Staré čínské přísloví praví: „Když dva tygři bojují, jeden z nich bude zraněný anebo zemře.“ Lidé mezi sebou také bojují, ale jelikož mají moudrost, jsou schopni konfliktům předcházet a navázat přátelství. Taková moudrost pomohla království Čao uchránit [nejenom] vzácný nefrit.
V období jara a podzimu za éry Válčících států sloužil v království Čao generál Lien Po.
V šestnáctém roce vlády Chuej-wen Wanga, krále Čao, sloužil Lien jako generál, který vedl útok proti království Čchi Kuo. Díky tomu, že Lien Po dokázal Čchi porazit a obsadit město Jang Ťin, byl mu udělen jeden z nejvyšších důstojnických titulů - Šang Čching. Lien Po se stal mezi válčícími státy velmi známý svou statečností a schopností vyhrát každou bitvu.
Za doby Čao Chuej-wen Wanga se království Čao podařilo získat nefrit jménem Che Š' Pi, jenž byl do té doby ztracen královstvím Čchu. Tento velký kus bílého nefritu měl diskovitý tvar a v čínské historii hrál významnou roli. Zpráva o nalezení nefritu se donesla k uším krále Čchin Wanga z království Čchin. Čchin Wang měl o něj velký zájem, a tak poslal do království Čao dopis, ve kterém nabídl patnáct svých měst výměnou za Che Š' Pi.
Čao Wang o této nabídce mluvil jak s generálem Lien Poem, tak s otatními úředníky. Ale nevěděl, co má udělat. Kdyby dal nefrit královi z Čchin, ten by nemusel své slovo dodržet a těch patnáct měst mu vydat. Kdyby mu ale nefrit nedal, obával by se, že Čchin na království Čao zaútočí a podrobí si jej.
Zatímco se Čao Wang nemohl rozhodnout, potřeboval do království Čchin poslat posla s odpovědí. Pro tento úkol ale nemohl najít nikoho vhodného. Vrchní eunuch Miao Sien řekl, že o vhodném kandidátovi ví – byl jím Lin Siang-žu. Lin žil v království Čao jako host v domě Miao Siena.
Čao Wang se eunucha zeptal, proč si myslí, že by Lin Siang-žu tento úkol zvládl.
Miao řekl: „Výsosti, jednou jsem udělal chybu a bál jsem se, že mě potrestáte a neodpustíte mi. A tak jsem plánoval, že uteču do království Jen. Lin Siang-žu se mě tehdy zeptal, proč jsem si tak jistý, že by mě Jen Wang přijal.
Vyprávěl jsem mu, jak jsem s vámi byl jednou na schůzce s Jen Wangem u hranic. Soukromě mi pak Jen Wang řekl, že by byl rád, kdybych byl jeho blízkým přítelem. A tak jsem věděl, že by mě přijal.
Když to Lin slyšel, pokroutil hlavou a řekl: „Jen se Čaa bojí. Čao je silný a ty jsi jedním z jeho vážených úředníků. Proto chce být Jen tvým přítelem. A teď, když jsi urazil Čaa, jak by se mohl odvážit přijmout tě, když se Jen Čaa bojí?
Ba naopak, Jen by tě nechal svázat lanem a poslal zpět do Čao. Na tvém místě bych se raději nechal zbičovat a na kolenou prosil Čaa o odpuštění, aby ti prominul.“ Dal jsem na jeho radu, a naštěstí, Velký králi, jste mi odpustil.
Myslím, že Lin je velmi moudrý a obzvláště udatný muž. Pro tento úkol je tím pravým člověkem.“
A tak byl Lin povolaný k Čaovi, který ho do problému zasvětil. „Čchin Wang chce vyměnit patnáct svých měst za nefrit Che Š' Pi. Co si o tom myslíš?“
Lin odpověděl: „Čchin je velký a mocný, Čao je malý a slabý. Musíme se jejich žádosti podrobit.“
Čao se ho pak zeptal: „A co když si Čchin nefrit nechá a nedá nám svá města?“
„Dopustili bychom se chyby, kdybychom nesouhlasili s výměnou nefritu za jejich města,“ řekl Lin a dále pokračoval: „Ale když Čao Čchinovi nefrit dá a Čchin mu nedá slíbená města, pak se dopustí chyby Čchin. Když tu situaci zvážím, je lepší s nabídkou Čchina souhlasit a nechat ho pak nést odpovědnost za případný zlý skutek.“
Čao se ho také zeptal: „Koho mám s tímto k Čchinovi vyslat?“
„Velký králi, jestli nikoho jiného na tento úkol nemáte, rád se toho ujmu,“ řekl Lin.
„Udělám to takto... Když Čao města získá, pak bude nefrit Čchina,“ sliboval Lin. „A když nám města nevydají, garantuji vám, že nefrit bude do království Čao navrácen.“
Čao pak poslal Lina s Che Š' Pi do království Čchin.
„Che Š' Pi zná celý svět, je to vzácný poklad."
Čchin Wang přijal Lina v paláci Čang-tchaj.
Lin představil Čchinovi nefrit držíc jej ve svých rukou. Čchin byl velmi šťastný a postoupil nefrit svým konkubínám a přítomným. Všichni ministři se těšili: „Wan Sui“ (hodně zdraví)!
Lin ale četl v Čchinově mysli: Čchin nechce slib dodržet a těch patnáct měst Čaovi určitě nedá. Vystoupil tedy vpřed a řekl: „Nefrit je poškozený. Vaše výsosti, dovolte mi Vám to ukázat.“
Když ho Lin opět dostal do svých rukou, pevně jej sevřel, udělal několik kroků vzad a postavil se proti sloupu. S hněvem a naježenými vlasy zvedl nefrit nad hlavu jako klobouk a prohlásil: „Vaše výsost chtěla Che Š' Pi, a tak poslala králi Čaovi žádost. Král Čao se o Vaší žádosti radil se všemi ministry. Všichni říkali, že Čchin je chamtivý a spoléhá na to, že je silný a mocný. A že chce nefrit vymámit prázdnými slovy.
Měli strach, že Čao od Čchina patnáct slíbených měst nikdy nedostane, a tak Čchinovi nefrit dát nechtěli. Ale myslím, že i obyčejní lidé drží své slovo a jeden druhého nepodvádějí. Nebude země jako Čchin držet své slovo? Není to správná věc, urazit mocného Čchina kvůli kusu nefritu. A tak se král Čao postil pět dnů a vyslal mě s nefritem.
Tím, že vám Čao nefrit nabídl, se vám poklonil a prokázal svůj respekt. Čchin Wangu, ale teď, když jsem sem přišel, přijal jste mě pouze na nejnižší úrovni a dodržen nebyl ani řádný protokol. A jakmile jste se dostal k nefritu, nechal jste ho kolovat mezi přítomnými, abyste mě provokoval. Bylo mi tedy jasné, že nemáte v úmyslu vydat Čaovi svých patnáct měst. Proto jsem vzal nefrit zpět.
Jestli mě budete chtít donutit, abych Vám ho dal, tady a teď rozbiji o sloup svou hlavu spolu s nefritem. Nefrit se zlomí a já budu mrtvý.“
Poté, co tohle Lin řekl, stál tam s nefritem nad hlavou a koutkem očí sledoval sloup, aby si všichni mysleli, že by o něj mohl nefrit rozbít.
Čchin se velmi jemně omluvil, ve strachu, že by Lin mohl nefrit rozbít. Žádajíc ho, aby Che Š' Pi nerozbil, zavolal jednoho ze svých úředníků, aby mu donesl mapu a začal v ní označovat patnáct měst, které Čao Wangovi nabízel výměnou.
Lin si ale byl jistý tím, že Čchin Wang si s ním jen hraje a jenom chce od něj nefrit vymámit, aniž by se skutečně vzdal svých měst. A tak Lin řekl: „Che Š' Pi zná celý svět, je to vzácný poklad. Čao Wang se neodvážil nevydat ho Čchin Wangovi. Předtím, než jsem odešel, Čao Wang držel pět dní půst. Teď, Vaše výsosti, byste se měl také pět dní postit, uspořádat přijímací ceremonii v palácové hale a pak vám cenný nefrit představím.“
Čchin Wang zvážil situaci a přemýšlejíc o tom, že násilím od Lina nefrit nezíská, souhlasil s tím, co řekl. Čchin nabídl Linovi nocleh v domě pro hosty. Lin si byl jistý tím, že Čchin Wang Čaovi města nedá. Poručil tedy svému sluhovi, aby si oblékl „žebrácké“ šaty a s nefritem na hrudi utekl po malé cestičce do království Čao.
O pět dní později uspořádal Čchin Wang obřadný rituál v palácové síni a připravil hostinu, aby přijal Lina jako vyslance království Čao. Lin přišel a řekl: „Vaše výsosti, od dob Čchin Mu-kunga po dnešek vládlo v království Čchin dvacet králů. Žádný z nich ale neuměl držet své slovo. Měl jsem strach, že kdyby Vaše výsost nedodržela slovo, velmi bych uškodil království Čao. A tak jsem v noci někoho s nefritem vyslal do Čao. Jsem si jistý, že teď už tam je.
Čchin je velmi mocný, zatímco Čao je slabý. Jestli vaše výsost pošle do Čaa posla, Čao mu určitě s úctou k Čchinovi okamžitě nefrit ukáže. Při vaší současné síle, když dáte těch patnáct měst Čaovi, jak by si mohl dovolit nefrit vám nevydat?
Vím, že za svůj drzý čin vůči Vaší výsosti mi hrozí smrt. Prosím Vaši výsost o slitování. Doufám, že Vaše výsost a její ministři to pečlivě zváží.“
Čchin Wang a jeho ministři se na sebe podívali a začali se rázně překřikovat. Někteří chtěli nechat Lina popravit, ale Čchin Wang řekl: „Když teď Lin Siang-žua popravíme, nepomůže nám to získat Che Š' Pi. Naopak, zničili bychom si dobré vztahy mezi Čchin a Čao. Raději ho dobře pohostíme a necháme jej vrátit se do Čaa. Podvedl by Čao Čchina jen kvůli kousku nefritu?“
Poté, co se Lin vrátil do svého království, Čao Wang ho uznal za velmi schopného, elitního učence. Lin šel do cizí země v takové síle, jak kdyby přišel do království Čao velvyslanec z Čchin, splnil úkol, uchránil pověst Čaa, ochránil poklad Čaa a nezpůsobil žádnou hanbu. A tak byl jmenován velmi vysokým úředníkem s titulem Šang Ta-fu.
Uzavření míru
Později Čchin nedalo města Čaovi a ani Čao nedalo nefrit Čchinovi.
O dalších pár let později království Čchin napadlo Čao a obsadilo město Š'. Na další rok Čchin opět zaútočilo a zabilo kolem dvou tisíc obyvatel Čao.
V roce 282 p. n. l. si Čchin podrobilo dvě území Čao. A na další rok obsadilo v království Čao Kamenné město. A o další rok později Čchin zaútočil znovu a Čao ztratilo na dvacet tisíc lidí. Čchin byl ale tehdy zastaven.
Pak, v roce 279 p. n. l., chtěl Čchin Wang s Čaem uzavřít mír, aby se mohl soustředit na útoky proti Čchu. Za účelem uzavření míru a přátelství poslal Čchin k Čaovi vyslance, žádajíc ho o schůzku na hranicích ve městě Mien-čch'.
Čao Wang byl vystrašený a na schůzku nechtěl jít. Lien Po a Lin Siang-žu mu radili: „Vaše výsosti, jestli nepůjdete, bude to vypadat, že Čao je nejen slabý, ale také bojácný, bylo by to hanebné.“
Čao Wang se tedy rozhodl na schůzku jít a vzal s sebou i Lina. Lien Po je doprovázel k hranicím. Předtím než se rozdělili, řekl Lien králi: „Vaše výsosti, tato cesta nebude trvat déle než třicet dní, včetně všech zastávek a obřadů. Jestli se nevrátíte do třiceti dnů, dovolte mi prosím jmenovat prince, vašeho staršího syna, za krále. Předešli bychom tak případným hrozbám Čchina.“ Čao souhlasil.
Lien Po rozmístil na hranicích mnoho svých mužů, aby ukázal sílu a předešel možnému vpádu Čchinů. Na hostině Čchin Wang a Čao Wang jednali o dohodě, pak pili a mluvili. Uprostřed debaty Čchin Wang řekl: „Slyšel jsem, že Čao Wang umí dobře hrát na Se (starobylý čínský nástroj). Máme tady Se. Prosím, zahraj nám na něj, ať se trochu rozveselíme.“
Čao Wang si nedovolil výzvu odmítnout a na Se musel hrát. Tehdy a tam povolali písaře, aby do historických záznamů zapsal: „Onoho roku, měsíce a dne měli Čchin Wang a Čao Wang banket v Mien-čch'. Čao Wang hrál na Se pro Čchin Wanga na jeho příkaz.“
Lin Siang-žuovi se nelíbilo, že Čao Wang byl takhle urážen. Předstoupil tedy před Čchin Wanga a řekl: „Čao Wang slyšel, že Čchin Wang umí dobře bubnovat na Fou (druh keramického hrnce). Fou tady zrovna mám. Vaše výsosti, prosím, zabubnujte nám na Fou, ať jsme všichni šťastní.“
Čchin Wang se rozzuřil a výzvu odmítl. Lin Siang-žu předstoupil s Fou před Čchin Wanga a ukázal mu jej. Rozhněvaný Čchin Wang jej ale opět odmítl. Lin pak řekl: „Čchin Wangu, mezi vámi a mnou je vzdálenost asi 1,5 metru. Jestli Čchin Wang nezabubnuje na Fou, raději zemřu a má krev se rozstříkne po celém vašem těle.“
Čchin Wangovy stráže viděly, že jejich král je zastrašován, a tak rychle vytasily meče, aby Lina zabili. Lin se ale nebál. Vytřeštil oči a zařval. Stráže se lekly a ustoupily. Rozčilený Čchin Wang tedy musel několikrát zabubnovat na fou.
Lin se otočil k Čaovu písaři a nechal ho do historických záznamů zapsat: ,,Onoho roku, měsíce a dne měli Čchin Wang a Čao Wang banket v Mien-čch'. Čchin Wang bubnoval na fou pro potěšení Čao Wanga.“
Čchinovi ministři viděli, že Čchin nad Čaem nezískal žádnou výhodu, a tak řekli: „Čao Wangu, vzdejte se patnácti měst jako narozeninového daru pro Čchin Wanga!“ Lin Siang-žu okazmžitě zareagoval: „Čchin Wangu, prosím, dejte Sien Jang (hlavní město království Čchin) Čao Wangovi jako narozeninový dar!“
Po celý večer až do konce využíval Lin Siang-žu svou moudrost, aby odvážně a chytře bojoval proti Čchinovým ministrům, aby ochránil důstojnost své země a zmařil Čchinův záměr. Čchin také věděl, že ve stejnou dobu byli Lien Po a velká část jeho armády rozmístěni a dobře připraveni na hranicích a že by je svými silami nebyl schopen porazit.
Čchin musel Čao Wanga a jeho doprovod uctivě vyslat zpět domů. Od té doby zavládlo mezi Čchinem a Čaem období míru.
Utužení přátelství
Když se Čao Wang s Linem vrátili domů, Čao uznal, že Lin odvedl vynikající práci, a udělil mu titul Šang Čching s ještě větším postavením než měl Lien Po. Lien Poa to hodně rozčílilo.
Lien Po si myslel, že udělal pro království víc – vyhrál mnoho bitev, nasazoval svůj život a prolil svou krev, aby ochránil svou zemi a lid. Lin Siang-žu v jeho očích jen otvíral ústa, aniž by trpěl těžkostmi.
To, že Lin obdržel vyšší hodnost, považoval natolik za nespravedlivé, že veřejně prohlásil, že jakmile někde Lin Siang-žua potká, bez milosti a bez váhání ho urazí.
Někdo Lina na slova Lien Poa upozornil. Lin neměl v úmyslu s Lienem bojovat a dával si velký pozor na to, aby se s ním nepotkal. Kdykoliv hrozilo, že by na sebe mohli narazit, Lin se tomu místu vyhnul. Aby se Lin každé ráno vyhnul paláci a nepotkal Liena, říkával, že je nemocný.
Jednoho dne Lin někam cestoval a v dáli uviděl Liena. Okamžitě odbočil na jinou cestu. Lidé, kteří Lina doprovázeli z toho byli nešťastní a považovali to za hanebné. Šli za Linem a požádali ho o odchod z jeho služeb, protože jej považovali za zbabělého. Lin je požádal, ať zůstanou, a zeptal se jich: „Lidé moji, kdo si myslíte, že je silnější a děsivější, Čchin Wang anebo Lien Po?“
Odpověděli, že není pochyb o tom, že mocnější je Čchin Wang. „Prosím, přemýšlejte. Čchin Wang je tak mocný, že se ho bojí celý svět. Ale já jsem se odvážil hádat se s ním tváří v tvář a urazil jsem jeho ministry. Jak bych se mohl bát generála Liena? Mám na srdci bezpečnost a zájmy naší země. I když je Čchin tak silný a mocný, proč si netroufá napadnout tak malou krajinu jako je Čao? Jen proto, že jsme tady my dva. Armádní generál Lien Po – udatný světoznámý válečník, který vždy vítězí. V politice jsem schopný já, problémy řeším s moudrostí a také vždy vyhrávám."
,,Ale když proti sobě budeme bojovat my dva... Znám jedno staré přísloví, které říká, že když se bijí dva tygři, jeden z nich zůstane zraněný anebo zemře. Kdo myslíte, že by z toho pak měl radost? Čchin by této příležitosti využil a zaútočil. A pak by naše země i lidé trpěli. Raději se budu před generálem Lienem ponižovat, ale v mé mysli bude na prvním místě zájem naší země.“
Tato slova se Linova personálu hluboce dotkla. Vzali si z něj příklad a kdykoliv narazili na Lien Poovy muže, raději se nechali ponižovat.
Později se o těchto Linových úvahách dozvěděl i Lien Po. Také se ho to hluboce dotklo a sám se před sebou cítil zahanben. Sundal si brnění, na záda si uvázal trnovou hůl a někoho požádal, aby ho dovedl k Linovi domů, kde se mu chtěl omluvit.
Řekl: „Stydím se, mé povědomí je malé. Za své chování se omlouvám. Netušil jsem, že ministr je tak šlechetný a odpuštění schopný.“
Lin viděl skutečné srdce Liena, osobně Lienovi sundal ze zad hůl a požádal jej, aby se u něj posadil. Tito dva pak vedli srdečnou debatu. Od té chvíle se Lin s Lienem stali tak dobrými přáteli, že přísahali, že zemřou ve stejný den.
Lin byl v čínské historii velmi známý. Byl tak moudrý, statečný a chytrý, dokázal velmi dobře zvládnout různé neočekávané situace, ochraňujíc zájmy země – takové věci dokáže jen málo lidí. Jeho příběh se v čínštině nazývá Wan Pi Kuej Čao, což znamená Navrácení nepoškozeného nefritu do Čao.
Příběh Lin Siang-žua vracejícího nepoškozený nefrit byl v Číně vyprávěn z generace na generaci až do dnes. I když byl Lin velmi bystrý, nejvíce byl obdivovaný za svou skromnost, za to, že se nechlubil a nevystavoval sám sebe obdivu přesto, jak skvělou práci pro svou zemi odvedl. Protože vždy kladl zájmy své krajiny na první místo, mohl snést urážky od jiných. Linova ctnost pohnula srdcem generála Lien Poa a dovedla je k usmíření.
Nefrit Che Š' Pi se stal pečetí čínských císařů. Předával se z dynastie na dynastii až do období mezi dynastiemi Tchang a Ming, kdy se ztratil.
Čtěte další nejkrásnější příběhy z Číny: Legendární období, vládnoucí dynastie, prastaré příběhy
