Všudypřítomná strana
Počet členů ČKS dnes podle oficiálních údajů dosahuje až 80 milionů, i když někteří pozorovatelé tuto cifru zpochybňují. Každopádně se jedná o 4 - 6 procent čínské populace. Jak už jsme si řekli v předchozím díle, komunisté ovládají pomocí svých výborů všechny segmenty společnosti. Zejména policie a armáda jsou pod pečlivým dohledem strany, protože zajišťují, aby strana mohla u moci zůstat.
Každá složka policie, od velkých měst až po malé vesničky, má „oddělení vnitrostátní bezpečnosti“, které má za úkol ochraňovat vládu strany a potírat disent v zemi. „Pořád jim jde hodně o to, aby kontrolovali naše myšlenky,“ uvedl známý bojovník proti AIDS Wan Jan-chaj[1].
I když čínští soudruzi dávno přešli od centrálního plánování ekonomiky k výnosnějšímu hybridu ekonomiky tržní, stále si udržují kontrolu nad všemi velkými a důležitými podniky v zemi a činí to právě pomocí vedoucího personálu. Tito lidé na předních postech jsou zároveň členy komunistické strany a členy firemního výboru ČKS. Stranické výbory se zakládají i v soukromých společnostech. Zaměstnanci, kteří ve firmě založí výbor komunistické strany, dostávají odměnu pěti tisíc jüanů (asi 15 tisíc Kč), což je přibližně tříměsíční plat továrního dělníka.
Komunistická strana má vždy hlavní slovo a jako tajemník strany ve vašem regionu máte velkou moc. I když má každé město a vesnice svého primátora nebo předsedu, ten je vždy podřízený tajemníkovi strany ve svém městě (v menších sídlech mohou být tyto funkce spojeny). Například nedávno sesazený funkcionář Po Si-laj byl generálním tajemníkem ČKS metropole Čchung-čchingu, které vládl železnou rukou, a teprve po něm je druhý na řadě primátor města společně s náměstkem tajemníka strany. Stejně tak, jak už jsme zmínili v prvním díle, mají klíčová oddělení ČKS moc nad všemi ministerstvy čínské vlády. Výbory komunistické strany fungují například i na školách a univerzitách, kde dohlíží na implementaci stranické ideologie.
Rudý stroj
Známkou vysokého postavení v Číně je tzv. „rudý stroj“. Vlastně jde o telefonní přístroj určený pro významné členy strany. Tato horká linka však není jen tak obyčejná. Telefon má příznačnou rudou barvu, pouze čtyři tlačítka a lze se na něj dovolat jen z podobného přístroje. Celý systém je samozřejmě pečlivě zakódovaný. „Když rudý stroj zazvoní, měl byste ho raději zvednout,“ svěřil se vedoucí pracovník jedné státní banky americkému novináři Richardu McGregorovi[1].
Pomocí sítě rudých telefonů jsou propojeni všichni významní lidé v zemi, alespoň v očích strany, včetně ředitelů finančních institucí a velkých státních podniků. Abychom to přiblížili lépe, představte si, že má jedna politická strana u nás přímou utajenou linku na ředitele všech bank a finančních institucí, ČEZu, O2, Vodafone, Škody Auto, EON, MFDnes, ČTK, České televize, Novy, Českého rozhlasu, Agrofertu, Benziny, Seznam.cz a mnoha dalších, kterým koriguje firemní politiku a svévolně je přehazuje na různé pozice.
Navzdory tomu, že strana vypustila všechny velké státní firmy na domácím poli na mezinárodní trh a světové burzy a snaží se je propagovat jako soukromé společnosti, stále si v nich ponechala prostřednictvím vlády většinový podíl a rozhoduje, kdo v jejich čele zasedne.
Stranické školy
Aby se ideologie marxismu-leninismu a maoismu neztratila v řečišti denních starostí, komunistická strana provozuje síť stranických škol, na kterých vzdělává nové „talenty“ i přeškoluje ostřílené kádry. Kdokoliv se chce dát na výnosnou dráhu funkcionáře, musí jednou z takovýchto škol projít. Hlavní institucí je v tomto směru pečlivě střežená a špičkově vybavená Ústřední stranická škola se sídlem v Pekingu.
Strana a právo
Strana je nad zákonem. To znamená, že ji nelze žalovat - není koho. ČKS totiž nemá právní identitu, není registrovaná jako organizace, zato od ostatních organizací a spolků nekompromisně požaduje, aby se u příslušných státních orgánů registrovali. Ovšem i kdyby stranu jako takovou zažalovat šlo, zřejmě by se nenašel nikdo, kdo by to udělal. Už tak jsou právníci, kteří přijímají nepohodlné lidskoprávní či jiné případy, zastrašováni, zatýkáni a mučeni. Kromě toho k roku 2009 mělo 95% právních firem stranické výbory a jedna třetina registrovaných právníků byla členy ČKS. Také soudci musí podle výnosu Lidového shromáždění „zůstat věrni v první řadě straně, potom státu, lidu a teprve nakonec právu“[1].
Nabírání nové krve
Zatímco dřív tvořili jádro strany rolníci a dělníci, dnes se strana snaží do svých řad nalákat bohaté podnikatele i přední studenty. Pro ty členství představuje prestiž a výhodnou kariéru ve vládních úřadech. Když nestačí prestiž, přimíchají se do toho peníze. Pokud se vám podaří získat nové vhodné členy do strany, dostanete finanční odměnu.
Pro přijetí do strany jsou přísná kritéria a nemůže se tam dostat každý. Při vstupu skládáte slib, kde přísaháte, že budete straně věrni, budete ji poslouchat a obětujete za ni život, bude-li to nutné. Na druhou stranu vám členství přináší nesporné výhody, zejména ekonomické. Například v letech 2001 – 2003 rostl příjem deseti procent nejbohatších lidí v Číně o 16%, zatímco průměrný příjem deseti procent nejchudších občanů země se snižoval.
Vysocí funkcionáři žijí v luxusních hlídaných objektech, mají omezené cestování do zahraničí a mimo okruh svých blízkých a spolupracovníků se mohou setkávat s cizími lidmi jen na základě stanoveného protokolu. Členství ve straně a vysoká pozice jim tedy nepřináší jen výhody, ale i jistá omezení. Musí například přijmout jakýkoliv post, který jim strana přidělí.
Vystupování z ČKS
I když je dnes komunistická strana jakousi elitní organizací, jejími členy v některém období svého života byla velká část čínské populace, zahrneme-li do toho i její přidružené organizace, tj. Mladé pionýry a Svaz mládeže. Také oni musí přísahat straně lásku a slíbit, že budou za komunismus bojovat. Často do strany vstupovaly celé pracovní kolektivy nebo školy, takže jste se stali členy, i když jste nechtěli.
Ideologie marxismu-leninismu už dnes samozřejmě lidi netáhne, ani po letech komunistické indoktrinace (a možná díky ní). Po vydání Devíti komentářů v roce 2004 vznikla občanská iniciativa Tuidang, kdy lidé vystupují z komunistické strany a výše zmíněných organizací, i když už jimi často formálně nejsou. Jde spíše o symbolické zavrhnutí strany jako takové, distancování se od jejích zločinů a zřeknutí se slibu, který lidé straně dali. Svým významem hnutí Tuidang, na Západě nepříliš známé, předčí i naši Chartu 77. Ke 29. dubnu 2012 z ČKS vystoupilo přes sto patnáct milionů Číňanů.
[1] Citace a úryvky z knihy Richarda McGregora – The Party: Secret World of China's Communist Rulers
