Proč čínský režim lže o 25. dubnu 1999?

25. dubna 1999 se přibližně 10 000 příznivců duchovního učení Falun Gong vydalo apelovat ke Státnímu úřadu pro odvolání v Pekingu, sídlícího v sousedství Čung-nan-chaj, centrály čínské komunistické strany. Účastníci shromáždění se chovali poklidně, nedrželi v rukou žádné transparenty ani neskandovali hesla. Ulici před úřadem pro odvolánní začaly zaplňovat tisíce lidí. Policie je překvapivě směřovala do jinak přísně střežených okolních ulic obklopujících sídlo Čínské komunistické strany vedle Zakázaného města v Pekingu, kde je nechala postávat až do pozdního večera.

Zástupce shromáždění si dokonce zavolal tehdejší premiér Ču Žung-ťi k debatě ve Státní radě, aniž by někdo ze shromáždění žádal o přijetí. K rozhovorům byli přizváni i úředníci Státního úřadu pro odvolání, úředníci z Pekingu a Tianjinu. Následovníci Falun Gongu zde prezentovali tři požadavky. Žádali propuštění lidí ilegálně zatčených při nedávném pokojném shromáždění v Ťchien-ťinu, ponechání klidného prostředí pro lidi, kteří se chtějí Falun Gongu věnovat a zrušení zákazu publikovat literaturu Falun Gongu.

Výsledkem jednání byl vstřícný krok premiéra a na konci dne byli lidé, zatčení při poklidném shromáždění v Ťchien-ťinu, propuštěni a shromáždění se rozešlo.

Výše uvedené informace byly získány z výpovědí nezávislých pozorovatelů, účastníků shromáždění a dostupných videozáznamů z události.

Čínský režim se i dnes snaží vzbuzovat dojem, že „neměl jinou možnost“, než Falun Gong zakázat a spustit celostátní represe.

Bývalý čínský vůdce Ťiang Ce-min na 18. sjezdu Komunistické strany Číny, Peking 14. listopadu 2012. (Lintao Zhang / Getty Images)

Verze předsedy komunistické strany: „Obklíčení Čung-nan-chaj“

Tehdejší předseda komunistické strany Ťiang Ce-min v reakci na shromáždění prohlásil Falun Gong za hrozbu, kterou je třeba zničit. Státní média následně shromáždění označila jako „obklíčení vládní čtvrti Čung-nan-chaj“. Ťiang Ce-min téhož dne rozeslal rozhořčený dopis starším funkcionářům komunistické strany v němž prohlásil, že: „Komunistická strana musí potlačit Falun Gong. Jak bychom mohli dopustit, aby marxistická teorie, kterou hlásáme, materialismus a ateismus, ve které věříme, nepřemohly to, co propaguje Falun Gong? Pokud by to tak nebylo, nestali bychom se terčem výsměchu?"

V následujících měsících začaly úřady komunistické strany připravovat celostátní represivní kampaň, která odstartovala 20. července 1999 veřejným zákazem Falun Gongu a pálením knih na veřejných prostranstvích. Represe trvají dodnes a podle některých odhadů mohly přinést až jeden milion obětí na životech.

Abychom pochopili, proč mělo pro vůdce strany smysl zkreslovat informace o poklidném shromáždění a využít situace k napadení duchovního hnutí, které v tu dobu čítalo již 70 milionů Číňanů, musíme se podívat na vývoj předcházejících událostí.

Cvičení, které se rozvinulo do masového hnutí

Metodu Falun Gong, která učí čínská energetická cvičení (čchi-kung) a kultivaci charakteru podle principů buddhovské a taoistické školy (pravdivost, soucit, snášenlivost), představil v roce 1992 její zakladatel Li Hongzhi v čínském městě Čchang-čchunu. Během dvou let uspořádal na 40 přednášek po celé Číně, kterých se účastnily tisíce posluchačů.

Cvičení a knihy pana Li si získaly mezi lidmi oblibu a začaly se masově šířit po celé Číně. Ve městech, kde přednášel, vznikala cvičební místa. V parcích a na náměstích bylo po ránu a v podvečer vidět stále více lidí cvičících Falun Gong.

V roce 1999 se v Číně podle vládních statistik věnovalo Falun Gongu více než 70 milionů lidí, což bylo již o 10 milionů více, než byl tehdejší počet členů komunistické strany.

Vyšetřování a represe před 25. dubnem 1999

Shromáždění 10 tisíc následovníků Falun Gongu u státního úřadu pro odvolání podnítily záměrné a dlouhodobé represe vedené ze strany čínského režimu. Byť neměl Falun Gong žádné politické ambice, nepoužíval systém registrovaného členství a vyučoval se zdarma, masová popularita a duchovní pozadí metody vzbudily v řadách úředníků komunistické strany obavy.

První pokus o zákaz Falun Gongu se datuje na 3. února 1995, kdy se tehdejší generální tajemník státní rady Luo Kan na základě vykonstruovaných obvinění pokusil vydat veřejný zákaz Falun Gongu. Na poslední chvíli se vznesená obvinění podařilo rozptýlit a zákaz praxe oddálit. Tehdy přišlo ke státním úřadům svědčit několik tisíc následovníků Falun Gongu.



Dalším případem omezování svobody vyznání byl zákaz knih Falun Gongu, které se v Číně staly bestsellery, zejména ústřední knihy praxe Zhuan Falun (Čuan Falun, „Otáčení Kolem Zákona“).

Guangming Daily, jeden z nejvlivnějších čínských státních deníků, 17. června 1996 otiskl článek kritizující Falun Gong, což následovala další státní média. Kritiku završilo nařízení Čínského ministerstva propagandy z 24. července 1996 zakazující literaturu Falun Gongu. Státní úřad pro publikace a tisk následně prostřednictvím celonárodního oběžníku zakázal distribuci veškerých tištěných publikací Falun Gongu.

Útoky státních médií pokračují v Pekingu, Tchien-ťinu, Kuang-čou a dalších městech. Koncem května 1998 odvysílala pekingská televize rozhovor s jistým „vědcem“ Che Cuo-siouem, který byl ve skutečnosti švagrem tajemníka státní rady Luo Kana a členem Ústředního oddělení propagandy, jenž v pořadu Falun Gong očerňoval.

První úřad čínského ministerstva veřejné bezpečnosti vydal 21. července 1998 dokument č. 555, který později vešel ve známost jako „Oznámení o vyšetřování Falun Gongu“, což vedlo ke spuštění odposlechů, sledování asistentů cvičebních míst Falun Gongu a uzavírání veřejných cvičebních míst. Účastníci cvičení začínají hlásit případy narušování a násilného rozhánění cvičenců policií a domovních prohlídek doprovázených konfiskacemi majetku.

Poslední událostí předcházející shromáždění před Státním úřadem pro odvolání, zmiňovanému na začátku článku, je opětovné vystoupení Che Cuo-sioua, švagra tajemníka státní rady. 11. dubna 1999 publikoval v tchienťinském vysokoškolském magazínu článek útočící na Falun Gong.

23. a 24. dubna se místní příznivci Falun Gongu vydali do redakce magazínu vysvětlit fakta a napravit svoji reputaci. Po dva dny trvá poklidné protestní shromáždění před univerzitou v Ťchien-ťinu.

Úřady však na místo vyslaly jednotku pořádkové policie, která shromáždění násilně napadne obušky a zatkne 45 účastníků. Místní příznivci se začnou na městském úřadu domáhat jejich propuštění, ale tianjinská radnice prohlašuje, že zásah a zadržování účastníků shromáždění spadá pod pravomoc Úřadu veřejné bezpečnosti a bez rozkazu z Pekingu nikdo propuštěn nebude.

Následovníci Falun Gongu se tedy rozhodli odjet přímo do Pekingu k poslední možné instanci, ke Státnímu úřadu pro odvolání.

A to už se časově dostáváme na začátek příběhu o údajném „obklíčení vládní čtvrti“, které mělo být natolik závažným „přečinem", že vyústilo v celostátní zákaz a osmnáct let dlouhé období násilných represí.

Kdo vyvolal represe, Falun Gong nebo režim?

Faktem zůstává, že se čínské státní úřady se opakovaně pokoušely o zákaz Falun Gongu již dlouho před tímto poklidným shromážděním, a že shromáždění bylo využito pro politickou záminku, a nebylo skutečnou příčinou celého problému. Shromáždění bylo nenásilnou reakcí na státní represe, v demokratických zemích ilegální, a porušování základních práv na svobodu vyznání a shromažďování.

Přesto se i dnes čínský režim snaží vzbuzovat dojem, že „neměl jinou možnost“, než Falun Gong zakázat a spustit celostátní represe.

Kdyby nechal příznivce Falun Gongu v klidu svobodně praktikovat jejich víru, nikdy by ke shromáždění před státním úřadem v Pekingu nedošlo. Není tedy příčinou celého incidentu komunistická strana?


Čtěte také:

Vývoj represí duchovního hnutí Falun Gong v Číně

Bývalý čínský vůdce Ťiang Ce-min byl údajně vzat do vazby