Na fotografii poskytnuté IIPA (Iran International Photo Agency) můžete vidět budovu reaktoru Ruskem postavené jaderné elektrárny Búšehr, při dodávce paliva 21. srpna 2010 v Búšehru, jižním Íránu. (foto IIPA přes Getty Images)
V roce 2015 měly sankce vůči Íránu tvrdý dopad na jeho vládu. Mezinárodní agentura pro atomovou energii tehdy potvrdila, že Írán omezil své nukleární aktivity.
Když byl Írán tímto způsobem donucen vyjednávat, Spojené státy měly silnou výchozí pozici a Kongres USA volal po ještě tvrdších sankcích. Tehdejší prezident Barack Obama se setkal s představiteli íránské vlády, aby s nimi uzavřel dohodu.
Místo toho, aby Obama zúročil situaci, vyjednal dohodu, která Íránu umožnila oficiálně pokračovat v rozvoji větší části svého jaderného programu – kromě zbrojařského. Tato dohoda vůbec nepostihovala íránský vývoj balistických raket a dokonce umožňovala Íránu pokračovat v obohacování uranu. Tato omezení měla platit 10 let. Za tuto dohodu měl dostat Írán úlevu od sankcí v hodnotě 50-150 miliard dolarů, včetně kontroverzní platby stovek milionů dolarů v hotovosti.
„Ta dohoda zrušila tvrdé ekonomické sankce uvalené na Írán výměnou za velmi slabé omezení nukleárních aktivit režimu a už vůbec se nedotkla dalšího neblahého chování včetně zlověstných aktivit v Sýrii, Jemenu a dalších místech světa,“ prohlásil 8. května Donald Trump. „Jinými slovy, když měly USA maximální páku, katastrofální dohoda dala tomu režimu – režimu teroru – miliardy dolarů a část z toho byla v hotovosti. Pro mě jako občana a pro ostatní občany USA to je obrovská ostuda.“
Barack Obama
Obama udělal k nukleární dohodě několik lživých a zavádějících prohlášení. Ohledně dohody řekl, že bude blokovat jakékoliv nové sankce Kongresu uvalené na Írán, a souzněl se stanoviskem íránských lídrů (které se nedávno ukázalo jako lživé), že íránské nukleární programy se týkají pouze výroby energie a lékařských účelů.
Po tvrzení, že dohoda byla „nejsilnější smlouvou o nerozšiřování (jaderného programu), jaká kdy byla vyjednána“, Obama 5. srpna 2015 ve svém projevu poznamenal, že „prohibice Íránu ohledně nukleárních zbraní je trvalá“. Nicméně mezi klauzulemi smlouvy stojí, že do roku 2025 bude moci Írán využívat vyspělé centrifugy na obohacování uranu, za což si Obama vysloužil kritiku dokonce i od demokratů. Senátor Chuck Chambers k tomu na druhý den prohlásil, že Írán bude díky dohodě za 10-15 let mezi vyspělými nukleárními státy s požehnáním světového společenství a bude velmi blízko k tomu, aby se vyzbrojil jadernými zbraněmi.
Úleva od sankcí a platba v hotovosti
Odhadovaná úleva od sankcí vůči Íránu, coby součást nukleární dohody, se pohybuje mezi 50 až 150 miliardami amerických dolarů.
Část těchto úlev použil režim pro svou technologii vyspělých raket a několik amerických zákonodárců vyjádřilo obavy, že peníze byly použity i pro financování terorismu v Libanonu, Sýrii, Jemenu a Iráku.
Americké ministerstvo zahraničí považuje Írán oficiálně za státního sponzora terorismu.
Jedna z nejkontroverznějších plateb souvisejících s íránským nukleárním programem byl transfer 1,8 miliardy dolarů, z něhož prvních 400 milionů bylo vyplaceno v hotovosti a přikryto rouškou tajemství. Zprvu jej Obamova administrativa nechtěla přiznat a později prohlásila, že jde o výkupné za čtyři rukojmí (Američany) v Íránu – což je mimochodem proti dlouhodobé politice USA o nepřistupování na výkupné za rukojmí. Kde platba v hotovosti skončila, je v podstatě nevystopovatelné.
Technologie balistických raket
Balistická raketa Shahab-3 na přehlídce íránských vojenských sil v Teheránu 22. září 2003, Írán. (Scott Peterson / Getty Images)
Íránská nukleární dohoda neomezila Írán ve vývoji raketové technologie, a to včetně balistických střel schopných nést jaderné hlavice. Program jaderných střel pokrývala zvláštní rezoluce OSN. To znamená, že íránský vývoj technologie balistických raket nijak nesouvisel s jadernou dohodou.
Letos v únoru se Írán chlubil balistickou raketou Qadr, která dle odhadů doletí do vzdálenosti zhruba 2 000 km, a tedy doletí až k Izraeli.
Současná nukleární dohoda ale nebrání Íránu v dalším zdokonalování balistických raket, a až dohoda vyprší, je možné, že v té době bude Írán potenciálně schopen dostřelit jaderné hlavice až do USA (díky tomu, že může nadále využívat centrifugy k obohacování uranu).
„Můžete si tomu říkat ,ne-nukleárníʻ jak chcete – raketovou technologii nelze oddělit od usilování o jadernou zbraň,“ řekla americká ambasadorka při OSN, Nikki Haleyová.
Skončení platnosti
Agentura AP získala tajné diplomatické dokumenty související s íránskou dohodou, ve kterých USA odsouhlasily Íránu, že do roku 2027 může nainstalovat tisíce vyspělých centrifug. Odborníci odhadují, že v té době bude Írán schopen do šesti měsíců obohatit dostatek uranu pro výrobu nukleární bomby.
A protože v mezičase může Írán neomezeně rozvíjet svůj balistický program, režim by mohl v tu chvíli mít plně funkční jadernou zbraň.
,Mírová povahaʻ
Íránská jaderná dohoda zdůrazňuje, že Írán by měl „zajistit, že íránský jaderný program bude mít výhradně mírovou povahu“.
Nicméně utajované dokumenty získané Izraelem ukazují, že Írán vyvíjel nukleární zbraň v rámci „Projektu Amad“. Dokumenty také odhalují, že Írán uchovává toto know-how v trezorech na utajovaném místě (viz dále v textu).
Monitorování se zadními vrátky
Když Obama v červenci 2015 oznamoval nukleární dohodu, řekl, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii bude mít kdykoliv přístup k jakýmkoliv podezřelým místům. Nicméně Írán nepovoluje vstup inspektorům na své vojenské základny, a to i přes to, že základny byly zapojeny do jaderného programu země. Dohoda také dává Íránu výhodu v tom, že má 24 dní na to, aby udělil povolení ke vstupu na určité místo od vzniku požadavku. To mu poskytuje dost času na přemístění nebo uschování vybavení.
P5+1 a zástupce Íránu před oznámením o dohodě k jednání o íránském jaderném programu ve Švýcarském federálním institutu technologií v Lausanne. (FABRICE COFFRINI / AFP / Getty Images)
V průběhu posledních měsíců tlačí Francie, Německo a Spojené království na Trumpa, aby v dohodě setrval. „Západní země tlačí USA, aby setrvaly v dohodě, protože mají v Íránu obrovské investice,“ řekl pod podmínkou anonymity dodavatel obranných systémů.
Rosatom
Íránský prezident Hassan Rouhani (vpravo) a jeho ruský protějšek Vladimír Putin na tiskové konferenci Gas Exporting Countries Forum (GECF) v Teheránu, 23. listopadu 2015. (ATTA KENARE / AFP / Getty Images)
Ruská atomová agentura Rosatom postavila a řídila jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu. Stejně tak jí dodávala obohacené uranové tyče a školila íránské jaderné vědce.
První část projektu je v provozu od května 2011 a další reaktory se právě nyní staví. Nukleární dohoda nemá žádný vliv na možnosti Ruska při výstavbě reaktorů v Íránu.
Uranium One
V roce 2010, krátce po tzv. „Russian reset“ (pokus Obamovy administrativy o zlepšení vztahů mezi USA a Ruskem), posvětila Obamova administrativa dohodu s Rosatomem o jeho získání majoritního podílu v kanadské důlní společnosti Uranium One, která má pod palcem 20 % důlní uranové kapacity Spojených států.
Tato dohoda byla kontroverzní na mnoha úrovních. Rosatom se angažoval v jaderném programu Severní Koreje a Íránu. USA navíc měly informace o úplatkařství ze strany Ruska. Dohodu schválila Committee on Foreign Investment in the United States, která spadá pod ministerstvo zahraničí, tehdy vedené Hillary Clintonovou. Po dohodě přistálo na účtu Clinton Foundation minimálně 31,3 milionu USD.
Po tomto počinu Obamovy administrativy byla uranová ruda z USA vyvezena do Kanady a Evropy s neznámou cílovou destinací. Toto porušilo podmínky dohody Uranium Ore a sliby, které dala Kongresu USA Komise nukleární regulace o tom, že jaderný materiál nebude z USA exportován. Na to zareagovali čtyři členové Komise pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů společným dopisem, ve kterém stálo: „Máme obavu, že Írán by mohl získat dodávky uranu přímo anebo přes prostředníka.“
Projekt Amad a utajovaný program v trezoru
Írán v minulosti vyvíjel nukleární zbraně, ale po válce v Zálivu byl v roce 2003 donucen svůj jaderný program odložit. Krycí jméno programu bylo Amad. Program ale opuštěn nebyl, místo toho zvolili vůdci Íránu novou strategii vývoje nukleárních technologií pod rouškou mírových účelů.
Při odložení projektu Amad ukryl Írán dokumentaci na utajené místo. V roce 2017 byl zahájen přesun této dokumentace na jiné místo. U této příležitosti se povedlo získat Izraeli 55 000 stran a dalších 55 000 souborů na 183 CD, které usvědčují Írán z vývoje nukleárních zbraní. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu zmínil, že programovým cílem mise Amad bylo „navrhnout, vyrobit a testovat“ nukleární zbraně, a konkrétně se v dokumentech píše i o pěti raketových hlavicích, z nichž každá je o síle 10 kilotun TNT.
Opakované lži Íránu
Íránský prezident Hasan Rúhání (s turbanem) vchází do parlamentu před prezentací návrhu rozpočtu hlavního města Teheránu 17. lenda 2016, poté, co světové mocnosti zrušily sankce vůči Íránu v souvislosti s nukleární dohodou. (ATTA KENARE / AFP / Getty Images)
Projekt Amad odhalil, že vrchní představitelé Íránu opakovaně o svém nukleárním programu pro zbrojní průmysl lhali. Jeden z nejvyšších představitelů Íránu, Alí Chameneí, řekl: „Islámský stát nikdy o jaderné zbraně neusiloval.“
Íránský prezident Hasan Rúhání prohlásil: „Nukleární zbraně a jiné zbraně hromadného ničení nemají žádné místo v íránských bezpečnostních a obranných doktrínách a odporují našim nejzákladnějším náboženským a etickým přesvědčením.“
Íránský ministr zahraničních věcí, Džavád Zaríf, dále poznamenal: „Žádný program na vývoj jaderných zbraní jsme neměli. Každopádně, považujeme jaderné zbraně za iracionální a stejně tak nemorální.“
„Jsem dnes tady, abych vám řekl jednu věc: Írán lhal,“ řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu při příležitosti odhalení projektu Amad. „Po podepsání nukleární dohody v roce 2015 Írán zintenzivnil své snahy o ukrytí svých tajných jaderných dokumentů.“
Operace Merlin
V roce 2000 tehdejší prezident USA Bill Clinton oficiálně schválil operaci Merlin, která poskytla Íránu plány jaderných zbraní. Ruský jaderný inženýr, který zběhl k USA, byl placen CIA, aby poskytl Íráncům zastoupeným v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii projekty jaderných zbraní, které obsahovaly úmyslné chyby.
Problém byl však v tom, že Íránci chybné části projektu rozpoznali a ostatní informace tak nevyhnutelně pomohly Íránu pokračovat v programu vývoje jaderných zbraní. Podle článku v The Guardian získal Írán jednotlivé funkční části projektu ze sítě napojené na pákistánského vědce Abdula Kádir Chána, s kterými pak porovnal projekt od CIA. V článku stojí: „Jaderní experti říkají, že to (Íránu) umožní extrahovat z projektu cenné informace a zjištěné chyby nebudou brát v úvahu.“
Bývalý agent CIA, Jeffrey A. Sterling, byl Obamovou administrativou obviněn z úniku utajovaných informací týkajících se onoho programu. Informace totiž Sterling předal Jamesu Risenovi, reportérovi The New York Times, který je zveřejnil v roce 2006 v knize „State of War“. Kniha byla kritizována za to, že odhalila program íránské straně.
Operace Merlin byla spuštěna rok po zahájení projektu Amad v roce 1999 a mohla hrát klíčovou roli v nukleárním programu Íránu.
Terorismus a protiamerický odpor
Íránská dohoda byla podepsána za plného vědomí o protiamerických postojích íránských lídrů a íránských programech na podporu teroristů a destabilizačních operacích. V roce 2013 se Rúhání vyjádřil takto: „Říct ,smrt Americeʻ je lehké. My potřebujeme ukázat ,smrt Americeʻ činy.“
Zrušení sankcí vůči Íránu mu pomohlo v další podpoře terorismu. Írán je dle úřadů USA již několik let světovým lídrem ve státem sponzorovaném terorismu (viz např. reporty z roku 2014/2015 nebo 2018) a jeho hlavním nástrojem v těchto operacích jsou jednotky Qud (Speciální jednotky Qud islámské revoluční gardy), které mimo jiné intenzivně spolupracují s Hizballáhem a Hamásem.
Hizballáh a jeho obchod s drogami
Spojené státy rozběhly kampaň v rámci bezpečnostních složek, zaměřenou na drogové operace Hizballáhu. Dle článku na Politico z roku 2017 ale byla tato kampaň „zmařena“ Obamovou administrativou. V článku se píše, že šlo o tzv. projekt Cassandra, který byl spuštěn v roce 2008 poté, co Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami (DEA) zjistil, že Hizballáh není jen vojenskou a politickou organizací, ale také drogovým syndikátem s odhadovaným ročním ziskem přes miliardu USD (především za kšeftování se zbraněmi, drogy a praní peněz).
Politico zmiňuje, že úřad DEA se dostal až k nejužším kruhům Hizballáhu a jeho íránských sponzorů. Nicméně v tom bodě začala Obamova administrativa organizaci „házet klacky do cesty“. Když američtí policejní agenti „žádali o souhlas k významným šetřením, trestnímu stíhání, zatýkaní a finančním postihům, úředníci amerických ministerstev financí a spravedlnosti odkládali, brzdili a zamítali jejich žádosti“.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích. Zdroj.
