(Photo by Sander Dalhuisen on Unsplash)
Hlad je signál, kterým nám tělo připomíná, že je čas jíst. Tento vrozený biologický podnět zajišťuje naše přežití. Zato chuť na něco je voláním po útěše a přichází v podobě hranolek, coly, zmrzliny a podobných, intenzívně ochucených pokrmů.
Zatímco hlad je decentní a dá se uspokojit širokou škálou potravin, návaly chuti nám nedají pokoj, dokud je neuspokojíme daným, konkrétním jídlem. Neodolatelná chuť na určité jídlo může být tak silná, že zamlží soudnost člověka a přemůže sílu jeho vůle.
Nejhorší na tom všem je, že tyto „dobroty“ obvykle nejsou pro naše zdraví vůbec dobré. Řada studií ukazuje, že potraviny typu slazených nápojů, brambůrek a sladkostí, které tak milujeme, výrazně přispívají k chronickým zdravotním problémům tak typickým pro moderní dobu: obezitě, cukrovce, srdečním chorobám, rakovině a dalším.
Pokud jsme tedy stavěni k přežití, proč nevyhledáváme vyváženou stravu? Co nás nutí konzumovat věci, o nichž dobře víme, že nám škodí?
Krátkodobé uspokojení
„Tento návyk vám poskytne tak 10 vteřin radosti, ale v dlouhodobém měřítku začíná být opravdu destruktivní,“ uvádí Zinkovová.
Ve své nové knize „Crave Reset“ rozebírá Zinkovová, co za mlsáním vězí, a nabízí postupy, jak se posedlosti nezdravým jídlem zbavit. Spousta z toho má co do činění s naší myslí a souvisejícími chemickými pochody v lidském těle.
Chemické látky, které ovládají pocit radosti v mozku, jsou serotonin a dopamin. Když ochutnáme něco dobrého, hladina serotoninu v těle prudce vyskočí a dopamin zaručí, že tu samou stravu vyhledáme zase příště, až budeme hledat něco k zakousnutí.
Tento odvěký model bohužel není stavěný pro současné prostředí, v němž žijeme, prostředí, kde je přehršel kalorií, cukr je levnou komoditou a kde potraviny jsou do detailů vyvíjeny tak, aby jim nešlo odolat.
„Pro naše předky nebyla strava vždy lehce dostupná. Dnes máte na každém rohu obchod a v něm strašnou spoustu možností. V tomto prostředí jsme si odvykli naslouchat signálům hladu,“ vysvětluje Zinkovová.
Dopamin a přejídání
Výzkumníci objevili, že lidé, kteří trpí závislostí na určitém typu stravy a mají problémy s nadváhou způsobenou přejídáním, mají menší množství receptorů D2. Jinými slovy, tito jedinci potřebují extra stimulaci, aby dosáhli dostatečné míry uspokojení.
V optimálních dávkách dopamin stimuluje, osvěžuje a motivuje. Když máte dostatek dopaminu, máte pocit soustředěnosti, motivace a jste zkrátka šťastní. Naopak nízká hladina znamená málo energie, depresi a nedostatek zájmu.
To znamená, že čím víc se spoléháme na své jídelní choutky, aby určovaly náš pocit uspokojení, tím víc zkreslují náš pocit vnitřní pohody.
„Proto říkám, že chutě souvisí s něčím větším. Když máte na něco strašnou chuť, obvykle se snažíte před něčím rozptýlit. Největší chutě člověka obvykle přepadnou v období stresu, bolestivých chvil nebo když se nudí – člověk prostě jí, protože nemá co dělat.“
Když se chutě stanou naší výchozí metodou vylučování dopaminu, stanou se z nás otroci, kteří potřebují pravidelnou dávku své oblíbené stravy, aby přežili den. Jste posmutnělí a unavení, když si omezíte sladké? Není to tím, že vaše tělo potřebuje cukr. To jen vy se honíte za pocitem, který vyvolává.
Kofein nás ovlivňuje velice podobným způsobem. Váže se na proteiny v mozku zvané receptory adenosinu. Při umírněném užívání nám kofein pomáhá zůstat soustředěný, ale když se na tento trik spoléháme až moc, vytvoří se začarovaný kruh.
S druhým šálkem kávy si tělo začíná vytvářet toleranci na kofein a mozek produkuje víc receptorů adenosinu. A tak časem potřebujeme víc kofeinu, abychom si udrželi tu stejnou hladinu energie.
Nenasytný mikrobiom
Složení této střevní kolonie se váže k našemu duševnímu zdraví, náladě, zažívání, hormonální rovnováze, hmotnosti a celkovému zdravotnímu stavu.
Náš mikrobiom sestává ze stovek různých kmenů bakterií a to, co jíme, hraje velkou roli v tom, kterým kmenům se daří. Například bakterie, které se živí mořskými řasami, byly zjištěny u Japonců, zatímco africké děti, které vyrůstají na čiroku, mají unikátní mikrobiom, jenž pomáhá trávit celulózu z této zrniny.
Jednotlivé kmeny bakterií bojují ve střevech o dominanci a převahu získají ty kmeny, které jsou nejlépe živeny. My sami přímo určujeme vítězné kmeny každým naším soustem.
Problém pak spočívá v tom, že někteří kandidáti na vítězství mají plány, jež jsou v rozporu s naším zdravím. Zesilují naši chuť na sladké i navzdory ničivým dopadům na náš organismus.
„V těle máme miliardy buněk, ale ještě víc máme střevních bakterií a pro ně pořádáme hostinu. Jim jde hlavně o sebe, ne o nás,“ píše Zinkovová.
Jak se počet bakterií živících se nezdravým jídlem zvětšuje, chrlí ze sebe hormony a neuropřenašeče, které přilévají olej do ohně, což má za následek víc zdravotních problémů a víc biologických stavů, které stále zesilují chuť na nezdravou stravu.
Vliv hormonů
Když se metabolismus velmi zpomalí, je zcela jasné, že dostanete chuť na sladké, abyste dosáhli pocitu vyváženosti. Když se buňkám nedostává dost glukózy, vytváří to tlak na nadledvinky. V reakci na to nadledvinky vypouští stresový hormon kortizol, aby zvýšily množství glukózy pro buňky.
To znamená, že pokud nezlepšíte funkci štítné žlázy, vaše tělo se bude nacházet v začarovaném kruhu nízkého cukru v krvi, vysokého vyměšování kortizolu a vyšší hladiny stresu, což dále potlačí funkci štítné žlázy.
Jak tento cyklus žene štítnou žlázu a nadledvinky do bodu vyčerpání, spouští se celá škála fyzických, duševních a emocionálních příznaků, včetně silnější tužby po nezdravé stravě.
Co s tím?
Dostatek živin
Místo toho byste se měli zaměřit na nutriční potřeby svého těla. Zajistěte si při každém jídle dostatečný přísun proteinu, vláknin a zdravých tuků.
Tato nezbytná makrovýživa podpoří tělesné soustavy, které se obrátily proti vám jako výsledek dlouhodobému podléhání vlastním chutím. Protein a zdravé tuky přispívají ke zdravému mozku, zatímco vlákniny na sebe váží toxiny v těle a pomáhají vám cítit se plný a nasycený. Už nehrozí žádné zákusky po obědě.
Stop stresu
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak zvládat emoce, je pohyb. Vícero studií ukázalo, že cvičení v kombinaci s jinými terapiemi jako meditace a vnímavost, mohou pomoci ulevit od příznaků deprese, úzkosti a závislosti.
Ke snížení hormonů stresu je třeba přinejmenším 20 minut cvičení denně. Pokud však teprve začínáte, nenastavujte si laťku příliš vysoko. Když se ocitnete ve stresu, stačí vyrazit na krátkou procházku a uvidíte, že i to může vyvolat změnu k lepšímu.
Svačit, ale zdravě
„Když si děláme vlastní svačinu, která je bohatá nejenom chuťově, ale také co do živin, měníme tím jak neurochemii a hormonální rovnováhu v těle, tak své chování a návyky,“ poukazuje Zinkovová.
Nevzdávat se
Zinkovová si vzpomíná na vlastní boj: od uvědomění si, že její láska k cukru jí způsobuje akné a vyvolává podrážděnost až po uznání, že ji to ve stresujících chvílích tahá k pochutinám bohatým na škroby.
Byla to pro ni dlouhá a trnitá cesta trvající nějakých deset let. „Hodně jsem na sobě pracovala, abych rozmotala ty cestičky a přebudovala si nitro. Bylo to strašně osvobozující, ten pocit, že mám nad sebou moc,“ vzpomíná naturopatka.
Přeložil O. H.; Originální článek.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
