Čínský vůdce komunistické strany Si Ťin-pching ve Velkém lidovém sále v Pekingu, 25. března 2016. (LINTAO ZHANG / AFP / Getty Images)
Na nedávné konferenci Epoch Times v Berlíně jsem s kolegy konzultoval současnou situaci v Číně. Analýzy kanadské a berlínské redakce ukazují, že zatím co se na povrchu zdá, že Si Ťin-pching utužuje svoji moc v Číně, v pozadí jsou zřetelné indície toho, že komunistická strana ztrácí kontrolu nad obyvatelstvem. Někteří západní politici a experti prohlašují, že Si Ťin-pching již vykročil směrem k politickým reformám, ale staré jádro komunistické strany je proti a reformám zabraňuje.
„Prezident Si Ťin-pching se ubírá správným směrem, ale víme, že existují frakce uvnitř komunistické strany, které se snaží věci brzdit,“ prohlásil již na začátku roku 2016 Gerard Batten, britský poslanec Evropského parlamentu.
Vnitrostranický boj potvrzuje masivní zatýkání, které začalo v roce 2012. Bylo zatčeno a odsouzeno více než padesát vrcholných kádrů komunistické strany, členů politbyra a armádních funkcionářů. Analytici čínské politické scény dokládají, že drtivá většina funkcionářů zatčených v rámci této oficiálně „protikorupční kampaně“, jsou členové maoistické mocenské frakce uvnitř komunistické strany spjaté s osobou jednoho z bývalých předsedů komunistické strany, Ťiang Ce-minem.
Tato frakce brání Si Ťin-pchingovi v provádění reforem a bojuje o moc. Frakce byla vytvořena bývalým předsedou komunistické strany Ťiang Ce-minem, který v Číně nechvalně proslul represivní kampaní sedmdesáti milionového duchovního hnutí Falun Gong. Represe dosáhly značného násilí a desítek tisíc obětí na životech. Experti na pronásledování Falun Gongu v polovině roku 2016 publikovali závěry nezávislého výzkumu, který dokládá, že počet smrtelných obětí represí řízených Ťiang Ce-minem mohl přesáhnout jeden milion obyvatel Číny. Oficiální čísla neexistují a čínský režim celou věc udržuje pod statusem státního tajemství.
Gerard Batten vyzval Si Ťin-pchinga, aby opustil komunismus, jenž označil za „ideologické jho“, kterému „už tak jako tak nikdo ve skutečnosti nevěří“.
Exprezident Ťiang Ce-min, jehož funkční období na postu generálního tajemníka komunistické strany trvalo od roku 1992 do roku 2002, si udržoval moc prostřednictvím spojenců dosazených na klíčová místa až do roku 2013. Jeho nástupce prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao ve skutečnosti neměli během svého funkčního období (2003–2013) faktickou moc. V politických kruzích se často žertovalo o tom, že „jejich příkazy neopustí vládní čtvrť Čung-nan-chaj“, což mimo jiné znamenalo, že stále vládne Ťiang.
Změny přišly v roce 2013, kdy se po 18. národním kongresu komunistické strany dostal k moci málo známý úředník Si Ťin-pching s kořeny v západní Číně.
Francouzský člen Evropského parlamentu Henri Malosse, který pracoval jako předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru, prohlásil, že Si Ťin-pching by měl kráčet ve stopách Michaila Gorbačova, bývalého sovětského vůdce, který realizoval politické a ekonomické reformy, které vedly ke zrušení komunistického systému tehdejšího Sovětského svazu.
Zaslechl jsem názor, že přátelení Si Ťin-pchinga s českým prezidentem Milošem Zemanem je v pozadí vedeno snahou o hledání řešení, jak realizovat pád komunistické strany v Číně a přechod na demokratický systém. Česká republika ve světě proslula svým nenásilným svržením komunistického režimu v roce 1989, který dostal přezdívku „sametová revoluce“. Ať už to zní jakkoliv bizarně, nenásilný přechod tohoto typu, by jistě uvítaly všechny zainteresované strany.
