Policejní prezident Tomáš Tuhý nedávno navštívil Čínu. (mvcr.cz)
Starosta Prahy 7 Jan Čižinský požádal policii ČR o součinnost při pohřbení plastinovaných lidských těl z výstavy na základě zákona o pohřebnictví, k čemuž byl vyzván Ministerstvem pro místní rozvoj. (Více o začátku kauzy zde)
Dle mně známých informací starosta požádal policii o umožnění vstupu pohřební služby na pozemek Výstaviště k zajištění lidských těl a jejich částí z výstavy Body The Exhibition, aby mohly být převezeny do hrobky pronajaté Prahou 7, protože není známa jejich identita a nejedná se o dobrovolně darovaná těla. Paragraf 40 zákona o policii uvádí, že pokud má policie důvodné podezření, že se někde nachází zemřelí, má možnost na místo vstoupit, přesto policie výzvu starosty nevyslyšela.
Obrátil jsem se proto na Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy. Odpovídal tiskový mluvčí pražské policie, poručík Tomáš Hulan.
Oprávnění dle § 40 zákona 273/2008 Sb., tedy oprávnění vstupu do obydlí je upotřebitelné ve chvíli, kdy hrozí takzvaně nebezpečí z prodlení a do objektu nelze vstoupit jinak než násilným překonáním překážky. Už z tohoto výkladu je zřejmé, že v rámci Vámi popisované situace nelze toto oprávnění využít. A v tomto duchu jsme odpověděli i panu starostovi, včetně odpovídajícího, poměrně obšírného vysvětlení dle litery zákona.
Jaké je oficiální stanovisko policie ČR k žádosti starosty Prahy 7 o součinnost při pohřbení těl?
K výkonu práva v rámci této výstavy by nás opravňovalo výhradně buď předběžné opatření, nebo pravomocné rozhodnutí vydané příslušným soudem, který by jednoznačně stanovil, že vystavovaná těla mají být pohřbena, a za jakých podmínek. Navíc bychom v takové situaci mohli zakročit pouze tehdy, pokud by se kdokoli výkonu předběžného opatření nebo pravomocného rozhodnutí soudu odmítal podvolit či mu dokonce bránil.
Proč policie ČR tuto součinnost neposkytla, i když se jedná o popud z Ministerstva pro místní rozvoj podložený zákony o pohřebnictví?
Dále zmiňujete názor Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Souhlasím s vámi, že ten dává za pravdu panu starostovi. Nicméně musím zmínit, že existují stran této situace názory dalších oprávněných a kompetentních státních institucí, které tvrdí pravý opak. Tyto názory jsou dostupné ve veřejných zdrojích.
Podstatnou skutečností v dané věci je, že zákonem o pohřebnictví je jakékoli místně nebo věcně příslušné samosprávě dána pravomoc konat, aniž by k tomu byla nutná přítomnost Policie ČR nebo jiného státního orgánu. Pokud ale výkonu práva samosprávy kdokoli brání, má se kompetentní orgán v takovýchto situacích domáhat vymožitelnosti své pravomoci především prostřednictvím soudu, nikoli Policie ČR.
Seznámila se policie důkladně s původem vystavovaných těl a provedla v tomto ohledu nějaká šetření, nebo pouze reagovala na výzvu starosty bez znalosti původu těl? O původu lidských těl jsem byl informován například z podrobné zprávy neziskové organizace Lidská práva bez hranic podložené řadou zdrojů.
Jiným médiím jsem již dříve komentoval to, že vůči výstavě bylo jak letos, tak v letech minulých podáno několikero trestních oznámení (hovořím o jednom, dvou trestních oznámení v rámci každého ročníku výstavy během přibližně dvou, třech let zpětně). Každé toto trestní oznámení skončilo odložením, neboť nebyly zjištěny skutečnosti, kterými by byla naplněna skutková podstata přestupku, nebo trestného činu.
Děkujeme za odpovědi.
Starosta Prahy 7 se nyní hodlá obrátit s případem na soud. Podle právní analýzy, kterou si nechal vyhotovit, porušuje výstava tucet zákonných ustanovení a pořadatelé se dopustili řady pochybení.
Klíčovým bodem pochybení je, že pořadatelé přivezli výstavu na území Evropské unie jako věcný náklad, vybavení či exponáty, čímž došlo k základnímu omylu, neboť se v prvé řadě jedná o skutečná lidská těla, s nimiž musí být podle zákona nakládáno důstojně.
Pořadatel se brání prohlášením, že si výstavu legálně pronajal a legálně dovezl přes celnici na území Evropské unie, ovšem opomíjí fakt, že na území EU dovezl lidská těla. Lidská těla zůstávají lidskými těly, byť byla posmrtně balzamována chemickým a mechanickým procesem plastinace.
Chybu pravděpodobně učinili již celníci, kteří nesprávně vyhodnotili náklad, který pořadatel převážel. Dle zákonů o pohřebnictví musí být člověku a lidskému tělu zesnulého projevena úcta celou řadou gest a fyzických úkonů. Například lidské tělo má být důstojně oblečeno a umístěno v rakvi. Těla na výstavě byla stažena z kůže a zalita do silikonu, zůstávají obnažena po celou dobu a uložena v přepravních boxech.
Z jiného odvětví například lékařská etika velí tělo udržovat zahalené bílým plátnem a odkrývat jej pouze za účelem lékařského výzkumu. I tak zůstává stále zakryta tvář zesnulého.
Zacházení, kterého se tělům zesnulých osob od pořadatelů výstavy (spol. JVS Group) dostalo, dle dostupných skutečností nesplňuje základní pravidla důstojného zacházení se zesnulými, sepsaná v zákonech o pohřebnictví.
Pořadatel nadále prohlašuje, že se jedná o exponáty, majetek a „věci“ pronajaté přes prostředníka (spol. Imagine Exhibitions) od čínské univerzitní laboratoře (Dalian Biotechnigue Hoffen ltd.). Na svých webových stránkách spuštěných v rámci výstavy JVS Group uvádí, že se jedná o skutečná lidská těla. Dále bylo ověřeno, že se jedná o skutečná lidská těla balzamovaná metodou plastinace v čínské anatomické laboratoři ve městě Ta-lien v proncii Liao-ning.
Soudní spor bude dle starosty Prahy 7 veden v duchu skutečnosti, že se jedná o těla, jejichž identita nebyla zjištěna, neboť ani český pořadatel ani Čínské vyslanectví v Praze nebyli schopni doložit identitu zesnulých. Pořadatel navíc nebyl schopen doložit policii souhlasy zesnulých s posmrtným nakládáním s jejich těly, jedná se tedy o nedobrovolné dárce. Není tedy jasné, jak si mohla čínská laboratoř těla přivlastnit, pokud jí těla nebyla dobrovolně věnována samotnými zesnulými.
Nevládní organizace a nezávislé vyšetřovací týmy poukázaly na existenci velmi úzké spojitosti mezi fungováním čínských plastinačních laboratoří a tamním odvětvím transplantační chirurgie. Dle zveřejněných vyšetřovacích zpráv byla doložena škála důkazů o zneužívání vězňů svědomí pronásledovaných čínským režimem jako nedobrovolných dárců orgánů. Těla zneužitých vězňů mohla být dále postoupena plastinačním laboratořím, neboť mnohé z plastinovaných těl neobsahují vnitřní orgány nebo neobsahují všechny lidské orgány.
Plastinace každého těla je finančně náročná a firmy nebo univerzity za těla platí vysoké částky. V roce 2006 si od zmiňované čínské laboratoře objednala společnost Imagine Exhibitions výstavu nazvanou Body The Exhibition za níž laboratoři zaplatila 26 milionů dolarů. Laboratoř také těla pronajímá. Jedná se o lukrativní a vysoce výdělečný byznys, protože výstavy navštěvují desítky tisíc lidí.
Právní, ale i etické otázky v pozadí těchto výstav jsou nasnadě: Jak mohou čínská laboratoř a výstavní společnosti vydělávat milionové částky na tělech, které si přivlastnily bez svolení? zesnulých či jejich příbuzných? Je takové chování legální a etické?
