Mocenská základna frakce Ťiang Ce-mina -Výbor pro politické a právní záležitosti. (Velká Epocha/ vytvořeno částečně pomocí Getty Images)
Před koncem minulého tisíciletí vzestoupila v Číně mocenská frakce čínského straníka Ťiang Ce-mina prostřednictvím masivní politické kampaně. Pokud hovoříme o politické kampani v prostředí komunistické Číny, musíme objasnit, že se taková kampaň zcela zásadně liší od politických kampaní vedených na Západě.
V komunistické straně neexistuje forma demokratických voleb, vše je v pozadí řízeno vzájemnými boji o moc, občas někdo nechá někoho odstranit nebo uvěznit, ten, kdo ukáže větší sílu a zastraší oponenty, nakonec vyhraje nebo získá větší část moci.
Ťiang Ce-min se rozhodl prokázat svoji politickou sílu a moc po vzoru stranických předchůdců, jakými byli Mao Ce-tung a jemu podobní. Koncentroval svoji pozornost na tehdy mezi Číňany stále populárnější duchovní hnutí Falun Gong, které hlásalo návrat k tradičním hodnotám pravdivosti, soucitu a snášenlivosti, zušlechťování charakteru a morálních kvalit.
Čínské vládní statistiky uvádějí, že ke konci tisíciletí bylo na území Číny na 70 milionů stoupenců Falun Gongu (Fa-lun kungu) z různých společenských vrstev, z čehož 30% tvořili členové komunistické strany.
Ťiang Ce-min začal svoji politickou kampaň budovat na základě svého otevřeného odporu a boje proti Falun Gongu. Podobně jako při Mao Ce-tungově „kulturní revoluci“, politické kampani na zničení a vykořenění prastaré čínské kultury a jejího náboženství, se Ťiang Ce-min začal soustředit na napadání duchovních směrů a hodnot, o nichž prohlašoval, že jsou hrozbou pro čínskou komunistickou stranu.
Někdy je označován za šíleného nebo naivního, při rozhovoru s americkým tiskem často protiřečí skutečnostem či vydaným prohlášením komunistické strany, aby skutečnost vypadala „růžověji“. V politbyru vede plamenné projevy a označuje tolerování Falun Gongu v Číně za „bláznivé“. V roce 1999 prosazuje zákaz Falun Gongu na území Číny, přestože čínská ústava garantuje svobodu vyznání. Renomovaný čínský advokát Kao Č-šeng, který obhajoval stoupence Falun Gongu, prohlásil, že čínský zákonný systém je „fraška“, protože soudci přísahají věrnost vedení strany a nad zákon se v praxi staví vůle komunistické strany.
Řadoví obyvatelé v rozhovorech o událostech po 20. červenci 1999 uvádějí, že měli dojem, že se „vrátila kulturní revoluce“. „Pamatuji si na ten den 22. července 1999. V autě jsem slyšela úvodník deníku Lid, který symbolizoval začátek tvrdých zákroků, byla jsem ohromena. Tón hlasatele byl stejný, jako kritický hlas v průběhu ´velké kulturní revoluce´,“ říká Jennifer Čengová, která prošla mučením v pracovním táboře a nyní žije v USA. Ťiang Ce-minova politická kampaň nazvaná jako „úder proti zlým kultům“ náhle zasáhla celé území Číny. Tehdy se Falun Gongu věnoval téměř každý desátý Číňan. Falun Gong je, přesně řečeno, metoda pro rozvoj těla a mysli, obsahující meditativní cvičení a nauky o rozvoji charakteru. Parky a náměstí měst tehdy po ránu zaplňovaly davy lidí cvičících Falun Gong, nyní na nich stojí policejní vozy. Policisté legitimují a zatýkají každého, kdo přichází cvičit.
Pod tlak dostává Ťiang více než 30% členů strany, protože buď oni sami, nebo jejich příbuzní se Falun Gongu věnují, a nyní má proti nim účinnou páku, může je obvinit ze spojení se „zakázaným kultem“. Jeho moc začíná stoupat, dostává se do nejužšího vedení země a jako někdejší podporovatel masakru studentů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989 vede stranu v duchu udržení moci za každou cenu. Uvolňuje na „vyhlazení Falun Gongu“ obří sumy peněz ze státního rozpočtu a nechává vystavět stovky pracovních táborů po celé Číně, které mají sloužit pro zadržování a „ideologickou převýchovu“ stoupenců Falun Gongu.
Jeho moc se samozřejmě opírá o řadu spojenců na vlivných postech. Pokud spojenci na vlivných místech chybí, potom se snaží mocnáři o jejich získání či dosazení vlastních lidí. Ťiang Ce-min do své „mocenské kampaně“ přibírá nové lidi, mezi nimiž jsou například syn významného komunisty Po Si-laj, bohatý ropný magnát Čou Jung-kchang, budoucí šéf tajného úřadu 610 Luo Kan a další. Všichni se aktivně zapojují do „pronásledování Falun Gongu“.
Otázkou je, co Ťiang Ce-min a lidé okolo něho mohou represivní kampaní proti Falun Gongu získat. Stoupenci Falun Gongu jsou nepřítelem strany, policie jim může zabavovat majetek, zatýkat je, uvězňovat do pracovních táborů bez soudního procesu na více než jeden rok. Výsledkem je uloupený majetek, levná pracovní síla a strach v srdcích Číňanů po celé zemi. Navíc se dostávají pod tlak Ťiangovy kampaně i rodiny 70 milionů stoupenců, takže represe zasahují ještě větší počet obyvatel.
Lidé okolo Ťiang Ce-mina dovádějí zneužívání stoupenců Falun Gongu do nebývalých rozměrů. Bývalí vězni hovoří o tom, že vězeňské stráže dostávají od strany povolení beztrestně mučit a zneužívat stoupence, „když zemře stoupenec Falun Gongu, počítá se to jako sebevražda“, zněla podle svědků stranická směrnice.
Represe postupně přebírají také další, dosud nevídané formy. Ťiangova celostátní kampaň spotřebovává mnoho financí. Všechna média očerňují Falun Gong, policie provádí pátrání, razie a zatýkání, vězení naplňují miliony lidí. Nedostává se financí armádnímu sektoru, a tak se vynořuje další způsob, jak využít pronásledovanou skupinu lidí a získat z ní další kapitál. „Použijte je jakýmkoliv ekonomicky výhodným způsobem,“ prohlásil údajně Ťiang Ce-min. Do hry vstupují armádní nemocnice a školení vojenští doktoři a chirurgové. Bývalí vězňové hovoří o tom, že ve vězeních začínají probíhat podrobné zdravotní prohlídky vězňů, paradoxně největší pozornost věnují doktoři těm nejzdravějším vězňům.
Již před rokem 1999 začaly čínské nemocnice využívat lidské orgány popravených vězňů k transplantacím. Praxe je mezi čínskými doktory běžně známa a doktoři často odjíždějí na popraviště, aby z vězňů ihned po popravě vyřezali a vyjmuli orgány a urychleně je převezli do nemocnice k transplantaci. Nedobrovolnými dárci se nyní měli podle západních vyšetřovatelů stát pronásledovaní stoupenci Falun Gongu. Čínské ministerstvo zdravotnictví ještě v roce 1998 označuje příznivce Falun Gongu za nejzdravější část čínské populace a metoda Falun Gong zaznamenává statisticky velké úspěchy při zlepšení zdraví člověka. Orgány zdravých lidí jsou samozřejmě k transplantacím nejvhodnější.
Ťiangova mocenská linie tedy z represí Falun Gongu těží hned několikrát. Nejprve si upevňuje svoji autoritu ve straně i na veřejnosti, Ťianga se pod tlakem represí začínají všichni obávat. Stoupencům Falun Gongu zabavuje majetky, získává v nich levnou pracovní sílu v pracovních táborech a nakonec ještě zpeněží jejich ukradené orgány poté, co je pošle na smrt.
Po Si-laj a jeho žena Ku Kchaj-laj posouvají celý koloběh zneužívání stoupenců ještě dále. V roce 1999 založil Gunter von Hagens v čínském pobřežním městě Ta-lien dvě továrny na zpracovávání lidských těl, v nichž ošetřoval mrtvoly technikou plastinace. Starostou tohoto města byl v té době Po Si-laj. Gunter von Hagens založil své rozhodnutí o volbě stanoviště pro svou továrnu mimo jiné i na základě skutečnosti, že je tam „hojnost mrtvol“ a navíc mohl počítat i s „podporou vlády“. Po založení první továrny na zpracování mrtvol Gunterem von Hagensem pak byly v Číně založeny desítky obdobných podniků. Podle údajů magazínu „Oriental Outlook” v roce 2003 je podnik Guntera von Hagense celosvětově největším producentem preparovaných lidských mrtvol a Čína je zase celosvětově jejich největším dodavatelem.
Těla továrna údajně odkupuje od místního vězeňského systému, aby je později pracovníci svlékali z kůže a napouštěli polymery a preparovali pro výstavy Bodies, které mají oběhnout celý svět a ukazovat vypreparovaná mrtvá lidská těla.
Stoupenci Falun Gongu podle výpovědí bývalých vězňů a svědků údajně odmítají prozradit svoji identitu, aby ochránili svoje příbuzné a přátele před pronásledováním. Na dotaz, „kdo jste?“ odpovídají: „Praktikující Falun Gongu“ a na otázku „kde bydlíte“ odpovídají: „Můj domov je vesmír“. Tak vzniká v čínských vězeních velká skupina bezejmenných vězňů. Podle tamního zákona má být při smrti vězně uvědomena jeho rodina či příbuzní, aby tělo mohli odvézt a pohřbít. V případě, že rodina tělo nevyzvedne nebo nelze příbuzné identifikovat a kontaktovat, stává se toto tělo „majetkem“ vězeňského systému, který podle některých svědectví těla odprodává právě továrnám pro zpracovávání lidských těl.
Ťiangova represivní kampaň se začíná bortit
Ťiang Ce-min na začátku represí sebevědomě prohlašuje, že „zničí Falun Gong během tří měsíců“. Některé skupiny se komunistické straně podařilo „zničit“ i v kratším časovém období. Někdy stačila masivní mediální kampaň, která otočí veřejné mínění proti určité skupině, kterou komunistická strana označí. Všechna média v zemi má pod kontrolou strana. Televizní kanály, rádia a tisk, všichni začnou chrlit články očerňující „zavrženou“ skupinu lidí, veřejné mínění je ovlivněno do té míry, že se i samotná veřejnost začne podílet na jejich pronásledování.
Falun Gong navíc není po červenci 1999 očerňován pouze v čínských médiích, očerňující propagandu strany šíří i západní média, která čerpají jednostranné informace od čínské státní tiskové agentury Sin-chua. Nikomu v zahraničí zatím není jasné, co je Falun Gong za skupinu lidí, co chtějí nebo proč je čínský komunistický režim ve skutečnosti potlačuje. Režim hlásá, že se jedná o „zlou sektu“, kult, který je pro společnost nebezpečný a musí být zakázán a potlačen. Na zasedáních OSN čínští delegáti prohlašují, že „matka strana“ stoupence „citlivě převychovává“, aby se z nich stali „normální občané“. Příznivci Falun Gongu, kteří žijí mimo Čínu, začínají organizovat mírumilovné protesty před čínskými velvyslanectvími a ptají se: „K čemu je strana chce převychovat, když Falun Gong učí pravdivosti, soucitu a snášenlivosti?“- morálním hodnotám, které po tisíce let na území Číny šířil buddhismus, taoismus a konfucianismus.
Metoda pro rozvoj těla a mysli, Falun Gong, měla již před rokem 1999 v zahraničí několik desítek tisíc příznivců. Právě oni začínají v zahraničí oslovovat lidsko-právní organizace, tisk, vládní zástupce, a objasňují jim fakta o tom, co je to Falun Gong, pokojně protestují před čínskými velvyslanectvími proti represím a žádají propuštění všech stoupenců z vězení. Postupně světové vlády, religionisté a specialisté na sekty a náboženská hnutí prohlašují, že se v případě Falun Gongu nejedná o sektu či kult. Očerňující prohlášení čínského režimu začíná být přijímáno jako záměrná propaganda šířící nenávist vůči skupině nevinných obyvatel.
Postupně vydávají rezoluce odsuzující násilné represe proti Falun Gongu vláda USA, Evropský parlament, Austrálie, Kanada a další, kteří požadují jejich propuštění z vězení. Zpravodajové OSN prohlašují, že podle jejich zjištění jsou stoupenci Falun Gongu ve vězeních mučeni a na veřejnosti bezdůvodně očerňováni. Ťiangova kampaň v zahraničí postupně „bere za své“.
Několik obětí represí navíc žaluje Ťiang Ce-mina u španělského a argentinského soudu za mučení, genocidu a zločiny proti lidskosti. Tyto země v minulosti vytvořily zákony, umožňující soudnímu systému soudit zločiny provedené v zahraničí. Pokud nedostávají oběti represí možnost obhajovat svá práva před čínskými soudy ovládanými komunistickou stranou, umožňují jim jejich univerzální právo naplnit soudy v Argentině či ve Španělsku.
Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 případ přijímá, po dvouletém vyšetřování uznává obvinění za podložená a následně vydává 17. prosince 2009 zatykač na Ťiang Ce-mina a Luo Kana, šéfa takzvaného Úřadu 610, který Ťiang zřídil jako speciální jednotku pro řešení „otázky Falun Gongu“. Zatykač přebírá Interpool, jehož zaměstnanci soudce opakovaně kontaktují, aby se ujistili, jak má proběhnout jejich zatčení. O několik dní později, na nátlak čínského režimu, dostává případ jiný soudce, který rozhodnutí anuluje.
Španělský soud žalobu rovněž přijímá, uznává za podloženou a v roce 2009 otevírá soudní proces. Obžalobu zastupuje právník Carlos Iglesias, soudní proces vede španělský soudce Ismael Moren. Ťiang a čtyři další vysoce postavení čínští funkcionáři jsou obviněni z genocidy a zločinů proti lidskosti. Soud všechny dotyčné obesílá a žádá je, aby se dostavili do Španělska ke své obhajobě. Nikdo z obžalovaných na soudní obsílku dosud neodpověděl ani neposkytl důkazy o svojí nevině.
Už v roce 2001 si čínský režim v západních médiích obrazně „podřízl větev“, když zveřejnil záběry a zpravodajství z takzvaného „upálení stoupenců Falun Gongu na Náměstí nebeského klidu v Pekingu“. Čínská tisková agentura Sin-chua a státní televizní síť CCTV prohlašovaly, že se na náměstí upálilo několik stoupenců Falun Gongu, kteří podle zpráv režimu prohlašovali, že jim sebevražda umožní vzestoupit do nebe. Stoupenci Falun Gongu odmítli tvrzení čínského režimu a označili jej jako podvrh. Západní pozorovatelé podrobili zpravodajství a videozáběry podrobné analýze. Výsledkem byl světovými médii celý incident označen za záměrně vykonstruovaný čínským režimem za účelem očernit stoupence Falun Gongu a ospravedlnit násilné represe.
K označení případu za podvrh vedla řada různých detailů objevených na filmové stopáži zachycující incident a okolnosti, za kterých se celá událost odehrála. K upálení došlo na prostranství Náměstí nebeského klidu v Pekingu za přítomnosti televizních kamer a policie. Vzápětí po zapálení se lidí, kteří seděli na zemi, policisté použili přenosné hasicí přístroje a dotyčné uhasili. Zapálení měli na sobě ochranné masky a obleky proti popáleninám. Jednu ze zapálených obětí usmrtil podle záznamu jeden z přítomných policistů úderem holí do hlavy. Zahraniční média nesměla udělat s oběťmi rozhovory a tak dále. Všechno dohromady nakonec vytváří obraz naplánovaného a zinscenovaného sebeupálení pod vedením čínského režimu.
V Číně byly záběry ze sebeupálení opakovaně promítány a zmiňovány v médiích každý den po dobu jednoho roku. Ukázalo se, že tento incident vytvořil na čínskou veřejnost silný dojem a způsobil pověsti Falun Gongu značnou škodu. Čínská veřejnost začala Falun Gong vnímat jako skupinu náboženských fanatiků, kteří hlásají konec světa a upalují se, aby se dostali do nebe. Samotné učení Falun Gongu sebevraždu nedovoluje, ale jeho texty režim hromadně pálí a na internetu maže a blokuje, neexistuje téměř žádný způsob, jak by se v Číně stoupenci mohli veřejně obhájit.
Mírový odpor Falun Gongu
Represivní kampaň se začíná Ťiangovi rozpadat i v samotné pevninské Číně. Stoupenci Falun Gongu od počátku kladou mírový odpor Ťiangově ideologické „převýchově“. Řada z nich se odmítá podvolit nátlaku a vzdát se svojí víry v morální zásady Falun Gongu a přijmout komunistickou ideologii, ateismus a vedení strany.
Do roku 1999 se všichni stoupenci Falun Gongu účastní běžného společenského života, chodí do práce, mají rodiny a neorganizují žádné politické aktivity ani neprotestují proti čínskému režimu. Po začátku pronásledování v roce 1999 se stávají „štvanou skupinou“ očerňovanou ve všech médiích a naháněnou policejními jednotkami. Někteří ze stoupenců podepisují pod nátlakem takzvaná „prohlášení o vzdání se Falun Gongu“ a píší „prohlášení lítosti“, aby prokázali svoji věrnost straně. Podle podaných svědectví tajná policie následně používá „převychované“ jednotlivce jako špehy v řadách stoupenců Falun Gongu. Jennifer Čengová o svém zatčení a převýchově v pracovním táboře vydává po útěku z Číny bestseler s názvem „Svědek historie“, v němž odhaluje, že i ona byla násilně přinucena vzdát se svojí víry během svého nezákonného zadržování v čínském pracovním táboře.
První „úspěchy“ v převýchově však brzy ochabují. Takzvaně „převychovaní“ stoupenci začínají zveřejňovat prohlášení, v nichž uvádějí, že byli ke zřeknutí se svojí víry donuceni násilím, že jsou jejich prohlášení neplatná a budou dále ve své víře setrvávat. Stoupenci Falun Gongu začínají organizovat mírový odpor, který převezme formu informační války mezi čínskými médii a stoupenci v Číně i v zahraničí. Zatímco stranická média brojí proti Falun Gongu, stoupenci tisknou informační letáky objasňující, co je Falun Gong a proč jej čínský režim pronásleduje. Stoupenci v Číně se snaží při každodenním kontaktu lidem ve svém okolí objasňovat fakta a rozložit státní propagandu. Soukromé tiskárny tisknou stovky tisíc informačních letáků a na zdech měst se začínají objevovat prohlášení místních obyvatel o jejich vystoupení z komunistické strany.
Za nápisy na zdech, sloupech, nebo zavěšených transparentech stojí podle čínské kultury hluboká duchovní poselství. Některá prohlášení říkají: „Vystoupil jsem z komunistické strany. Nebesa zničí komunistickou stranu.“ Text odkazuje na víru prastarých Číňanů ve vládu nebes nad zemí, víru, že všechny skutky se setkávají s náležitou odplatou, že ten kdo „nenásleduje vesmírné Tao a činí zlo, bude nebesy potrestán“.
Stoupenci Falun Gongu v Číně i v zahraničí začínají organizovat aktivitu nazvanou „Tuidang“, což znamená vystupování ze strany. Hnutí částečně zakládá svoje poslání na skutečnosti, jak buddhisté věří, že když někdo dělá špatné skutky, vytváří si karmu (v křesťanství označováno jako hříchy). Pronásledování Falun Gongu označují někteří čínští právníci jako protiústavní a protizákonné, i západní vlády jej takto začínají chápat. Podle logiky buddhismu, kdokoliv se účastní tohoto nezákonného pronásledování, dělá špatný skutek, kdokoliv podporuje zločince v tom, co dělají, dělá špatný skutek, a tak příznivci Falun Gongu říkají, když podporuješ komunistickou stranu, která se dopustila a stále se dopouští zločinů nebo jsi jejím členem, vytváříš si karmu (hříchy). Tuidang má členům strany, ale i členům jejích přidružených organizací, jako jsou pionýři, svaz mládeže atd., pomáhat ze strany a organizací vystoupit a vyvázat se z podporování špatných skutků. „Ochraň svůj život. Vystup z komunistické strany,“ znějí některé výzvy.
Rozpory mezi stranou a Falun Gongem
O zničení prastaré čínské kultury a vykořenění buddhismu a taoismu se snaží komunisté již od prvopočátku svojí vlády na území Číny. Tradiční náboženství a morální hodnoty vytvářejí protiklad komunistickému způsobu ovládání země. Poté, co komunisté potlačili tehdejší Čankajškovu vládu Kuomintangu, která i se svojí armádou a vedením uprchla na ostrov Tchaj-wan, který je od té doby více méně na Číně nezávislý, začala v řadě politických kampaní tradiční kulturu vyhlazovat. Spáleno bylo obrovské množství svitků a kaligrafií, přepisovaly se dějiny a učebnice, bouraly se chrámy, kláštery a posvátné sochy buddhů a velkých tao, mniši se museli ženit a vstupovat do strany, jeptišky vdávat a tak dále. Hlavní vlna ničení proběhla během Mao Ce-tungovy „kulturní revoluce“.
Masový vzestup popularity Falun Gongu připadal Ťiang Ce-minovi jako obří vlna návratu Číňanů k hodnotám prastaré čínské kultury. Nastala otázka, co by se stalo, kdyby čínskou společnost ovládly hodnoty propagované Falun Gongem. Falun Gong říká: buďte pravdiví, soucitní a snášenliví. V oblasti zpravodajství používá čínský režim centrální řízení všech médií, cenzuruje zprávy, šíří propagandu i lživé informace... Otázkou je, jak by se takové postupy mohly shodovat s principem pravdivosti. Představa, že by čínská média začala vydávat necenzurované zpravodajství a psala z nezávislého úhlu pohledu, zveřejňovala necenzurované informace o událostech v Číně i v zahraničí, informovala by o korupci a zločinech čínského režimu a podobně, mohl by ještě zůstávat režim u moci?
Kdyby čínská společnost začala praktikovat princip buddhistického soucitu, kdy se k ostatním chováme shovívavě, se soucitem a pochopením, jak by se to shodovalo s násilnými represemi, potlačováním věřících, aktivistů za lidská práva a nevinných skupin obyvatel? Jak by potom režim udržoval svoji moc bez násilí a potlačování, když moc tímto způsobem získal a udržoval po desítky let? Princip snášenlivosti by mohl například nakonec vést k umožnění ostatním, aby se vyjadřovali k tomu, jak vést zemi a podobně.
Takové změny veřejného mínění a hodnot ve společnosti mají, zdá se, jeden společný jmenovatel – komunistická strana a ti co ji řídí, by mohli přijít o absolutní moc v zemi. Ťiang Ce-min tedy při represích proti Falun Gongu vlastně bojuje proti návratu prastaré čínské kultury a jejích morálních hodnot. Přesvědčuje stranu, že Falun Gong je hrozbou její absolutní moci a obviňuje jej, že soutěží se stranou o masy. V roce 1999 je v Číně 70 milionů stoupenců Falun Gongu a pouze 60 milionů členů komunistické strany.
Mírový odpor stoupenců Falun Gongu v mnohém připomíná duchovní hnutí Mahátma Gándhího, které prosazováním filosofie aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha, založeného na jogínském principu ahimsá (nenásilnost), dovedl nakonec Indii k vyhlášení nezávislosti - 15. srpna 1947. K dnešnímu dni hlásí hnutí Tuidang, že více než 130 milionů lidí prostřednictvím jejich centra vystoupilo z čínské komunistické strany nebo jejích přidružených organizací.
Stoupenci Falun Gongu svým nenásilným odporem a objasňováním faktů o pronásledování postupně obrátili část čínské veřejnosti na svoji stranu. Objevila se řada případů, kde různé organizované petice za propuštění vězněných stoupenců Falun Gongu podepsalo od stovek do několika desítek tisíc Číňanů. Informační technologie vytvořené v zahraničí umožňují prorážení informační blokády čínského internetu a zablokování čínské internetové policie při hledání IP adresy uživatele, což umožňuje jak tok informací do Číny, tak přístup uživatelům z Číny na zahraniční webové stránky. Stoupenci Falun Gongu vytvořili téměř z ničeho řadu nástrojů pro šíření informací, čímž poměrně účinně narušují cenzuru a propagandu čínského režimu.
