Mnoho velkých myslitelů a známých osobností čínské historie sloužilo u císařského či královského dvora anebo v nějaké veřejné funkci.
Čuang C' (369 – 286 př. n. l.) byl v tomto ohledu jednou z mála výjimek, i když chvíli zastával menší úřednický post ve svém rodném městě. Když mu bylo nabízeno místo královského ministra, nabídku odmítl.
Čuang C' proslul svým vyhlášením, ve kterém přirovnal výměnu své svobody za vládní úřednickou pozici k tomu, jako kdyby nebeská želva prodala svůj krunýř, aby mohla být uctívána.
Díky svým výrokům byl vnímán jako poněkud výstřední muž. Čuang C' žil velmi chudým životem, ale nikdy nepropadal pesimismu. Stranil se vypočítavých lidí, kteří si užívali luxusu, a netrápil se, když nosil oblečení se záplatami, když jeho miska na rýži zela prázdnotou nebo když byl odkázán na pomoc druhých. Hlásal osvícení skrze zbavení se starostí světských lidí a následování přirozeného běhu věcí – Taa. Spolu s Lao c’em byl považován za patriarchu taoismu.
Protože taoisté neusilovali o slávu, bohatství nebo kariéru a nezajímali se ani o pozornost veřejnosti, nedochovaly se o životě Čuang C'a žádné další podrobnosti. Přesto byla kniha nesoucí jeho jméno “Čuang-c'”, známá také jako “Nan-chua”, ctěna mnohými generacemi a dala vzniknout tisícům svazků výzkumných prací a literárních interpretací.
Moudrost a představivost Čuang C'ho se v jeho knize odzrcadlila prostřednictvím početných metafor a vtipného sarkasmu. Věřil, že do přírody by se nemělo nepřirozeně zasahovat a lidé by měli dojít se svým okolím k harmonické rovnováze. Kniha „Čuang-c'“ oslovila lidi všech společenských tříd a její myšlenky měly silný vliv na jejich každodenní život; následně byla také přeložena do mnoha jazyků po celém světě.
„Čuang-c'“ pojednává i o nepříznivých vlivech takzvané civilizace a vyjadřuje touhu po duchovní svobodě. Tato filosofie se později začala uplatňovat při rozvoji světské literatury a vizuálního umění. Zdůrazňuje oproštění se od připoutání běžných lidí a varuje před lidmi, kteří zasvěcují svůj život usilování o slávu nebo honbě za majetkem.
Čuang C' věřil, že největším úspěchem ve společnosti je „konání bez usilování, vedení bez potřeby něco ovládat“ (čínsky wu-wej – nechat věcem přirozený průběh), činnost tak dokonalá, že následuje jen přirozený vývoj. Kde není žádná viditelná stopa „autora“ a je zcela ve shodě s původní povahou vesmíru, s Taem. Kde vládce ve společnosti vládne bez záměrných zásahů, bez tlaku. Kde každý následuje svoje srdce pro duchovní svobodu a společnost žije v harmonii.
Na rozdíl od institucionálního konfucianismu, který se dotýká sociální odpovědnosti svých stoupenců, filosofie Čuang C'a zdůrazňuje spíše soukromý život jednotlivce a duchovní moudrost. Mnoho čínských intelektuálů se k jeho filosofii obrátilo později během nepokojů způsobených změnami dynastií.
Více příběhů naleznete v rubrice "Příběhy z Číny".
