Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan mává davu na slavnostní ceremonii, 15. července 2018 most Bosphorus v Istanbulu. (OZAN KOSE / AFP / Getty Images)
Hlavou exekutivy je nyní nově pouze prezident, který si sám sestavuje svojí vládu – tým ministrů. Zanikla pozice premiéra, která v různých podobách existovala v turecké a osmanské historii po zhruba 700 let.
Inaugurace prezidenta byla pompézní. Evropských představitelů byste na ní však mnoho nenašli. Zato jí přihlíželi například súdánský prezident Umar al-Bašír nebo venezuelský prezident Nicolás Maduro. Moc překvapivé to ale není. Turecko se v posledních letech – a zejména po nezdařeném puči v červenci roku 2016 – svým evropským spojencům výrazně vzdálilo.
Prezidentský systém v Turecku si prosadil sám staronový prezident Erdoğan. Jemu je šitý na míru, respektive ušil si ho na míru a navíc díky němu může zůstat u moci až do roku 2028. Erdoğan se pro změnu rozhodl zejména ze dvou důvodů. Prvním byl pokus o vojenský puč před dvěma lety. V jeho očích potřebovalo Turecko v čele státu mocnou osobu, která bude na špici v mocenském trojúhelníku vedle silné armády a byrokratického aparátu.
V minulosti si s myšlenkou na přechod k jinému sytému jen pohrával. Nebyl si jistý, zda by pro něj našel podporu i uvnitř vlastní strany. Po nezdařeném puči se však definitivě rozhodl prezidentský systém prosadit. Před rokem se rozhodl uspořádat referendum a Turci mu změnu během výjimečného stavu odhlasovali. Netřeba asi dodávat, že kdo se angažoval proti změně systému, si nejednou vysloužil nálepku zrádce a pomahače pučistům. Okolo nezdařeného puče přitom existuje více otázek než odpovědí. Ať už to bylo jakkoli a Erdoğan o chystaném puči věděl nebo ne, tento „dárek od Boha“, jak jej sám nazval, mu dal tu nejlepší záminku ke změně systému a k tvrdému zásahu vůči všem domnělým „nepřátelům“ Turecka.
Druhým důvodem je symbolika. Erdoğan má prezidentský systém spojený s prestiží země na mezinárodní scéně. Většina regionálních i světových mocností, kterým chce Turecko v rámci multipolárního uspořádání konkurovat nebo k nim patřit (USA, Rusko, Čína, Brazílie, Francie, Írán,…) má prezidentský systém nebo systém, který se prezidentskému systému blíží. Nyní když známe důvody, zůstává otázka, co bude s Tureckem dál?
Francie potřebovala „pět republik“ než zavedla stávající polo–prezidentský systém, který pravděpodobně francouzskému národu vyhovuje nejvíce. Přiznejme tak i Turecku právo hledat politický systém, který bude ke správě věcí veřejných nejoptimálnější. Prezidentský systém v Turecku může fungovat a může být i efektivnější než předchozí parlamentní systém. Má to však několik podmínek, o jejichž naplnění mějme prozatím nemalé pochyby.
Erdoğan se zhlédl v americkém prezidentském systému se striktním oddělením legislativy, prezidentské exekutivy a soudů. Nový parlament se v Turecku bude muset adaptovat na novou roli, kterou v prezidentském systému má. Tou je vyvažování moci prezidenta, nikoli razítkování všech jeho návrhů.
Dále – nezávislé soudy jsou ve Spojených státech samozřejmostí. Soudy v Turecku jsou jim v tom ale na hony vzdálené. Spojené státy se liší i v dalších věcech. Jsou například federací s rozdělenými kompetencemi mezi státy a federální vládu. Turecko je striktně unitární stát a prezident je tak figurou, která rozhoduje vskutku o všem. A to nesvědčí nejen turecké demokracii, nýbrž i měně. Ta se propadla na historické minimum i díky novému ministrovi financí, kterým se stal prezidentův zeť.
Vysokou dvoucifernou inflaci by pravděpodobně vyřešilo zvýšení úrokových sazeb. To byl však prezident Erdoğan nesměl mít své slovo i v rozhodování turecké centrální banky.
Bude-li Erdoğan kandidovat i za pět let, zřejmě opět volby vyhraje. Pomáhají mu hned dva faktory, přitom ke zvolení stačí politikovi obvykle pouze jeden z nich. Prvním je robustní ekonomický růst, který za jeho vlády Turecko zažívá. Druhým je demografie, když konzervativně a nábožensky orientovaní Turci tvoří nyní nejpočetnější skupinu tureckých voličů.
To, jaké Turecko předá Erdoğan svým nástupcům, ukáže pouze čas.
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
