Ralph Siegel - Johny Blue.
Hudba: Ralph Siegel
Scénář a režie: Stanislav Moša
Hudební nastudování: Karel Cón, Ema Mikešková
Scéna: Petr Hloušek
Kostýmy: Andrea Kučerová
Hrají: Dušan Vitázek, Svetlana Janotová, Andrea Březinová, Aleš Slanina, Michaela Baladová, Katarína Mikulová, Veronika Bošjaková, Kristian Pekar a další.
„Z hereckých výkonů nutno vystřihnout hlavní postavu Johnnyho Blue, kterého ztvárňuje Dušan Vitázek v alternaci s Jiřím Machem. Plusové body sbírají živou hrou na kytaru a foukací harmoniku v kombinaci s výborným zpěvem.“Ralph Siegel – autor dvoutisícovek hitů, je známý spíše v německy mluvících zemích. Přesto Ralph Siegel patří k celosvětově uznávaným jménům v oblasti novodobé popové tvorby. Jeho přezdívka - Mr. Grand Prix - to jen potvrzuje. Siegel spolupracoval v 80. letech s Karlem Gottem a napsal pro něj i několik písní. Proslavil se zejména jako autor několika vítězných písní v mezinárodní soutěži Eurovize. Stanislav Moša z více než třiceti jeho písní vytvořil autorský muzikál Johnny Blue, který měl světovou premiéru 28. března 2015 na Hudební scéně Městského divadla Brno.
Příběh nevidomého muzikanta
Johnny Blue je nevidomý muzikant, který se živí zpěvem a hraním na kytaru a harmoniku na ulici. Věrně mu v jeho snahách pomáhá přítelkyně a životní láska Marie. Poklidný Johnnyho život nabourá setkání s jeho vychytralým kamarádíčkem z dětství – Mrchou Fredem, který mu přislíbí nadějnou kariéru (nejen) v televizi. Johnny se nechá zlákat a téměř přes noc se stane slavnou popovou hvězdou. Aby toho nebylo tak málo, do hry vstupuje tajemná a ďábelská Satana – žena, která nabízí Johnnymu faustovský obchod - slávu a navrácení zraku za zaprodání jeho vlastní duše. Johnny má měsíc na to, aby si mohl vybrat. Najednou se před ním otevírá svět všemožných požitků a netušených možností. Johnny těmto lákadlům začíná podléhat a postupně ztrácí i svou lásku k Marii. Čas nemilosrdně plyne a Johnny se musí rozhodnout...
Dárek k sedmdesátinám
Ředitel divadla Stanislav Moša přijal nabídku vytvořit k sedmdesátinám Ralpha Siegla muzikál složený z jeho písní. Moša se tohoto úkolu zhostil coby scénárista, překladatel a režisér. Spojit více než třicet nesourodých písní a vytvořit k nim příběh, to vyžaduje notnou dávku kumštu a odvahy. O to více záleží na tom, aby příběhu nechyběl spád a zápletka. A to je zde kámen úrazu. Karel Cón, který příběh po hudební stránce nastudoval, si sice hudebně vyhrál, kráčeje sebejistě mezi hudebními žánry, ale to nemůže zachránit plochý a slabý příběh, ve kterém chybí jakákoliv progrese děje. Příběh je předvídatelný, plácá se v klišé a nerozvíjí se. Sice může bavit popovými hity, ale nenabízí jakoukoliv hloubku, jak by se u faustovského tématu mohlo očekávat. Výsledkem jsou divoká estrádní čísla, která jakoby byla vystřižena z televizních show před mnoha lety.
Příliš mnoho světel
Světelné efekty a projekce v ději hrají svoji důležitou roli. Díky nim se lehce ocitneme v parku, na světové hudební soutěži nebo třeba napříč věky a místy (starý Egypt, Řím, současná Moskva,...).Místy však příliš mnoho světel působí rušivě. Nejvíce to diváci pocítí při silných proudech světla mířených přímo do hlediště. Kostýmní složka Andrey Kučerové je pestrá, barevná a zvláště v roli Satany se to opravdu hodně podařilo. Netradiční kostýmy mají tentokrát i členové orchestru, kteří po celou dobu účinkují v kostýmech s motivy pekelných plamenů. I zde záleží na vkusu diváka, jak tento neobvyklý počin zhodnotí.
Z hereckých výkonů nutno vystřihnout hlavní postavu Johnnyho Blue, kterého ztvárňuje Dušan Vitázek v alternaci s Jiřím Machem. Plusové body sbírá Vitázek (a zřejmě i Jiří Mach) živou hrou na kytaru a foukací harmoniku v kombinaci s výborným zpěvem. Výsledkem je přesvědčivý výkon, kterému není co vytknout. I přesto však postava Johnnyho zůstává poněkud rozpolcená – nemůže za to herec samotný nebo jeho výkon, ale spíše plytký scénář, který postavu zbytečně rozpolcuje.
Nejlepší výkon večera tak podává Andrea Březinová v roli tajuplně chladné ďáblice Satany. Březinové role přesně sedí jak herecky, tak i pěvecky. Výborně se popasuje s nástrahami svojí role a zvládne precizně odzpívat i anglickou píseň Jesus Loves You. Nejvíce jí sedí skladba „Tyjátr.“
Nezklame ani Svetlana Janotová v roli Johnnyho dívky Marie, přirozeně oddaná a milující žena, která obětuje vše pro svou lásku.
Horší je to však s Alešem Slaninou, který ztvárňuje vychytralého kamaráda z dětství Mrchu Freda. Ohrané a nepříliš humorné vtípky diváky nijak zvlášť nepobaví a navíc slaninovský Mrcha Fred postrádá charisma – z vykutáleného prospěcháře, který si na začátku hry jde tvrdě za svým, se po zásahu Satany stává komická postavička, která v ději úplně vyšumí.
Jinak odměnu si zaslouží i dobře sehraná company, která plní svůj úkol na jedničku.
„Ti, kteří si od faustovského motivu slibovali více než jen koktejl plný hitů s nastíněným filosofickým podtextem budou zřejmě zklamáni. Ani série slavných hitů vždy není zárukou stoprocentního úspěchu. I přesto všechno stojí muzikál za vidění...“
Faust ve světle šoubyznysu
Faustovské téma, které se příběhem Johnnyho Blue táhne, bylo nesčetněkrát umělecky zpracováváno. Převést jej do dnešní doby není špatný nápad, ale větší úskalí spočívá v převedení hitů Ralpha Siegla do silného příběhu. A to se tak úplně nepodařilo. Některé písně do příběhu plně nezapadají a působí zmateně. Toto je případ písně Čingischán nebo jediné anglické písně Jesus Loves You. Nadbytečně vychází scéna, kdy je Johnnymu Satanou nabízena moc a na pozadí běží projekce ze starého Říma, Egypta, obrazy diktátorů nebo krvavých válek. Podivná je i okultní „pentagramová“ scéna, kdy Johnny získává zrak. Sladkobolný závěr už zvládnou jen milovníci dobrých konců. Nepochopitelné je také zařazení již zmiňované jediné anglicky zpívané písně nebo anglicko-ruské moderování soutěže Světová píseň, kde si jazyků neznalý divák ani neškrtne. Povedená je scéna Moskva, kde je karikaturně a trefně ukázán ruský folklór a temperament.
Johnny Blue pod taktovkou Stanislava Moši nabízí nový autorský muzikál plný chytlavých melodií z pera slavného německého hitmakera. Diváci uslyší mix popu, reggae, gospelu, folkrocku nebo lidové tvorby. K vidění a slyšení budou romantické melodie i roztančená čísla, nápaditá choreografie a vkusné kostýmy. Milovníci muzikálu na vlnách popu odejdou jistě spokojeni. Ti, kteří si od faustovského motivu slibovali více než jen koktejl plný hitů s nastíněným filosofickým podtextem budou zřejmě zklamáni. Ani série slavných hitů vždy není zárukou stoprocentního úspěchu. I přesto všechno stojí muzikál za vidění...
Hodnocení:
