Jak se daří našim stromům po létech sucha, s klíněnkou jírovcovou

Když na konci léta procházíme městským parkem či stromořadím v příměstské oblasti, můžeme si všimnout, že se stromy se něco děje. Důvodem jsou nejen klíněnka jírovcová, ale také nedostatek spodní vody. Proč stromy u nás v ČR nevypadají zdravě a v plné síle? Koncem léta, po třech – čtyřech suchých letech, letos potkáváme zvadlé stromy, uschlé stromy a stromy napadené klíněnkou. Radnice ve městech nezajišťují pro stromy všechny zalévání z důvodů vysokých nákladů. Ale takový strom přece roste více než 50 let!

„My stromy zaléváme,“ vysvětluje Ing. K. Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí jihlavské radnice, „ale pouze ty, u kterých to má smysl, tedy do tří let od výsadby. Pokud zaléváte starší stromy, voda ke kořenům ani nedoteče, dříve se vypaří.“

„Konkrétní lokalitu by musel posoudit odborník. K zalévání: zalévat stromy je poměrně nákladná záležitost. Nicméně alespoň u nových výsadeb (stromky ještě nemají dostatečně vyvinutý kořenový systém) by to vlastník (město) měl zajistit. Jinak z dlouhodobějšího hlediska je výhodnější řešit zadržování vody ve městě a kvalitu míst pro výsadbu zeleně komplexně,“ uvádí  Marcela Klemensová ze sdružení Arnika, n. o. a doplňuje:

„Péče o zeleň by měla být součástí obecního rozpočtu (a ten je zejména u menších obcí docela napnutý). Ohledně městské zeleně – dřeviny na pozemku obce jsou majetkem obce, mají svou hodnotu (existují metody, jak ji vyjádřit v korunách) a obec by o ně měla pečovat stejně, jako pečuje o obecní komunikace, obecní stavby apod. Totéž platí i pro soukromého vlastníka pozemku.

Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování, je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy dřevin může orgán ochrany přírody podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin,“ doplňuje Arnika.


„Z pozice správce zeleně se o zeleň staráme tak, aby to bylo ekonomické, ekologické a udržitelné,“ sdělila Ing. K. Ruschková z odboru životního prostředí v Jihlavě. „Co se týče klíněnky jírovcové (nikoliv kaštanové, protože napadá jírovce), hledáme rovnováhu mezi chemií (na kterou ve městě občas musí dojít) a přírodní péčí o zeleň. Nejdůležitějším opatřením je podzimní hrabání listí pod stromem. Jde totiž o malého motýlka, který přezimuje v hromadách listí pod stromy a na jaře (někdy v květnu) po kmeni leze nahoru do koruny, kde žere na listech a odkud taky vylétá do okolí.“


Včasný chemický postřik kmenů stromu zkoušeli praktikovat několik let po sobě v nejvýznamnějších jírovcových stromořadích – Hosov, Helenín aj.

„Ustoupili jsme ale od toho, protože se jedná o chemický zásah, bylo to drahé a tím, že to je motýlek, se ataku stejně nedá zcela zabránit, protože škůdce přiletí i z jiných míst,“ shrnuje zkušenosti Ing. Ruschková.

„Zatím to ty stromy zvládají, i když jsou roky horší a lepší… Třeba se nějaký domácí tvor přeorientuje a stane se jejich predátorem. Do té doby nám nezbývá nic jiného, než hrabat a starat se o stromy tak, aby to zvládly.“

„Špatný stav stromů (konkrétně tedy listí) může být způsoben škůdci, nevhodnými podmínkami stanoviště (poškození kořenů při výkopech, nevhodný substrát, pojezdy aut, trvalý nedostatek vody), aktuálním stavem počasí (delší období s minimem srážek), anebo také kombinací více faktorů,“ řekla k problému Marcela Klemensová.

„Velmi podobné je to i v případě jiných hmyzích škůdců, kde se jen velmi těžko dá zabránit tomu, aby tento nepřiletěl na strom. Zdravý strom si však s takovýmto atakem na svých listech poradí, i když to nevypadá esteticky,“ upřesňuje Ing. Ruschková a dodává:

„Chápu, že laikovi může péče o stromy, které napadne škůdce, připadat jako nedostatečná. Samotné napadení je však pouze důsledkem narušení rovnováhy přírodních procesů, a není tedy žádoucí tuto rovnováhu narušovat ještě dalšími vstupy (chemickými), ale naopak ji radši obnovovat.“

„Návrh a realizace ošetření stromů je práce pro odborníka – soudního znalce v oboru, certifikovaného arboristu či dendrologa. Odborník může posoudit o jakou chorobu jde, jakou má napadený strom perspektivu, a jak zabránit jejímu dalšímu šíření,“ informuje M. Klemensová z Arniky.

„Role občanů a místních spolků je důležitá – není vám lhostejné, v jakém prostředí žijete? Mohou vyžadovat po samosprávě, aby věnovala více finančních zdrojů údržbě zeleně (ovšem většinou na úkor něčeho jiného). Nebo mohou sami aktivně pomoci (např. v některých obcích je z každoročního hrabání listí pod kaštany a jejich likvidování malá obecní slavnost (a tlumí to invazi klíněnky). Spolky mohou získat finanční dotace na ošetření nebo výsadbu zeleně. Velmi zjednodušeně se dá říci, že obce (a vlastně i soukromí vlastníci) dělají to, co po nich občané vyžadují, čeho se aktivně účastní),“ uzavírá Arnika.


Čtěte také: Aby se voda v krajině nestala ničivým živlem: Vsak vody v krajině (rozhovor s ekoložkou)