Čung Ťin-chua: Z respektovaného soudce „nepřítelem státu“

Jak bývalý soudce v Číně obětoval úspěšnou kariéru, aby se zastal spravedlnosti…


„Pokud zákaz působení politických stran a omezování svobody slova médií nebudou odstraněny do pěti let, lidé a intelektuálové to nebudou dál trpět,“ napsal na svůj mikroblog Sina Weibo. „Já budu tím prvním, kdo oznámí své vystoupení z Čínské komunistické strany a zorganizuje demokratické politické strany, aby svrhly diktaturu!“

Během následujících hodin sdíleli početní fanoušci Čungova blogu na Weibo tento příspěvek hned několikatisíckrát a Čung za něj sklidil celou záplavu pochval a uznání. Vzápětí ovšem úřady z webu nechaly všechno smazat.

Mechanismy stranické kontroly a potlačování svobodného vyjádření názorů začaly fungovat okamžitě. Agenti státní bezpečnosti začali volat na Čungův mobil, byl povolán zpět do Šanghaje, a šéf právní firmy, ve které působil, začal hledat způsoby, jak ospravedlnit Čungův vyhazov. Nakonec se Čungovi podařilo si práci udržet, ale agenti částečně uspěli: od nynějška byl Čung vnímán jako „protistranický element“.

„Když je kriminálnímu případu popřáno hodně publicity, stává se z něj případ politický,” – Čung Ťin-chua, bývalý čínský soudce a právník.

Čung Ťin-chua, soudce, který se stal právníkem a později aktivistou, se k hnutí wej-čchüan neboli hnutí na ochranu lidských práv v Číně připojil relativně pozdě. Příběh jeho snažení „před i za soudcovským pultem”, skončil v momentě, kdy strana přitvrdila a donutila ho k exilu. Umožňuje letmý vhled do přední linie boje, v němž se Číňané snaží právními prostředky donutit režim, aby následoval své vlastní zákonné normy (čemuž se režim všemi prostředky brání).

„Spravedlnost mám v genech“

Aby Čína mohla začít obchodovat se světem, bývalý patriarcha strany Teng Siao-pching rozhodl na počátku 80. let 20. století, že režim potřebuje právní systém, který by posílil důvěru zahraničních investorů. Právní školy začaly dychtivě nabírat mladé lidi a produkovat tisíce nových právníků a soudců ročně.

V roce 1990 začal dvacetiletý Čung studovat práva na Čínské univerzitě Min-cu v Pekingu. Absolvoval v roce 1994 a byl přijat jako úředník kriminálního oddělení lidového soudu ve Wen-čou a pobřežní provincii Če-ťiang. Brzy se zde stal hlavním soudcem a tuto pozici si udržel do července 2008.

„Spravedlnost mám v genech,“ řekl Čung v nedávném rozhovoru pro Epoch Times v New Yorku. Při výkonu svého povolání však začal zjišťovat, že je čím dál náročnější „udržet balanc” a zůstat „čistým” – často byl obdarováván kartony cigaret či lahvemi drahého vína, z nichž všechny stroze vracel – a nosit domů jen příjem dostačující k uživení rodiny.

„Weibo… byl ideální komunikační kanál pro všechny podobně smýšlející právníky. Navzájem jsme si dávali vědět, co děláme, a vyjadřovali si podporu,” — Tcheng Piao, čínský obhájce lidských práv v exilu.

„Prakticky každému vládnímu úředníkovi je v určitém bodě jeho kariéry nabídnut úplatek,“ říká Čung. „Ti nezodpovědní a zkorumpovaní pak začnou zneužívat své postavení.“ Čung sám tvrdí, že si s úplatky nikdy nezadal, všem zúčastněným stranám raději vysvětlil, že si chce udržet čistý štít.

Poté co vstoupil do šanghajské pobočky právní společnosti Jing-kche, druhé největší v Číně, cítil, že se mu otevírá příležitost, aby projevil své názory na čínské soudnictví.

První jiskra přišla koncem roku 2011 s případem Pej-chaj v Kuang-si v jižní Číně. Šlo o obhajobu pěti lidí obviněných z vraždy v případu, v němž bylo doloženo žalostně málo důkazů – přičemž nejen podezřelí, ale i jejich právníci byli pronásledováni a zadržováni úřady. Případ byl jakousi esencí politiky a práva v Číně. Jak říká Čung: „Když je kriminálnímu případu popřáno hodně publicity, stává se z něj případ politický.”


Po roce 2009 začal Čung pozorně sledoval otázky lidských práv – jeho deziluze z nespravedlností páchaných komunistickým režimem rostla, stejně jako jeho frustrace z neschopnosti strany se reformovat. Přemítal o případu Pej-chaj a jiných nespravedlnostech a cítil narůstající nespokojenost a hněv. Na základě impulzivního rozhodnutí pak na silvestra roku 2012 skrze Weibo veřejně deklaroval své přání vystoupit z Čínské komunistické strany.

Kontrola „protistranického elementu“

Až publikování osudného příspěvku na Weibo umožnilo Čungovi, aby se poučil o politicky citlivých záležitostech Čínské komunistické strany.

Byl v té době pracovně v Mongolsku; záhy po zveřejnění příspěvku začal jeho telefon drnčet zuřivými telefonáty ze šanghajského oddělení veřejné bezpečnosti, ze šanghajské pobočky ministerstva spravedlosti a z jeho vlastní právní kanceláře. Bylo mu řečeno, aby se ihned vrátil. Ze strachu o bezpečnost nastoupil na letadlo do rodného Wen-čou, kde se asi týden ukrýval, a žil po hotelích, v nichž se registroval na osobní doklady půjčené od kamarádů. Vrátil se do Šanghaje až poté, co se ujistil, že nebude přímo zatčen.

Prvním hostem, který po jeho návratu vešel do konferenční místnosti právní kanceláře, byl státní tajemník ministerstva spravedlnosti pro oblast Ča-pej (Šanghaj), doprovázený kohortou místních stranických „tvrďáků”. „Pane právníku Čungu, dnes reprezentuji stranickou organizaci šanghajské pobočky ministerstva spravedlnosti,“ oznámil muž pomalým, zvučným hlasem. „Jednali s velkou vážností a formálně,” vzpomíná Čung, „abych prolomil dusno a tlak, pokoušel jsem se vtipkovat a uvolnit napětí.“

Čungovo žertování však vážnost situace neodlehčilo. Bylo mu řečeno, že dokud neodevzdá písemné přiznání a omluvu, bude pokládán za „anti-stranický element“ a bude čelit „vážným následkům“. Byl drcen otázkami o tom, kdo ho nabádal či vyprovokoval, aby na internet umístil svůj příspěvek, a jestli v pozadí nepůsobily nějaké „vnější síly“.

Kádrováci, kteří ho později vyslýchali, byli zvláště rozčarováni skutečností, že během několika hodin Čungovo prohlášení z Weibo převzala do vysílání televize New Tang Dynasty, sídlící v New Yorku. NTDTV je součástí stejné mediální skupiny jako Epoch Times.

„Když je s lidmi zacházeno nespravedlivě, je přirozené, že jim chcete pomoci,” – Čung Ťin-chua.

Čung unikl střetu, aniž by udělal nějaký ústupek, ale byl nyní pod ostrým dozorem. Jeho kamarád ve firmě – zástupce jeho stranické buňky – byl ustanoven jako jeho osobní dohled, zodpovědný za monitorování Čungových schůzek a online aktivit. Také měl za úkol neustále Čungovi připomínat, aby nedělal „citlivé“ komentáře na Weibo nebo WeChatu.

Celé měsíce byl Čung vyzýván, aby jako problémový zaměstnanec opustil firmu. K odchodu ho vyzývali dokonce i kolegové, kteří mu dříve pomohli odvrátit hrozící vyhazov. „Vrať se do Wen-čou,“ říkali, vzpomíná Čung. „V Šanghaji už pro tebe není místo.“

Čung sice nebyl vyhoštěn z města, ale dlouhodobé vydírání ze strany jeho vlastní firmy nakonec slavilo úspěch – podal výpověď. Advokátskou licenci si mohl ponechat výměnou za dobrovolný odchod.

V tomto období byl Čung velmi přísně sledován: jeho počítač byl pro přímým dohledem internetové policie, ostraha bytového komplexu, kde bydlel, zcela nepokrytě sledovala jeho pohyby, pravidelně ho navštěvovali vlezlí inspektoři sídelní správy (registrace bydlišť) či mu klepaly na dveře nepříjemné a hašteřivé dámy ze sousedské hlídky uličního výboru.


Celé dva roky pracoval Čung ve stresu z neustálého sledování. Navíc se trápil tím, že mu bylo zakázáno věnovat se lidskoprávním případům. Jeho nová právní firma Ťing-cheng měla od stranických soudních úředníků jasné instrukce: Čung nesmí řešit „citlivé“ případy.

Dva roky se zabýval komerčními spory, které se týkaly obchodu s vanilkou, a kriminálními případy, v jednom případě úspěšně obhájil mladou ženu falešně obviněnou z pašování drog. Sledování postupně polevovalo.

„Přesto jsem to nemohl přijmout,“ říká. „Cítil jsem, že je třeba se zabývat případy nespravedlnosti ve společnosti a začít se v nich angažovat.“

Tato reakce zahájila jeho tažení proti nespravedlnosti. „Je to vlastně velmi prosté. Když je s lidmi zacházeno nespravedlivě, je přirozené, že jim chcete pomoci.”

Na rok 2014 Čung plánoval založení vlastní kanceláře, v níž by znovu získal jistou míru autonomie a mohl se zabývat případy, které by si sám vybral. Právě v tu chvíli však přišla nabídka stát se partnerem právní kanceláře Ganus v Šanghaji.

„Neprolustrovali si mě dost důkladně,” říká Čung s lehkým úšklebkem. „Takže mě nechali pracovat na lidskoprávních kauzách.“

„Obránce lidských práv“

Čung přišel na scénu obrany lidských práv později a zatímco vedl svou praxi a odmítal úplatky, minuly ho některé významné justiční události současné Číny.

Přišel o národní pozdvižení způsobené násilným úmrtím sezónního dělníka Suna Č'-kanga v roce 2003. Tři profesoři práva Tcheng Piao, Sü č'-jung a Jü Ťiang podali žalobu na vadnou legislativu upravující přesídlování migrujících dělníků a jejich vazební věznění, která byla svévolně zneužívána policií. Přestože na žalobu nepřišla žádná oficiální odpověď, výsledek se dostavil – stávající systém byl zavržen a přestal být používán.

Čunga také minul rozruch, o který se v letech 2005 a 2006 postaral Kao Č’-šeng, když porušil stranickou klatbu na poskytování právní pomoci praktikujícím zakázané meditace Falun Gong. Ve třech otevřených dopisech stranickým lídrům Kao žádal, aby režim skončil s potlačováním lidí zabývajících se cvičením Falun Gongu. Později navíc veřejně ohlásil své vystoupení z komunistické strany. V roce 2006 pak byl policií unesen ze svého domova, minimálně třikrát krutě mučen; posledních deset let strávil de facto pod zámkem, ať už ve vazbě, v domácím vězení či v pracovním táboře.

„Pokaždé mě nadzvedne, když režim bezdůvodně zatýká právníky,” — Čung Ťin-chua.

Když se ale v roce 2009 objevilo Weibo, čínská verze Twitteru, Čung Ťin-chua měl najednou možnost dozvědět o porušování lidských práv napříč celou zemí a kdykoliv se spojit s ostatními bojovníky za spravedlnost.

Schopnost a možnost spojit se s komunitou wej-čchüan (právní obhajobou) byly tím nejpodstatnějším, co utvářelo jeho roli ochránce lidských práv. „Viděl jsem, že dělají samé správné věci. Tak jsem se do toho pustil taky.“

„Sociální média hrají pro právníky v Číně zásadní úlohu. Nejaktivnější z nás se mezi sebou všichni znali a komunikovali spolu přes WeChat,“ říká Tcheng Piao, čínský obhájce lidských práv (t. č. v exilu) a hostující profesor Americko-asijského právního institutu na Newyorské univerzitě (NYU).


Během telefonického interview s Epoch Times Tcheng dodává: „Weibo jako širší platforma bylo způsobem, jak se ostatní podobně smýšlející právníci mohli dozvědět, co se děje, a navzájem se podpořit. Naše snažení díky němu získalo početné publikum.”

V rozhovoru pro New York Review of Books z roku 2014 Tcheng vzpomíná, že u zrodu hnutí wej-čchüan stálo v roce 2003 asi 20 až 30 právníků. V roce 2014 už se ho účastnilo na 200 velmi aktivních právníků zabývajících se lidskými právy a 600 až 700 právníků, kteří příležitostně brali případy s lidsko-právní tématikou.

Klíčovým konceptem těchto aktivit bylo vytvořit v Číně pro všechny závazný a funkční právní systém. Čínská komunistická strana ale bohužel není ve své činnosti vázána čínskou ústavou, často se pohybuje mimo platné zákony a porušuje je.

Právníci zabývající se obranou lidských práv používají právě literu čínského zákona, aby chránili čínské občany. Jejich úmyslem je donutit stranu, aby se zodpovídala před svými vlastními zákony.

V zemi, kde fungují zákony, je toto základem veškeré právní činnosti. V Číně je ale snaha aplikovat právo v oblastech, které byly stranou deklarovány jako politické – nejvýrazněji tam, kde se jedná o lidská práva obyvatel – považována za „rozvratnou“, protože podkopává monopolní postavení totalitního režimu.

Od incidentu se Sunem Č'-kangem z roku 2003 se právní zástupci skupiny wej-čchüan začali stavět proti režimu na mnoha frontách. Mimo jiné se zabývali řešením justičních omylů, obhajobou lidových prodemokratických aktivistů, disidentů a věřících, obětí „politiky jednoho dítěte“, násilného vysídlování, policejní brutality, potlačování svobody projevu, kauzami toxických potravin či násilné „převýchovy skrze práci” v táborech lao-kaj.

Zapojení se do akce

V právní firmě Ganus měl Čung konečně možnost „vyhrnout si rukávy“ a pustit se do práce.

„Pokaždé mě nadzvedne, když režim bezdůvodně zatýká právníky,“ říká. Když byl obhájce Čang Kche-kche eskortován veřejnou bezpečností ze soudní síně zrovna uprostřed své řeči, Čung se rozhodl, že to tak nenechá. Spolu se šan-tungským právníkem Fengem Jen-čchiangem statečně vzdorovali přívalům sněhu v provincii Ťi-lin v severovýchodní Číně, kde se incident odehrál, aby podali žalobu na zdejší provinční úřad pro veřejnou bezpečnost, místní soud a asociaci právníků.


Případ byl v Číně vysoce výbušný, protože Čang obhajoval praktikující Falun Gongu. Zatímco Čang v roli obhájce pronášel svou řeč, soudce dal signál příslušníkům veřejné bezpečnosti, aby vpochodovali do soudní síně a vyhodili ho.

Místní státní zástupce sice žalobu na skandální jednání soudce přijal, ale zamítl ji na základě „nedostatku důkazního materiálu”. „Je to jedna velká mafie,” komentuje to Čung.

„Poškozuje to tvář Číny ve světě, a je to velmi špatný signál pro obránce lidských práv v Číně a jejich klienty,” – Jerome A. Cohen, ředitel Americko-asijského právního institutu Newyorské univerzity.

Ze zasněženého severovýchodu cestoval Čung do Šen-čenu v subtropické provincii Kuang-tung, aby pomohl místnímu obhájci lidských práv Fanovi Piao-wenovi. Fan zastupoval dělníky, aktivisty z náměstí Tiananmen a pronásledované křesťany. Úřady v Šen-čenu tlačily na Fanovu právní kancelář, aby s ním rozvázala pracovní smlouvu a tajně tahaly za nitky, aby mu znemožnily provozovat praxi ve městě i v celém regionu.


Po týdenním vyšetřování bylo Čungovi jasné, že za případem stojí místní straničtí funkcionáři, kteří používají „mimoprávní nástroje”, aby Fanovi zabránili zastupovat klienty v politicky citlivých kauzách.

Šanghajské justiční kruhy byly rozzuřeny skutečností, že se Čung vrátil k „citlivým“ případům. Varovaly ho, aby „si dával pozor na dopad svých činů“, přičemž v opačném případě za své jednání ponese „vážné následky“. Úřady začaly obtěžovat také ředitele a ostatní partnery společnosti Ganus.

Tvrdý zákrok a nový domov

Čung úspěšně ignoroval všechny hrozby, ale jen do doby, než režim v červenci 2015 spustil masivní represálie proti obhájcům lidských práv.

Obhájci lidských práv v Číně jsou jako slavný „Muž před tankem“ z událostí na Náměstí Nebeského klidu. Stavějí se přímo do cesty totalitní represe vyzbrojeni jen svou odvahou a principy.

Prominentní čínští obhájci lidských práv jako Li Che-pching, Tcheng Piao, Fang Ťi-tchien a slepý právník – samouk Čchen Kuang-čcheng se postavili za ty, které strana připravila o právo volby, jen, aby byli sami nemilosrdně převálcováni státním aparátem.

Za obranu křesťanů byl Li Che-pching v roce 2007 násilím unesen do detenčního centra, kde byl svlečen, zmlácen a mučen elektrošoky. V roce 2011 byl stejným způsobem zadržen Tcheng Piao, byl zmlácen a 70 dní vězněn, z toho plných 36 dní strávil v poutech.


Tchang Ťi-tchien a tři další právníci začali v roce 2014 vyšetřovat protiprávní detenční zařízení používané k věznění a mučení praktikujících Falun Gongu v severovýchodním regionu Ťien-san-ťiang. Sami nakonec skončili ve vazbě a byli vystaveni středověkému mučení. Policisté přivázali Tchanga k železné židli a mlátili ho přes hlavu plastovou lahví naplněnou vodou, až dokud neztrácel vědomí. Při další příležitosti přes něj přehodili kapuci a spoutali mu ruce za zády, pak ho za zápěstí pověsili do vzduchu a bušili do něj pěstmi.


Ušetřeni nebyli dokonce ani handicapovaní lidé – v roce 2011 se asi 80 mužů vloupalo do domu Čchena Kuang-čchenga– obránce ženských práv a obětí politiky jednoho dítěte. Dvě hodiny pak slepého právníka a jeho ženu obtěžovali a bili v jejich vlastním domě.

„Sociální média hrála významnou roli pro všechny obhájce lidských práv, umožnila jim vzájemně se propojit,” — Tcheng Piao, obhájce lidských práv v exilu.

Tvrdý zákrok proti právníkům z července 2015 byl pečlivě připravenou a synchronizovanou akcí stranických bezpečnostních sil. Jeho cílem bylo eliminovat rostoucí množství lidí hlásících se o svá práva. Pod pláštěm tmy proběhla po celé zemi vlna koordinovaných nočních zatčení. Cílem červencových útoků bylo asi 250 právníků a ochránců lidských práv, z nichž 17 bylo podle Amnesty International formálně zatčeno.


Z obavy, že bude také „odklizen“, oznámil zoufalý Čung na WeChatu, že na jakékoliv násilné pokusy o vloupání do jeho domova bude reagovat silou. Úřady ho vzápětí telefonicky vyzvaly, aby se zdržel veškerých komentářů.

V obavách o svou rodinu – ženu a dvě malé děti – Čung naplánoval, že opustí Čínu a odletí do USA. Na letišti v Šanghaji byl asi tři hodiny zadržován desítkami agentů veřejné bezpečnosti. Nakonec se mu podařilo nastoupit do letadla zrovna v okamžiku, kdy se chystalo k odletu.

Čung nyní žije v New Jersey se svou ženou, devítiletou dcerou a dvouletým synem. Jerome A. Cohen, ředitel Americko-asijského právního institutu a profesor práva na NYU, mu nabídnul smlouvu na roční profesorskou stáž na Newyorské univerzitě (NYU).


„Rádi přijímáme lidi z nejrůznějších zemí a prostředí,“ řekl Cohen na nedávné slavnostní recepci. „Čung Ťin-chua je velmi inteligentní právník. V současnosti je bohužel hnutí wej-čchüan v Číně silně oslabeno, stovky jeho členů byly zatčeny nebo vyslýchány,” doplňuje Cohen.

„Poškozuje to tvář Číny ve světě, a je to velmi špatný signál pro obránce lidských práv v Číně a jejich klienty,” dodává Cohen. „Není to šťastná doba.“