Co se událo v první a druhé části
Dračí princeznu, třetí dceru dračího krále jezera Tung-tching, provdali za dračího prince od řeky Ťing-che. Byl nemilosrdný, krutý, bezcitný a tvrdohlavý, týral princeznu a spolu se svými rodiči ji nakonec vyhnal z paláce.
Mladý učenec Liou I slyšel princeznin smutný pláč a slitoval se nad nebohou dívkou a jejím osudem. Vyslechl její strastiplný příběh a věděl, že je jediný člověk široko daleko, který ji může pomoci a doručit vzkaz jejímu otci, dračímu králi od jezera Tung-tching.
A protože jeho srdce bylo soucitné, opomenul své osobní zájmy (byl zrovna na cestě do Pekingu složit zkoušku císařského služebníka) a jeho ryzí charakter mu velel vydat se jinou cestou, a tedy doručit zprávu dračí princezny - vzkaz, který napsala vlastní krví na kus látky utržený ze svých šatů.
Poté, co dopis doručil, udála se velká bitva. Princezna pak byla bezpečně navrácena ke své rodině.
Pokračování
Bez touhy po odměně
Na počest princeznina návratu a jako poděkování Liou Iovi vystrojili obyvatelé jezera Tung-tching obrovskou hostinu. Doručení vzkazu zachytili umělci v písni a příběhu, které se zpívaly a vyprávěly ještě mnoho a mnoho let poté.
Princezna Liou Iovi neustále děkovala za to, že jí pomohl dostat se z neštěstí. Liou I byl rád, že mohl pomoci, a přitom ani jednou nepomyslel na odměnu za svoje služby.
V královském hábitu vypadala princezna úplně jinak než předtím, když ji Liou I nalezl zuboženou uprostřed závějí. V překrásných šatech a s korunkou posazenou ve vlasech vypadala nádherně a vznešeně.
Když Čchien-tchang vypil tři sklenice vína, nabídl Liouovi ruku své neteře. Řekl, že by to ráda udělala a oplatila mu tak jeho dobrý skutek.
Liou byl z návrhu tak ohromený, že ze sebe nemohl vyloudit ani slovíčko a jen kroutil hlavou. Po chvilce řekl: „To nemohu přijmout. Lidé by si pak mysleli, že jsem jí pomohl jen kvůli její kráse a měl jsem postranní úmysly. Jsem čestný člověk a jako takový jsem připraven pomoci v nouzi komukoliv.“
Stále ještě nesoucí se na obláčku příjemného překvapení řekl: „Jak praví toto přísloví; za dobrý skutek čestný člověk odměnu nehledá, dělá to čistě pro dobro těch, kteří to potřebují. Odpusťte mi tedy prosím, že váš návrh nepřijímám. Buďte si ale jistý, že jsem princeznin velký ctitel.“
Po těchto slovech Liou z paláce odešel se ctí a bez darů, které mu byly nabízeny.
Vhodná nevěsta
Když se Liou vrátil domů, řekl matce vše, co se událo. S úžasem se na něj podívala a řekla: „Na této Zemi jsou skutečně Bohové.“ Byla na svého syna hrdá, jak pomohl princezně, a že se zachoval jako opravdu čestný člověk.
Jak čas letěl, v mžiku uplynul rok. Matka by už ráda viděla svého syna ve stavu manželském, a tak mu řekla, že když muž či žena dospějí, mají se oženit či vdát.
„Našla jsem ti vhodnou nevěstu. Je dcerou rodiny Lu z kraje Ťie-jang, nedaleko od nás. Je to dobrá rodina a dívka má všechny vlastnosti dobré manželky. Je laskavá, chytrá a pracovitá. Budeš k ní mít úctu. Urči si prosím den svatby.“
V den svatby Liou nemohl uvěřit vlastním očím. Jeho nevěsta vypadala úplně stejně jako třetí dračí princezna z Tung Tchingu. Liou řekl nevěstě svůj příběh a také to, že na princeznu pořád myslel. Ale protože je čestný člověk, jak ve slovech, tak v činech, své nevěsty si bude vždy vážit a ctít ji.
Mladou ženu to velmi dojalo. Prozradila mu, že to je skutečně ona – třetí princezna z Tung Tchingu. Nemohla na svého dobrodince Lioua zapomenout. Její srdce bylo zajedno se starým rčením: „Ten, kdo získal z laskavosti kapku vody, vrátí svému dobrodinci plnou studnu.“ A tak její rodina dlouho přemýšlela o tom, jak proměnit její přání ve skutečnost.
Strýc Čchien-tchang Ťün ji vzal s sebou do svého kraje Ťie-jang. A tak našli cestu, jak dát dva zamilované lidi dohromady, a to tak, jako by to udělala nebesa.
Mravní ponaučení
Tento příběh patří v Číně k těm nejoblíbenějším legendám a dal za vznik románům, divadelním hrám i filmům. Každý tento příběh slyšel a každý by vám ho tam mohl převyprávět.
Postoj Liou Ia je příkladem tradičního čínského rčení, které říká, že čestný člověk pomáhá druhým bez nároku na odměnu. Toto rčení ukazuje měřítko těm, kteří chtějí dělat dobré skutky.
Zároveň nám příběh říká, jak se chovat, když nám někdo projevuje laskavost - ten, kdo získá kapku vody od svého dobrodince, vrátí mu studnu plnou vody.
Tyto principy jsou prosté a jsou taktéž univerzálními morálními zásadami. Díky těmto příběhům je nesli Číňané ve svých srdcích po mnohá staletí. V současnosti na ně ale zapomněli a opustili je.
Namísto toho teď v Číně vzniklo rčení: „Kdo si nejde za svým, s tím nebesa zatočí.“
Tohle rčení překrucuje pradávnou moudrost a staví ji "na hlavu". Lidé ztrácejí kontakt s hodnotami, které je dělají lidmi. Jak nebezpečné to je pro tento Svět!
Článek byl aktualizován 13.3.2012
Související články:
Záchrana dračí princezny, část I. ze III
Záchrana dračí princezny, část II. z III
Jací jsou lidé narození ve znamení draka?
Příběhy ze staré Číny: Kdo povýší ty, kdo mluví upřímně, získá cenné rady
Příběhy ze staré Číny: Rádce kárá krále i po smrti
