Bývalý guvernér provincie Fu-ťien Su Šu-lin (Su Shulin). (The Epoch Times)
Lidový soud v Šanghaji vydal rozsudek 26. července 2018 spolu s uložením pokuty ve výši 3 milionů jüanů (asi 442 000 dolarů), kterou má bývalý guvernér Su Šu-lin (Su Shulin) zaplatit.
Su, který začal pracovat v čínském ropném průmyslu v roce 1979, se nakonec vyhoupl do funkce viceprezidenta společnosti Petro China a generálního ředitele společnosti China National Petroleum Corporation (Sinopec) – v obou případech se jedná o státní firmu.
Byl považován za člena „ropné kliky“, politické frakce mocných osob působících v čínském ropném průmyslu. Su byl údajně přezdíván jako „Tygr severovýchodu“, a to prý díky silnému vlivu, který měl mezi velkými ropnými společnostmi.
Podle obvinění soudu začal bývalý guvernér provincie Fu-ťien přijímat úplatky už v roce 1996, kdy pracoval jako asistent šéfa administrativního úřadu státního ropného konglomerátu Daqing Petroleum se sídlem ve městě Ta-čching (Daqing) v severovýchodní provincii Chej-lung-ťiang.
Od roku 1997 do roku 2013 Su zneužíval své pozice k tomu, aby poskytl různým jednotlivcům a společnostem výhody a pomohl jim při řízení podniků a přidělování pracovních míst. V průběhu let obdržel úplatky ve výši přesahující 36 milionů jüanů (asi 5,3 milionů dolarů).
Su byl povýšen na guvernéra provincie Fu-ťien (Fujian) v roce 2011 ve věku 49 let, což je překvapivě nízký věk na tuto pozici, v níž má guvernér na starosti celou provincii. Mezi politickou elitou byl považován za stoupající hvězdu.
Pád a obvinění z účasti na zločinech proti lidskosti
Pád Sua začal, když současný vůdce Si Ťin-pching zahájil protikorupční kampaň namířenou do řad členů komunistické strany Číny. Kampaň začala brzy po jeho nástupu k moci v roce 2012 a zásadně zasahuje zkorumpované úředníky, kteří jsou rovněž jeho politickými nepřáteli.
Su je jedním z nich, protože patří mezi věrné spojence bývalého „policejního cara“ Čou Jung-kchanga, jednoho z klíčových členů politické frakce bývalého vůdce komunistické strany Ťiang Ce-mina, který oponuje současnému vedení.
Bývalý vůdce Ťiang Ce-min nechvalně proslul především pronásledováním duchovního hnutí Falun Gong, které začalo v červenci 1999. Tehdy se podle vládních odhadů meditační praxi věnovalo na 70 milionů Číňanů, čímž o 10 milionů překročili tehdejší počet členů komunistické strany.
Všichni Ťiang Ce-minovi spojenci byli do pronásledování vtaženi také a aktivně se na něm podíleli. Přičemž Su Šu-lin sehrál v násilných represích jednu z hlavních rolí.
Jako šéf administrativního úřadu Daqing Petroleum založil a provozoval centrum pro „vymývání mozků“ Ta-čching Red Satellite, které sloužilo k takzvané „převýchově“ následovníků Falun Gongu. Řečeno konkrétněji, šlo o snahu donutit je pomocí psychologického tlaku, aby se zřekli své víry a přijali vedení komunistické strany.
Navíc v letech 1999 až 2003 podle potvrzených zpráv zemřelo v centru Ta-čching 21 následovníků Falun Gongu v důsledku mučení. 11 z nich pracovalo v ropné společnosti Daqing. Zprávu o tom zveřejnila stránka Minghui.org, která od roku 2000 podrobně monitoruje vývoj represí v Číně. Během Suova funkčnho období bylo zdokumentováno na 100 mučících technik používaných v centru Ta-čching včetně pálení, sexuálního zneužívání a nuceného vpichování injekcí obsahujících látky poškozujících nervový systém.
Ve městě Ta-čching v roce 2011 zahájil Su politickou kampaň, která nutila studenty a zaměstnance místních firem, aby podepsali prohlášení, které odsuzuje Falun Gong pod hrozbou vyloučení nebo propuštění těch, kteří se odmítnou podřídit.
Su proměnil Ta-čching na oblast s nejvážnějšími případy pronásledování Falun Gongu v celé Číně.
V roce 2011, kdy se stal Su guvernérem provincie Fu-ťien, pokračoval v prosazování politiky pronásledování. Během jeho funkčního období byly podle Světové organizace pro vyšetřování pronásledování Falun Gongu (WOIPFG) potvrzeny nejméně čtyři úmrtí místních následovníků Falun Gongu pronásledovaných policií od března 2011 do září 2015. Skutečný počet obětí nelze přesně vyčíslit a potvrdit, neboť mnozí při zatčení odmítli uvést jméno a adresu, aby ušetřili své rodiny a přátele dalšího pronásledování ze strany státních úřadů a policie. Byli tedy vedeni jako bezejmenní vězni.
Přeložil M. K.; Zdroj.
