Postavení planet v našem solárním systému.

1. Starodávná astronomie jakoby předvídala znalost atomů objevenou až v roce 1913

Ve starověku byly planety spojeny se sedmi známými kovy. Planety byly také uspořádány v tradičním pořadí.

V roce 1913 přišel Henry Gwyn-Jefferies Moseley na to, jak změřit atomové číslo,
čímž tak prvky očísloval. Tradiční uspořádání planet, používané již tisíce let před Moseleyho objevem, odpovídá pořadí prvků, které Moseley objevil:

20140604-tabulka
(anglicky má rtuť a Merkur stejný název – mercury)

Planety a Slunce i Měsíc jsou v tabulce uvedené podle tradičního uspořádání.












Tato náhoda je popsána v knize „Malá kniha velkých náhod“, jejímž autorem je John Martineau.

2. Vzory uvnitř hvězd a galaxií se zdají být v souladu se směrem pohybu našeho slunce

20140604-planety
Příklad mapy teplot reliktního záření. Modrá znázorňuje studenější teploty a červená teplejší. (NASA)
Dragan Huterer, profesor fyziky na Univerzitě v Michiganu a teoretický kosmolog, vysvětluje v článku o Astronomii, jak některé vzorce zpozorované ve vesmíru jsou buď ohromující náhody, či známky struktury sahající za současné vědecké porozumění solárního systému a vesmíru.

Zabývá se reliktním zářením, což je popisováno jako nástin raného vesmíru.

V raném vesmíru se v husté hmotě hemžily fotony, protony a elektrony. Tato hmota byla poté podle jeho teorie uvolněna, aby cestovala vesmírem. Huterer popisuje reliktní záření jako „mlhu mikrovlnných fotonů, která k nám přichází ze všech směrů, a naplňuje celý vesmír“.

„Analýzy ´teplých´ a ´studených´ skvrn této mlhy poté odhalují základní vzorce, které ukazují jistá uspořádání, u nichž je pouze 0,1% pravděpodobnost, že probíhají náhodně,“ říká Huterer.

Kate Landová a Joao Magueijo z Královské akademie v Londýně například našli napříč vesmírem některá záhadná uspořádání teplot uvnitř reliktního záření a také uspořádání související s pohybem našeho Slunce.

Zdá se, že by podle jejich výzkumu například pohyb našeho Slunce mohl souviset s uspořádáním raného vesmíru. Při objevení dalších souvislostí je tak možné, že by bylo možné předpovědět pohyb jiných planet a další jevy ve vesmíru.

3. Měření spolu souvisejí matematicky podivným způsobem

(Pro lepší znázornění, kdy čísla odpovídají úhlům, je ponechána jednotka míle.)

Poloměr měsíce = 1 080 mil = 3 x 360

Poloměr Země = 3 960 mil = 11 x 360

Poloměr Země + Poloměr Měsíce = 5 040 mil = 1 x 2 x 3 x 4 x 5 x 6 x 7 = 7 x 8 x 9 x 10

Průměr Země = 7 930 mil = 8 x 9 x 10 x 11

V míli je 5 280 stop = (10 x 11 x 12 x 13) – (9 x 10 x 11 x 12)

Tato shoda je také popisována v knize od Johna Martineau. Měření byla ověřena výzkumem Epoch Times.

Přeložil: Pavel Porubiak small United States