Spoléhání se na sociální skupiny pro vyřešení problému může předejít motivaci pro nezávislé analytické myšlení, uvádí nová studie o dopadech učení se v sociálních sítích v širší kulturní perspektivě.
Sociální sítě zahrnují mnoho scénářů, od oddělení uvnitř organizací až k bratrstvům
a sesterstvům či kontaktům na Facebooku a Twitteru.
Zatímco je sociální učení „klíčový kulturní mechanismus, který zlepšuje výkon jednotlivců a skupin,“ jak píše psycholog Azim Shariff a jeho kolegové v této studii, pozorování a kopírování ostatních při hledání řešení ukládá určitá omezení na analytický vývoj, který pohání inovaci.
„Sociální sítě jsou extrémně praktické, protože vám nabízejí odpovědi,“ poznamenal spoluautor Jean-Francois Bonnefon, který studuje úsudek a způsob rozhodování na Národním centru pro vědecký výzkum ve Francii.
„Máte problém, jdete na YouTube a vidíte, jak ho někdo vyřešil, a to řešení napodobíte. A krátkodobě to funguje. Ale neřekne vám to, jak ten problém promyslet, abyste mohli zobecnit řešení, které se k problému vztahuje. Stanete se na sociální síti závislí.“
Studie, provedená na Univerzitě v Oregonu, zahrnuje 100 subjektů, jejichž průměrný věk byl určen pod 20 let. Při samostatné práci na počítači každý ze subjektů zodpověděl sedm otázek a měl pět pokusů, aby přišel na jejich řešení.
Kontrolní skupina zahrnovala jednotlivce, kteří pracovali samostatně, zatímco jiné subjekty byly náhodně rozděleny do 4 různých skupin, které reprezentovaly 4 odlišně uzpůsobené shluky sítí. Subjekty v experimentální skupině se pouštěly do otázek samy pod časovým limitem v pěti kolech. V každém dalším kole mohly vidět odpovědi, které dodaly ostatní ve skupině a v průběhu si tak mohl každý z nich ponechat svoji odpověď nebo převzít jednu od svých kolegů. Celkově se tak objevilo čím dál více správných odpovědí.
„Když máte dostatečně dobrý systém pro získání informací, tak nemusíte myslet vůbec,“ řekl Shariff, který vede laboratoř Kultury a Morálky na oddělení psychologie na Univerzitě v Oregonu.
„Nepotřebujete přijít na řešení sami. Problémem z kulturně evolučního hlediska je,
že když nikdo neobjevuje řešení a každý věci jen imituje, tak nevytváříme žádné nové vědomosti. Potřebujeme lidi, kteří ty problémy aktuálně řeší.“
Výzkumníci především zjistili, že lidé zapojení v sociálních sítích byli schopni k řešení každého problému využít informací od ostatních. A i když také přišli během času na to, že bylo potřeba použít analytického myšlení, tak při každém dalším problému začali od začátku.
„Sociální informace je užitečná – pomohlo to účastníkům, aby získali odpověď – ale nepomohlo jim to porozumět myšlenkovým procesům, které tvořily základ odpovědi,“ uvádí Shariff. „A tak, když se potkali s dalším podobným problémem, bylo to, jako kdyby se nenaučili nic o tom, jak ho vyřešit.“
Další výzkumníci, kteří se na studii podíleli, byli z Masdarova Institutu vědy a technologie v Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech, a z Univerzity v Edinburgu ve Spojeném království. Závěry studie byly zveřejněny v žurnálu Royal Society Interface.
Zdroj: Univerzita Oregonu
Republikováno z www.theepochtimes.com
