Určitě si od dětství pamatujeme pohádky, ve kterých drahé kameny mají svou magickou sílu a moudrost. Jsou tu s námi od nepaměti jako němí svědkové lidské historie a zároveň jako vzácné slzy naší matky Země, které zde zůstanou i po nás. A možná si uchovají ve své zářící kráse vzpomínku na setkání s námi a budou moci o tom promluvit.
Z historie drahých kamenů
Mnohé dávné civilizace a kultury využívaly krásu a sílu ukrytou v kamenech. Znalosti o léčení kameny byly známy údajně již v bájné Atlantidě, odkud se po jejím zániku dostaly do celého světa. Léčivé tinktury znali v Babylóně a Asýrii.
Egypťané zase věřili, že drahokamy náleží bohům, a považovali je za symboly věčnosti a krásy. Dávali je svým blízkým do hrobů jako ochranu při přechodu na druhý svět. Egyptští zlatníci opracovávali drahé kameny a polodrahokamy použitím křemenného písku a sázeli je do zlata. Podobná technika byla známá i v Číně.
Římané zase upřednostňovali leštění drahých kamenů. O císaři Nerovi je známo, že si bystřil zrak smaragdem, který nosil připevněný jako monokl. Římští patriciové hladili křišťálové koule, aby si chladili ve vedrech ruce.
Indiáni měli zvyk nosit s sebou sáček drahokamů, které považovali za posvátné – spojovalo to duši s pozemskými a nebeskými silami.
Drahokam v křesťanském středověku byl symbolem moudrosti, spravedlnosti, zdraví a měl posílit víru v Boha. Bůh dal kameni zázračnou moc a otvíral srdce těm, kteří ho budou následovat. Vědecké a lékařské poznatky o minerálech sesbíral ve 13. století Albert Veliký, německý teolog, filozof a přírodovědec. Farmaceuticky se v té době míchaly v podobě prášku s jinými substancemi do různých léčiv a byly součástí hojivých mastí, obkladů a pudrů. Největší slávu však získaly drahokamy díky magii - používaly se na předpovídání budoucnosti, získání bohatství, odehnání přírodních katastrof atd..
V současné době rychlého technologického vývoje kameny opět ožívají. Např. rubínové krystaly najdeme v laserech mikroskopické chirurgie. Rozdrcené krystaly jsou součástí ultrazvukových přístrojů, hodinek a paměťových čipů počítačů. Drahokamy jsou také spolehlivou investicí, a to především v době hospodářských recesí.
Co jsou drahé kameny?
Za drahé kameny či drahokamy označujeme minerály osobité krásy (lesk a barva), čistoty, vzácného výskytu, velké odolnosti a stálosti. Rozdělujeme je na přírodní, anorganické a umělé, čili synteticky vyrobené v laboratoři. Polodrahokamy jsou nerosty, které nesplňují jednu nebo více z podmínek drahokamů.
K jedenácti nejvzácnějším drahým kamenům na světě patří: diamant, rubín, safír, smaragd, akvamarín, chryzoberyl, topaz, turmalín, olivín, granát a opál. Výjimečně vzácné jsou i „nekamenové“ perly.
Věda, která se zabývá naukou o drahých kamenech, se nazývá gemologie. Gemolog je vlastně detektiv, který komplexně studuje každý kámen, od nalezení až po jeho vybroušení a vyleštění. Pomocníkem při jeho práci jsou mikrofotografie, které mnohonásobně zvětší vnitřní strukturu drahokamu, a tím mu pomohou odhalit rozdíl mezi originálem a napodobeninou.
Kde se nacházejí naleziště drahokamů?
Některé minerály typu křemene nebo granátu je možné najít na místech celého světa. Vzácnější druhy, jako diamant či smaragd, se vyskytují méně, protože jejich vznik závisí na zvláštních geologických podmínkách. V současnosti známe asi 3 000 různých minerálů, ale použitelných drahokamů a polodrahokamů je jen kolem 50 druhů. Počet minerálů, které se pokládají za drahé kameny, se mění v závislosti na nových zdrojích výskytu i podle módních trendů.
Velká naleziště se vyskytla v Brazílii, USA, v Jižní Africe (Zambie, Botswana, Zairu, Madagaskar). Dalšími místy s výskyty drahokamů jsou Indie, Barma, Thajsko, Austrálie a Rusko.
Například v Barmě (naleziště Mogok) se vyskytují nejkvalitnější rubíny na světě, které se těží tradičním primitivním způsobem. Drahokam celoevropského významu, který se těžil na Slovensku (v lokalitě Červenica-Dubník), byl drahý opál, v Česku je to tradiční český granát.
