Hodně dětí se zdá být mnohem moudřejších, než je jejich skutečný věk. Naše kolegyně v americké redakci Epoch Times, Tara MacIsaacová, u příležitosti Halloweenu sestavila přehled deseti neuvěřitelných až strašidelných věcí, které malé děti pronesly o svých minulých životech.
O výroky svých dítek se podělili jejich rodiče na sociálních sítích. Spousta dětí hovoří o tragické smrti následované šťastnějším životem v současnosti.
1. Když měl syn tři roky, pověděl mi, že má opravdu rád svého nového tatínka, že je opravdu hodný. Můj manžel je jeho jediný táta. Zeptala jsem se: „Proč si to myslíš?“
Odpověděl: „Můj starý tatínek byl hodně zlý. Bodl mě do zad a já jsem zemřel. Ale svého nového tatínka mám moc rád, ten by mi to nikdy neudělal.“
2. Když jsem byla malá, přestala jsem se ovládat, když jsem v obchodě uviděla nějakého chlápka. Bylo to zvláštní, protože normálně jsem bývala tichá a slušná. Nikdy se mi nestalo, že by mě odněkud vyvedli kvůli špatnému chování, ale z toho obchodu jsme museli odejít.
Když se mě pak máma v autě ptala, co se děje, řekla jsem jí, že mě (ten pán) odvedl od mé první mámy a schoval mě pod střechou a uspal, dokud jsem se neprobudila u své nové mámy. Odmítla jsem pak sedět na sedadle a trvala na tom, že se skrčím pod palubní deskou, aby mě nemohl znovu odvést. To mámu hodně vyděsilo, protože je určitě mojí biologickou matkou, takže přirozeně mou „první mámou“.
3. Když jsme jednou večer koupali naši 2,5 letou dcerku, se ženou jsme jí říkali, jak je důležité umývat si genitálie. Bezmyšlenkovitě odpověděla: „Ále, tam mě nikdo nešahá. Jednou v noci to zkusili. Vykopli dveře a zkoušeli to, ale bránila jsem se. Umřela jsem a teď jsem tady.“
Řekla to, jako by se nechumelilo.
4. „Než jsem se narodil tady, měl jsem sestru, že? Ona a moje druhá máma jsou teď dost staré. Když začala to auto hořet, byly v pořádku, ale já určitě ne!“
Měl tehdy pět nebo šest. Řekl to úplně z čista jasna.
5. Když byla mladší sestra menší, chodívala po domě s rámečkem, kde byla fotografie našeho zemřelého pradědy a plakala. Říkala: „Chybíš mi Harvey.“
Harvey zemřel ještě předtím, než jsem se narodila já. Kromě toho mi máma říkala, že sestra pořád říkala věci, které povídala prababička Lucy.
6. Když začala mladší sestra poprvé mluvit, říkala dost zneklidňující věci. Povídala nám o tom, jak do ní její stará rodina dávala věci a ona plakala, ale její táta ji nakonec popálil tak moc, že mohla najít nás, svou novou rodinu.
O takovýchto věcech mluvila ve věku od 2 do 4. Byla moc malá na to, aby viděla nebo slyšela takové věci, takže jsme si vždycky v rodině mysleli, že má vzpomínky z minulého života.
7. Když byl ve věku 2 – 6 let, syn mi opakovaně vyprávěl ten stejný příběh o tom, jak si mě vybral za svou matku.
Povídal něco o tom, že byl s mužem v obleku a vybíral si matku, která by mu pomohla dokončit poslání jeho duše... O duchovnu jsme se nikdy nebavili... ani nebyl vychováván v náboženském prostředí.
To, jak to popisoval, bylo podobné jako nákup v obchodě. Byl to prosvícený pokoj s lidmi seřazenými jako panenky a on si vybral mě. Ten muž v obleku se ho zeptal, jestli si je jistý. On odpověděl ano, a pak se narodil.
Syn má také ranou posedlost letadly z druhé světové války. Dokáže je rozpoznat, jejich součásti, odkud pocházejí a tak podobně. Pořád nevím, odkud tyto informace má. Já dělám do vědy a jeho otec je matematik. Vždycky jsme mu říkali „dědoušek“, protože má takové klidné a opatrné vystupování. Tento kluk má rozhodně starou duši.
8. Synovec, když začal poprvé skládat věty, pověděl mé sestře a jejímu manželovi, že je „velice šťastný, že si vybral je“. Pak pokračoval a říkal, že předtím, než byl děťátkem, byl v jasném pokoji, kde viděl spoustu lidí. Svou mámu si vybral proto, že „měla milou tvář“.
9. Moje starší sestra se narodila v roce, kdy zemřela tátova máma. Podle táty, hned jak byla sestra dost stará na to, aby dokázala souvisle promluvit, řekla: „Jsem tvá matka“.
10. Podle mámy, když jsem byla mladší, povídala jsem jí, jak jsem kdysi dávno zemřela v ohni. Na to si sice nevzpomínám, ale moje největší obava je, že mi shoří dům. I jen být u otevřeného ohně mě děsí.
Setkali jste se s něčím podobným? Podělte se o to s ostatními čtenáři v komentáři na konci článku.
Přeložil: Ondřej Horecký 
