Ernest Hemingway a jeho hon na ponorky
Hlídkování ve vodách Golfského proudu severně od Kuby bylo za války zdrojem napětí mezi Ernestem a jeho manželkou, krásnou Marthou Gellhornovou. Když se rozvedl se svou druhou ženou a vzal si Marthu, už v době, kdy začal hlídkovat ve člunu Pilar, byl jeho nový vztah odsouzen k zániku.
Kniha Terryho Morta, který je dobrým znalcem osobnosti Hemingwaye, je kombinací biografie, válečné historie a literárního komentáře. Již Mortova diplomová práce náležela tomuto nevyrovnanému spisovateli světového jména.
Plavba na dřevěném rybářském člunu jako hlídka, která má sledovat pohyb německých ponorek, dává Ernestovi možnost uplatnit svůj známý sklon k furianství, k báchorkám a mužnému kamarádství.
Právě tyto dramatické patroly, jimž dosud nebyla v Hemingwayových životopisech věnována téměř žádná pozornost, se staly základem jako pozdější novely Stařec a moře či románu Ostrovy uprostřed proudu.
Terry Mort podává pronikavý portrét osobnosti Hemnigwaye, když čerpá nejen z jeho biografie, ale také z palubního deníku lodě Pilar a jejího kalendáře, který Ernest plnil svými poznámkami o rybářských úspěších, přílivech a odlivech a také zásadním podezření, že domnělá německá ponorka navazuje spojení se španělskou dopravní lodí.
Ernest Miller Hemingway, nar. 21. 7. 1899 v Illinois, USA, zemřel 2. 7. 1961, je považován za čelného představitele tzv. ztracené generace.
Byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za své asi nejznámější dílo Stařec a moře. Ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams.
Jako "enneagramová osmička" inklinoval osobnostně jak k rytíři, tak k diktátorovi. V době nástupu fašismu se probouzí jeho humanistické cítění, které se projevilo v románu Komu zvoní hrana. Jeho temnější stránka, panovačnost a samolibost, se projevuje v problematickém vztahu k ženám.
Lovecké romány v dnešní době, kdy ve společnosti zesílilo povědomí o ochraně zvířat, ve čtenářích již nevzbuzují takové nadšení jako kdysi (např. Zelené pahorky africké).
V roce 1961 spisovatel pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis. Jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně. Přátelé, kteří jej dobře znali, se shodli na pravděpodobnosti sebevraždy.
Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta.
