Zákazník si prohlíží vitamíny v obchodě Green Street Natural Foods v americkém městě Melrose; 10. července 2001. (Darren McCollester / Getty Images)
Když byla ještě před atestací, Martha Gulatiová si všímala, že řada z jejích nadřízených předepisuje pacientům vitamín E a kyselinu octovou. Předběžné studie provedené začátkem 90. let spojovaly oba doplňky stravy s nižším rizikem srdečních chorob.
Nabádala proto svého otce, aby pilulky polykal také. „Tati, měl bys užívat tyto vitamíny, protože každý kardiolog je bere nebo je předepisuje svým pacientům,“ říkala mu Gulatiová, která nyní působí jako primářka kardiologie na lékařské fakultě University of Arizona.
Ale uběhlo pár let a její přístup se naprosto otočil potom, co důkladné klinické testy ukázaly, že ani umělý vitamín E, ani kyselina octová nemají na ochranu srdce pražádný dopad.
Ba co hůř, studie ukázaly spojení vysokých dávek vitamínu E se zvýšeným rizikem selhání srdce a rakoviny prostaty. „Měl bys s tím přestat,“ řekla proto svému otci lékařka.
Průzkum Gallup z roku 2013 ukázal, že víc než polovina Američanů užívá vitamínové doplňky stravy, včetně 68 procent osob ve věku nad 65 let. Podle studie odborného periodika Journal of Nutrition z roku 2017 bere čtyři a více doplňků stravy 29 procent starších dospělých.
Předběžné studie často odstartují iracionální bujarost ohledně slibovaných doplňků a miliony lidí se na to chytí. A už nikdy nepřestanou. Pokračují v polykání prášků i potom, co rigorózní studie, jež často trvají mnoho let, zjistí, že vitamíny téměř nikdy onemocnění nepředcházejí a v některých případech dokonce dojdou k závěru, že syntetické vitamíny uživatelům ubližují.
„Entusiasmus opravdu má tendenci předčit důkazy,“ říká doktorka JoAnn Mansonová, primářka oddělení preventivní medicíny v Boston’s Brigham and Women’s Hospital. Podle ní neexistují nezvratné důkazy, že by doplňky stravy předcházely chronickému onemocnění. A přestože pár studií o dopadech vitamínů a minerálů mělo pozitivní výsledky, jejich zjištění nebyla dostatečně přesvědčivá na to, aby se doplňky stravy doporučily široké veřejnosti.
Americký ústav National Institutes of Health utratil od roku 1999 víc než 2,4 miliard dolarů na výzkum vitamínů a minerálů. „Všechen ten výzkum, co jsme provedli, a my toho stejně nemáme moc co ukázat,“ říká doktor Barnett Kramer, ředitel sekce prevence rakoviny v Národním ústavu pro rakovinu.
Hledání kouzelné pilulky
Problém spočívá z velké části v tom, říká Kramer, že nutriční výzkumy často vycházejí z chybných předpokladů, včetně názoru, že lidé potřebují víc vitamínů a minerálů, než poskytuje běžná strava, a že megadávky jsou vždycky bezpečné. A také, že vědci dokáží vycucnout zdravotní přínosy ze zeleniny, jako např. brokolice, do formy pilulky.
Potraviny bohaté na vitamíny dokáží vyléčit choroby související s nedostatkem vitamínů. Pomeranče a limetky kupříkladu v 18. století u námořníků trpících zoufalým nedostatkem vitamínů dokázaly zabránit vzniku kurdějí.
Výzkumy už dlouho ukazují, že lidé v komunitách, které konzumují spoustu ovoce a zeleniny, jsou zdravější než jiní. Jenže když se vědci pokusili namačkat klíčové složky zdravého jídelníčku do nějaké pilulky, tyto snahy téměř vždy selhaly, říká Kramer.
Když se vědci pokusili namačkat klíčové složky zdravého jídelníčku do nějaké pilulky, tyto snahy téměř vždy selhaly.
Přestože západní jídelníček má spoustu problémů – moc sodíku, cukru, nasycených tuků a kalorií – na nedostatek vitamínů si rozhodně stěžovat nemůže, říká Alice Lichtensteinová, profesorka na Friedmanově fakultě nutričních věd a politiky při Tufts University.
A navzdory faktu, že existují desetitisíce doplňků stravy, z nichž si Američané mohou vybrat, státní zdravotní orgány a odborníci přesto doporučují, aby občané získávali své nutriční potřeby z potravy, především ovoce a zeleniny.
Potraviny v Americe a na Západě jsou navíc silně obohacované, mléko vitamínem D, sůl jódem, mouka vitamínem B a do některých značek pomerančového džusu se dokonce přidává vápník. A tak, aniž by si to lidé uvědomovali, už při snídani „v podstatě konzumují multivitamín,“ uvádí Catherine Priceová, autorka knihy Vitamánie: Jak vitamíny způsobily převrat v našem uvažování o jídle.
Tělo si přirozeně reguluje hladinu mnoha živin, například vitamínu C a řady vitamínů B, a to tak, že močí vylučuje to, co nepotřebuje, vysvětluje Kramer. Podle něj je proto zbytečné přecpávat se vitamíny.
Ale ne všichni odborníci s tím souhlasí. Doktor Walter Willett, který působí na fakultě veřejného zdraví T. H. Chana na Harvardu, říká, že je rozumné brát si denně dávku multivitamínu, „pro jistotu“. Podle něj klinické testy podhodnocují skutečný přínos doplňků stravy, protože netrvají dostatečně dlouho, často jen pět až deset let a je možné, že uživatelům vitamínů se sníží riziko rakoviny nebo onemocnění srdce až po desítkách let užívání.
Chybné domněnky
Předběžná zjištění mohou rovněž vést vědce k nesprávným závěrům.
Například výzkumníci již dlouho pozorují, že lidé s vysokou hladinou aminokyseliny zvané homocystein mají vyšší pravděpodobnost infarktu. Protože kyselina listová může snižovat hladinu homocysteinu, vědci kdysi doufali, že kyselina listová v syntetické podobě dokáže předcházet srdečním příhodám a mrtvici.
Jenže při sérii klinických testů kyselina listová sice snížila hladinu homocysteinu, ale na srdeční onemocnění neměla žádný vliv, říká profesorka Lichtensteinová.
Také studie rybího oleje zavedly vědce na špatnou kolej. Když studie velkého vzorku populace ukázaly, že lidé konzumující hodně plodů moře mají méně infarktů, mnozí se domnívali, že je to díky omega-3 mastným kyselinám v rybím oleji.
Důkladné studie neprokázaly, že by doplňky stravy s rybím olejem předcházely srdečním příhodám. Je docela možné, že zdravotní přínosy sardinek a lososa nemají nic společného s rybím olejem, míní Lichtensteinová. Lidé, kteří si dají na oběd rybu, mohou být zdravější díky tomu, co nejedí, například cheeseburgery a sekanou.
Lidé, kteří si dají na oběd rybu, mohou být zdravější díky tomu, co nejedí, například cheeseburgery a sekanou.
Všeho moc škodí
Brát megadávky vitamínů a minerálů a užívat množství, které by člověk do sebe nikdy nebyl schopen dostat potravou, může být dokonce ještě problematičtější.
Prvotní studie kupříkladu tvrdily, že beta karoten, látka nacházející se v mrkvi, může předcházet rakovině. Zdá se, že drobné dávky beta karotenu a dalších látek získaných z ovoce a zeleniny ochraňují organismus před procesem zvaným oxidace, jež poškozuje zdravé buňky, vysvětluje profesor medicíny Edgar Miller z lékařské fakulty Johns Hopkins University.
Odborníci proto byli šokovaní, když dvě velké, dobře koncipované studie z 90. let zjistily, že beta karotenové kapsle ve skutečnosti zvyšují míru rakoviny plic. Podobné to bylo u klinického testu z roku 2011, kde se zjistilo, že vitamín E, rovněž antioxidant, zvyšuje u mužů riziko rakoviny prostaty o 17 procent.
Takové studie vědcům připomněly, že oxidace není zas tak špatná. Pomáhá zabít bakterie a maligní buňky, než stačí přerůst v nádory, říká Miller.
Studie vědcům připomněly, že oxidace není zas tak špatná. Pomáhá zabít bakterie a maligní buňky, než stačí přerůst v nádory.
„Vitamíny nejsou inertní. Jde o biologicky aktivní látky. Musíme je brát stejně jako léky. Pokud užíváte příliš vysoké dávky, způsobují vedlejší účinky,“ varuje doktor Eric Klein, odborník na rakovinu prostaty z Clevelandské kliniky a vedoucí studie o vitamínu E.
Praktická lékařka Gulatiová z Phoenixu, o níž jsme hovořili na začátku, prohlašuje, že její raná zkušenost s doporučováním doplňků stravy svému otci ji naučila větší obezřetnosti. Teď už čeká na výsledky velkých studií, jako jsou klinické testy rybího oleje a vitamínu D, než začne svým pacientům radit, jaké vitamíny a doplňky užívat.
„Měli bychom být zodpovědní lékaři a počkat si na data,“ říká Gulatiová.
Liz Szabo je dopisovatelkou pro portál Kaiser Health News, který tento článek původně uveřejnil. KHN je podporován nadacemi John A. Hartford Foundation, Gordon and Betty Moore Foundation a The SCAN Foundation. Článek byl redakčně zkrácen.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás, prosím, jeho sdílením na sociálních sítích. Zdroj.
