Luo Kan na 18. Národním kongresu v Pekingu koncem roku 2012. (Goh Chai Hin / AFP / Getty Images) Protest proti represím řízeným Luo Kanem a Úřadem 610, Sanfrancisco 2005. (minghui.org)
Po zveřejnění nedávné zprávy v médiích o nekalých finančních praktikách Luova synovce Luo Šao-jüa začínají dlouho diskutovaná rodinná tajemství vyplouvat na povrch.
Skutečnost, že čínské úřady nezakročily, neboť v těchto situacích obvykle nastupuje pečlivá cenzura veškerého politicky citlivého či režimu odporujícího obsahu, signalizuje, že navzdory statusu vyššího stranického úředníka hází komunistická strana Luo Kana obrazně řečeno „přes palubu“.
Čínská internetová mediální platforma Dengshenxian zaměřující se na detailní obchodní zpravodajství, vydala koncem listopadu 2017 článek o podrobnostech finančního obohacování Luo Šao-jüovy společnosti. Ta společně se dceřinými pobočkami nashromáždila desítky miliard juanů z úvěrů po splatnosti, jež byly rozloženy mezi více než 30 bank a finančních institucí.
Mračna nad městem Čchung-čching. (China Photos / Getty Images)
Mezitím Luo Kan společně se svou nejbližší rodinou založil řadu zámořských společností. Ve stejné chvíli vystupoval on a jeho příbuzní jako členové správní rady či akcionáři několika hongkongských společností.
Rodinné podnikání
Dle seznamu nejbohatších lidí v Číně vydaného v roce 2017 společností Forbes, se majetek rodiny Luo Šao-jüa odhaduje na více než 9 miliard juanů (cca 29 miliard korun).
Článek nezmiňuje Luo Šao-jüaovo spojení s Luo Kanem, avšak při bližším zkoumání mediálních výstupů se deníku Epoch Times povedlo potvrdit rodinou vazbu obou mužů.
Předchozí zprávy z pevninské Číny i zpravodajství čínských reportérů v zahraničí poodhalily, jak Luo Šao-jü využil vlivu mocného strýce ke zvyšování kapitálu svých společností. Společně se svojí matkou založil v roce 1997 společnost pro výrobu obrněných a policejních vozů.
Krátce poté se jeho strýc stal šéfem bezpečnostních složek v Číně a vedoucím Výboru pro politické a právní záležitosti. Luo Kan využil svůj vliv k přesunutí státních zakázek na výše zmíněné vozy směrem k firmě jeho synovce Luo Šao-jüa.
V roce 1998 Luo Šao-jüovy ambice vzrostly poté, co mu Luo Kan vydláždil cestu k akvizici se společností Jiangdong, státním podnikem, který vyrábí části motorů. Luo nejprve pouze nabídl firmě spolupráci, ale zanedlouho založili holdingovou společnost Dongyin. V dalším kroku převedl veškeré akcie na svou rodinnou firmu Zhongqi.
O několik let později využil strýcových konexí a úspěšně přesvědčil orgány města Jen-čcheng, pověřené správou majetku, aby schválily akvizici společností Dongyin a Jiangdong. Tímto způsobem Luo přišel ke společnosti v hodnotě několika miliard eur, aniž by utratil jediný cent.
Temné zločiny a vzestup Luo Kana
Pokud se vrátíme zpět do roku 1999, objevíme, že během působení Ťiang Ce-mina na postu vůdce strany stoupal Luo Kan po politickém žebříčku prudce vzhůru. Luo Kan byl aktivním odpůrcem duchovního hnutí Falun Gong, jehož vzestup se pokoušel od roku 1993 potlačovat.
Když Ťiang Ce-min v červenci 1999 zahájil celostátní pronásledování příznivců duchovního hnutí Falun Gong[1], figuroval Luo Kan jako jeden z hlavních hybatelů represí. Pod jeho vedením docházelo ke sledování, zatýkání, zadržování a mučení příznivců Falun Gongu po celé Číně. Luo Kan byl generálním tajemníkem komunistické strany Ťiang Ce-minem jmenován do čela Úřadu 610, který měl převzít pravomoc na „vyhlazení“ duchovního hnutí Falun Gong. Pozici zastával až do roku 2007, kdy byl na jeho místo dosazen nový šéf bezpečnostních složek Čou Jung-kchang.
Před odsouzením na doživotí za korupci se nejvyšší šéf bezpečnostních složek Čou Jung-kchang zúčastnil zahajovacího zasedání Národního lidového kongresu začátkem března roku 2012. (Liu Jin / AFP / Getty Images)Úřad neřídil pouze fyzické napadání režimu nepohodlných skupin obyvatel, ale také jejich existenční znevýhodňování – nucené propouštění ze zaměstnání, zamezení ve vzdělání, vysoké pokutování a odebírání majetku, obtěžování, sledování, domácí vězení nebo časté zatýkání a výslechy.
Aktivní účast Luo Kana na represivní kampani vyvolané generálním tajemníkem Ťiang Ce-minem, mu přinesla jmenování do Stálého výboru politbyra, nejvyššího rozhodovacího orgánu komunistické strany čítajícího (v té době) pouze devět lidí.
Luo Kan i Ťiang Ce-min vnímali masovou popularitu Falun Gongu jako hrozbu pro udržení absolutní kontroly nad společností. Dle státních odhadů bylo v Číně v roce 1998 více něž 70 miliónů následovníků Falun Gongu, což bylo o 10 milionů více než členů komunistické strany, kterých tehdy bylo 60 milionů (Poznámka překladatele: údajně 30% členů strany se také Falun Gongu věnovalo). Luo Kan organizoval od roku 1996 aktivity tajné policie za účelem vytváření seznamů a adresy lidí cvičících v parcích Falun Gong. Seznamy musela vytvářet tajná policie, protože samotný Falun Gong je známý tím, že nevytváří oficiální členství a nevede žádné seznamy lidí, kteří se Falun Gongu věnují a zaměřuje se pouze na duchovní pokrok praktikujících.
„Obklíčení Čung-nan-chaj“
Podle investigativního novináře Ethana Gutmanna dal v dubnu 1999 Luo Kan pokyn policii, aby tisíce lidí proudící ke státnímu úřadu pro odvolání v Pekingu směřovaly do jinak těsně střežené vládní čtvrti Čung-nan-chaj. Do Pekingu tehdy přijelo na 10 tisíc následovníků Falun Gongu, protože švagr Luo Kana opakovaně očerňoval Falun Gong v médiích a policejní složky násilně napadly jejich pokojné shromáždění ve městě Ťien-tin nedaleko Pekingu a zadržely 50 z nich.
Příznivci Falun Gongu při předání stížnosti Státnímu úřadu pro odvolání poblíž vládní čtvrti Čung-nan-chaj v Pekingu 25. dubna 1999. (Se svolením Clearwisdom.net)
Příkaz k násilnému potlačení shromáždění přišel z Pekingu a ťien-tinská policie posílala příbuzné zadržených, aby si šli stěžovat do Pekingu, odkud příkaz přišel. Výsledkem celé akce bylo deset tisíc následovníků Falun Gongu v ulicích vládní čtvrti Čung-nan-chaj, kam je nasměrovala policie. Přestože přišli ke státnímu úřadu pro odvolání, státní média využila celou akci k propagandě proti Falun Gongu a hlásala, že došlo k „obklíčení Čung-nan-chaj“, „narušování dopravy“, přestože lidé stáli na chodnících, za účelem vyvolání dojmu, že se příznivci Falun Gongu pokoušejí „klást odpor čínské vládě“ nebo dokonce svrhnout vládu komunistické strany či klást „příliš vysoké požadavky“.
„Falešný oheň“
Koncem ledna roku 2001 Luo Kan uspořádal další falešný incident, jehož cílem bylo definitivně otočit veřejné mínění proti Falun Gongu a nesmazatelně mu pomocí státních médií vetknout nálepku „zlého kultu“.
Několik mužů a žen, o nichž státní média později prohlásila, že jsou příznivci meditační praxe Falun Gong, se veřejně upálilo na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Reportáž deníku Washington Post později odhalila, že jedna z žen ani její dcera ve skutečnosti nebyly praktikující Falun Gongu. Oceněný dokument „Falešný oheň“ analyzoval všechny dostupné kamerové záběry z incidentu a demonstroval řadu nesrovnalostí a skutečností odhalujících naplánovanou akci a spolupráci policie a čínské televize CCTV.
Incidentem se následně zabývali také žurnalista Ethan Gutman nebo nevládní organizace WOIPFG, kteří odhalili další fakta napovídající, že na náměstí se ve skutečnosti neupálil ani jeden následovník Falun Gongu a celá věc byla zinscenována jako divadlo pro státní televizi, která záběry vysílala několik týdnů devětkrát denně.
Každý Číňan si tyto záběry zapamatoval a také informaci, kterou jim státní média podsunula, a sice že „následovníci Falun Gongu se upálili, protože prý potom přijdou do ráje“. Ačkoliv Asociace Falun Gong uvedla, že se nejednalo o příznivce Falun Gongu a že učení Falun Gongu sebevraždu nepovoluje, nikdy nemohla přehlušit celostátní mediální kampaň.
Tisíce obětí na životech
Podle výzkumu Ethana Gutmanna se v čínských pracovních táborech, věznicích a dalších zadržovacích centrech nachází na 450 tisíc až milión příznivců této praxe zatčených v rámci celostátních represí. Informační centrum Falun Dafa vytvořilo seznam obětí na životech v důsledku pronásledování, který k únoru 2018 obsahuje 4 182 lidí.
Zpráva o vyšetřování z roku 2016 odhaduje, že od začátku tisíciletí se v Číně uskutečňuje na 60 až 100 tisíc transplantací orgánů ročně, přičemž většina těchto orgánů pochází od zadržených příznivců Falun Gongu zneužívaných jako nedobrovolných dárců orgánů.
Soudy ve Španělsku a Argentině obvinily Ťiang Ce-mina a Luo Kana z pronásledování a mučení, genocidy a zločinů proti lidskosti. Na oba muže byl vydán mezinárodní zatykač, který byl po silném diplomatickém tlaku z Číny zrušen.
Dokonce i poté, co Ťiang formálně skončil ve vedení komunistické strany na konci roku 2002, on i jeho mocenská frakce si v pozadí nadále udržovali nadvládu nad politickým děním v Číně. Avšak od nástupu nového vůdce Si Ťin-pchinga se Ťiangova frakce setkala se silnou opozicí. Současný prezident se zaměřuje na členy strany loajální Ťiangovi a zahájil vůči nim nemilosrdnou protikorupční kampaň.
Bylo zatčeno a odsouzeno na tisíc úředníků včetně těch nejvyšších, jakými byl šéf bezpečnosti Čou Jung-kchang, tajemník Po Si-laj a jeho žena, policejní ředitel Wang Li-tün a mnozí další. Když začalo vyšetřování Čou Jung-kchanga, přinesla čínská média informace o situaci okolo Čouovy a Luovy rodiny, které se údajně pokoušely převzít molybdenový důl ve městě Luo-jang. Hodnota dolu byla odhadnuta na 470 miliard juanů (cca 1504 miliard korun).
Během 19. Národního lidového kongresu v říjnu 2017, při němž Si Ťin-pching dále upevnil svoji moc, se Luo Kan na zahajovacím ceremoniálu spolu s dalšími straníky neobjevil. Brzy se začaly šířit zprávy o tom, že byl buď potrestán za své činy, nebo vážně onemocněl.
Ať už byl důvod jeho nepřítomnosti jakýkoliv, poslední zprávy o jeho rodině naznačují, že postupně upadá v nelibost současného vedení komunistické strany.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
[1] Falun Gong – Někdy se používá český přepis Fa-lun-kung nebo Fa-lun Kung. Metoda sama ovšem celosvětově používá název Falun Gong nebo Falun Dafa.
Ke článku přispěl Fang Siao.
Přeložil Petr Matějček; Upravil Milan Kajínek; Zdroj:
