Vědci objevili, že hmyz druhu Issus coleoptratus neboli kornatka hnědá, patřící do podřádu křísů (angl. známé jako planthoppers), mají na svých nohách vybavení podobné mechanickému soukolí, které je popohání.
Objev vyšel na světlo, když Malcolm Burrows, zoolog na Cambridgeské univerzitě, a jeho kolega Gregory Sutton zkoumali, díky čemu tento hmyz skáče tak rychle a daleko.
Zjistili, že kornatky mají na zadních kloubech vyčnívající struktury, které jsou jako zuby. Ty se podle vědců do sebe zapadají přesně jako ozubená kola a při pohybu pomáhají hmyzu vymrštit se obrovskou silou do vzduchu.
„Byli jsme naprosto ohromeni, když jsme to viděli," řekl Burrows pro Inside Science.
„Mohli jste vidět tyto ozubená kola, jak se pohybují za sebou, jako by byla vytvořena člověkem. Bylo to pozoruhodné." Vědci byli šokováni proto, že dle zažitých představ vynalezl ozubená kola člověk.
Soukolí umožňují tomuto stvoření skákat v rychlostech až 14 kilometrů v hodině. Jde o „první pozorování ozubeného převodu v biologickém uspořádání", prohlásili výzkumníci.
„Obyčejně přemýšlíme o soukolí jako o něčem, co vidíme v člověkem navrhovaných strojích, ale zjistili jsme, že to je jen proto, že jsme se nedívali pořádně," uvedl Sutton. „Tato soukolí nejsou navržená; vyvinula se. Představují vysokou rychlost a přesné strojní zařízení vyvinuté pro synchronizaci ve světě zvířat."
Je zajímavé, že dospívající kornatky stejná soukolí nemají. Zmizí v okamžiku, když mladý hmyz, čili nymfy, projdou přechodnou fází do dospělosti a odhodí svoji tvrdou membránu.
Je nejasné proč, ale vědci říkají, že tomu tak může být, protože systém ozubených kol se nenávratně poškodí, když se zlomí jeden zub tohoto ústrojí. Mladému hmyzu se může soukolí napravit v průběhu dospívání, ale dospělí už to štěstí nemají.
„Pokud si poškodíte ozubené kolo v první den v dospělosti, pak jste velmi nešťastná kornatka," uvádí Burrows.
Dospělí mají něco podobného stehenním kostem, což jim, zdá se, umožňuje skákat v podobných rychlostech a výškách, aniž by ozubená kolesa potřebovali.
Studie byla publikována v odborném časopise Science.
Přeložil: Pavel Porubiak
