Profesor Clive Hamilton při rozhovoru pro pořad Čína bez cenzury. (Screenshot Youtube / Čína bez cenzury)
Australský profesor Clive Hamilton z centra pro aplikovanou filosofii a veřejnou etiku a na Charles Sturt University nedávno publikoval svoji novou knihu Tichá invaze (Silent Invasion), v níž popisuje, jak čínský režim tiše infiltruje všechny aspekty australské společnosti, od politických institucí přes média, obchod, univerzity až k náboženským organizacím. Profesor Hamilton také navrhuje, jak těmto silným vlivům vzdorovat.
Moderátor pořadu Čína bez cenzury, který si klade za cíl humorným způsobem představovat a rozebírat závažná témata týkající se Číny, pozval profesora Hamiltona ke krátké diskuzi o jeho nové knize. Video s rozhovorem naleznete zde .
Níže publikujeme přepis jejich rozhovoru.
Setkal jsem se s vámi, abychom probrali, proč jste odmítl mlčet ohledně této invaze. Děkuji pane profesore, že jste přišel.
Je mi potěšením tu být.
Takže, v Tiché invazi jste hovořil o špinavých penězích, špionech a naivních politicích. Čeho z toho bychom se měli obávat nejvíce?
No, jde o souhru různých faktorů. Rád bych vybral jeden z nich, ale jde právě o vlivové operace komunistické strany Číny v Austrálii. Jeden zpravodajský důstojník mi to popsal, nazývají to „Full-court press“, jsem si jistý, že vaši američtí diváci budou tomuto termínu z basketbalu rozumět. Já si to musel vyhledat. Znamená to vyvíjení maximálního nátlaku.
Takže, ve své knize jsem popsal celé série operací, díky kterým mají čínský režim a jeho agenti v Austrálii vliv. Také se snaží ovlivňovat všechny australské hlavní instituce, od politických, přes média, obchod a samozřejmě univerzity přímo z Číny – a občas velmi úspěšně.
„Napsal jsem tuto knihu, abych probudil Australany, aby viděli, co se děje, ukázal jim celý obraz těchto operací, a především proč se komunistická strana Číny takto zaměřuje právě na Austrálii.“ – Clive Hamilton
Velmi oceňuji váš odkaz na basketbal. Zní to, jako že komunistická strana opravdu skórovala. Takže, když jste při psaní knihy prováděl výzkum, setkal jste se s něčím, co vás překvapilo?
Stále mne něco překvapovalo. Nic už není svaté. Žádná oblast australské společnosti, politiky nebo kultury už nezůstala bez tohoto vlivu – pokud existuje nějaká možnost ji ovlivnit.
Kniha Silent Invasion (Tichá invaze). (Clive Hamilton on Twitter)
Takže, jak říkáte, to byla jedna z šokujících věcí, na kterou jsem narazil. Například způsob, jak… nechci to nafukovat, moje pochopení je, že se to zatím děje jen v malém rozsahu, ale způsob, jak se komunističtí agenti objevují na shromážděních čínských křesťanských kostelů v Austrálii, a samozřejmě – komunistická strana Číny je oficiálně ateistická organizace – takže se tam jistě neinfiltrují proto, že by cítili potřebu vstřebat do své ideologie trochu duchovna.
Zaměřuje se infiltrace čínského režimu na nějakou konkrétní politickou stranu?
Mají docela rozmanité chutě, co se politiky týče. Nicméně se infiltrují, kamkoliv můžou.
Jaký vliv bude „Tichá invaze“ podle vás mít?
Napsal jsem tuto knihu, abych probudil Australany, aby viděli, co se děje, ukázal jim celý obraz povahy těchto operací, a především proč se komunistická strana Číny takto zaměřuje právě na Austrálií. Takže opravdu, je to proto, abych vyvolal sociální a politické změny, v reakci na to, co vidím – stejně jako mnozí další – jako opravdu velký problém v Austrálii.
Jak toto ovlivňuje průměrného Australana, který se spíš stará o ragby, pomazánku nebo cokoliv, co průměrného Australana dnes zajímá?
Když jsem projížděl zemí, abych přednášel a povídal si s lidmi o své knize, připadá mi, že velmi velký počet Australanů má pocit, že něco není v pořádku. Možná zachytili něco v novinách nebo v místních komunitách ohledně určitého druhu narušování ze strany čínského režimu nebo předních čínských korporací, a to jim dělá starosti.
Lidé jsou jaksi znepokojeni tím, co se děje, a proto mnoho Australanů, ale i čínských Australanů, hned po knize skočilo, protože jim obecněji vysvětluje, co se děje. Objasňuje jim ten nepříjemný pocit, který mají, že je zde cosi divného, co je znepokojuje.
Jaká byla vaše reakce, když vám vydavatel sdělil, že knihu nevydá. Říkal jste si: „Skvělé, to bude skvělý příběh do mojí knihy“?
Byl jsem naprosto šokován. Spolupracoval jsem s nimi mnoho, mnoho let. Byli knihou nesmírně nadšeni až do poslední chvíle, kdy mi zavolali a řekli: „Jdeme od toho.“ Tohle mi řekli do telefonu, a následně poslali dopis, že se obávají odplaty ze strany Pekingu, a já si pomyslel: „To je sice vynikající, nicméně nevítaná obhajoba základní argumentace mojí knihy.“
Takže to pro vás opravdu takto zafungovalo?
Na jedné úrovni to určitě zvýšilo publicitu mé knihy a vydání mé knihy se náhle stalo otázkou svobody slova. Mezi námi, není příjemné trávit týdny a týdny s pocitem, a to je podložené, že státní bezpečnostní aparát v Pekingu vás velmi pozorně sleduje.
Znamená to, že i já jsem v ohrožení, když jsem tu s vámi? (smích)
No, měli jsme špionku, která sedávala před budovou a měla u sebe, což mi následně řekli, pravděpodobně sniffer. To je zařízení, které vypadá jako mobilní telefon, ale je to velmi sofistikovaný přístroj, který může zachytit všechny wi-fi signály a veškerou komunikaci mobilních telefonů uvnitř budovy.
Zní to jako zábava, mít tolik pozornosti (smích).
No, zneklidní vás to a po chvíli si začnete všímat věcí, které by vás normálně vůbec nevzrušovaly. Přihlédneme-li k doporučením bezpečnostních expertů a Australské státní policie, není pochyb o tom, že čínské úřady v Austrálii shromažďují dokumentaci ohledně mé osoby. Stal jsem se obětí kybernetických útoků a byl jsem podroben opravdu intenzivní kampani hanobení a šikany.
A byl jste překvapen takovou kontroverzí, kterou vaše kniha vyvolala?
Víte, očekával jsem to, ale spíš čistě teoreticky. Něco předvídáte… „myslím, že to bude velmi kontroverzní“, „možná mě nařknou z rasismu a proti-čínské xenofobie (podezřívání všeho cizího)“. Ale když se to stane, přijde to intenzivně, a zasáhne vás to emocionálně. Je to opravdu docela těžké snést. Musíte mít hroší kůži, abyste nezalezl do nory a nezůstal v ní.
Čínská ambasáda říká, že „kritici Komunistické strany Číny mají mentalitu studené války a proti-čínské hysterie a že jsou paranoidní“. Co z toho vás nejlépe vystihuje?
Vyrostl jsem během studené války, takže možná něco z toho v sobě stále nosím. Ale samozřejmě pointa, které vaši diváci rozumějí, je takováto: Kdykoliv se objeví nějaká kritika vůči komunistické straně, strana pomocí propagandy přesvědčuje veřejnost, že ten, kdo je skutečně kritizován, není strana, ale Číňané. Je to totiž jediný způsob (odvádění pozornosti k někomu jinému), kterým se mohou bránit proti přímé (trefné) kritice jejich vlastní činnosti.
Je rasismus skutečný, potenciální problém knihy, kterou jste publikoval?
Otázkou, zda kniha bude stimulovat v naší společnosti rasistické prvky, proti-čínské pocity… jsem se zaobíral od prvního dne. Udělal jsem všechna opatření, která jsem mohl, když jsem prováděl výzkum a psal knihu, abych předešel možnosti, že by kniha mohla zesílit tyto proti-čínské a rasistické prvky na okraji naší společnosti.
Konzultoval jsem to s lidmi v čínsko-australské komunitě, zohlednil jsem jejich názory v knize, a myslím, že se to povedlo docela efektivně.
Takže opravdu na tom musíte tvrdě pracovat, abyste vyčlenili cokoliv, co by mohlo být použito k hájení názoru, že kniha je rasistická, nebo že stimuluje rasismus.
Někteří lidé pracovali velmi tvrdě na tom, aby v knize našli něco, z čeho lze učinit takovýto závěr. Byl jsem tím docela překvapen, pomyslel jsem si: „Proč to děláte?“ Jedna z fascinujících věcí, kterou jsem zjistil v posledních čtyřech týdnech, je, jak hluboce jsou v (čínských) lidech zakořeněné některé prvky (propagandy) politické levice. Lidé díky tomu pevně věří, že jakákoliv kritika komunistické strany je kritikou samotných Číňanů, z čehož následně zaujímají postoj, že tuto utlačovanou menšinu musíme bránit. „Dejte mi pokoj“... chci říct, že čínští Australané, se kterými jsem hovořil, mnozí z nich to tak necítí. „Vy, kdo zastáváte multikulturalismus, měli byste jít a říct jim to, raději než posílat vedoucího čínské komunity, který ve skutečnosti reprezentuje organizaci „jednotné fronty“, která tancuje, jak komunistická strana píská.“
Zřejmě znáte mnoho lidí z čínsko-australské komunity. Jaká tedy byla jejich reakce na vaši knihu?
Byli rádi, když jsem je kontaktoval a začal s nimi osobně mluvit. Minulý týden jsme viděli, že jedna skupina čínských Australanů se nemohla dočkat, až bude kniha uvedena na trh v Sydney. A opravdu mne ohromil jejich počet, namačkali se do prostoru sálu Parlamentu v Sydney a s obrovským nadšením knihu pokřtili.
Proč myslíte, že se to stalo?
Myslím, že v posledních deseti až dvaceti letech, kdy mnoho čínských Australanů, kteří jsou kritičtí vůči komunistické straně, říká: „Přišli jsme do Austrálie, abychom utekli před spáry komunistické strany, a teď mě sledují i tady“. Jejich hlasy byly umlčovány, přehlíženy a vytlačovány z veřejné debaty. Hlavní média a politici komunikují s vedoucími čínských komunit, kteří jsou obecně řízeni organizací „jednotné fronty“ (tedy čínským režimem). Tudíž mnoho čínských Australanů bylo nesmírně vděčných, že konečně někdo z hlavního proudu společnosti bere jejich stížnosti vážně, a byla o tom i napsána kniha.
Mohu se vás také zeptat jak situace v Austrálii ovlivňuje Ameriku?
Má to obrovský dopad i na Spojené státy, a je to proto, že úřední činitelé ve Spojených státech od Kongresu přes CIA, FBI až k institucím think-tanku, a „Inside the Beltway“, kteří věnují pozornost Číně, až k mnohým odborníkům ze všech koutů země, všichni velmi pozorně sledují, co se děje v Australském parlamentu.
Sledují debatu, o které jsme dnes diskutovali, aby mohli okopírovat způsoby, kterými australská vláda a společnost z širšího hlediska vzdoruje pokusům Pekingu zasahovat, ovlivňovat, vést a nakonec kontrolovat, co se bude dít v této zemi.
Ve své knize říkáte, že „komunistická strana používá demokracii k tomu, aby zničila demokracii“. Co mohou liberální demokracie podniknout, aby ochránily sebe sama a naši svobodu?
Myslím, že liberální demokracie musí zesílit. Chci říct, že základní hodnoty liberální demokracie jsou ohroženy silnými ekonomickými pobídkami přicházejícími z Čínské lidové republiky. A myslím, že my v liberální demokracii potřebujeme udělat velmi základní rozhodnutí, které jsme nebyli nuceni udělat... mám na jazyku slovo „nikdy“, ale určitě po mnoho desetiletí. A to jest, rozhodnout se, jak moc si ceníme svojí svobody.
Děkuji vám za rozhovor, pane Hamiltone.
Těšilo mě.
Pořad Čína bez cenzury je podporován především z příspěvků diváků. Naše cesta do Austrálie nebyla financována CIA ani Tchaj-wanem, ale našimi úžasnými podporovateli z Patreonu. Klikněte sem a navštivte naši webovou stránku na Patreon.com a přečtete si, jak byste mohli podpořit naši show i vy.
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Mají docela rozmanité chutě, co se politiky týče. Nicméně se infiltrují, kamkoliv můžou.
Jaký vliv bude „Tichá invaze“ podle vás mít?
Napsal jsem tuto knihu, abych probudil Australany, aby viděli, co se děje, ukázal jim celý obraz povahy těchto operací, a především proč se komunistická strana Číny takto zaměřuje právě na Austrálií. Takže opravdu, je to proto, abych vyvolal sociální a politické změny, v reakci na to, co vidím – stejně jako mnozí další – jako opravdu velký problém v Austrálii.
Jak toto ovlivňuje průměrného Australana, který se spíš stará o ragby, pomazánku nebo cokoliv, co průměrného Australana dnes zajímá?
Když jsem projížděl zemí, abych přednášel a povídal si s lidmi o své knize, připadá mi, že velmi velký počet Australanů má pocit, že něco není v pořádku. Možná zachytili něco v novinách nebo v místních komunitách ohledně určitého druhu narušování ze strany čínského režimu nebo předních čínských korporací, a to jim dělá starosti.
Lidé jsou jaksi znepokojeni tím, co se děje, a proto mnoho Australanů, ale i čínských Australanů, hned po knize skočilo, protože jim obecněji vysvětluje, co se děje. Objasňuje jim ten nepříjemný pocit, který mají, že je zde cosi divného, co je znepokojuje.
Jaká byla vaše reakce, když vám vydavatel sdělil, že knihu nevydá. Říkal jste si: „Skvělé, to bude skvělý příběh do mojí knihy“?
Byl jsem naprosto šokován. Spolupracoval jsem s nimi mnoho, mnoho let. Byli knihou nesmírně nadšeni až do poslední chvíle, kdy mi zavolali a řekli: „Jdeme od toho.“ Tohle mi řekli do telefonu, a následně poslali dopis, že se obávají odplaty ze strany Pekingu, a já si pomyslel: „To je sice vynikající, nicméně nevítaná obhajoba základní argumentace mojí knihy.“
Takže to pro vás opravdu takto zafungovalo?
Na jedné úrovni to určitě zvýšilo publicitu mé knihy a vydání mé knihy se náhle stalo otázkou svobody slova. Mezi námi, není příjemné trávit týdny a týdny s pocitem, a to je podložené, že státní bezpečnostní aparát v Pekingu vás velmi pozorně sleduje.
Znamená to, že i já jsem v ohrožení, když jsem tu s vámi? (smích)
No, měli jsme špionku, která sedávala před budovou a měla u sebe, což mi následně řekli, pravděpodobně sniffer. To je zařízení, které vypadá jako mobilní telefon, ale je to velmi sofistikovaný přístroj, který může zachytit všechny wi-fi signály a veškerou komunikaci mobilních telefonů uvnitř budovy.
Zní to jako zábava, mít tolik pozornosti (smích).
No, zneklidní vás to a po chvíli si začnete všímat věcí, které by vás normálně vůbec nevzrušovaly. Přihlédneme-li k doporučením bezpečnostních expertů a Australské státní policie, není pochyb o tom, že čínské úřady v Austrálii shromažďují dokumentaci ohledně mé osoby. Stal jsem se obětí kybernetických útoků a byl jsem podroben opravdu intenzivní kampani hanobení a šikany.
A byl jste překvapen takovou kontroverzí, kterou vaše kniha vyvolala?
Víte, očekával jsem to, ale spíš čistě teoreticky. Něco předvídáte… „myslím, že to bude velmi kontroverzní“, „možná mě nařknou z rasismu a proti-čínské xenofobie (podezřívání všeho cizího)“. Ale když se to stane, přijde to intenzivně, a zasáhne vás to emocionálně. Je to opravdu docela těžké snést. Musíte mít hroší kůži, abyste nezalezl do nory a nezůstal v ní.
Čínská ambasáda říká, že „kritici Komunistické strany Číny mají mentalitu studené války a proti-čínské hysterie a že jsou paranoidní“. Co z toho vás nejlépe vystihuje?
Vyrostl jsem během studené války, takže možná něco z toho v sobě stále nosím. Ale samozřejmě pointa, které vaši diváci rozumějí, je takováto: Kdykoliv se objeví nějaká kritika vůči komunistické straně, strana pomocí propagandy přesvědčuje veřejnost, že ten, kdo je skutečně kritizován, není strana, ale Číňané. Je to totiž jediný způsob (odvádění pozornosti k někomu jinému), kterým se mohou bránit proti přímé (trefné) kritice jejich vlastní činnosti.
Je rasismus skutečný, potenciální problém knihy, kterou jste publikoval?
Otázkou, zda kniha bude stimulovat v naší společnosti rasistické prvky, proti-čínské pocity… jsem se zaobíral od prvního dne. Udělal jsem všechna opatření, která jsem mohl, když jsem prováděl výzkum a psal knihu, abych předešel možnosti, že by kniha mohla zesílit tyto proti-čínské a rasistické prvky na okraji naší společnosti.
Konzultoval jsem to s lidmi v čínsko-australské komunitě, zohlednil jsem jejich názory v knize, a myslím, že se to povedlo docela efektivně.
Takže opravdu na tom musíte tvrdě pracovat, abyste vyčlenili cokoliv, co by mohlo být použito k hájení názoru, že kniha je rasistická, nebo že stimuluje rasismus.
Někteří lidé pracovali velmi tvrdě na tom, aby v knize našli něco, z čeho lze učinit takovýto závěr. Byl jsem tím docela překvapen, pomyslel jsem si: „Proč to děláte?“ Jedna z fascinujících věcí, kterou jsem zjistil v posledních čtyřech týdnech, je, jak hluboce jsou v (čínských) lidech zakořeněné některé prvky (propagandy) politické levice. Lidé díky tomu pevně věří, že jakákoliv kritika komunistické strany je kritikou samotných Číňanů, z čehož následně zaujímají postoj, že tuto utlačovanou menšinu musíme bránit. „Dejte mi pokoj“... chci říct, že čínští Australané, se kterými jsem hovořil, mnozí z nich to tak necítí. „Vy, kdo zastáváte multikulturalismus, měli byste jít a říct jim to, raději než posílat vedoucího čínské komunity, který ve skutečnosti reprezentuje organizaci „jednotné fronty“, která tancuje, jak komunistická strana píská.“
Zřejmě znáte mnoho lidí z čínsko-australské komunity. Jaká tedy byla jejich reakce na vaši knihu?
Byli rádi, když jsem je kontaktoval a začal s nimi osobně mluvit. Minulý týden jsme viděli, že jedna skupina čínských Australanů se nemohla dočkat, až bude kniha uvedena na trh v Sydney. A opravdu mne ohromil jejich počet, namačkali se do prostoru sálu Parlamentu v Sydney a s obrovským nadšením knihu pokřtili.
Proč myslíte, že se to stalo?
Myslím, že v posledních deseti až dvaceti letech, kdy mnoho čínských Australanů, kteří jsou kritičtí vůči komunistické straně, říká: „Přišli jsme do Austrálie, abychom utekli před spáry komunistické strany, a teď mě sledují i tady“. Jejich hlasy byly umlčovány, přehlíženy a vytlačovány z veřejné debaty. Hlavní média a politici komunikují s vedoucími čínských komunit, kteří jsou obecně řízeni organizací „jednotné fronty“ (tedy čínským režimem). Tudíž mnoho čínských Australanů bylo nesmírně vděčných, že konečně někdo z hlavního proudu společnosti bere jejich stížnosti vážně, a byla o tom i napsána kniha.
Mohu se vás také zeptat jak situace v Austrálii ovlivňuje Ameriku?
Má to obrovský dopad i na Spojené státy, a je to proto, že úřední činitelé ve Spojených státech od Kongresu přes CIA, FBI až k institucím think-tanku, a „Inside the Beltway“, kteří věnují pozornost Číně, až k mnohým odborníkům ze všech koutů země, všichni velmi pozorně sledují, co se děje v Australském parlamentu.
Sledují debatu, o které jsme dnes diskutovali, aby mohli okopírovat způsoby, kterými australská vláda a společnost z širšího hlediska vzdoruje pokusům Pekingu zasahovat, ovlivňovat, vést a nakonec kontrolovat, co se bude dít v této zemi.
Ve své knize říkáte, že „komunistická strana používá demokracii k tomu, aby zničila demokracii“. Co mohou liberální demokracie podniknout, aby ochránily sebe sama a naši svobodu?
Myslím, že liberální demokracie musí zesílit. Chci říct, že základní hodnoty liberální demokracie jsou ohroženy silnými ekonomickými pobídkami přicházejícími z Čínské lidové republiky. A myslím, že my v liberální demokracii potřebujeme udělat velmi základní rozhodnutí, které jsme nebyli nuceni udělat... mám na jazyku slovo „nikdy“, ale určitě po mnoho desetiletí. A to jest, rozhodnout se, jak moc si ceníme svojí svobody.
Děkuji vám za rozhovor, pane Hamiltone.
Těšilo mě.
Pořad Čína bez cenzury je podporován především z příspěvků diváků. Naše cesta do Austrálie nebyla financována CIA ani Tchaj-wanem, ale našimi úžasnými podporovateli z Patreonu. Klikněte sem a navštivte naši webovou stránku na Patreon.com a přečtete si, jak byste mohli podpořit naši show i vy.
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
