Maceška náleží ke květinám, které se na nás svým obličejíkem vyloženě usmívají. Kromě výrazného úsměvu se k ní váže vzpomínka, kterou mají spíše starší ročníky. V období jara až do konce června probíhal kdysi na základních školách dobrovolně-povinný sběr léčivých rostlin. K nim náležel třeba květ hluchavky, který se tak pracně sbíral, protože byl tak drobný a lehoučký.
Snáze se sbíral maliník či maceška rolní. Maceška se sbírala kvetoucí celá i s natí, usušila se a odevzdávala ve škole.
Violka rolní neboli maceška rolní (Viola arvensis) náleží do čeledi violkovitých a dorůstá nejčastěji do výšky 10-20 cm, někdy poněkud více. Nejhojněji ji najdeme skutečně na roli – poli. Usměvavá kvítka nevoní. Vůně doprovází pouze velkou vyšlechtěnou květinu, která je pěstována jako ozdoba zahrádek.
Koruna květu violky je široce rozevřená. Na květní stopce jsou dva listénce, jež jsou umístěny celkem těsně pod květem. V ČR kvete nejčastěji od dubna až do září. Jejím plodem je tobolka.
Přes svoji úsměvnost je považována především za polní plevel. Nicméně, jak známo, téměř všechny plevely mají léčivé účinky, maceška nevyjímaje.
Již ve středověku ji doporučovali proti bolestem hlavy, proti kašli a dokonce epilepsii. Také s ní léčili dětské nemoci.
Maceška má však více účinků. Mezi ně patří protirevmatický účinek, podporuje vykašlávání a usazování vápníku v kostech, tlumí krvácení do tkání a naopak podporuje prokrvení periferních vlásečnic, které se nacházejí v oční sítnici nebo v ledvinách.
Zevní použití formou koupelí pomáhá při ekzémech či alergických vyrážkách.
Použití:
Nejčastěji se podává jako nálev:
jedna čajová lžička macešky na šálek vody.
Za den můžeme vypít dva šálky.
Jinou formou je použití jejího macerátu.
Doporučení:
drogu není vhodné podávat těhotným a kojícím ženám.
Dlouhodobé podávání se též nedoporučuje.
Zdroje: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.
