Ethan Gutmann představuje svojí novou knihu The Slaughter, San Francisco, Kalifornie, 29. července 2014. (Steve Ispas/Epoch Times)
Ethan Gutmann - analytik, publicista a dlouholetý expert na Čínu - uvedl, že existuje relevantní způsob, jak ověřit, zda těla vystavovaná v rámci takzvaných výstav Bodies nebo Body patří čínským vězňům, kteří zemřeli nebo zmizeli ve vězeňském systému, jak uvádějí některá obvinění a ostatně i samotní majitelé výstav a majitel společnosti, která těla v Číně plastinuje.

7. září 2016 zveřejnilo Nevada Public Radio rozhovor s Tomem Zallerem, kdy byla výstava v Las Vegas pořádaná společností Imagine Exhibitions pod názvem Bodies: The Exhibition. Odtud měla být, dle českých pořadatelů, převezena do Prahy, tentokrát pod názvem Body The Exhibition.

Na stránkách redaktorka Kristy Totten píše, že „Tento druh výstav je kontroverzní, protože těla, která jsou na nich použitá, jsou „nevyžádaná“. Zaller vysvětlil, že exponáty, jak těla nazývá, jsou lidé, kteří zemřeli, ale zůstali neznámí... Lékař, s nímž pracoval v Číně, sbírá neidentifikovaná mrtvá těla v regionu, konzervuje je a poté dává na výstavy,“ uvádí Kristy Totten dále v článku. Více zde...

Společnost Premier Exhibitons, která jednu z výstav provozuje, uvedla, že vystavovaná těla „byla přijata od čínské vězeňské správy“, respektive přiznala, že těla mrtvých vězňů byla prodávána továrnám na zpracování lidských těl, které si v Číně zřídili evropští podnikatelé za účelem plastinace lidských těl pro výstavy Bodies. První z nich byl Gunther von Hagens ve městě Ta-lien v provincii Liao-ning.

Udělejme testy DNA! 

Gutmann prohlásil, že pokud majitelé výstav svolí k odebrání vzorků DNA z vystavovaných těl, mohou lidé v Číně zjistit, zda byla těla jejich příbuzných prodána a jsou vystavována po celém světě.

„Podle lékařských specialistů, s nimiž jsem věc konzultoval, je možné z anatomických částí získat mitochondriální DNA,“ říká Gutmann. „Jinými slovy, někdo může dát expertům vzorky DNA z obou výstav a porovnat je s DNA rodin Číňanů, kteří přišli o své příbuzné.“ Gutmann dodává, že šance na úspěšné ověření se dramaticky zvyšují ve chvíli, kdy se použije seznam pohřešovaných osob v Ta-lienu, který byl zveřejněn na stránkách minghui.org. Stránky mimo jiné monitorují průběh represí duchovního hnutí Falun Gong v Číně.

Podle Gutmanna totiž vystavovaná těla patří zejména „vězňům svědomí“, lidem vězněným čínským režimem pro jejich víru nebo příslušnost – především následovníkům Falun Gongu, křesťanům a Ujgurům.

Pokud by skutečně došlo na oficiální odběry DNA, mohly by být výstavy těl podrobeny dalšímu podrobnému výzkumu. Výstavy Bodies jsou tedy teoreticky potenciálním usvědčujícím materiálem o obchodování s lidskými těly v čínských vězeních a místem, kam velmi pravděpodobně mohla směřovat lidská těla lidí pronásledovaných režimem a usmrcených ve vězeňském systému.

Proces plastinace těl vynalezl zmiňovaný německý podnikatel Gunther von Hagens. Jeho továrnu v Ta-lienu řídil jistý profesor Suej Chung-ťin, který potají rozběhl vlastní továrnu, načež se oba dva muži rozkmotřili. Von Hagens pořádá výstavu „Body Worlds“, zatímco profesor Suej dodává těla americké firmě Premier Exhibitions (pravděpodobně i dalším), která provozuje výstavu Bodies Revealed a rovněž rozprodal některá těla lékařským univerzitám. Aby bylo možné lidská těla plastinovat, je třeba je napustit polymery velmi brzy po jejich smrti. Následně jsou stažena z kůže a preparována do různých poloh a pozic, které jsou k vidění na kontroverzních výstavách.

Gutmann míní, že pokud skutečně došlo ke zločinům usmrcení nevinných lidí a prodání jejich těl, jsou výstavy Bodies závažnou chybou, které se dopustili ti, kdo tyto zločiny spáchali. V případě těl od Dr. Sueje není třeba ani žádat o jeho svolení k odebrání vzorků DNA, ale je možné požádat univerzity, které od něj plastinovaná těla odkoupily.

Gutmann usuzuje, že pomocí spolupráce by univerzity mohly dokázat světu, a zejména samotným Číňanům, co se skutečně stalo s některými lidmi, které čínský režim pronásledoval a zadržoval ve vězeňském systému, kde zmizeli beze stopy.

Článek byl vydán 12. 2. 2015, upraven a znovu publikován 20. 2. 2017