(celestecostantino.it / Celeste Costantino 2014)
Vězení až 12 let hrozí tomu, kdo napomáhá obchodu s orgány: toto je obsahem zákona, na který se dlouho čekalo a byl jednomyslně odhlasován Soudním sněmem v sídle italského parlamentu.
Prvním, kdo podepsal předlohu zákona, byl senátor Maurizio Romani, který se rozhodl konat poté, co vyslechl prezentaci Davida Matase, kanadského advokáta, kandidáta na Nobelovu cenu pro mír v roce 2010. Matas, spolu s dalšími nezávislými vyšetřovateli[1], studoval fenomén násilných odběrů orgánů vězňům svědomí v Číně. Těmto zadržovaným lidem chybí v čínském vězeňském systému jakákoliv ochrana a bývají jim odebrány části těla (ledviny, játra, srdce, oční rohovky...), jež jsou dle expertů následně užívány ke komerčním transplantacím pro obyvatele Číny nebo využívány pro zájemce ze zahraničí v rámci transplantační turistiky.
Praxe byla od roku 2006 poměrně detailně zdokumentována díky různým expertním studiím, které zahrnují i některá přiznání účastníků transplantací. Expertní analýzy podnítily jednotlivce v mezinárodní lékařské komunitě k založení asociace Doctors against forced organ harvesting (DAFOH) a Parliamentarians against forced organ harvesting (PAFOH).
Nový zákon, který byl právě schválen, reaguje na studie spojené s čínským transplantačním odvětvím, ale jeho znění je obecné a v podstatě postihuje jakékoliv ilegální praktiky v oblasti transplantační chirurgie, ať už byly spáchány kdekoliv. Zákon vyměřuje trest vězení od tří do dvanácti let a pokutu od 50 000 do 300 000 euro pro každého italského občana, který prodá, koupí nebo si nechá transplantovat orgány nelegálním způsobem. A pokud je tento čin spáchán někým, kdo pracuje ve zdravotnictví, bude navíc jeho profesní činnost trvale pozastavena.
Zákon dále postihuje kohokoliv, kdo organizuje nebo propaguje turistiku za účelem obchodu s orgány, za což vyměřuje trest odnětí svobody od 3 do 7 let a obdobnou pokutu, jako u předchozího deliktu.
Italský právní systém se tímto krokem připojuje k snahám Španělska, Tchaj-wanu a Izraele o zamezení účasti na orgánové turistice svých občanů do Číny a dalších zemí.
Boj s neetickými praktikami přímo na území Číny není pro západní země možný, proto se snahy zaměřují na maximální omezení účasti. „V Itálii nemáme moc zastavit tuto nepravost,“ uvedl senátor Maurizio Romani během debaty v italském Senátu v březnu 2015, „ale máme povinnost vynaložit veškeré možné úsilí, abychom se nestali jejími spoluúčastníky.“
„Na tom italském zákonu (který jsem nečetl) je pozoruhodné, že postiženi budou i nemocní, kteří si nechají transplantaci „komerčního“ orgánu provést, myslím si že to je velmi účinné. Rovněž postih zdravotnického personálu je znatelný,“ napsal Epoch Times v reakci na výše uvedené zprávy MUDr. Štefan Vítko, CSc., předseda správní rady České transplantační nadace.
Fenomén obchodu s orgány zasahuje různé země. V různých zemích spadá tato ilegální činnost do okruhu kriminality a černého trhu, zatímco v Číně dle vyšetřování praxe odehrává na půdě vojenských nemocnic, za spoluúčasti vedení vězeňských zařízení a soudních činitelů. K této nové formě „kanibalismu“, jak ji označil senátor Romani, údajně dochází v kontextu masových represí duchovního hnutí Falun Gongu. Podle zpráv[1], na základě nichž byla započata aktivita v italském parlamentu, jsou právě následovníci Falun Gongu, hlavním terčem nedobrovolných odběrů orgánů. Další zasažené skupiny mají být křesťané, Tibeťané a Ujgurové.
Pod určitým mezinárodním diplomatickým tlakem ze strany Evropského parlamentu[1] nebo Kongresu USA[1] čínské úřady obvinění opakovaně odmítají, nedošlo však k vyvrácení závěrů vyšetřovacích zpráv nebo jejich konkrétních detailů, jednalo se pouze o obecné zamítnutí obvinění.
Čínské nemocnice do roku 2015 oficiálně využívaly popravené vězně jako nedobrovolné dárce orgánů a opakovaně prohlásily, že tuto praxi ukončí. Praxe měla být dle čínské strany ukončena počátkem roku 2015, ale ze studií vyplývá, že v tomto smyslu chybí jakýkoli reálný čin kromě zřízení systému na dobrovolné dárcovství, který předtím prakticky neexistoval, a který i tak zahrnuje jen nepatrné procento v Číně prováděných transplantací.
Podle poslední expertní studie vydané v roce 2016 proběhlo v Číně od roku 1999 do roku 2015 více než jeden milion neobjasněných transplantací, jejichž zdrojem mohli být dle studie „vězni svědomí“ – tedy nedobrovolní dárci.
[1] O problematice byly vydány následující publikace: Bloody Harvest (Kilgour a Matas / 2006) State organs (Torsten Trey a David Matas / 2012), Jatka (investigativní novinář Ethan Gutmann 2014) a rozšířená vyšetřovací zpráva Bloody Harvest / The Slaughter – An Update (tým vyšetřovatelů pod vedením spolupracujících autorů Kilgour, Matas, Gutmann / 2016). Problematiku opakovaně projednával Evropský parlament i Sněmovna reprezentantů USA. Od roku 2006 došlo k řadě restrikcí čínského transplantačního odvětví ze strany mezinárodního společenství lékařů a v některých zemích (Izrael, Španělsko) k vydání zákonů omezujících transplantační turistiku do Číny.
O schválení zákona informovaly stránky Adnkronos.com (Italsky)
Přeložila Marcela Baranyova, upravil Milan Kajínek;
Čtěte také:
Čína: Vyšetřovatelé otevřeně kritizují Úřad 610 přezdívaný „Čínské gestapo“
Lékař bojuje za dodržování etiky v oblasti čínské transplantační chirurgie
Čínský prezident se chystá pročistit zkorumpovanou polovojenskou policii
