Ilustr. foto. (sweetlouise/Pixabay)
- organizace dne: doprava do školy, domácí úkoly, plánování sportovních a dalších aktivit, příprava na tábory a výlety, zdravotní péče, plánování prázdnin, víkendů, nákupy, vaření, úklid, praní, drobné domácí opravy.
- poskytování primárního propojení a emocionálního pojítka mezi všemi členy rodiny: pamatování si jmen všech důležitých osob kolem vašich dětí, kdo je darebák a kdo hodný, do koho byly děti naposledy zamilované, kdo vyhrál minulý zápas apod.
- zajistit, aby se všichni ostatní cítili viděni, slyšeni a doceněni.
Podle mého výzkumu je na roli matky nejzajímavější fakt, že většina z nich se cítí nedoceněna. Všechny matky bez ohledu na společenskou vrstvu popisují pocit, že si druzí nevšímají toho, co pro svou rodinu dělají.
Být matkou se možná bere za samozřejmost. Vypadá to, že od této role se ani nečeká, že bude vychvalována, a když někdo pocítí potřebu uznání, považuje se to u maminek za nevhodné či dokonce ostudné.
Jako psychoterapeutka se celý den bavím se ženami o jejich soukromých zážitcích, které obvykle druhým nevykládají. Znovu a znovu slýchám mámy, jak hovoří o své hluboké touze slyšet od dětí a partnera uznání.
Jako matka si sama moc dobře uvědomuji, jak málo docenění se matkám za jejich námahu dostává. A také jsem si vědomá toho, že se člověk může stydět přiznat, že by občas chtěl od své rodiny slyšet slova chvály. Zní to jako zhýčkanost, protože jako matky máme být nesobecké, a určitě netoužit po něčem tak dětinském a hamižném, jako je pochvala.
Něco docenit znamená vážit si toho, být za to vděčný a uznat jeho důležitost. Jako lidé všichni toužíme po tom být pochváleni, aby druzí uviděli naši dobrotu, uvědomili si naše pozitivní záměry a snahy. Potřeba uznání je základní lidská tužba.
Děti by zároveň měly zažít období, kdy je o ně plně postaráno, aniž by za to musely být vděčné. Potřebují mít období, kdy se v životě soustředí pouze na sebe. A musí také existovat období, kdy jako pochvala musí stačit povrchní, neprocítěné „děkuji“. Ale v životě potomka musí přijít i doba, kdy by si mělo uvědomit, že i jeho rodiče jsou lidské bytosti, které si zaslouží pochvalu za to, že kvůli němu tak tvrdě pracují.
Toto uvědomění je důležitým krokem ve zdravém přechodu od dětství do rané dospělosti. Pomáhat dětem, aby cítily empatii a vděčnost vůči svým rodičům, jim v konečném důsledku pomůže prožít smysluplný a vědomý život.
Jako pro mámu jsou pro mě děti tou nejdůležitější součástí života. Přinášejí mi nevýslovnou radost a ohromuje mě, že jsem matkou dvou krásných dětí. Přesto se mi protiví řada úloh, které role mámy obnáší.
Když byl letos Den matek, dočkala jsem se od manžela a dětí radostného překvapení v podobě skvělého oběda v mé oblíbené restauraci. Tohoto gesta jsem si hluboce vážila. Já také toužím po nějakém tom „děkuji“, když se v sedm večer vrátím z rodičáku po dlouhém dnu s pacienty a doma najdu tři lidi, jak čekají, až jim přichystám večeři. Je v pořádku chtít obojí – oběd i děkuji? Ano.
Žijeme ve společnosti, kde nás pořád takřka neznatelně učí, že pro sebe nemáme nic chtít a nic potřebovat, včetně uznání a pochvaly. Jenže být vidět při našich dobrých skutcích a chtít slova díků je pro lidské bytosti přirozené, je to něco, co nás pobízí, abychom v tom, co děláme, pokračovali.
Možná to zní divně, ale ten prostý akt, kdy přestanete s tím, co děláte, a nabídnete druhému přímé a upřímné „děkuju“ nebo „vážím si toho“, můžete mít pocit, že jste zranitelní nebo dokonce, že byste vypadali hloupě. A přesto, tyto prosté chvíle opravdového docenění jsou pro příjemce opravdu významné. A nejen pro něj. Stejně tak to platí i pro toho, kdo chválí. Chvilky, kdy sdílíte pochvalu, jsou chvíle propojení, při nichž se plní vaše emocionální studna.
Kroky:
Máte-li pocit nedocenění nebo že jste neviditelná nebo si u sebe povšimnete touhy po slovech díků, vyzkoušejte tyto kroky:
1) odmítněte jakékoliv potupné myšlenky o sobě. Připomeňte si, že chtít a potřebovat docenění a uznání je normální a zdravé.
2) promluvte si s jinou mámou. Ona to pochopí. Zasmějte se tomu, že se vás váš potomek celé roky nezeptal, jak se máte, a přesto je velmi dobrý ve vyžadování peněz. Pro každou matku je to velice povědomá zkušenost.
3) vyžádejte si to, co chcete. Dejte svému partnerovi vědět, bez omluv, že je dobrý pocit být doceněn za všechno, co pro rodinu děláte. Když projeví uznání bez vaší žádosti, pochvalte ho za to, že pochválil vás. Až jsou děti dost staré (dobré je začít tak v devíti až deseti), povězte jim, že i maminky mají pocity a že někdy potřebují dostat jedničku v podobě slůvka „děkuju“. Nejde o to vyvolávat v nich pocit viny, jen by měly vědět, že i maminky potřebují věci. Pomůže jim to být empatičtější a vděčnější.
4) nabídněte pochvalu. Pochvala je formou lásky. Když ji někomu nabídnete nebo ji hlasitě pojmenujete, nastavujete vzor pro celou rodinu. Možná vám to zní bláznivě vyslovit druhým uznání ve chvílích, kdy ho potřebujete sama, ale přesto, přináší to ty samé pocity lásky a vřelosti, po nichž toužíte.
5) pochvalte se sama. Dejte si ruku na srdce a oceňte to, kdo jste a co děláte. Připomeňte si, jak dobrá máma jste a jak moc milujete své děti. Nezapomínejte si sama sebe vážit, protože jen vy sama opravdu víte, kolik toho děláte, jak nesmírně důležité a neuvěřitelné je všechno, co druhým poskytujete.
Život je zvláštní, kouzelný a zaslouží si ocenění. Zrovna když jsem dokončovala tento článek, do kanceláře za mnou přišla má sedmiletá dcerka se slovy: „Hej, mami, díky za to, že jsem si dnes mohla hrát s kámoškama a nemusela jsem jít do družiny.“
Přirozeně jsem se rozbrečela, jako obvykle, když jsem dojatá, a pak jsem jí řekla, jak moc si vážím toho, že mi poděkovala, a že doufám, že jednou bude mít také takové štěstí jako já, až bude mámou. Koneckonců je to to nejlepší povolání na světě.
Nancy Colierová je psychoterapeutka, pastorka a publicistka. Bloguje pro Psychology Today, The Huffington Post, pořádá workshopy a je autorkou několika knih o vnímavosti a osobnostním růstu. Se svými klienty pracuje i přes Skype. Její internetové stránky jsou NancyColier.com.
Přeložil O. H.; Zdroj.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
