když si nyní vzpomenu na to co bylo: bylo to skutečné peklo. Někdy vskutku přeháníme, když říkáme, že to bylo peklo, ale toto bylo skutečné peklo v pravém slova smyslu. Celý ten čas mě pozorovali; člověk je neustále pod tlakem. Oni ti dají pocítit, že není úniku, neexistuje žádné východisko, člověk je pod neustálou kontrolou.
Je to opravdu peklo. Přál bych si, aby se každý ve světě dozvěděl pravdu o tom, co při tomto pronásledování probíhá. Když někoho okamžitě zabijí, může to být ještě v pořádku, protože on netrpí takovými bolestmi. Ale když jsou lidé mučeni takovýmto způsobem, a není žádná naděje, že to skončí, je to mnohem horší, mnohem horší než smrt. Docházelo dokonce ke střetům se spoluvězni, kteří mě hlídali. Říkal jsem jim: „Vy mě nesmíte zabít, že ano?“ Oni odpovídali: „Ó, my to ale můžeme provést tak, že to bude horší než zemřít.“ To oni skutečně řekli. Vědí, jak člověka mučit, vědí, jak nechat člověka trápit až do krajnosti. To je horší než smrt. To, že nechají člověka trápit – nekonečně dlouho trápit, a konec je v nedohlednu. To je extrémně zlé.
Vkládám celou svou naději v to, že se lidé dozvědí pravdu a že se všichni lidé přičiní, že se všichni spravedliví lidé přičiní o to, aby toto pronásledování skončilo.
