Ivana Hniličková - předsedkyně představenstva akciové společnosti Strunal CZ. (Strunal.cz)
Strunné nástroje mají v Evropě dlouhou tradici. Zvuky houslí, viol, louten, kytar a violoncell po staletí rozeznívaly zahrady, koncertní sály a divadla v Paříži, Londýně, Vídni i v Praze. Na počátku všeho stojí přirozeně mistrovské řemeslo, výběr správného dřeva, jeho postupné vysušování a upravování.
Samotné jméno městečka Luby evokuje spojitost s výrobou houslí, a je tomu skutečně tak. V roce 1908 byla v Lubech založena houslařská škola, která vychovala několik generací úspěšných houslařů. Zajímavostí jistě je také to, že se jedná o továrnu, která navazuje na bohaté tradice předávané řemeslníky a mistry již od druhé poloviny 16. století.
Jak tedy dnes vyrábí společnost Strunal, jež patří mezi největší producenty strunných hudebních nástrojů v Evropě?
Jaké nástroje ve vaší dílně vyrábíte?
Dřevo, které máme, můžeme použít od typu školního nástroje až třeba po koncertní nástroj, podle toho, jaké kvality vykáže.
Dle velikosti přířezu housličky a vlastně i všechny ostatní nástroje vyrábíme od malé velikosti – osminka až po celý velký nástroj. Pokud vyjmenuji všechny velikosti, jsou to osminka, čtvrtka, půlka, tříčtvrtka a celá – pět velikostí.
Vyrábíme kytary, housle, violy, violoncella, basy kontrabasy a smyčce.
Neodklání se vaše tovární výroba od klasické ruční výroby nástrojů? Není to už jenom záležitost strojové výroby?
Na vývoji nových výrobků spolupracujeme s významnými českými profesionálními umělci, jako je třeba Štěpán Rak v oboru kytary. Když k nám lidé přijedou do podniku poprvé, tak si projdou výrobu a na konci prohlídky mi děkují a říkají, že jsou moc rádi, že jsem jim to umožnila vidět, protože měli představu, když ji hodně s nadsázkou vyjádřím, že na začátku vložíme do nějaké frézy prkýnko a na konci vyjedou housličky. Tak to rozhodně není.
„Pro výrobu nástrojů se používá vysokohorský smrk, v oblasti od 700 m nad mořem, rovnoletý, nezkroucený, je využitelný kmen od pařezu, 50 cm nad zemí až do 1,5 m maximálně.“Dokonce pan Štěpán Rak a například i virtuoska Jitka Hosprová, která naší výrobu navštívila, mi říkali, proč na svých stránkách nebo propagačních materiálech nezmiňujeme, že nástroje jsou výhradně tradičně řemeslně ručně zpracovávané. My tím hodně trpíme a velmi nám ubližuje stigma, že jsme závod, že jsme fabrika, která vyrábí hudební nástroje, protože toto stigma přebírá spousta lidí, kteří u nás nikdy nebyli a jenom mají tuto představu, že závod znamená „barák“ vybavený nějakou technologií, nějakými stroji, a člověk se toho výrobku prakticky v minimální míře dotkne až na samém konci, a jinak je to fabrický nástroj. Tato představa je zcela mylná.
V celém procesu a průběhu výroby používáme různá drobná zařízení, jako jsou dláta a malé frézky. Na výrobu máme pouze dva velké stroje, které nám připravují polotovary, jako jsou desky a krky, kdy ze dřeva největší masu odebere stroj, ale všechno, každý jednotlivý díl a kousek ještě projde ručním opracováním a ruční kontrolou.
U nás, oproti strojírenství, nehraje roli, jestli se opracovává na desetiny milimetru, protože stejně všechno ve finále opracuje člověk a jeho ruce.
Nástroje Strunal CZ. (Strunal.cz)
Ještě zmíním, že například mistři, kteří často používají ve svých rozhovorech a materiálech, že se jedná o mistrovský, ručně vyráběný nástroj. V Lubech, kde je umístěn náš podnik, je mnoho mistrů. Mohu jmenovat například p. Lupač, pan Budil, p. Holpuch, kteří vyrábějí smyčcové hudební nástroje. A nejeden z nich kolikrát v minulosti přišel k nám a požádal nás, abychom mu velkou desku protáhli a vyfrézovali do nějakého tvaru, aby s tím neměl tolik práce. Ale samozřejmě ve svých marketingových a propagačních materiálech toto nezmiňují.
My se dřevem pracujeme samozřejmě trošku jinak, jinak bychom nebyli schopni vyrobit takové množství nástrojů, které vyrábíme. Ale stejně ve finále hudební nástroj dále opracovává člověk a jeho ruce. Nejedná se o ryze strojní výrobu – já bych to pojmenovala tak, že se jedná o tradiční řemeslné ruční opracování, kdy na některé operace využíváme stroje. Například na vyfrézování vrchní a spodní desky a výrobu krku jako polotovaru k jednotlivým hudebním nástrojům.
Co z původního řemesla používáte při výběru a sušení dřeva?
Pokud jde o výběr a sušení dřeva, tam změna ani být nemůže, protože pokud chcete vyrobit kvalitní nástroj, nemůžete ošidit vstupy. Musíte pořídit kvalitní rezonanční dřevo, a musíte s ním také podle toho naložit. To znamená, že ho musíte tradiční formou sušit a tradiční formou také dále zpracovávat. Pokud tyto záležitosti ošidíte, tak se s tím ve zlém potážete v koncovém výrobku, v kvalitě zvuku nástroje.
My dřevo nakupujeme v podstatě tak, jak říkají mistři houslaři, pro své syny a pro své vnuky. I když jsme výrobní podnik, ke dřevu chováme stejně.
Jaké typy dřevin pro výrobu nástrojů používáte?
Nakupujeme několik typů dřevin. Základním druhem jsou pro nás smrk a javor. Potom buk, mahagon, cedr, palisandr a samozřejmě eben.
Všechno dřevo, které kupujeme, je v zásadě certifikované a snažíme se kupovat především evropské dřevo, protože jsme evropský výrobce. Pokud mluvím o evropských dřevinách, jako jsou smrk, javor a buk, nakupujeme je v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Švýcarsku a v Německu. Pokud jde o exotické dřeviny, ty samozřejmě musíme nakoupit v zahraničí, ale kupujeme je zprostředkovaně přes dodavatele a výhradně pouze z lokalit, které jsou k tomu určené, takže se jedná o legální těžbu dřeva.
Nakupujeme i stromy, protože strom pro výrobu nástrojů má svá určitá specifika a určité parametry. Strom musí být rovnoletý, musí růst v určité nadmořské výšce, aby vykazoval kvality rezonančního dřeva. Pokud se bavíme o smrku, nejlépe nám vyhovuje vysokohorský smrk, někde v oblasti od 700 m až do 1 200 m až 1 500 m nad mořem, rovnoletý, nezkroucený, s tím, že pro nás je využitelný kmen od pařezu, asi tak 50 cm nad zemí až do 1,5 m maximálně. Takovýto kmen dále zpracováváme pro výrobu hudebních nástrojů.
Strom musí mít určité kvality – nám vyhovuje smrk ve stáří osmdesáti a výše let. Vše, co je mladší, nevykazuje známky kvalitního rezonančního dřeva, které způsobuje, že vrchní deska zní. Vrchní deska je na nástroji samozřejmě nejdůležitější a ta se dělá ze smrku.
Proces sušení smrku a javoru se pohybuje od osmi do dvanácti let. V případě buku, mahagonu, cedru od dvou do pěti let a v případě ebenu je doba zrání okolo pěti až sedmi let.Mohla byste pro zajímavost popsat některé postupy při sušení dřeva?
Pokud zpracováváme malý nebo větší přířez, sušíme ho tradičně, stejně jako by ho sušil mistr. S tím, že ho dáváme sušit do haly, která je ze dvou stran otevřená, a dřevo zde leží položené na paletách, takže mezi ním cirkuluje vzduch a palety se ještě v průběhu skladování otáčí ze severu na jih, aby prosoušení bylo rovnoměrné.
V procesu přírodního sušení dáváme dřevo do sušárny, kde se dále aklimatizuje, a necháváme jej na paletách, to už je prostor uzavřený. Teprve následně poté jde dřevo do sušárenské pece, kde se dále dosušuje. Takto vysušené dřevo jde na dílnu, kde se opět aklimatizuje, to znamená, že tam nějakou dobu, od jednoho do tří měsíců, stojí na paletce. Až poté se zpracovává dále.
Celý proces se v případě smrku a javoru pohybuje od osmi do dvanácti let. V případě buku, mahagonu, cedru od dvou do pěti let a v případě ebenu je ta doba zrání okolo pěti - sedmi let. Proces zrání dřeva je poměrně dlouhodobá záležitost, ale jakmile ji ošidíte už na samém začátku, tak se s tím setkáte na konci, kdy už je vzniklá škoda poměrně velká a nic s tím neuděláte, protože to jednoznačně bude mít za následek, že dřevo buďto praskne při sušení nebo je dosušené a vy z něj vyfrézujete a připravíte nějaký nástroj a ono se to samozřejmě „rozprdne" a praskne. A nebo, což je horší, to praskne až u zákazníka.
Není dobré nějakým způsobem obcházet tradiční způsob a řešit to jinak.
Vyplatí se vám koupit dřevo v kulatině a sami si ho potom rozřezat a vysoušet?
Jednoznačně. V případě třeba basové desky u mokrého dřeva, u kulatiny rezonančního dřeva se pohybujeme řádově od 4 000 – 4 500 Kč/m2, a pokud bychom kupovali suché dřevo, tak cena naroste minimálně o 100%. Takže se nám to jednoznačně vyplatí.
Kupujeme kombinaci obojího. Máme vlastní rezonanční pilu, vyplatí se nakoupit kulatinu. Ale bohužel kvalitní dřevní hmoty ubývá. Konkrétně v České republice jsou lesy vydrancované a v podstatě stromy, které u nás rostou, málokde vykazují známky kvality rezonance, protože nemají potřebné stáří, jsou to stromy ve věku 30–40, do 50 let, které se vytěží na palivo, protože to je samozřejmě byznys.
Housle Strunal. (Strunal.cz)
Podle čeho vybíráte pracovníky pro vaši firmu?
V podstatě se snažíme zaměstnávat pracovníky, kteří mají pro zaměstnání kvalifikaci, což znamená, že jsou vzděláni v oboru mechanik výroby hudebních nástrojů. Za tím účelem jsou v našem oboru dvě školy. Houslařská škola v Chebu a druhá střední uměleckoprůmyslová škola v Hradci Králové, kde se vyučuje obor kytara a teď nově i obor housle. A potencionálně z těchto dvou škol máme zájem studenty vybrat a stáhnout pod sebe a dále je učit řemeslo, ale bohužel v dnešní době má většina mladých lidí jinou představu o svém životě a nechtějí pracovat ve "fabrice". To je jen jedna část problému.
Druhá část problému je, že většina mladých lidí nerada pracuje manuálně. Absolvují nějaké ekonomické školy, lycea, gymnázia, a snaží se ubírat ekonomickým směrem. Ministerstvo školství si to uvědomilo a začíná podporovat řemeslné obory, učiliště. A snad se vrátíme zpátky k tomu, že ten, kdo vystuduje nějaké řemeslo, bude moci vstoupit do nějakého cechu mistrů a nebudou na něj zbytečně kladeny nároky, aby měl maturitní zkoušku.
Většina učilišť v naší republice je zakončena maturitní zkouškou, která je podle mne naprosto nadbytečná a zbytečná, protože tito lidé, když skončí učební obor a mají maturitní zkoušku a maturitní vysvědčení, většinou od svého řemesla utečou, vykonávají úplně jinou činnost, většinou ekonomickou, nějaké asistentky, obchodní poradkyně a podobně.
V budoucnosti, až dospějí do určitého věku, mají tendenci se k řemeslu vrátit. Čili my se jednoznačně snažíme udržet zaměstnance, kteří mají vzdělání, potřebnou praxi a pracují u nás dlouhodobě. Snažíme se je motivovat. Nejtransparentnějším motivačním prvkem jsou peníze a mzda, ale pracujeme s nim dále a dále je vzděláváme.
Samozřejmě máme u nás v závodě lidi, kteří jsou takzvaně „z ulice“. Pracovali v dřevoobráběcím průmyslu, byli truhláři, řezbáři. Prototyp takového člověka je někde okolo 35–45 let. Člověk, který už má nějaké závazky, potřebuje se usadit a potřebuje mít jistotu stálého příjmu – tak takového člověka rádi vezmeme a rádi ho zaučíme.
K tomu nám třeba pomáhají i dotace z fondů Evropské unie, takzvaný Program zaměstnanosti. To jsou dva různé programy, jeden je dlouhodobý, jeden krátkodobý, kdy máme i živnostenské oprávnění, protože mistry ve výrobě jsou právě mistři houslaři a mistři kytaráři, kteří mají veškerá potřebná osvědčení o vzdělání a oni sami v rámci této dotace proškolí a doškolí naše zaměstnance, kteří nemají vyučení v oboru.
V rámci těchto dotací jsem schopná zaplatit své zaměstnance jako lektory, a oni mi v rámci pracovní doby proškolí zaměstnance v úseku technologie hudebních nástrojů. To znamená, že to, co dělají v praxi, uchopí práci do takového trojrozměrného obrazu, kdy budou znát návaznost jednotlivých pracovišť na sebe a návaznost technologické výroby jako celku, protože většina z nich dělá jen nějakou část nástroje. To je velmi důležité. Aby člověk odvedl kvalitní práci, musí znát, kdo a jak bude dále pracovat na jeho práci.
Proč se vyplatí takto lidi proškolovat?
Například máme lidi, kteří dělají jenom žebra a luby, což znamená, že nástroj vidí jenom zevnitř. Pak máme brusiče, kteří opracovávají jenom vrchní desku. Vědí, že musejí obrousit desku na určitou tloušťku. Další dělají spodní desku a luby, někdo dělá klíčové operace, jako pasování krku a korpusu, to jsou většinou nenahraditelní lidé. Když napasujete špatně krk ke korpusu, stane se nástroj nehratelným a už to neopravíte.
Když lidé získají celkový obraz toho, co se v dílně dělá, samozřejmě dokáží působit na vícero pracovištích v rámci úseku jedné dílny, což je dobré, protože se dokáží v případě potřeby zastupovat.
Jak moc se na kvalitě nástroje podepíše výběr materiálu?
Když vyberete nevhodný materiál, který není znělý, a to v každém jednotlivém detailu, tak i kdybyste ho postavili podle výkresu, jak máte, stejně nástroj znít nebude.
Například housle. Horní deska se vyrábí ze smrku, spodní deska, luby a krk z javoru. Velmi záleží na detailech, z jakého materiálu vyrobíte takzvanou „dušičku“, znělý špalíček, který vypíná vrchní a spodní desku, anebo z jakého materiálu uděláte žebra. I ty musejí být udělány z kvalitního rezonančního smrkového dřeva, nelze to ošidit.
Je známo, že existují mezinárodní kvóty na těžbu dřeva, které bohužel někteří výrobci prokazatelně nedodržují. Proč se kvóty stanovují?
Obecně se jedná o ochranu životního prostředí a ochranu deštných pralesů. Pakliže se bavíme o exotických dřevinách jako je massaranduba, palisandr, eben – to jsou všechno dřeviny, rostoucí převážně v pralesích Ameriky. Stromy obrovských rozměrů, které rostou většinou na nějakém nedostupném místě, například v pralese.
Abyste takový strom mohl vytěžit, nejenže potřebujete těžkou techniku, kterou zničíte ekosystém a zničíte i společenství a les jako takový, ale v těchto většinou rozvojových zemích jako je Afrika (protože eben najdete v Africe, v Indii – najde se i v jiných lokalitách, ale převážně ten africký je nejkvalitnější), jsou na tuto práci mnohdy využívány i děti.
Na to existují fotografie, dokumenty, záznamy. Bytostně se bráním, abych toto podporovala – mluvíme o černé těžbě. Jednak se nechci chovat nepřátelsky k životnímu prostředí, jednak mám sama děti a chci, aby tady na světě pro ně jednou něco zůstalo.
A proto veškeré dřevo, které naše firma zpracovává pro výrobu hudebních nástrojů, je legálně těžené z legálních oblastí – máme k tomu certifikáty, jsme schopni dokázat původ dřeva, kde jsme ho vytěžili. Spolupracujeme se stabilními partnery, kteří dlouhodobě proces dodržují a jsou pro nás garanty, že dřevo bude z řádně těžených oblastí, a jsou schopni nám to deklarovat i dokumenty.
Existuje nějaká možnost, že by se tyto ohrožené dřeviny nahradily jiným materiálem?
Snažíme se je nahradit něčím, co bude vykazoval tónové vlastnosti minimálně podobné jako exotické dřeviny, ale nebudeme je nutně muset pro svou výrobu potřebovat, alespoň ne v masivním měřítku. Na tom pracuje naše vývojové oddělení.
Spolupracujeme samozřejmě s dodavateli dřevní hmoty, kteří nám dodávají dřevo. Protože jsou do toho zapojeni také a snaží se být přátelští k životnímu prostředí, a proto se i oni sami snaží hledat cesty, jak vymyslet komponent, který nemusí být ani na bázi dřeva – bude se stejně chovat, bude mít stejné zvukové vlastnosti a budou ho moci vyrábět a nahradit tím například třeba eben.
První náhražky už jsou na světě k dispozici, teď jsme dokonce jednu opracovávali u nás v závodě a s velice dobrými výsledky.
Děkujeme za rozhovor.
Nabídka článků:
Rozhovor – Tereza Podařilová: Vždy je to o tom, jak je člověk sám se sebou spokojený
Tajemství klasické hudby tkví v rozpoložení mysli, říká virtuoska Jitka Hosprová
Co dělat s nekvalitními strunnými nástroji z Asie? Proč se rozlaďují, je možné je opravit?
Můj prvotní dojem z výroby hudebních nástrojů v Číně byl velice tristní, říká ředitelka
