V červnu vychází druhý díl knihy „Islámskému státu na dostřel“. V něm čtenáři kromě příběhů najdou i fotografie Lenky Klicperové z cesty, kterou letos v únoru podnikla společně s Markétou Kutilovou. (Lenka Klicperová)
Odvážit se jet do Iráku, Sýrie, kde z jedné strany hrozí ISIS, z druhé syrský prezident Bašár Asad a jiné další fragmenty bojůvek, vyžaduje opravdu pevné odhodlání.
Na besedách vypravují svoje zážitky a promítají rovněž fotografie pořízené zblízka u válečné zóny.
Lenka Klicperová je šéfredaktorkou časopisu Lidé a Země, spoluautorkou několika dokumentů (mj. Slzy Konga), věnuje se fotografování a současně novinářské práci. Navštívila řadu afrických zemí, po zemětřesení na Haiti zde pracovala jako fotoreportérka. Pracovala ve válečných zónách v Demokratické republice Kongo, Afghánistánu, v Iráku a Sýrii. Získala čtyři ocenění v prestižní soutěži Czech Press Photo.
Markéta Kutilová je novinářkou i humanitární pracovnicí. Ve společnosti Člověk v tísni působila jako projektová koordinátorka v Íránu, na Šrí Lance a na Haiti. V Kongu zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám. V současnosti působí v neziskovkách Pontopolis a Femisphera, věnuje se přednáškové činnosti.
„Nenávist k uprchlíkům byla v Česku najednou tak velká, že jsem tomu nemohla uvěřit,“ říká Markéta Kutilová, matka tříleté dcery po návratu ze Sýrie. Začala pořádat besedy.
Společná kniha obou novinářek s názvem Islámskému státu na dostřel pojednává mimo jiné o syrském Kobání, jež se stalo Stalingradem Blízkého Východu. Jako první bylo vydobyto nazpět a osvobozeno od ISIS za cenu téměř celkové destrukce. Právě teď v červnu vychází její druhý díl.
„Nenávist k uprchlíkům byla v Česku najednou tak velká, že jsem tomu nemohla uvěřit,“ – říká Markéta Kutilová, matka tříleté dcery po návratu ze Sýrie.
Před objektivem válka
V oblasti, která předtím bývala suverénním státem, se nachází nepřehledné množství skupin a bojůvek, ve kterých není snadné se orientovat, někteří Kurdové jdou proti sobě, někteří muslimové jdou proti sobě...
Kurdská část Sýrie, do které se novinářky vydávají, je nazvána Rojava. V současnosti Kurdy dobytá část Sýrie je očištěna od ISIS, ovšem na frontlajnách se bojuje dále. Za sebou zanechává ISIS minová pole, která se velmi špatně likvidují. Scházejí odborníci, pyrotechnici.
Syrské kurdské milice současnosti sestávají z jednotek YPG = muži, a YPJ = ženy. Ženy mají naprosto rovnoprávné postavení. Ženy bojují stejně nebojácně jako muži, a jak dodávají české novinářky – mají méně ztrát, protože postupují s větší rozvahou.
Krásné kurdské ženy se vzdaly běžného života, nosí zbraň jako svého denního společníka.
Kurdové mají heslo : „Jdeme dopředu beze strachu.“
Kurdové bez lékárniček
Na frontě se nelze nepovšimnout, že bojovníkům schází jakýkoliv balíček první pomoci. Postrádají základní vybavení, následkem jsou jejich ztráty ještě větší, jestliže nemají přístup k první pomoci při zranění. Kromě toho jsou vybaveni zastaralými zbraněmi, starými kalašnikovy. Lepší zbroj si pořídí, až něco ukořistí po boji s ISIS.
Kromě marxismu jsou Kurdové silně ovlivněni filosofií Abdulaha Öcalana, bývalého vůdce PKK, který v současnosti odpykává trest v tureckém vězení, ze kterého píše svoje knihy. Jeho ideologie je vystavěna na základech marxismu.
Syrské kurdské milice jsou podporovány nálety koalice, jež je řízena USA, navíc v oblasti již působí stovky amerických vojáků jako poradci.
Kurdské milice – co naplat – jsou trénovány a vycvičeny PKK - Kurdskou stranou pracujících. Lenka spolu s jinou svou kolegyní, Jarmilou Štukovou, se setkaly s velitelem PKK, Arménem, který si s nimi velmi rád rusky pohovořil.
„V oblasti kryté Kurdy jste prostě ve válce a cítit se tu bezpečně může být fatální,“ sděluje Lenka Klicperová. Závisí to ovšem na místě, kde se právě nacházíte, některá místa mohou být bezpečnější, jiná méně.
Starší foto jezídů: Jezídové na hoře Sindžár okolo roku 1920, syrsko-irácká hranice. (Volné dílo)
V Sindžáru, jezídském uprchlickém táboře v horách, většina tábořících nemá dost pitné vody, jako jediné topivo se používá – nafta. „Taková kamna na naftu jsou dost příšerná,“ konstatují novinářky. Ale - zima tam bývá také dost citelná.
Sindžár rozbily koaliční letouny. Po dobytí nazpět a ústupu ISIS tam 5 mužů pod vedením odborníka vycvičeného Francouzi odminovávalo město, dařilo se jim beze ztrát. Miny a výbušniny bývají většinou podomácku vyrobeny, nemají jednotnou formu. Jakýkoliv hrnec naplněný výbušninou představuje nebezpečí.
Uprchlíci si v Erbílu byli nuceni postavit stany v rozestavěných nedokončených budovách, aby měli střechu nad hlavou. Od června 2014 ve městě sídlí ve vnitřním exilu chaldejsko-katolický arcibiskup a syrsko-katolický arcibiskup z Mosulu* a desítky tisíc věřících, kteří museli uprchnout před tzv. Islámským státem.
Zabití ze cti
Lenka s Jarmilou Štukovou našly na severu Iráku dvě jezídky, které unikly ze zajetí ISIS, když přepadli jejich vesnici v Sindžáru. Obě dívky se s tímto brutálním zážitkem budou vyrovnávat po celý život. S pomocí ženské tlumočnice se váhavě odhodlaly vypovědět o svém zajetí. Denní znásilňování, bití, úchylné sexuální praktiky.
Mezi konzervativními Kurdy a jezídy se často znásilnění bere jako pohana rodiny a může po něm následovat dokonce i zabití dívky, která se "provinila". Otec nebo další hlava klanu dívku zavraždí, aby očistil rodinu a napravil její pověst.
Nyní v červnu 2016 vychází druhý díl knihy „Islámskému státu na dostřel“. V něm čtenáři kromě příběhů najdou i fotografie Lenky Klicperové z cesty, kterou letos v únoru podnikla společně s Markétou Kutilovou.
*Mosul je město v Kurdistánu na severu Iráku, spadá oficiálně pod provincii Ninive, okupované od 10. června 2014 radikální islámskou teroristickou organizací Islamic State of Iraq and the Levant (ISIL). Spadá pod federální iráckou vládu, nikoliv pod irácký Kurdistán. Je součástí tzv. disputed areas mezi kurdskou autonomií a federální vládou.
