Mozartův efekt – Dobře vybírejte hudbu, které nasloucháte

„Hudba je mocná čarodějka,“ říkávalo se u nás. V dávné Číně onu „čarovnou moc“ hudby užívali k léčení. Původně totiž nebyla určena ke kulturnímu zážitku, ale k uzdravení pacienta. Staří Číňané tvrdili, že ucho je cesta, a právě tuto „cestu“ mistrně využívali.

„Zatímco oko hledá, ucho je soustředěné a nalézá.“ 55 procent naší pozornosti je věnováno právě sluchovým vjemům, čehož využívá čínský systém hudební teorie, jenž je úzce spojen s filozofií a je neuvěřitelně propracovaný. Hudba je podle starých Číňanů darem z nebes. Toto rčení poukazuje na pětitónovou stupnici, která je vytvořena na základě taoistické teorie pěti prvků a protichůdných sil jinu a jangu tvořících teorii tchaj-ťi. V hudbě zrcadlili své pochopení harmonie mezi vesmírem, přírodou a člověkem. Hudba ve staré Číně společně se zpěvem tvořila součást taoistických obřadů.

Zvuky hrají v životě člověka skutečně podstatnou roli, aniž by si toho byl často vědom. Člověk totiž dokáže slyšet zvuk v rozsahu 15–20 000 Hz, ale vnímá i ultrazvuk (nad touto hranicí) a infrazvuk (pod ní). Mnoho zvuků tak vnímáme podprahově.

Dávní čínští lékaři říkali, že každý tělesný orgán vytváří vibrace podobné tónům pětitónové hudební stupnice. Také Tibeťané tvrdí, že zvuky hudebních nástrojů vytvářejí protipól zvukům těla. Mnichové praktikující meditaci údajně dokáží ztlumit vnímání zvuků okolního světa, slyšet tlukot vlastního srdce, šumění krve, nebo dokonce vnímat vibrace jednotlivých orgánů. Právě v těchto změněných stavech hlubokého soustředění údajně staří Číňané rozvíjeli teorie tchaj-ťi a pětitónové hudební stupnice.

Jak bylo řečeno, hudba a potažmo veškeré zvuky mají na člověka nezanedbatelný vliv, měli bychom tedy brát jejich účinky vážně a podle toho také volit prostředí, kde trávíme svůj čas, a hudbu, kterou posloucháme.

Klasická, nebo elektronická?

Pokud porovnáme různé hudební styly a nástroje, nalezneme značné rozdíly mezi účinky, jaké mají na člověka, který jejich vibrace vnímá a poslouchá. Hudba je ve své fyzikální podstatě vibracemi. Například vibracemi mezi smyčcem, strunami a dřevěným tělem houslí, kytary nebo violoncella. V moderní době se potom jedná o vibraci reproduktorů přenášející digitální a elektronické zvuky.

Srovnáme-li například metalovou nebo elektronickou hudbu s hudbou klasickou, snadno zjistíme značné rozdíly. „Pravá podstata vibrací, které mohou hráče i posluchače ovlivnit, je vlastně v přírodních materiálech a přírodních zdrojích,“ říká česká violová virtuoska Jitka Hosprová. „Původně si člověk vyráběl nástroje ze dřeva, z toho, co měl po ruce, a všechno to ladilo s tím, co jsme schopni unést. Dříve se nástroje také ladily na nižší frekvenci, tedy na 432 Hz. Dnes je ladíme na frekvenci 440 Hz, struny jsou napjatější, jejich kmitání je rychlejší a zvuk ‚tvrdší‘. Lidé byli dříve také jemnější a uvolněnější,“ poukazuje virtuoska na některé rozdíly mezi moderní a klasickou hudbou.

Moderní hudba je vytvářena převážně elektronicky nebo digitálně, a přenášena vibracemi reproduktorů, čímž vznikají podstatně odlišné vibrace i zvuky, což má také jiný vliv na lidské tělo a jeho psychiku.

Pokud mluvíme o hudbě klasické nebo mistrovské, samozřejmě to souvisí s mužem, který působil v nedaleké Vídni. Byl jím slavný skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, který složil tak životadárnou hudbu, že při jejím poslechu květiny lépe rostou a lidé pookřívají, jak dokládají některé současné vědecké pokusy. Nelze ovšem hovořit o stejných účincích, pokud mluvíme o hudbě elektronické nebo například death metalu, house a podobně.

Tedy pokud posloucháme například české hvězdy klasického hudebního nebe, jakými jsou Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů, Bedřich Smetana nebo Leoš Janáček, mohou nás vibrace jejich skladeb pozitivně naladit a pozvednout naši náladu. Ale uvědomme si, že tyto skladby přece jenom často posloucháme z reproduktorů a skutečný slibovaný pozitivní účinek se může naplno projevit pouze při živém vystoupení a přímým vystavováním těla a sluchovodů vibracím dřevěných nástrojů.

„Když si vezmete Mahlerovu symfonii, která trvá hodinu, stále je v ní příběh, stále je tam napětí, někam spěje a něco nového přináší. Lidé na koncertech sedí a vnímají, protože je v nich něco víc,“ říká virtuoska Jitka Hosprová.

Podle ní je také značný rozdíl mezi stavem mysli skladatelů vážné hudby a autorů moderních stylů. „Každý, kdo praktikuje meditaci, ví, že v tomto rozpoložení se odehrává i ‚hudba vznešená‘. Když člověk dosáhne toho meditativního rozpoložení pomocí hudby, je vlastně schopen se v tom stavu postavit k běžné každodenní rutině,“ říká Jitka Hosprová. Podle jejího názoru takových účinků moderní elektronické nástroje a hudební styly často nedokáží dosáhnout, jednak kvůli odlišným vibracím, které umělé materiály a reproduktory vydávají, a podruhé kvůli odlišnému rozpoložení mysli, v němž se skladatelé a interpreti nacházejí.

„Podle mě je hudba mozartovského období hudbou vznešenou, protože nás dovede povznést, a to je přesný obsah té hudby.“ – virtuoska Jitka Hosprová

Když hudba léčí

Nejenom poslechem hudby můžeme znatelně ovlivnit náš psychický a potažmo i zdravotní stav fyzického těla. Pokud dokážete hrát sami na hudební nástroj či si zazpívat, můžete podle teorie muzikoterapie pro sebe vytvořit vynikající terapii, při níž se realizujete a dobře naladíte. Hlasivky jsou totiž nejcitlivějšími a nejpohyblivějšími svaly lidského těla a jejich vibrace mají značný vliv na naše zdraví. Vědci odhalili, že například při sborovém zpěvu dochází k tzv. myotransferu, což je přenos elektromagnetických energií mezi hlasivkami jednotlivých zpěváků. Zpěv a k němu patřící dýchání stimuluje mozek, uvolňuje hlasivky a s nimi i duševní stav, harmonizuje krevní tlak a tep srdce. Hlasivky jsou také úzce spojeny s emočním chováním. Při úzkosti se hlasivky stáhnou; když se hlasivky uvolní, uvolní se současně celé tělo.

Zpěv a hudba mohou hrát v otázce lidského zdraví velkou roli. Každý koncert vážné hudby nebo sborový zpěv by tedy měl být léčivý. Proto v blahodárném vlivu hrají prim živá vystoupení – symfonické orchestry, opera, sbory nebo věhlasní pěvci či virtuosové.

Studenti si při IQ testech vedli lépe, když poslouchali Mozartovy skladby.

Umělecká hudba může působit regulačně na takzvanou akustickou bioenergii člověka neboli vibrace jeho těla. Na váhu lze přidat také praktické zkušenosti. Terapeutické vlastnosti hudby pomáhají v praxi léčit různá onemocnění v psychické i fyzické sféře.

Původním povoláním operní pěvkyně a nyní neuroložka Linda Maquireová dosahuje při podpůrné léčbě hudbou zajímavých výsledků například u Alzheimerova onemocnění. „U Alzheimera se říká, že hudba zlepšuje celkovou kvalitu života, poskytuje společenskou interakci se sobě rovnými a s pečovateli, přináší pocit sebe sama (vzpomenou si na okolnosti řady skladeb, které si pamatují) a pocit moci nad sebou (mohou ovládat své vzpomínky na skladby). Zlepšuje to míru aktivity a také jim to jednoduše přináší potěšení,“ říká.

Dr. Alfred Tomatis, celosvětově známý ušní specialista, tvrdil, že existují dva základní druhy zvuků. Ty, které člověka vybíjejí, a ty, které ho nabíjejí. Spolehlivě prý nabíjí matčin hlas, dále také Mozart nebo gregoriánský chorál.

Určitá hudba má podle výzkumů vědců též kladný vliv na rozvoj inteligence dětí a mládeže. V roce 1995 vědci z Kalifornské univerzity objevili, že studenti si vedli při IQ testech lépe, když poslouchali Mozartovy skladby. Kromě něj zkoušeli vědci tance, audio knihy, relaxační pokyny a minimalistickou hudbu, ovšem nic z toho nezabíralo. Tento jev dostal název „Mozartův efekt“. Vytříbená a mistrovsky zpracovaná hudba tedy může mít za určitých okolností vynikající účinky, a naopak, hudba pokleslých melodií a témat může mít účinky opačné.


Čtěte také: Tajemství klasické hudby tkví v rozpoložení mysli, říká virtuoska Jitka Hosprová