Pták roku 2019, hrdlička divoká, je vázaná na zemědělskou krajinu. Foto: Ľubomír Ondráško
Sova letos předává pomyslné žezlo dalšímu Ptákovi roku. Sýček obecný, pták minulého roku, předal štafetu divokému holoubkovi, jehož hlas zmiňují básníci po všechny věky jako hlas zvoucí k lásce. Ptákem roku 2019 byla vyhlášena hrdlička divoká. Půvabný holoubek má pestřejší peříčka složitě poskládaná a je ho méně vidět než hrdličku zahradní, která žije i ve městech. Hrdlička divoká není jen symbolem lásky a víry, ale stala se dnes tváří ochrany biodiverzity zemědělské krajiny a snah o omezení lovu stěhovavých ptáků.
Česká společnost ornitologická (ČSO) udělením titulu hrdličce divoké chce upozornit na ubývání vhodného životního prostředí vlivem intenzivního hospodaření.
Na 1. května ornitologové vyzývají k vycházkám za hrdliččiným zpěvem, o kterém básnil už Karel Hynek Mácha. S vyhlášením Ptáka roku vydala Česká společnost ornitologická zvláštní tématické číslo časopisu Ptačí svět.
Pták roku 2019, hrdlička divoká, obvykle žije skrytě a je poměrně plachá. Foto: Ondřej Prosický, naturephoto.cz
Titul Pták roku uděluje Česká společnost ornitologická obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé. Letos udělali ornitologové výjimku.
„Hrdlička divoká patří mezi rychle ubývající ptačí druhy naší krajiny. Setkat se s tímto plachým opeřencem v přírodě je čím dál větší vzácnost. Udělením titulu Ptáka roku hrdličce divoké chceme jednak představit veřejnosti tohoto pestrého tažného holoubka, ale také upozornit na nebezpečí, kterým aktuálně čelí,“vysvětluje ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.
Hrdlička divoká nepřezimuje
Na rozdíl od hrdličky zahradní, se kterou se často setkáváme v zimě na krmítkách, jsou hrdličky divoké přísně tažné. Zimu tráví na afrických zimovištích na jižním okraji Sahary a na evropská hnízdiště se vrací obvykle v dubnu.
Hrdlička divoká je stěhovavý pták, který na naše území přilétá obvykle v dubnu. Hned poté začíná hnízdit. Foto: Jiří Bartoš
Ještě v 19. století se něžný hrdliččin hlas na jaře ozýval z mnoha našich polí a remízů a inspiroval básníka Karla Hynka Máchu k básni Máj, ve které hrdliččin zval ku lásce hlas. Přesto, že básník nezmiňoval druhové jméno, jistě šlo o hrdličku divokou.
Nyní je ale její vrkání stále vzácnější. „V porovnání s výsledky sčítání na začátku 80. let 20. století ubyla z naší krajiny více než polovina počtu hrdliček. Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství na hnízdištích i zimovištích a také lov,“ říká Vermouzek.
Ve srovnání se svou příbuznou hrdličkou zahradní je hrdlička divoká menší a pestřejší. Foto: Tomáš Jeřábek, www.tomi-art.cz
„Hrdlička ke svému životu potřebuje pestrou krajinu s hustými pásy křovin. V krajině s velkými lány bez luk, remízů a keřů nemá příležitost hnízdit. Navíc, kvůli používání herbicidů, nenajde ani dostatek vhodné potravy v podobě semen. Zásadní pro přežití hrdličky je také zásoba vody, přičemž ta ubývá jednak vysycháním krajiny, ale také odvodňováním polních mokřadů. Zhruba čtvrtina české zemědělské krajiny je dnes nesmyslně odvodněna,“ zdůrazňuje Václav Zámečník, zemědělský specialista ČSO.
Hrdličce může pomoci jedině zlepšení stavu zemědělské krajiny.
Ohrožena lovem
Kromě intenzivního zemědělství hrdličku ohrožuje také lov, legální i nelegální.
Hrdlička divoká je v Česku nejhojnější v nižších polohách, například na jižní Moravě. Foto: Jiří Hornek
Přestože je na evropském červeném seznamu IUCN uvedena jako zranitelný druh, v deseti státech Evropské unie se může legálně lovit.
„Odhady hovoří o počtu 1 425 102 až 2 245 166 ulovených jedinců ročně. Například ve Španělsku je to až 800 tisíc, v Řecku 380 tisíc, v Itálii 300 tisíc hrdliček. Kromě Středomoří se ale loví také v Rakousku, kde jde odhadem o 8 tisíc jedinců ročně,“ říká Vermouzek a dodává:
„Díky tlaku Evropské unie se lov postupně omezuje, je ale potřeba jej snížit mnohem víc.“
Ke svému životu vyžaduje mozaikovitou a pestrou krajinu s lesy různé velikosti, lukami, remízky a křovinami. Foto: Václav Zámečník
Populace hrdličky divoké v Česku podle odhadů čítá 40–80 tisíc párů.
„Kvůli tomu, že je plachá a žije skrytě, je možné ji mnohem častěji slyšet než vidět. Zaslechnout a případně i spatřit hrdličku divokou je velký zážitek. Vydejte se 1. máje na pěší vycházku do luk a polí a pátrejte po Máchově hrdličce,“ vyzývá Gabriela Dobruská.
Jedním z důvodů ubývání hrdličky divoké je odstřel ve Středomoří. BirdLife Malta sleduje migrační cesty ptáků pomocí vysílaček a snaží se lovcům v odstřelu zabránit. Foto: BirdLife Malta
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
