Ruská média a vyhnaný ukrajinský prezident Viktor Janukovyč se nápadně pokoušeli přepsat události v Kyjevě. Nazvaly je „fašistickým pučem“, který ospravedlňuje následné napadení suverénnosti země.
Nejspíše nikdo mimo Ukrajinu se skrze propagandu neprokousal efektivněji než Timothy Snyder, profesor historie na univerzitě Yale, autor knihy „Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem“.
Timothy Snyder píše: „Ukrajina (pod vládou Janukovyče) byla nejspíše ovládána nejvíce finančně zkorumpovaným režimem v historii světa, který se na konci své vlády nejen uchýlil k fyzickému utlačování, ale nakonec zabíjel i své občany... kvůli uplatňování jejich práva svobody projevu a shromažďování.“
Snyder o raných protestech uvádí, že je podpořil: „Příchod... Afghánce... Mustafa Nayema, muže, který začal tu revoluci. S použitím sociálních médií vyzval mladé lidi, aby se shromáždili na hlavním náměstí v Kyjevě za účelem podpořit Evropskou volbu pro Ukrajinu. Náměstí je nazýváno Maidan... jedná se o arabské slovo. Během prvních pár dnů protestů ho studenti nazývali Euromaidan. Ruská propaganda mu říkala, kupodivu dle očekávání, Gayeuromaidan. Když byla vyslána policie pro boj s výtržnostmi, aby zbila studenty, kdo přišel na jejich obranu? Více „Afghánců“... ukrajinských veteránů Sovětské armády, mužů, kteří byli v roce 1979 vysláni do Afghanistánu během Sovětské invaze. Tito muži přišli bránit „své děti“, jak nazývali studenty.“
„Ve všech těchto ohledech byl přítomen „dekadentní“ Západ, jak ho nazývá ruský ministr zahraničí... Ruský tisk protest představil jako část rozsáhlejší konspirace homosexuálů. Ukrajinský režim dal vědět své pořádkové policii, že opozice byla vedena větším židovským spiknutím. Mezitím oba z režimů informovaly svět, že protestující byli nacisti. Zdálo se, že téměř nikdo na Západě si tohoto rozporu nevšiml.“
Zahraniční účty
Když Janukovyče opustila jeho tělesná stráž, utekl do Ruska. Den poté, co sdělil během tamní tiskové konference, že nemá žádné bankovní účty v zahraničí, nařídila švýcarská, rakouská i lichtenštejnská vláda zmrazení jeho jmění a stejně tak jmění jeho syna spolu s dalšími 20 ukrajinskými úředníky.
Institut Peterson ve Washingtonu odhaduje, že pouze on a jeho rodina ukradli od roku 2010 8-10 miliard dolarů.
Ukrajinský parlament poté zvolil Arseniy Yatsenyuka předsedou vlády v převaze 371 ku 1 hlasu. Ten členům parlamentu sdělil: „Z ukrajinského finančního systému bylo vybráno na offshore účty během posledních tří let kolem 70 miliard dolarů. Teď je jasné, že vybrali prostředky, které byly získány jako půjčky garantované státem a odcizené představiteli minulé vlády.“
A dodává: „Státní pokladna je prázdná.“ Nachází se v ní pouze 7 880 000 korun, které zbývají ve vládních fondech a 295,5 miliard korun ve výměnných rezervách pro zaplacení dluhu 236,4 miliard korun nabývajícího splatnosti.
Velmi rozumně naléhal na Rusko, na které odkazoval jako na „partnera“ Ukrajiny, aby „nevedlo proti nám válku ... neboť jsme přátelé.“
Vtrhnutí Ruska
Poté přišel nevyprovokovaný ruský vojenský zásah na části území Ukrajiny: Krymu.
Putinův vpád na Krym byl hrou sehranou pro tři skupiny pozorovatelů.
Zaprvé by nekompromisní přístup v Ukrajině sjednotil jak nacionalisty v Rusku,
tak zastrašil ruské obhájce demokratické reformy.
Zadruhé, rychlé a nekrvavé vítězství by bylo v Krymu snadné. To by oslabilo sebedůvěru vojáků ve východní Ukrajině a zastavilo jakoukoli vládu, která by uvažovala o vojenské podpoře Kyjevu.
Zatřetí se Putin snaží vylepšit svůj model soupeřící civilizace. On a jeho poradci i ochotná ruská média věří, že události v Ukrajině byly zapříčiněny dekadentní evropskou civilizací, která prosazuje práva kulturních a sexuálních menšin.
Putinova schopnost spojit zde jeho bizarní představy s národní silou ve vojenské vítězství mu umožňuje promítat jeho nesnášenlivost za hranice Ruska. Tato vyhlídka je stejně znepokojivá jako jeho vojenská agrese.
Vyjma nedodržení mezinárodních norem při nasazení neoznačených ruských vojáků po celém Krymu Putin porušil Chartu spojených národů a Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Stejně tak porušil dohodu Ruska, Ukrajiny, Spojeného království a Spojených států, ve které se Ukrajina, tehdejší třetí největší nukleární velmoc na Zemi, vzdala všech svých nukleárních zbraní. Porušení dohody zanechává neradostný příklad toho, že když se země vzdá svých nukleárních zbraní, přivolá tak invazi diktátorských sousedů.
Putin také požadoval právo napadnout souseda, aby bránil nedefinovaná práva menšinové jazykové komunity, tak jak ji označil na tiskové konferenci 4. března, „lidí, kteří k nám jsou těsně spjati historicky, kulturně a ekonomicky.“
Mnoho rusky mluvících obyvatel po celé Ukrajině již podepsalo petici, uvádějící, že nepotřebují žádné vnější strany, aby ochraňovaly jejich práva.
Dalším předpokládaným užitkem pro Putina je odvedení pozornosti Rusů od jejich ekonomických problémů. Jejich ekonomika oslabila tempo svého růstu ze 4,5% v roce 2010 na 1,3% v roce 2013. Hodnota rublu klesla již téměř o pětinu. Dlouhodobé vyhlídky jsou, částečně kvůli rychle stárnoucí populaci, znepokojující.
Napjatí investoři, nepříznivě ovlivněni rozsáhlou korupcí, se teď ptají, jestli je Putinův přístup počátkem obnovy imperialismu ze sovětské éry a zda jsou nyní na řadě Lotyšsko, Litva, Estonsko a Kazachstán jako jeho další cíle.
Prozatímní správní orgány v Kyjevě jsou teď nahrazovány novou vládou, zvolenou Parlamentem. Nový předseda vlády je rusky mluvícím technokratem. Oba z hlavních prezidentských kandidátů ve volbách plánovaných na březen mluví rusky. Jeden z nich, Vitali Klitschko, syn generála Sovětských vojenských sil, je mimo Ukrajinu známý zejména jako boxer, šampión v těžké váze. Mluví rusky. Ruština by se rychle mohla obnovit jako oficiální jazyk v zemi.
Zkráceně řečeno, vůbec se nepotýkáme se skupinou fašistů. Slovy Snydera: „Co se událo, je oblíbená revoluce se vším tím nepořádkem, zmatkem a opozicí, kterou nese s sebou. Mladí vůdci Maidanu, někteří z nich levicoví radikálové, riskovali své životy, aby oponovali režimu, který reprezentoval extrém nerovnosti, který doma kritizujeme. Mají zkušenost revoluce, kterou my nemáme. Část této zkušenosti je naneštěstí také to, že Zápaďáci jsou maloměšťáci a naivní a zpátečníci. Ukrajinské správní orgány zatím reagovaly s pozoruhodným klidem.“
Příklad Finska
Martii Ahtisaari, bývalý prezident Finska a nositel Nobelovy ceny, uvádí: „Dodržování územní celistvosti suverénního státu je zásadní. Jeho uznání je předpokladem pro vybudování mírumilovné budoucnosti všech občanů Ukrajiny.“
Dosažení tohoto v současných těžkých okolnostech může vyžadovat, aby Ukrajina
následovala příklad Finska po druhé světové válce a stala se plně nezávislou
jak na Evropě, tak i Rusku, a obchodovala i vycházela stejně dobře s oběma.
„Finlandizace“ je pro některé těžko stravitelná, ale je poučné si připomenout, jaké je Finsko dnes – silné, jednotné, prosperující a svobodné. Tato možnost nabízí Ukrajincům nejlepší příležitost pro demokratickou budoucnost při zachování územní celistvosti.
Nejspíše je stále ještě malá šance vyjednat takovéto řešení ještě předtím, než se v Evropě spustí nová železná opona.
Davidu Kilgourovi byl zakázán vstup do Ruska od roku 2011 kvůli knize, již vydal z roce 2009, nazvané Krvavá sklizeň, kterou napsal společně s advokátem Davidem Matasem.
David Kilgour je spolupředsedou Kanadských přátel demokratického Íránu a členem Rady pro komunitu Demokracií (CCD) se sídlem ve Washingtonu. Je bývalým členem kanadského parlamentu jak pro Konzervativní, tak Liberální stranu v jihovýchodní oblasti Edmontonu. Sloužil také jako tajemník státu pro Latinskou Ameriku a Afriku, tajemník státu pro Asii-Pacifik a jako zastupitelský mluvčí dolní sněmovny.
Tento článek byl původně publikován na yahoo.com
