Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem Komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times nyní postupně uveřejňuje překlad knihy „
Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Celá série zde.


Obsah


1. Právo a víra

2. Právo jako nástroj tyranie v komunistických režimech
a) Politika státního teroru mimo rámec zákona
b) Neustále se měnící normy toho, co je a není správné
c) Čínská komunistická strana: oficiální přehlížení zákona

3. Jak komunismus deformuje právní normy na Západě
a) Podkopávání morálních základů práva
b) Ovládnutí legislativy a promulgace
c) Schvalování zlovolných zákonů
d) Omezování trestního stíhání
e) Používání cizích zákonů k oslabení americké suverenity

4. Obnovení ducha zákona

Odkazy

xxx

1. Právo a víra


Právo je mocnou silou spravedlnosti, která potvrzuje dobro a trestá zlo. Ti, kteří píšou zákony, musí určit, co je dobré a co je špatné. Z hlediska víry pocházejí tato kritéria od bohů. Zákony, které řídí lidskou společnost, vycházejí ze svatých písem.

Chammurapiho zákoník ve starověkém Babylonu je prvním psaným zákoníkem v lidské historii. Je vyryt na pamětní tabuli a nad kodexem je pozoruhodná scéna: Šamaš, bůh slunce a spravedlnosti, odevzdává zákony králi Chammurapimu. Jde o zobrazení boha, který uděluje lidskému vladaři pravomoc vládnout svému lidu pomocí práva.

Desatero přikázání ve Starém zákonu považovali Hebrejci současně jak za božský, tak za světský zákon – tradici, která se stala základem právní kultury na Západě. Počínaje římskými císaři ve čtvrtém století přes východořímského císaře Justiniána I. a jeho nástupce, až po prvního anglosaského krále Alfréda Velikého, právní systém na Západě vždy čerpal inspiraci z Mojžíšova Desatera a z křesťanského učení. [1]

Věřící lidé se domnívají, že na to, aby se zákon považoval za právoplatný, musí obsahovat božské normy dobra a zla a náboženské učení. Myšlenka nenásilné občanské neposlušnosti ve Spojených státech má svůj původ v rané křesťanské nauce. Římský císař přikazoval, aby křesťané uctívali římské bohy a aby byly sochy císaře postaveny před židovskými synagogami. Protože to ale znamenalo přímé porušení prvních dvou přikázání, křesťané se rozhodli raději čelit ukřižování nebo upálení na hranici, než nařízení císaře poslechnout. Jinými slovy, světské právo musí být podřízeno božskému přikázání, které je posvátné a neporušitelné.

Všeobecně je možné rozdělit Desatero do dvou kategorií. První čtyři popisují vztah člověka a Boha, kde se hovoří o patřičné úctě k Bohu. Dalších šest určuje vztahy mezi lidmi a ve své podstatě odrážejí Ježíšovo učení: Miluj bližního svého jako sebe sama. Úcta k Bohu je nezbytná a umožňuje lidstvu zachovat si principy čestnosti a spravedlnosti v nezměněné podobě.

To samé platí pro Čínu, kde byl zákon historicky uveden v platnost císařským dekretem. Císař neboli Syn nebes musel následovat prozřetelnost a principy Nebe a Země. Toto je Tao neboli Cesta, kterou přinesl Lao-cʼ a Žlutý císař. Tung Čung-šu, učenec z dynastie Chan, prohlásil: ,,Velikost Taa pochází z Nebes. Nebesa se nikdy nezmění, a stejně tak ani Tao.“ [2] Ve starověkém čínském pojetí neznamenají ,,Nebesa“ přírodní síly, ale představují nejvyššího boha. Víra v Tao nebes tvoří morální základy čínské kultury. Čínský legislativní systém odvozený z této víry ovlivňoval Čínu po tisíce let.

Americký znalec práva Harold J. Berman věřil, že zákon existuje v souladu se všeobecnými principy společenské morálky a víry. Dokonce i když oddělíme církev od státu, oba jsou na sobě vzájemně závislé. Koncept spravedlnosti a zákonnosti musí v každé společnosti pramenit z toho, co je posvátné. [3]

Jinak řečeno, zákon musí mít autoritu, která pochází ze spravedlnosti, předané lidstvu bohy. Nejenže je zákon čestný a spravedlivý, ale je i posvátný. Moderní právní systém si zachovává mnoho aspektů náboženského obřadu, který posiluje jeho moc.

2) Právo jako nástroj tyranie v komunistických režimech


Komunistické strany jsou antiteistické kulty. Ve svých legislativních principech nebudou nikdy následovat učení spravedlivých bohů. Jejich cílem je přerušit vazby společnosti na kulturu zděděnou od předků a na tradiční hodnoty. Od samého začátku neměly komunistické strany v úmyslu zachovat spravedlnost.

a) Politika státního teroru mimo rámec zákona


V tradiční společnosti hlásali křesťané milovat bližního jako sebe samého. Konfuciánské učení říká, že dobrosrdečný člověk miluje ostatní. Láska se tu neomezuje pouze na úzký koncept lásky mezi mužem a ženou, nebo lásky mezi rodinnými příslušníky či přáteli. Láska také zahrnuje dobrotivost, milosrdenství, spravedlnost, soucit, nezištnost a jiné ctnosti. S touto kulturní základnou je zákon nejen posvátný, ale ztělesňuje i podstatu lásky v lidské společnosti.

Žádný právní systém nedokáže obsáhnout všechny možné formy konfliktu a vynést nad všemi z nich rozsudky. Takže zákony nejsou jen specifickými pravidly, ale musí rovněž zohlednit subjektivitu všech stran. Soudce se musí držet ducha zákona a vynést verdikt, který se řídí principem laskavosti.

Ježíš v Jeruzalémském chrámu napomínal farizejské za jejich pokrytectví, neboť přestože přísně dodržovali Mojžíšova slova, ignorovali ctnosti vyžadované zákonem, jako je spravedlnost, milosrdenství, pravdivost a podobně. Ježíš byl schopen přesáhnout doslovný význam a uzdravoval i v sobotu a setkával se s pohany, protože to, na čem mu záleželo, byla laskavost obsažená v učeních.

Naopak komunismus má kořeny v nenávisti. Nejenže nenávidí Boha, ale nenávidí i kulturu, životní styl a všechny tradice, které bohové pro lidstvo vytvořili. Marx vyjádřil velmi jasně touhu zničit sebe i celý svět. Řekl: ,,S pohrdáním mrštím svou rukavici do tváře světa a pak budu kráčet jeho rozvalinami jako stvořitel.“ [4]

Sergej Gennadijevič Něčajev, pomatený revolucionář z carského Ruska, napsal ve své brožuře „Revoluční katechismus“, že revolucionář „zpřetrhal všechna pouta, která ho pojí se společenských řádem a civilizovaným světem, se všemi jeho zákony, morálkou a zvyky a se všemi jeho přijatými konvencemi“. „Je jejich neúprosným nepřítelem, a pokud by s nimi žil, je to jen proto, aby je rychleji zničil.“ [5]

Něčajev nenáviděl svět a nerespektoval zákony. Použil duchovní pojem „katechismus“, aby popsal svou vizi kultu, který pohrdá světem. ,,Ten, kdo přechovává jakékoli sympatie s tímto světem, není revolucionář,“ uvedl.

Lenin vyjádřil obdobný názor: ,,Diktatura je moc založená na síle a neomezují ji žádné zákony. Revoluční diktatura proletariátu je moc získaná a udržovaná za použití násilí proletariátu proti buržoazii, moc, která se neomezuje žádným zákonem.“ [6]

Používání politické moci k zabíjení, mučení a zavádění kolektivních trestů bez právních zábran není nic jiného než státní teror. Tato chladnokrevná brutalita je prvním krokem, k němuž dojde po nastolení klasického komunistického režimu.

Měsíc po svrhnutí ruské vlády bolševiky v roce 1917 byly při politických čistkách v době politického boje zabity stovky tisíc lidí. Bolševici založili Všeruskou mimořádnou komisi, jejíž zkrácený název byl Čeka, a udělili jí pravomoc k urychleným popravám. V letech 1918 až 1922 zabili čekisté bez soudního procesu více než dva miliony lidí. [7]

Alexandr Nikolajevič Jakovlev, bývalý ministr propagandy, člen sovětského politbyra a sekretariátu Komunistické strany Sovětského svazu (KSSZ), v předmluvě své knihy Hořký pohár: ruský bolševismus a reformní hnutí píše: ,,Jen v tomto století zemřelo v Rusku v důsledkem války, hladu a represí dohromady 60 milionů lidí.“ Jakovlev na základě záznamů z veřejných archivů odhadoval, že v čase sovětských perzekučních kampaní bylo zabito 20 až 30 milionů lidí.

Politbyro Sovětského svazu zřídilo v roce 1987 výbor, jehož členem byl i Jakovlev a který měl za úkol přezkoumat justiční omyly sovětské vlády. Po probrání se tisíci spisy Jakovlev napsal: „Mám obavu, se kterou si už dlouho nevím rady. Zdá se, že pachatelé těchto zvěrstev jsou lidé, kteří jsou duševně pomatení, ale bojím se, že takové vysvětlení celý problém příliš zjednoduší.“ [8]

Jakovlev zkrátka viděl, že zvěrstva páchaná v době komunismu nepocházejí z běžného lidského myšlení nebo popudů, ale že byla velmi pečlivě naplánována. Tyto zločiny nebyly spáchány pro větší dobro světa, ale z hluboké nenávisti k životu. Strůjci komunismu nepáchali zvěrstva z nevědomosti, ale ze zlomyslnosti.

Po založení Sovětského svazu zavedly státní terorismus další komunistické režimy v Číně, Severní Koreji a Kambodži. Jak se píše v „Sedmém komentáři: O historii zabíjení komunistické strany“ z knihy Devět komentářů ke komunistické straně, čínská komunistická strana způsobila před obdobím reformy 60 až 80 milionů úmrtí – číslo, které převyšuje počet obětí obou světových válek. [9]

b) Neustále se měnící normy toho, co je a není správné


Komunismus ve snaze prosadit vlastní vnitrostátní cíle ignoruje během vykonávání státního teroru veškerý smysl pro zákonnost. Navenek se však snaží přesvědčit západní země o tom, že mu jde o dodržování zásad právního státu. Dělá to proto, aby takto mohl ve jménu obchodního a hospodářského partnerství, kulturní výměny a geopolitické spolupráce proniknout do svobodné společnosti a rozvrátit ji.


Takto Komunistická strana Číny například na začátku reforem v roce 1979 schválila „zákon o trestním řízení“ zdánlivě na posílení justice. Tento zákon se však ve skutečnosti nedodržuje.

Podle Marxe je zákon produktem rozporu mezi třídami a nástrojem, který ztělesňuje vůli vládnoucí třídy. Zákony komunistické strany nepocházejí ani od Boha, ani ze skutečné lásky k lidem, ani z touhy mít spravedlivou společnost. Vše, na čem záleží, jsou zájmy vládnoucí skupiny, tedy komunistické strany. Jak se mění zájmy a cíle strany, tak se mění i její zákony.

Přirozeně, jakmile se komunistická strana v Číně chopila moci, přešla k třídnímu boji a začala okrádat všechny občany. Následně vyhlásila zákon o „kontrarevoluční činnosti“, který se vztahoval na všechny, kdo se postavili politice strany. Kontrarevolucionáře trestali komunisté odsouzením do vězení nebo zastřelením.

Po masovém okrádání a zavedení veřejného vlastnictví potřebovala komunistická strana způsob, jak si uchovat to, co nakradla. Přesunula své priority na hospodářský růst a zavedla zákony, které chránily soukromý majetek. V reálu nešlo o nic jiného než ochránit vlastní zájmy strany, protože majetku patřícímu obyčejným Číňanům se stejné ochrany v praxi nedostávalo. Nekonečné nucené demolice domovů v zájmu rozvoje země ukazují, že režim dál uplatňuje násilí a porušuje právo na soukromé vlastnictví.

Začátkem roku 1999 komunistická strana oznámila, že je potřeba „řídit zemi na základě zákonů“. [10] O několik měsíců později začalo celostátní pronásledování stoupenců Falun Gongu, kteří dodržují zásady pravdivosti, soucitu a tolerance. Strana zřídila Úřad 610 podobný gestapu, který měl za úkol vést kampaň proti Falun Gongu. Tento úřad má pravomoc obcházet všechny zákony a soudní postupy a manipuluje veřejnou bezpečností a soudním systémem, jen aby mohl v perzekuci Falun Gongu pokračovat.

Strana si musí neustále vymýšlet nové nepřátele, aby zastrašovala lidi, zakryla své monstrózní zločiny a uskutečňovala brutální represe pro své vlastní zájmy. Způsoby a cíle pronásledování se neustále mění, od kampaní proti velkostatkářům a kapitalistům, přes masakr studentů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 až k potlačení stoupenců Falun Gongu a obhájců lidských práv.

Proto museli čínští komunisté změnit i zákon. Za dobu víc než šedesáti let, kdy strana vládne, vyhlásila čtyři ústavy, z nichž poslední prošla od svého zavedení v roce 1982 čtyřmi revizemi. Strana získala zkušenosti z početných politických kampaní a zneužívá právo k zakrytí svých motivů a činů, přičemž někdy se ani neobtěžuje tuto kamufláž použít.

c) Čínská komunistická strana: oficiální přehlížení zákona


Komunistická strana Číny používá v ústavě rozvláčný jazyk, aby ukázala, že je odhodlána dodržovat zásady právního státu a mezinárodní normy. V praxi se však tato ústava nikdy nedodržuje a práva jako svoboda projevu, víry a shromažďování nejsou ve skutečnosti nijak chráněna.

Podle teorie marxismu odráží zákon vůli vládnoucí třídy a je nástrojem vlády. Podle této teorie jedná komunistická strana, když vytváří a novelizuje zákony, aby potlačila své nepřátele.

V takovém zřízení může být každý, kdo se odváží zpochybnit „vůli vládnoucí třídy“, to jest kdokoli, kdo je proti zájmům komunistické strany, vystaven zákonnému stíhání jako třídní nepřítel, ať už jsou to nezaměstnaní, demobilizovaní vojáci, rolníci, jejichž půda byla vyvlastněna, lidskoprávní advokáti anebo jednoduše ti, kdo sotva přežívají.

Právníci, kteří působí v komunistických zemích, jsou si plně vědomi toho, že způsob, jakým jsou psány zákony, nechává příliš prostoru pro různé interpretace. Jakmile se právník odváží citovat zákon a argumentovat ve prospěch spravedlnosti, soudce a prokuratura ho umlčí tím, že budou hovořit o údajném duchu zákona. Dokonce nestydatě tvrdí, že soud je pod vedením komunistické strany a musí se řídit jejími příkazy. Bez ohledu na to, co si tito jednotliví soudní zaměstnanci myslí, to, co říkají, skutečně odráží ducha zákona, tak jak existuje v komunistických režimech.

V čínském soudním systému během výslechů perzekuovaných příznivců Falun Gongu můžete z úst soudců slyšet například tyto výroky: Proč do toho taháte zákon? Záleží mi jen na politice. Strana nedovoluje obhajobu. Slova vůdců jsou zákon. Komunistická strana řídí soudy, takže musíme následovat stranickou linii. V otázkách Falun Gongu není potřeba žádný právní postup. Nemluvte mi tu o svědomí. [11]

Anglický filozof Francis Bacon kdysi napsal: „Jeden nespravedlivý verdikt způsobí víc škody než mnoho nespravedlivých příkladů, protože ty zkazí pouze potok, kdežto nespravedlivý rozsudek otráví pramen.“ [12]

Zákony komunistické strany, které jsou tvárné a jsou používány selektivně, nemají žádnou posvátnost, z níž by plynula legitimní autorita. V uplynulém století „duch zákona“, který řídí právní systém strany, přinesl bezpočet nespravedlností a smrt 100 milionů nevinných obětí – krvavý dluh, jejž žádný představitel komunismu nebude moci nikdy odčinit.

„Vrah musí zaplatit svým životem, stejně jako dlužník penězi,“ jak říká přísloví. Kdyby komunistická strana skutečně prosazovala zákony, musela by se zodpovídat za svou krvavou historii.

3. Jak komunismus deformuje právní normy na Západě


V komunistických zemích manipuluje ďábel s právními předpisy, které využívá jako nástroj k udržení se u moci, k vynucení své ideologie a k potlačování občanů. Ve svobodných zemích má za cíl podkopávat tradiční víru a morální základy práva, narušit normy toho, co je dobré a co zlé, a zmocnit se legislativy, policie a soudů, aby mohl zavést své démonické normy do praxe.

Právo je úzce spjato s politikou, náboženstvím, školstvím a dalšími oblastmi. Spojené státy jsou baštou právního státu, avšak komunismus dnes roztahuje chapadla do každého koutu světa a ani západní právo nedokáže jeho infiltraci a podvracení uniknout. V následujícím oddílu rozebereme mnohostranné nabourávání právních institucí v USA.

a) Podkopávání morálních základů práva


Právo vycházející z náboženství a víry je posvátné. Ale komunistické strany a jejich následovníci ve světě prosazují ateismus a evoluční teorii, kde je spojení mezi právem a Bohem přerušeno. Zákony byly převážně zredukovány na nástroj msty, arbitráže, vyjednávání a přidělování výhod. Božská podstata ducha zákona je ohrožována a původní role práva, tedy udržování férovosti a spravedlnosti, se začala proměňovat na vyjadřování populárních názorů a tužeb. To otevřelo vrátka komunistickému přízraku, který si s pomocí svých nohsledů z řad smrtelníků schvaluje zákony dle libosti, aby podkopal společnost a přiblížil se svým destruktivním cílům.

V USA si komunistický vliv v sociální spravedlnosti a moderním liberalismu uzurpoval koncepty svobody, pokroku a tolerance, aby pozměnil morální stav společnosti a s tím i morální základy práva. Používání těchto konceptů k odmítnutí a zničení morálních a náboženských základů práva ovlivňuje to, jaké zákony budou schvalovány a jak si je budou soudci vykládat.

Kupříkladu manželství je tradičními vírami považováno za posvátnou instituci, kterou tvoří svazek muže a ženy. Manželství mezi osobami stejného pohlaví tím tato učení přirozeně porušuje a jejich zavedení do praxe nezbytně způsobí změnu v právní definici a interpretaci zákonů dohlížejících nad manželstvím.

Na druhou stranu, pokud se lidé řídí božskými přikázáními a dodržují měřítka stanovená svou vírou, morální stav společnosti se nezmění a světské právo zůstane stabilní, jelikož bude založeno na principech určených bohy. Pokud bohové považovali nějaké chování za nemorální už před dvěma tisíci lety, pak by mělo být nemorální i dnes.

Liberalismus však odmítá tradiční víru a morální soudy. Mravy považuje za světskou dohodu, která se mění s rozvojem společnosti. Manželství je tudíž považováno za prostou smlouvu mezi dvěma lidmi, kteří jsou ochotni prohlásit svůj závazek vůči sobě. Uznání manželství mezi osobami stejného pohlaví je založeno na údajném argumentu o svobodě a pokroku, jenže tento argument je ohybatelný a nevyhnutelně povede k narušení práva.

Liberalismus a pokrokářství s sebou přinesly oddělení tradiční morálky od spravedlnosti. Jasně to bylo demonstrováno na případu potratu, který se dostal v roce 1992 před Nejvyšší soud v USA. Tři soudci prohlásili: „Někteří z nás jako jednotlivci považujeme potrat za urážku těch nejzákladnějších principů morálky, ale to naše rozhodování nemůže ovlivnit. Naším závazkem je vymezit svobodu všech, a ne přikazovat druhým náš vlastní mravní kodex.“ [13]

Jinými slovy to, co ti soudci vyjádřili, znamenalo, že zákon upřednostňuje svobodu před morálkou a že svoboda a mravy jsou oddělené. Jenže svoboda, tak jak ji vnímali otcové zakladatelé v Americe, je „evidentní“ princip ustanovený Bohem, neboli, jak to vyjadřuje Deklarace nezávislosti, Stvořitelem. Odmítání univerzálních božských norem za účelem rozšiřování takzvaných svobod je metodou, jakou používá ďábel, aby pokřivil právo a vedl lidstvo k pádu.

b) Ovládnutí legislativy a promulgace


Než zákon nabude účinnosti, prochází řadou fází, včetně navrhování, schvalování, soudního rozhodnutí o jeho zákonnosti a zavádění do praxe. Během tohoto procesu mají jednotlivci nebo skupiny v akademických, mediálních, právních a dokonce v zábavních kruzích možnost ovlivnit připravování a schvalování zákona.

Komunistický přízrak našel své zástupce napříč společností, aby legislativní proces ovládl. Nejrůznější politická lobby se ze všech sil snažila naplnit vládní úřady levicovými sympatizanty. V soudnictví se z nich stali soudci, prokurátoři a další pracovníci zodpovědní za výkon spravedlnosti.

Liberální prezident učiní vše, co je v jeho silách, aby za soudce Nejvyššího soudu jmenoval osoby stejného smýšlení, a tito lidé pak použijí svůj vliv, aby zákony pokřivili. Pokud takové jedince nenajde, i tak může použít svou výkonnou moc, aby právní systém obešel. Liberální američtí prezidenti udělovali v dějinách vždy více milostí než republikáni, ale Obamova vláda snížila tresty 1385 odsouzencům a udělila amnestii 212 osobám, což je nejvyšší počet od vlády Harryho Trumana. [14] V jednom ze svých posledních počinů před opuštěním Bílého domu snížil prezident Obama tresty 209 kriminálníkům a udělil milost 64 dalším. Většina z těch, kterým byla udělena milost, byli nenásilní drogoví delikventi. Jedinou výjimkou byl muž, který byl shledán vinným ze zveřejnění 700 tisíc tajných vojenských dokumentů. Díky prezidentovi mu byl trest odnětí snížen tak, že si z vyměřených 35 let odpykal pouze čtyři roky. [15]

Prezident má sice na základě ústavy právo udělit milost dle svého uvážení, ale nadměrné užití této pravomoci působí proti fungování a účelu zákonů, tj. trestat špatné skutky a podporovat poctivé občany.

V roce 1954 tehdejší senátor Lyndon B. Johnson, který se později stal 36. prezidentem Spojených států amerických, zavedl tzv. Johnson Amendment, novelu daňového zákona, která zakazuje neziskovým organizacím včetně církví, aby se věnovaly některým činnostem. Překročení zákona mohlo znamenat zrušení daňové výjimky. V duchu tohoto opatření se některé křesťanské církve rozhodly instruovat své kněze, aby se při kázání vyhýbali jistým politickým tématům jako homosexualita, potraty, eutanazie, výzkum kmenových buněk a tak dále.

Komunistický přízrak manipuloval také všechna politická uskupení ve snaze změnit prosazování práva. Jeden okresní návladní z Kalifornie vyslaný na svou pozici progresivními sponzory a politickými skupinami vyhodil v prvním týdnu svého úřadování 31 prokurátorů. Tento člověk oznámil, že chce skoncovat s „masovým zatýkáním“, a nařídil zbytku svých podřízených, aby přestali trestat lidi za vlastnictví marihuany. V ostatních státech dochází k podobným situacím. Předseda prokurátorských odborů uvedl, že tento krok je to samé jako vyzývat státní zástupce, aby si vybírali, které zločiny budou trestat a které ne. Dle jeho názoru jde o velmi riskantní jev, pokud jsou volení úředníci vybízeni k ignorování zákonů, které mají na základě své přísahy prosazovat. [16]

Také soudci mají pravomoc zrušit příkazy z administrativních oddělení. Například imigrační zákon USA dává prezidentovi právo zamítnout cizincům povolení vstupu do země v případě mimořádných situací. Ovšem někteří soudci ovlivnění liberálními myšlenkami považují nedávný zákaz vstupu do země osobám z určitých zemí jako náboženskou diskriminaci. Jejich obstrukce zpozdily zavedení zákazu o čtyři měsíce, dokud oprávněnost prezidentského výnosu nepotvrdil Nejvyšší soud.

Právníci mohou značně ovlivnit výnosy soudu a politické zaměření právnických asociací může mít přímý dopad na to, zda je dodržován duch zákona. Zakladatelem jednoho z takových právnických sdružení s celostátním zastoupením je samozvaný socialista, jenž věří ve veřejné vlastnictví a tvrdí, že nejvyšším cílem je ustavit komunismus. [17] Tato asociace se chlubí základnou o velikosti desítek tisíc členů v celé zemi a ročním rozpočtem v řádu stovek milionů dolarů. Toto uskupení podává soudní žaloby v případech na podporu potratů, manželství osob stejného pohlaví a práva homosexuálů na adopci. Rovněž bojuje proti diskriminaci homosexuality, bisexuality a podobně.

Liberalismus a progresivismus zaujímají v celých USA klíčové politické pozice a dominují akademické sféře, médiím i sociálním hnutím. To umožňuje ďáblu, aby využíval bezprecedentní moci nad legislativními a justičními procesy.

c) Schvalování zlovolných zákonů


Zákaz velebit Boha

V americké kultuře je Bůh všude. Mottem země je „Věříme v Boha“. Tato fráze je tak běžná, že se dostala dokonce i na dolarové bankovky. V Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických se o Bohu hovoří jako o Stvořiteli a uvádí se tam, že lidská práva jsou něčím, co nám dal Stvořitel. Všichni američtí vládní činitelé, včetně prezidenta a soudců, prohlašují při své přísaze: „K tomu mi dopomáhej Bůh.“ Nejčastější závěrečnou frází prezidentských proslovů bývá „Bůh žehnej Americe“. Slib věrnosti, který se odříkává ve státních školách, popisuje USA jako „jeden národ před Bohem“.

Některé tyto tradice jsou staré více než dvě stě let, téměř tak dlouho jako dějiny samotných Států, avšak v posledních šedesáti letech jsou komunistickými následovníky neustále zpochybňovány. Jedno celostátní sdružení právníků se snaží vyřadit Desatero z veřejných míst v celé zemi. K nejznámějšímu případu došlo v Montgomery, ve státě Alabama, kde toto právnické sdružení vyzvalo v roce 2001 k odstranění desky s vytesanými deseti přikázáními. Tato deska byla umístěna v hale soudní budovy. Našli soudce, jmenovaného demokratickým prezidentem, který si případ vyslechl, a ten v 76stránkovém rozsudku rozhodl ve prospěch právnického sdružení. Některá z odůvodnění mohou být až k pousmání. Soudce například tvrdil, že „slavnostní atmosféra haly“, fresky za deskou a atmosféra tvořená obrazem okna s vodopádem dávají dost důvodů k tomu, aby bylo Desatero odstraněno. Soudce rovněž uvedl, že „naklánějící se vrchní část“ desky připomíná otevřenou Bibli a divákům může navodit „pocit, že stát Alabama propaguje, schvaluje, upřednostňuje nebo preferuje křesťanství“. [18]

Tímto incidentem to však nezačalo a ani neskončilo. Už roku 1980 zakázal Nejvyšší soud, aby se na státních školách vyobrazovalo Desatero. Toto rozhodnutí posloužilo jako spouštěč celonárodního hnutí požadujícího stažení deseti přikázání z veřejných míst. V Utahu místní univerzita ACLU dokonce nabídla odměnu tomu, kdo neodstraněné desky a plakety nahlásí. [19] Jistý oblastní odvolací soud v USA rozhodl 26. června 2002, že státní školy mají zakázáno pořádat třídní „sliby věrnosti vlajce Spojených států amerických“, protože se v nich vyskytují slova „před Bohem“. Tento rozsudek byl později, konkrétně 14. června 2004, zrušen Nejvyšším soudem. [20]

Jde o neutuchající právní bitvu. Americká státní hymna, národní motto, slib věrnosti, školní modlitby a další jsou neustále pod palbou ateistů a levicových aktivistů.

Zde je třeba vyjasnit, co se míní tím „Bohem“, jak se o něm hovoří výše. Bůh neboli „Stvořitel“, jak se o něm píše v Deklaraci nezávislosti, je v tomto případě označením pro božskou bytost obecně. Každé náboženství má své vlastní pochopení a poznání Stvořitele. Slovo „Bůh“ proto neupřednostňuje jedno konkrétní náboženství ani neporušuje dodatky k ústavě Spojených států. V národě s hlubokou vírou, jakým Američané jsou, je nárůst extrémistických hnutí snažících se o zákaz veřejného chválení Boha důkazem toho, do jaké míry ďábel pronikl do právnických kruhů.

Pozměňování ducha ústavy: interpretace a precedenční právo

Při procesu navrhování americké ústavy ustanovili otcové zakladatelé oddělení mocí, kdy justiční sféra původně zastávala tu nejmenší moc. Kongres (legislativní sféra) má na starosti schvalování zákonů, prezident (výkonná sféra) má na starosti vládnutí pomocí zavádění a vynucování zákonů a Nejvyšší soud (justiční sféra) nemá ani moc schvalovat zákony, ani vládnout.

Když Nejvyšší soud řešil případ kolem Slibu věrnosti, průzkumy ukázaly, že 90 procent Američanů bylo za zachování výrazu „před Bohem“. Ve Sněmovně reprezentantů bylo 416 kongresmanů za zachování fráze a pouze tři se vyjádřili proti. [21] V Senátu byl výsledek 99 pro a 0 proti. [22] Rozhodnutí Kongresu odráželo pravý názor americké veřejnosti.

Členové Kongresu a prezident jsou voleni lidem a jejich volební období trvá od dvou do šesti let. Pakliže jsou veřejnost a hlavní proud společnosti vedeni božskými měřítky morálky, míra, do jaké se prezident a volení zástupci mohou naklonit doleva, je omezena. Například když je hlavní proud společnosti proti manželství partnerů stejného pohlaví, kongresman nebo senátor to bude podporovat pouze stěží. Jdou-li totiž tito politici proti veřejnému názoru, riskují, že nebudou znovu zvoleni.

Na druhou stranu soudci Nejvyššího soudu se nemusí názorem veřejnosti řídit, protože svůj post mají na doživotí. Jakmile je prezident určí, mohou působit i několik desetiletí. Kromě toho je pouze devět soudců a je snadnější ovlivnit rozhodnutí učiněná těmito devíti jedinci, než změnit názor veřejnosti jako celku. Soudci se řídí zákony a zákony jsou schvalovány či zamítány na základě ústavy. Proto, aby se dala společnost změnit legislativní cestou, je nutné změnit ústavu. Ve Spojených státech si pozměnění ústavy vyžaduje podporu dvou třetin Kongresu a tří čtvrtin států. Díky těmto přísným opatřením je tudíž těžké ústavu změnit najednou.

Strategie progresivistů proto není změnit ústavu, nýbrž původní význam slov v ústavě tak, že změní jejich výklad. Ústavu považují za „živý“ a neustále se „vyvíjející“ dokument a dle precedentu nastaveného Nejvyšším soudem se snaží do zákonů vsadit názory levice, čímž nepozorovaně ovlivňují ústavu a to se rovná jejímu podkopávání.

Božská ustanovení už nejsou tím nejvyšším principem. Místo toho se ústavě dostává výprasku pod kladívky liberálních soudců Nejvyššího soudu. Jelikož výnosy Nejvyššího soudu jsou konečné a musí je respektovat i prezident, soudní moc si mezi třemi sférami moci uzurpuje čím dál větší podíl autority. A tak si v praxi soudci Nejvyššího soudu vydobyli částečnou legislativní a dokonce výkonnou moc.

Liberální soudci Nejvyššího soudu přinesli americké společnosti řadu vážných následků, jež se budou těžko napravovat. V současnosti může Nejvyšší soud pomocí soudních přelíčení nařídit odstranění Desatera z veřejných škol a prostor, změnit postupy řešení kriminálních případů, zvyšovat daně, uznávat právo na potrat a manželství osob stejného pohlaví, dovolit publikování a vystavování pornografie a tak dále. Narůstající nadřazenost justice v kombinaci s rozhodnutími liberálních soudců dalo komunistickému přízraku důležitý nástroj pro dosažení svých plánů.

Propagace obscénního obsahu ve jménu svobody

Šedesátá léta dvacátého století byla pro americkou společnost érou hluboké transformace. Levicoví studenti organizovali protiválečná hnutí, přišel rokenrol, hippies, feministická hnutí, sexuální revoluce a další antitradiční proudy, které zamávaly zemí.

Předsedou Nejvyššího soudu byl v té době liberál Earl Warren. Během jeho předsednictva učinil Nejvyšší soud velmi vlivné a dalekosáhlé soudní výnosy včetně zákazu modliteb ve státních školách [23] nebo povolení publikací, které otevřeně vyobrazují sex. [24]

Americká právnička a intelektuálka Phyllis Schlaflyová ve své knize Šovinisté: Tyranie soudců a jak ji zastavit (The Supremacists: The Tyranny of Judges and How to Stop It) uvádí statistiky ukazující, že Nejvyšší soud učinil mezi lety 1966 až 1970 celkem 34 rozhodnutí, která zrušila výnosy soudů nižší instance zakazující obscénní obsah. [25] Usnesení Nejvyššího soudu nebyla podepsána a většina z nich obsahovala pouze jeden či dva řádky. Jinými slovy, ani sami soudci se neobtěžovali ospravedlnit svá rozhodnutí.

Hollywood se v roce 1966 rozhodl, že zruší svá omezení ohledně zobrazování necudného obsahu ve filmu. Brzy nato následovala záplava různých druhů pornografických děl a dnes jsme svědky toho, jak tento obsah prosákl do každého koutu společnosti.

První dodatek k ústavě zaručuje svobodu slova. Tato svoboda měla lidem zajišťovat právo na svobodné vyjádření politických názorů, a ne sloužit k masové výrobě pornografie a jejímu šíření.

Legalizace drog

Když se svět připravoval 31. prosince 2017 na přivítání nového roku, CNN odvysílala záběry s reportérkou, jak kouří marihuanu. Žena byla očividně pod vlivem drogy a zdála se dezorientovaná a že neví, co se kolem ní děje. Reportáž se dočkala široké kritiky. [26]

V roce 1996 bylo v Kalifornii v jako prvním státě USA schváleno předepisování marihuany jako léku. Další země na sebe nenechaly dlouho čekat. Colorado a Washington legalizovaly v roce 2012 marihuanu pro „rekreační účely“, čili, jinými slovy, legalizovaly užívání drog. V těchto dvou státech jsou pěstování, výroba a prodej marihuany dospělým naprosto legální. V Kalifornii došlo k legalizaci také a kanadská vláda schválila v říjnu 2018 rekreační užívání marihuany v celé zemi.

Kromě toho, že drogy vážně škodí lidskému tělu, jsou také návykové. Jakmile je člověk závislý, lehce se vzdá všech morálních zábran, aby se dostal k další dávce. Ti, kdo podporují legalizaci marihuany, se na jednu stranu domnívají, že to zabrání černému obchodu s drogou, umožní její přísnější regulaci a sníží výskyt zločinů spojených s výrobou a prodejem drog.

Řada vlád očekává, že legalizací drog ušetří miliardy dolarů na daních, ale není těžké domyslet si, že jak bude počet závislých osob růst, budou ztrácet chuť k práci, zhorší se jim zdraví, upadne produktivita a bohatství nashromážděné společností se zmenší. Je proto zřejmé, že legalizace drog nemůže z dlouhodobého hlediska navýšit příjmy státu.

Kromě toho by se posuzování toho, co je dobré a co špatné, nemělo řídit ekonomickými zisky, ale vyššími měřítky. Tradiční mravy považují lidskou formu za posvátnou a člověka za někoho, kdo byl stvořen k obrazu božímu. Západní náboženství věří, že tělo je „chrámem Ducha svatého“, zatímco na Východě věří, že kultivací může tělo dosáhnout stavu Buddhy nebo Taa. Užívání drog je tudíž znesvěcením člověka.

Podle zprávy deníku Los Angeles Times je jednou z klíčových postav lobbujících za legalizaci marihuany v USA jistý majetný progresivista. [27] V březnu 2017 napsalo šest senátorů dopis ministerstvu zahraničí USA, kde požadovali, aby byl tento člověk vyšetřován za to, že používá svou nadaci k propagování progresivismu v zahraničí a k podkopávání konzervativních vlád. [28]

Legalizace drog je dalším krokem k tomu, aby lidé ztratili zábrany a byli odříznuti od nebes. Když společnost zažívá rozvrat a ekonomický úpadek, pro komunisty nastávají vhodné podmínky k nastolení politické moci.

Legalizace manželství osob stejného pohlaví

V knize Genesis se píše o zničení Sodomy. Jedním ze zločinů, kterých se obyvatelé města dopustili, byla homosexualita. Tak vznikl výraz „sodomie“ znamenající sexuální styk mezi muži. Ti se základní znalostí Bible vědí, že homosexualita je proti vůli Boží.

V červu 2015 rozhodl Nejvyšší soud poměrem hlasování 5 ku 4, že manželství osob stejného pohlaví je právem zaručeným ústavou. [29] Po schválení usnesení změnil tehdejší americký prezident pozadí oficiálního twitterového účtu Bílého domu na duhovou vlajku jako výraz podpory hnutí LGBT. Výnos Nejvyššího soudu zakázal 14 státům, které manželství osob stejného pohlaví nepovolovaly, aby tyto své zákony dále uplatňovaly.

V srpnu 2015 odmítla jistá úřednice z okresu Rowan v Kentucky vydat homosexuálnímu páru potvrzení o manželství s odůvodněním, že je to proti její víře. Byla za to na pět dnů uvězněna, protože se neřídila příkazem federálního soudu dokumenty vydat. [30] Ve skutečnosti soud porušil její ústavní právo na svobodu přesvědčení.

Poté, co Nejvyšší soud hlasoval ve prospěch legalizace homosexuálních a lesbických manželství, bývalý guvernér Arkansasu a bývalý republikánský kandidát na prezidenta Mike Huckabee to nazval „justiční tyranií“. [31]

Odbornice na ústavní právo a spisovatelka Phyllis Schlaflyová vyjmenovala devět metod, jichž soudcové používají k podrývání společenské morálky. Přepisují ústavu, cenzurují uznávání Boha, mění definici manželství, podkopávají americkou suverenitu, propagují pornografii, podporují feminismus, oslabují složky činné v trestním řízení, zasahují do voleb a uvalují daně. [32]

K roku 2017 oficiálně uznalo či akceptovalo manželství osob stejného pohlaví celkem 25 zemí a teritorií. Patří sem rozvinuté západní státy jako USA, Velká Británie, Francie, Německo, Španělsko, Norsko, Dánsko, Německo, Belgie, Austrálie, Kanada a další. Jde o znepokojující vývoj. Legalizovat chování, které se odklání od tradičních morálních hodnot, je to samé, jako kdyby vláda a právo trénovaly lid k tomu, aby zradil mravní zásady a neposlouchal Boží přikázání.

Pod vlivem politické korektnosti může být kritika chaosu, ve kterém se naše společnost nyní nachází, ať už jde o kritiku od lidí, občanských sdružení či náboženských skupin, snadno vyeskalována na politickou úroveň nebo do formy zákona, což může mít za následek omezování svobody projevu či další postihy. Po legalizování nemorálního chování se komentáře nebo kritika daných otázek často setkávají s obviňováním z porušování zákonů. Zákony byly pokrouceny, aby se staly prostředkem, jak udusit schopnost lidí činit rozhodnutí na základě morálních zásad. Právo tak v podstatě propaguje homosexualitu a pobízí lidi, aby se oddali nekonečným touhám a zvrhlostem.

Zbavení se osobní zodpovědnosti

Tradiční náboženství zdůrazňují důležitost osobní odpovědnosti. V Bibli, v knize Ezechiel, je příklad otce a syna použit jako podobenství dobrého a špatného jednání. Přestože se jedná o otce a syna, každý si nese následky vlastního chování a nenesou odpovědnost za činy toho druhého. Jak se píše v Bibli: „Člověk sklidí to, co zasel.“ Číňané věří, že dobro plodí dobro a že zlo bude potrestáno, což je ten samý princip.

Svoboda znamená zodpovědnost. Člověk má právo a svobodu zvolit si své myšlenky, mluvu a činy a také musí být odpovědný za to, co si sám vybere. Když člověk spáchá zločin, měl by být adekvátně tomu potrestán. To je princip spravedlnosti. Liberální soudci však vedou lidi k tomu, aby svou odpovědnost zmenšovali a házeli ji na převládající společenské podmínky, jako jsou ekonomická a rasová situace, fyzické a duševní zdraví, vzdělání a další demografické parametry, čímž umožňují zločincům, aby unikli zákonnému trestu.

d) Omezování trestního stíhání


Mnoho soudců a legislativních úřadů, které jsou pod vlivem liberalismu, záměrně omezují legitimní moc složek činných v trestním řízení, čímž prakticky zavírají oči před zločinem. Cílem komunistického přízraku je paralyzovat státní aparát za účelem dosažení společenského rozvratu, což na oplátku vytváří omluvu pro zesílení vlády nebo vyvolá potřebné podmínky pro převrat či revoluci.

Řada amerických států schválila silně levicové zákony. Typickým příkladem je zákon o tzv. „azylovém státu“, což znamená, že daný stát poskytuje útočiště nelegálním migrantům a federální složky nemohou tyto běžence zatknout. Toto opatření se týká i osob, na něž byl vydán zatykač. Místní policie má zakázáno spolupracovat v případech imigračního práva s federálními agenty.

Takovéto zákony představují pro veřejnost vážné bezpečnostní riziko. V červenci 2015 zastřelil nelegální imigrant Jose Ines Garcia Zarate mladou ženu, která se procházela po přístavní hrázi v San Francisku. Zarate nebyl žádný neznámý kriminálník. V minulosti byl obžalován ze sedmi těžkých zločinů včetně obchodování s drogami, loupeže či nezákonného přechovávání zbraně. Celkem pětkrát ho deportovali, ale když San Francisco schválilo městský azylový zákon, Zarateho propustili z vazby a podařilo se mu tak uniknout federálním úřadům, které požadovaly jeho šesté vyhoštění ze země.

Když je zločinec postaven před soud, obžaloba je vystavena extrémně přísným měřítkům. Údajně je to kvůli ochraně zákonných práv podezřelého, ale výsledek je často ten, že kriminálníci mezer v zákonech zneužívají. Prohnaní podezřelí nebo ti, kdo se těší vysokému postavení, lidé, kteří rozumí právu a předpisům, či ti, kdo si najmou schopné advokáty, mohou protahovat soudní proces celé věky, což justici stojí obrovské náklady. Dokonce i vinné podezřelé je velice těžké dovést ke spravedlnosti. Ovlivněni šířením „sexuální revoluce“, verdikty v případech sexuálních zločinů často citují zjištění z posledních výzkumů s tvrzením, že škoda způsobená sexuálním zneužitím je malá či neexistující. Řada takovýchto případů byla vyřešena snížením trestů pro sexuální delikventy. [33]

Mnoha běžným kriminálníkům byly tresty sníženy také, a to kvůli snižování rozpočtu nebo na základě práv vězňů. Skutečnou motivací je však politická korektnost s cílem oslabit moc zákona, narušit společenský pořádek a vydláždit cestu pro další posílení vlády.

Aby byly zákony spravedlivé, musí mít přísné tresty pro ty, kdo spáchali neomluvitelné zločiny. Od dávných dob byla vražda vždy trestána smrtí, ale dnes od této praxe mnoho zemí odstoupilo s odvoláváním se na „humanitu“, „toleranci“ nebo domnělou úctu k životu.

Pod vlivem pokřiveného liberalismu a progresivismu přikládají někteří jedinci přílišnou váhu právům trestanců, a to bez ohledu na závažnost zločinu, zatímco o obětech se podivně mlčí. Pokud je vrah krmen a ubytován na náklady daňových poplatníků, to, že přišel o svobodu, je slabým zadostiučiněním za smrt oběti a trauma, které to způsobí její rodině.

Řada vědců ve Spojených státech dospěla k závěru, že trest smrti je účinným nástrojem pro odrazení od zločinu. David Muhlhausen, analytik z The Heritage Foundation, který svědčil v roce 2007 před justičním výborem senátu, uvedl, že trest smrti má odrazující účinek a může zachránit životy.

Tři profesoři, včetně Paula Rubina z Emory University, prozkoumali v 90. letech kriminální statistiky za předchozích dvacet let ze tří tisíc měst v USA a dospěli k závěru, že „každá poprava má za následek v průměru o osmnáct vražd méně“. [34] I akademici, kteří jsou proti trestu smrti, musí uznat, že má odrazující účinek. [35] Zatlačením konceptů svobody a zákonnosti do extrémů se ďáblu podařilo překroutit právo a ukrást mu jeho posvátnost.

e) Používání cizích zákonů k oslabení americké suverenity


Když liberální soudci nemohou najít v americké ústavě formulace, které by podpořily jejich osobní názory, používají zákony jiných zemí, aby své argumenty ospravedlnili.

Například v případě Lawrence vs. Texas (2003) chtěl jistý soudce zrušit texaský zákon „zakazující plnoletým homosexuálním dospělým sexuální styk“, ale nemohl v ústavě nalézt nic, co by jeho případ podpořilo. Citoval tedy „autoritativní úřad“ mimo USA, který praví, že homosexualita je „nedílnou součásti lidské svobody v mnoha dalších zemích“ a úspěšně tak daný zákon zrušil. Tento případ měl za následek zrušení podobných zákonů ve třinácti dalších amerických státech.

Komunistické myšlenky se ve světě rozšířily v různých podobách. Socialistické trendy napříč Asií a Evropou jsou snadno rozeznatelné a velký vliv mají také v Africe a v Jižní Americe. Státy jako Zimbabwe nebo Venezuela sice nemají označení „socialistický“ ve jméně, ale v praxi takové jsou. Ani Kanada neunikla komunistickému vlivu.

Obchod a globalizace přivedly Spojené státy do užšího kontaktu s jinými zeměmi. Aby liberální soudcové zavedli prvky socialismu na domácí půdě, používají ospravedlnění toho typu, že se snaží přizpůsobovat mezinárodním úmluvám, a pak použijí precedenční právo, aby pozměnili ducha americké ústavy. [35] Pokud si ani Spojené státy jako vůdce svobodného světa nedokáží udržet základní, tradiční mravní hodnoty, celá zeměkoule bude uvržena do rukou komunismu.

4. Obnovení ducha zákona


Dnes je právo namířeno proti božímu učení, které pro něj bylo původně inspirací. Z práva se stal nástroj ďábla k pošlapání morálních základů lidské společnosti a k přivedení lidstva na pokraj zániku.

Legislativa namířená proti tradicím a morálce oslabuje schopnost práva udržet společenský řád, čímž zůstává jako jediné „řešení“ posílit státní moc.

Francouzský myslitel Alexis de Tocqueville varoval, že diktátorství je jediná forma vlády, která může sjednotit lidi bez víry. Současné zvrácené zákony rozleptávají tradiční víru a ženou společnost směrem k tyranii.

Kdyby ďábel uspěl a získal plnou kontrolu nad zákony, z práva by se stala velmi silná zbraň ke zkažení lidstva. Lidem by za takových okolností zbyly pouze dvě možnosti: buď odmítnout následovat vládu, nebo zradit své morální zásady a přizpůsobit se zvráceným zákonům. To první by v praxi znamenalo destrukci práva, protože jak to podává právní znalec Harold Berman: „Zákonům se musí věřit, jinak existují pouze nominálně.“ [36] Druhá možnost znamená vydat se na šikmou plochu morálního úpadku, což povede k sestupnému cyklu, ve kterém právo a společnost soupeří o to, kdo se ocitne na samém dně jako první. V každém případě by společnost jako celek už neměla z tohoto démonického víru úniku.

Kniha Nahý komunista (Naked Communist) z roku 1958 vyjmenovává 45 cílů komunistické strany, s jejichž pomocí se mají infiltrovat a oslabit Spojené státy. Sedm z nich se týká právního systému. [37]

16. cílem je použít rozhodnutí soudu k oslabení důležitých amerických institucí s tvrzením, že jednání těchto institucí narušuje práva veřejnosti.

24. cílem je skoncovat se všemi zákony, které omezují neslušný obsah, pod záminkou, že jde o cenzuru porušující svobodu slova a projevu.

29. cílem je napadnout ústavu jako chybnou, zastaralou či neslučitelnou s mezinárodní praxí.

33. cílem je zrušit všechny zákony a legislativní předpisy, které zasahují do operací komunistické strany.

38. cílem je umožnit nepolicejním agentům, aby prováděli zatýkání. Všechny problémy s chováním se mají podstupovat pracovníkům s duševně nemocnými.

39. cílem je vydobýt si kontrolu nad oborem psychiatrie a zavést zákony o duševním zdraví tak, aby bylo možno ovládat jedince, kteří neakceptují komunistické cíle.

45. cílem je zrušení Connallyho dodatku, který dává Spojeným státům právo upřednostňovat domácí jurisdikci před mezinárodními soudy. Tento cíl má zabránit USA v ochraně jejich suverenity a přimět je k tomu, aby se řídily mezinárodními institucemi, jako je Světový soud.

Když srovnáme výše uvedené cíle s tím, čeho bylo již dosaženo, je zřejmé, že komunismus má dobře nakročeno k oslabení amerického práva a justice. Ať už jde o státní politiku nenávisti v zemích ovládaných komunistickými režimy, nebo předpisy v západních zemích, kde komunistická ideologie rozkládá legislativní a justiční instituce, v obou případech je terčem duch zákona, to jest úcta k bohům a tradiční morálce.

Pokud nebudeme schopni udržet si morální normy určené božími přikázáními jako kritérium pro určení toho, co je očividně dobré či zlé, pak jsme odsouzeni ke ztrátě justiční nezávislosti ve prospěch komunistického přízraku. Agenti pod vlivem komunismu použijí právo k potlačení spravedlivého a k propagaci zlovolného, čímž nevědomky vykonají plány přízraku k eliminaci lidstva. Na zvrácení tohoto trendu nezbývá mnoho času.


Přeloženo z původního článku newyorské edice The Epoch Times.



Odkazy


[1] Harold J. Berman, The Interaction of Law and Religion (Právo a revoluce) (Nashville: Abingdon Press, 1974), 51–55.

[2] Pan Ku, The Book of Han: Chronicle of Dong Zhongshu (Dějiny dynastie Chan)


[3] Berman, The Interaction of Law and Religion (Právo a revoluce). 


[4] W. Cleon Skousen, The Naked Communist (Nahý komunista) (Salt Lake City: Izzard Ink Publishing, 1958, 2014).


[5] Sergey Nechayev, The Revolutionary Catechism, 1869. https://www.marxists.org/subject/anarchism/nechayev/catechism.htm.


[6] Vladimir Lenin, The Proletarian Revolution and the Renegade Kautsky,  https://www.marxists.org/archive/lenin/works/1918/prrk/common_liberal.htm.


[7] Li Yuzhen, Work of Inssurection: 20th-Century Russian History, (Yanhuang Chunqiu, Tenth edition of 2010 ) [ 李玉貞, 〈一部顛覆性著作:《二十世紀俄國史》〉,《炎黃春秋》2010年第十期。]


[8] A. N. Yakovlev, „To Chinese Readers (Preface to the Chinese Edition)“, Bitter Cup: Russian Bolshevism and Reform Movement, přel. Xu Kui et. al., (Beijing: Xinhua chubanshe, 1999), 10.


[9] „Commentary Seven: On the Communist Party’s History of Killing“, Nine Commentaries on the Communist Party, The Epoch Times, http://www.ninecommentaries.com/english-7.


[10] 15. března 1999 „Dodatek Ústavy Čínské lidové republiky“, přijatý na druhém zasedání devátého Všečínského zasedání lidových zástupců, vložil do Článku 5 ústavy tuto formulaci: „Čínská lidová republika zavádí vládu práva a buduje socialistickou společnost, která je řízena zákonem.“ Viz An Linxian, „Ústavní principy a řízení země podle zákona“, www.people.com.cn, 2. listopadu 2006, http://legal.people.com.cn/GB/43027/73487/73490/4990833.html.


[11] Ouyang Fei, „Red Nonsense“, Minghui.org, 8. ledna 2015 [歐陽非:〈紅色荒唐言論〉,明慧網,2015年1月8日,http://www.minghui.org/mh/articles/2015/1/8/302850.html.]


[12] Francis Bacon, „Of Judicature“, Essays, Civil and Moral, http://www.notable-quotes.com/b/bacon_francis_viii.html.


[13] Planned Parenthood of Southeastern Pennsylvania v. Casey (Nos. 91–744, 91–902).

Quoted in „The Supreme Court; Excerpts From the Justices’ Decision in the Pennsylvania Case“, The New York Times, 30. června 1992,
https://www.nytimes.com/1992/06/30/us/the-supreme-court-excerpts-from-the-justices-decision-in-the-pennsylvania-case.html.

[14] Tom Murse, „Number of Pardons by President“, ThoughtCo, 9. března 2018, https://www.thoughtco.com/number-of-pardons-by-president-3367600.


[15] Gregory Korte, „Obama Commutes Sentence of Chelsea Manning in Last-Minute Clemency Push“, USA TODAY, 17. ledna 2017, https://www.usatoday.com/story/news/politics/2017/01/17/obama-commutes-sentence-chelsea-manning/96678814/.


[16] Paige St. John a Abbie Vansickle, „Here’s Why George Soros, Liberal Groups Are Spending Big to Help Decide Who’s Your Next D.A.“, Los Angeles Times, 23. května 2018, http://www.latimes.com/local/california/la-me-prosecutor-campaign-20180523-story.html.


[17] Affidavit of Roger N. Baldwin, 31. října 1938, Investigation of Un-American Propaganda Activities in the United States. Hearings before a Special Committee on Un-American Activities, House of Representatives, 75th–78th Congress, 3081–3082.


[18] Phyllis Schlafly, The Supremacists: The Tyranny of Judges and How to Stop It (Minneapolis, MN: Richard Vigilante Books, 2006), 26–27.


[19] Phyllis Schlafly, „Pots of Gold Behind Crosses and Ten Commandments“, The Eagle Forum Report, 4. června 2004, http://eagleforum.org/column/2004/june04/04-06-23.html.


[20] „The U.S. Pledge of Allegiance: Circuit Court Decision, Reactions, etc.“, Religious Tolerance, http://www.religioustolerance.org/nat_pled3.htm.


[21] Passed/agreed to in House: On Motion to Suspend the Rules and Agree to the Resolution Agreed to by the Yeas and Nays: (2/3 required): 416 – 3, 11 Present (Roll no. 273) https://www.congress.gov/bill/107th-congress/house-resolution/459.


[22] Submitted in the Senate, Considered, and Agreed to without Amendment by Yea–Nay, 99–0, 26. června 2002, https://www.congress.gov/bill/107th-congress/senate-resolution/292.


[23] Schlafly, The Supremacists: The Tyranny of Judges and How to Stop It, 30.


[24] Tamtéž, 58.


[25] Tamtéž, 60–61.


[26] „CNN Revels in Pot Smoke during New Year’s Eve Report from Denver“, Fox News, 1. ledna 2018,  http://www.foxnews.com/entertainment/2018/01/01/cnn-revels-in-pot-smoke-during-new-years-eve-report-from-denver.html.


[27] Patrick McGreevy, „Billionaire Activists like Sean Parker and George Soros Are Fueling the Campaign to Legalize Pot“, Los Angeles Times, 2. listopadu 2016,  http://www.latimes.com/politics/la-pol-ca-proposition64-cash-snap-20161102-story.html.


[28] Adam Shaw, „GOP Senators Ask Tillerson to Probe US Funding of Soros Groups abroad“, Fox News, 15. března 2017, http://www.foxnews.com/politics/2017/03/15/gop-senators-ask-tillerson-to-probe-us-funding-soros-groups-abroad.html.


[29] Ariane de Vogue a Jeremy Diamond, „Supreme Court Rules in Favor of Same-sex Marriage Nationwide“, CNN News, 27. června 2015, https://www.cnn.com/2015/06/26/politics/supreme-court-same-sex-marriage-ruling/index.html.


[30] Todd Starnes, „Kentucky Clerk: ,This is a fight worth fightingʻ“, Fox News, 3. září 2015, http://www.foxnews.com/opinion/2015/09/03/kentucky-clerk-am-prepared-to-go-to-jail.html.


[31] „Attorney for Kim Davis Speaks out, Huckabee Blasts ,Judicial Overreachʻ in Case,“ Fox News, 8. září 2015, http://www.foxnews.com/transcript/2015/09/08/attorney-for-kim-davis-speaks-out-huckabee-blasts-judicial-overreach-in-case.html.


[32] Schlafly, The Supremacists: The Tyranny of Judges and How to Stop It(Minneapolis, MN: Richard Vigilante Books, 2006).


[33] The Stop the Kinsey Institute Coalition, „Kinsey Helped Undermine Laws Protecting Women & Children“, http://stopthekinseyinstitute.org/more/undermining-laws/.


[34] Cao Changqing, „Capital Punishment Should Absolutely Not Be Abolished“, China Report Weekly, 7. června 2015 [曹長青:〈絕不應廢除死刑〉,《中國報導周刊》,2015年6月7日, http://www.china-week.com/html/6405.htm]


[35] Schlafly, The Supremacists: The Tyranny of Judges and How to Stop It, 49.


[36] Berman, The Interaction of Law and Religion.


[37] Skousen, The Naked Communist.