Ilustr. foto. (Michael Ramey / Unsplash / Public Domain)
Objevili jste někdy, že toho máte s druhým hodně společného a zdánlivé shody náhod od začátku ukazují, že jste si s partnerem souzeni? Ne vždy to tak musí být. To, co vypadalo zpočátku slibně, se může proměnit ve špatný sen.
Romantická láska pravděpodobně přináší nejvíc slibných náhod, které se později ukáží jako falešné. Zejména je to tak pro jedince, kteří se na shodu náhod spoléhají jako na metafyzický ukazatel k „cestě“, kterou se mají dát. Radostné vzrušení z nového romantického vztahu může být silně podpořeno překvapivými náhodami, které „musí“ znamenat, že půjde o hluboké pouto. Tyto náhody mohou být vnímány jako znamení, že jste si „souzeni“.
Psychiatr Stanislav Grof ve své knize „Když se přihodí nemožné“ popisuje svou zamilovanost, která vzplála díky takovýmto náhodám, aby zase rychle vyhasla. Dva jeho přátelé mu navrhli, aby se potkal s Joan Halifaxovou, jejich kamarádkou. Tvrdili, že je to někdo, kdo s ním má spoustu společného. Grof se po několika měsících rozhodl, že ženě zavolá. Chystal se prezentovat svou vědeckou studii na konferenci Amerického sdružení psychiatrů v Dallasu a říkal si, že by se mohl stavit v Miami, kde Joan žila.
Jak se ukázalo, i ona se na konferenci chystala a shodou okolností si zamluvila pokoj ve stejném hotelu jako on. Aniž by se domluvili, narazili na sebe na konferenci hned na první akci, které se Grof zúčastnil. Nikdy se předtím neviděli a nikdo je vzájemně nepředstavil, přesto když se na sebe přes sál podívali, poznali se.
Série dalších šťastných náhod pak rychle nasměrovala jejich vztah k manželství. Dokonce i na svatbě zažili duhu jako posla požehnání a štěstí pro požehnaný pár.
Jenže pak přišlo ráno a na Grofa padla z těch všech šťastných předzvěstí kocovina. „Hned, jak jsem otevřel oči, pocítil jsem, že něco není v pořádku. Všechno to vzrušení a unesené pocity z předchozího dne byly ty tam. Najednou jsem měl pocit vystřízlivění a zasmušilosti. Vlna radosti, kterou jsme posledních několik dnů zažívali, se zdála iluzorní a klamná, ba co víc, vzít si Joan mi najednou přišlo jako strašný omyl.“
Netrvalo to dlouho a pár se rozvedl.
Grof došel k následujícímu ponaučení: „Naučil jsem se nevěřit bezmezně svádivé moci takových zážitků….Dokud jste pod jejich kouzlem, je nutné vystříhat se všech činů a nedělat žádná důležitá rozhodnutí, dokud nejsme oba dva nohama na zemi.“
Lynn Corriganová napsala o své zkušenosti se svádivými, slibnými náhodami na svém facebookovém účtu: „Znám někoho, s kým toho máme hodně společného až po dětství. I to, jak jsme se v dospělosti setkali, bylo plné náhod a nepravděpodobností. Ale - teď potřebuji, aby ten člověk vypadl z mého života. Kéž bychom se nikdy nepotkali. Proč se naše cesty jenom střetly?“
Muž jménem Sahmat mi řekl, že, že četl knihu od ženy, s níž toho má mnoho společného. „Oba dva jsme vyrůstali v kvakerské rodině na předměstí Philadelphie, oba dva jsme studovali biologii a oba dva jsme nakonec šli na křesťanský seminář, kde jsme vystudovali náboženství. Pomyslel jsem si, že je to dost neobvyklé. Možná jsme jediní dva kvakeři biologové seminaristé na této planetě.“
Po cestě za ní často narážel na číslo 37, jedno z jeho oblíbených. Tato numerická znamení v něm utvrdila pocit, že je na správné cestě. A pak se s tou ženou potkal, jen aby zjistil, že se k sobě vůbec nehodí.
Tato zkušenost ho přiměla přehodnotit dosavadní snahy o navázání nových vztahů s lidmi, a začal místo toho oživovat starší vztahy, hlavně se svým kamarádem Larrym. Jak se ukázalo, šlo o dokonalé načasování. Larry pracoval na projektu, v němž potřeboval Sahmatovu pomoc. A tak, i když to na povrchu vypadalo, že série šťastných náhod ho přivedla jen ke zklamání, nakonec mu ukázala cestu k dalšímu kroku, který musel učinit.
Paradox, který náhody představují, popisují dva kognitivní vědci Thomas Griffiths z Brown University a Joshua Tenenbaum z MIT ve své práci z roku 2007 „Od pouhých náhod ke smysluplným objevům“. Oba vědci se sice zabývali rolí náhod při vědeckých objevech, ale jejich diskuzi lze aplikovat stejně tak u romantické lásky. Podle práce obou akademiků jsou náhody „události, které poskytují podporu pro nějakou hypotézu, ale ne dostatek podpory, aby nás přesvědčily tuto hypotézu přijmout.“
Řekněme, že hypotézou je, že vztah nebo manželství bude dobře fungovat. Smyslem je nevěřit hypotéze celým srdcem jen na základě shody náhod. Na druhou stranu opačným extrémem by bylo ignorovat všechny náhody ze strachu, že jsou mylné. Koneckonců vědci sami poukazují, že některé z největších vědeckých objevů byly učiněny právě díky náhodám.
Na někoho nečekaně narazit na neobvyklém místě, mít podobnou minulost, vidět na svatbě duhu – všechny tyto náhody mohou přispět k tomu kouzelnému pocitu, když lidé propadnou zamilovanosti. Ale dokáží spolu opravdu žít den co den a smysluplně se o svůj život dělit? Na to už nám náhoda neodpoví.
Doktor Bernard Beitman se zabývá synchronicitou a štěstím. Je hostujícím profesorem na University of Virginia a bývalým vedoucím katedry psychiatrie na University of Missouri-Columbia. Tento článek byl původně publikován v odborném časopise Psychology Today. Článek byl redakčně upraven a zkrácen.
Přeložil Ondřej Horecký; zdroj: 
