Sun Pin (Sun Bin, narozen v roce 316 př. n. l.) byl mnohými učenci považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských stratégů Číny, hned po Sun-C'ovi (Sunzi). Zda byl Sun Pin jeho potomkem, dodnes není známo.
Jméno Pin je v Číně spojováno s krutým starověkým druhem trestu. Jako by jeho jméno napovídalo, že v životě bude muset projít těžkou zkouškou, a vskutku talentovaný bojovník v Období Válčících států musel přetrpět mnohé nástrahy osudu.
Už v počátcích Sunova studia si jeho talentu povšiml jeho spolužák Pchang Ťüan. Pchang snil o tom, že bude nejlepším generálem v Zemi středu, ale byl si moc dobře vědom Sunova výjimečného nadání. O několik let později, když Pchang působil jako generál ve státě Wej, proto na Suna přichystal léčku. Požádal Suna, aby přijel do státu Wej a pomáhal mu. Jenže vzápětí Suna falešně obvinil ze zrády a nechal jej uvrhnout do žaláře a potrestat odseknutím kolenní čéšky (čínsky “pin”), čímž mu znemožnil jeho další kariéru coby generála.
Naštěstí se Sunovi podařilo s cizí pomocí uprchnout do státu Čchi (Qi), kde ho vřele přijal generál Tchien-ťi (Tianji). Zanedlouho Sun prokázal svůj talent pro strategické myšlení v legendárním závodě na koních, kdy se mezi sebou utkali král Čchi a jeho generál Tchien-ťi. Koně se tehdy řadili do třech kategorií – výborný, průměrný a podřadný. Soutěžilo se ve třech závodech a ten, kdo zvítězil vícekrát, získal první cenu. Sun navrhl generálovi změnit strategii v dostizích tak, aby přeuspořádal pořadí koní. Generálova podřadného koně nasadili proti královu nejlepšímu koni, generálův nejlepší kůň se utkal s královým průměrným koněm a generálův průměrný kůň závodil s královým nejslabším koněm. Generál ten den vyhrál všechny sázky.
Král byl Sunovou strategií tak ohromen, že ho jmenoval generálovým vrchním poradcem. Tato událost dala vzniknout čínskému přísloví „Dostihová strategie generála Tchien-ťia“, které lidem ukázala, jak využít svoji výhodu proti slabině soupeře a vytěžit tak maximum ze svého potenciálu a uspět. Přestože síly obou soupeřů byly vlastně vyrovnané, strategickým rozložením sil dosáhl v dostihu převahy. V Číně je toto rčení vyjádřeno znaky Tián Jì sài mǎ, 田忌賽馬.
Sun Pin se zanedlouho opět střetl se svým rivalem Pchangem, a to ve dvou slavných bitvách, které vryly Sunovo jméno do čínské vojenské historie. V první bitvě vedl Pchang velkou armádu při obléhání státu Čao (Zhao). Stát Čchi, kde Sun Pin v té době působil, měl sice malou armádu, přesto se rozhodl sousedům pomoci. Sun Pin poradil generálu Tchien-ťiaovi, aby obléhali hlavní město státu Wej, protože všechny elitní jednotky byly mimo město. Sun svůj plán ještě zdokonalil. Nejdříve poslal malé a slabé čety, aby zaútočily na důležitou vojenskou základnu Wejů. Tyto jednotky byly samozřejmě odraženy, což jen posílilo nafoukanost generála Pchanga, který nic netušil a dále sebejistě postupoval kupředu. Sun vzápětí vyslal vlastní elitní jednotky k útoku na hlavní město Wej.
Přestože síly obou soupeřů byly vyrovnané, strategickým rozložením sil dosáhl v dostihu převahy
Když si Pchang uvědomil, co se děje, spěchal se svým vojskem nazpět k obraně hlavního města. Na půl cesty jej však nečekaně přepadla Sunova armáda, a díky vyčerpání Pchangových mužů a nepřipravenosti na nenadálý útok způsobila Pchangových mužům obrovské ztráty. „Obléhat Wej pro záchranu Čou“ neboli zbavení se obléhatelů obléháním jejich základny bylo v čínských vojenských análech zařazeno jako druhá válečná strategie z celkem 36 zaznamenaných taktik.
Druhá, rozhodující bitva mezi Sunem a Pchangem se udála o třináct let později. Tehdy přikázal král Wej Pchangovi, aby se svou velkou armádou obsadil stát Chan (Han). Sun následně opět zaútočil s malou armádou na Pchangovu základnu. Z poslední bitvy poučený Pchang utíkal zpět do hlavního města, ale tentokrát byl velmi obezřetný. Mezitím se Sunova armáda stáhla zpět do svého státu Čchin. Aby se Pchang Sunovi pomstil za předchozí porážku, vyslal svou armádu, aby Suna pronásledovala.
Jenže Sun měl tentokrát v rukávu novou strategii - „zmenšování kuchyně“. Sun svým vojákům rozkázal, aby každý den ve velkém množství snižovali počet ohnišť a polních kuchyní. Když generál Pchang tuto situaci zaznamenal, usoudil, že morálka Sunovy armády je slabá a muži utíkají pryč. Rozhodl se, že tohoto okamžiku využije. Viděl, že Sun je oslabený a pohybuje se pomalu, a dychtil soka zajmout. Vybral tedy pouze své nejlepší muže a vyrazil k táboru druhé strany, aby Suna dopadl.
Sun předpokládal, že Pchangovy elitní jednotky dorazí do úzkého údolí v noci. Šlo o dokonalé místo a čas k přepadení, proto se zde se svými muži utábořil a čekal na příchod Pchanga. Rozkázal svým vojákům, aby sloupali kůru z velkého kmenu stromu poblíž silnice a napsali na něj vzkaz „Tady zemře Pchang Ťüan“. Poté jim rozkázal pokácet všechny okolní stromy a rozmístit je všude po cestě. Přikázal všem lučištníkům, aby se schovali poblíž, zamaskovali se a byli připraveni vystřelit co největší množství šípů hned, jakmile spatří zahořet oheň poblíž onoho stromu.
Když generál Pchang v noci dorazil na místo, posvítil si pochodní na strom, aby mohl vzkaz přečíst. V tom okamžiku k němu svištěly stovky šípů. Těžce zraněný Pchang věděl, že je jeho osud zpečetěn, a tak vedle stromu ukončil svůj život svým vlastním mečem.
Sun později opustil armádu a začal psát svou knihu „Sun Pinova vojenská strategie“. Na odlehlém místě také vyučoval několik vyvolených následovníků. Jeho kniha byla považována za cenné pojednání a důležitý doplněk k „Umění války“ od Sun-C'a.
Přeložil Ondřej Horecký
Čtěte také:
Shovívavý člověk nemá nepřátele: Původ čínského rčení 仁?無敵
Pochopení zákonu příčiny a následku: Někdy nejtěžší trápení vytvoří největší štěstí
Příběhy ze staré Číny: Sun-C' a jeho „Umění války“
