Nedávná změna politiky českého ministerstva zahraničních věcí vůči Číně vyvolala řadu reakcí obyvatel české republiky a sklidila také vlnu kritiky od obhájců lidských práv a pravicových stran. Naopak byla podporována podnikateli, kteří chtějí proniknout na čínský trh s vidinou velkých obchodů.
Kdy však začala tato diplomatická změna a proč nebyla oznámena před její vlastní realizací občanům ČR? Pokud budeme hledat hlouběji v historii, nalezneme postavu pana Jana Kohouta, bývalého ministra zahraničních věcí, který se po skončení svého funkčního období v letech 2009 - 2010 přesunul na post předsedy Česko-čínské komory obchodní spolupráce. Zde uplatňoval od roku 2011 až 2013 svoje styky, které navázal za dobu svého působení na ministerstvu zahraničí a pomáhal prohlubovat vztahy mezi českými podnikateli a čínskou stranou.
V roce 2013 až 2014 byl Jan Kohout na krátkou dobu opětovně dosazen na post ministra zahraničních věcí prezidentem Milošem Zemanem, kde mohl v prohlubování česko-čínské spolupráce opět pokračovat o něco intenzivněji. Po konci jeho druhého funkčního období byly snahy českých podnikatelů z Česko-čínské komory dokonány novým ministrem Lubomírem Zaorálkem, který vydal se svým čínským protějškem Wangem I společné prohlášení, které stvrzuje územní celistvost Číny a považuje Tibet za jeho právoplatnou součást.
Podporu spojení ČR s Čínou nalezneme přirozeně v řadách členů Komunistické strany Čech a Moravy. Dále také například exkomunista Doubrava, který tvrdí, že ochrana lidských práv je vměšováním se do vnitřních záležitostí Číny, založil v Senátu PČR Skupinu přátel Číny.
Česká vláda si slibuje prohloubení ekonomické spolupráce, zatímco Radek Špicer, viceprezident svazu průmyslu a dopravy, prohlásil, že „představa, že vám vláda domluví v takhle konkurenčním prostředí [Číny] nějaký obchod, je do značné míry iluzorní“.
Protesty
Bývalý ministr životního prostředí a dlouhodobý podporovatel Tibetu Martin Bursík (LES) nechal na svém domě, který sousedí s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, vyvěsit transparent zobrazující českého exprezidenta Václava Havla při setkání s Jeho svatostí dalajlámou. Transparent byl nadepsán slovy: „Pane premiére mýlíte se, Češi Tibet podporují“. Transparent byl následně obřadně přenesen z jeho domu na dům, kde kdysi bydlel exprezident Václav Havel, který byl prvním světovým prezidentem, jenž oficiálně pozval na návštěvu Jeho svatost dalajlámu.
Nedáno vystoupili s protestem také čeští umělci, zpěvačka Marta Kubišová, bývalá mluvčí Charty 77 a přítelkyně exprezidenta Václava Havla, herec Jan Potměšil, bývalý studentský vůdce v období Sametové revoluce, a Jitka Hosprová, přední česká violová virtuoska. Umělci vyjádřili svoji podporu vězněnému čínskému obhájci Kao Č'-šengovi a perzekvovaným následovníkům duchovní praxe Falun Gong. Prohlásili rovněž, že je změna politiky vůči Číně nemůže nikterak odradit od jejich podpory morálních hodnot a nespravedlivě stíhaných lidí v ČLR. Oznámili také záměr uspořádat koncert na podporu právníka a Falun Gongu, neboť si váží podpory, které se českým zastáncům lidských práv dostalo v období komunistické totality v bývalém Československu.
Kdo získává, není ČR, ale čínský režim
Česká republika vyváží do Číny snad jen pouhou desetinu oproti množství zboží, které do ČR dováží Čína. Navíc některé české firmy přesunuly svoji výrobu do Číny, čímž Češi přišli o pracovní příležitosti a peníze za výrobu putují do Číny.
Nedávným prohlášením také došlo k přerušení dlouhotrvající tradice České republiky v podpoře Tibetu a lidských práv v Číně, čímž čínský režim opět získal další diplomatické vítězství, neboť ČR byla jedním ze států otevřeně podporujících lidská práva, a otočil pozornost ministerstva zahraničí od lidských práv k ekonomickým výdělkům.
Experti na obchod s ČLR uvádějí, že uspět na tamním trhu není nikterak snadné a politická náklonnost vůči čínskému režimu obchodní stránku nevyřeší. Praxe rovněž ukazuje, že firmy které chtějí v ČLR podnikat, mohou přijít o svoje „know-how“, neboť není neobvyklé, že zde dochází k odcizování „duševního vlastnictví“. Čína je jedním z největších výrobců padělků a napodobenin světových značek na světě.
Pokud podnikatel chce začít svůj byznys v ČLR, musí nejprve vstoupit do partnerství s čínskou firmou, která vlastní nadpoloviční většinu jejich společné firmy, což znamená, že v konečném důsledku má hlavní slovo. Peníze za výrobu proudí do Číny, což opět nahrává čínskému režimu.
Pokud vše spočítáme a promyslíme, v dlouhodobém kontextu přišla Česká republika o výsadní postavení ve světě, které jí vybudoval Václav Havel jako ochránce morálních hodnot a lidských práv. Pokud se přesune výroba do Číny, přijde ČR také o další pracovní příležitosti. Samozřejmě česká vláda hovoří o zvýšení exportu do Číny, tedy o vývozu vlastních výrobků a jejich prodeje v Číně.
Samotná podpora čínského režimu také způsobí jeho větší pronikání na český trh a politickou scénu. Jsou obecně známé praktiky čínského režimu v oblasti cenzury, násilných represí a širokého porušování lidských práv. Je toto něco, co by mělo české ministerstvo zahraničí legitimizovat?
Nezasahujte do našich záležitostí
Dokonce i v České republice dochází k zasahování čínské ambasády do vnitřního dění země. Když se například čínskému režimu znelíbilo kulturní představení newyorské umělecké společnosti Shen Yun, napsal v roce 2008 prostřednictvím svého velvyslanectví dopis do České televize, aby s pořadateli nespolupracovala. Začátkem roku 2014 se stal případ, kdy zaměstnanci čínského velvyslanectví volali českému sponzorovi představení Shen Yun a vyvíjeli na něj nátlak, aby představení nepodporoval.
Co se týče čínských zpravodajských služeb, ty nejsou podle zprávy české tajné služby BIS z roku 2012 přímým rizikem pro české občany a snaží se držet svého diplomatického krytí. „Jejich aktivity se zaměřují na vyhledávání potenciálních cílů: osob, společností, technologií. Přímé riziko však může hrozit našim občanům při cestě do Číny nebo při kontaktu s třetím subjektem (obchodní společností), který je český, ale zastupuje čínský zájem v pozadí (nákup technologie, investiční operace).“
Z praxe jsou rovněž známy metody, kdy se čínské rozvědky pokusily pomocí měkkých i tvrdých metod získávat vliv nad západními politiky (viz článek zde) a shromažďovat utajované informace o technologickém know-how vyspělých států v oblasti vojenské i průmyslové. K tomu se často využívá i kybernetická špionáž prováděná z Číny. Experti již nějakou dobu varují, že čínští hackeři placení státem představují zvýšenou hrozbu nejenom pro sektor státní, ale i ten soukromý. Riziko platí zejména pro vyspělé země.
Další věcí je nebezpečí, na které upozorňuje R. Šubert z BIS: „U čínských občanů, ať už je to podnikatel nebo někdo jiný, je taková zvláštnost, že když se dostanou na cizím území k nějakým datům, nějakým důležitým informacím z vědy a technologie, automaticky považují za svou občanskou povinnost, za svou službu vlasti - předat je do Číny.“
Zůstává otázkou, jak se dále projeví zvýšení ekonomického propojení ČR s ČLR.
Čtěte také:
Proč se morální zásady stávají přítěží pro obchod s Čínou?
