Libeček je zahradní rostlina, jež dosahuje stáří 10 až 15 let a může z ní vyrůst keř o výši jednoho až dvou metrů. Domov libečku leží na pobřeží Středozemního moře, byl pěstován zprvu v klášterních zahradách, nyní je však rozšířen po celé Evropě. Kořeněnější než listy jsou masité hlízy, které se po 2–3 letech vyhrabuji, suší a jemně rozemílají a používají jako koření.
Libeček se může vysazovat již v dubnu, ale také v září. Vyžaduje poněkud vlhkou, výživnou, dobře pohnojenou půdu a slunné až polostinné místo. Sklízí se jen takové listy, které voní a chutnají jako celer. Je možno ho sušit.
Vzhledem k tomu, že chuť libečku je velmi intenzivní, mají se listy vařit spolu s jídlem. Používáme-li tuto bylinku syrovou, musí se dávat velmi šetrně a spolu s ostatním kořením.
Je velmi chutný v zelenině, v drůbeži, v rybích, masových a zeleninových vývarech, v omáčkách a v tmavých omáčkách k pečení. Též v bylinkovém másle, zelených a míchaných salátech, v rýži, a vynikající je přidávat ho při vaření brambor.
Speciální aromatická bylinková směs: stejný díl libečku, petržele, pažitky se nadrobno naseká s trochou pepře, špetkou tymiánu a rozmarýnem.
Autorka žije téměř 20 let v Itálii, zajímá se o recepty našich babiček, o klasické moučníky i italskou kuchyni. Ráda cestuje po Itálii, fotí a seznamuje se s krajovými specialitami a gastronomickými zajímavostmi. Několik let pracovala pro jeden český deník, spolupracovala s českým časopisem pro ženy a má pětiletou zkušenost v potravinářském průmyslu. Její blog najdete na unavenavarecka.blogspot.it.
Čtěte také:
Bylinky v kuchyni: Majoránka
Bylinky v kuchyni: Tymián
Medvědí česnek: Nať pročistí organismus po zimě