Bezposádkové pozemní vozidlo Gladiator se dostane do široké škály terénů. Použití dronů jako vraždících robotů ve válce vyvolává etické otázky (wikimedia commons)
Bezpilotní vozidla, často označovaná jako tzv. „drony", se kvůli nízkým nákladům a faktu, že umožňují vojákům zůstat mimo nebezpečnou oblast, rychle stávají nedílnou součástí bitevního pole. Válčení tak vstupuje do éry ozbrojených robotů, a tak se nabízí otázka, kam až by to nakonec mohlo zajít.
"Technický termín 'vražedná aplikace' dostává v tomto kontextu zcela nový význam," uvedl na videu TED Talks v únoru 2009 P.W. Singer, autor knihy "Wired for War".
Války v Iráku se účastnilo jen několik bezpilotních vozidel, ovšem od té doby se toto číslo vyšplhalo k tisícům. Jejich úspěch znamenal boom ve vojenském odvětví vozidel bez posádky - bojoví roboti oproštění od citu, konající vše podle příkazů mladých vojáků, ovládajících je od počítačů z na míle vzdálených stanovišť.
Tvář a praxe války se mění a, jak říká Singer, technologie je stále ještě v plenkách. To, co se vyskytuje v současné době na bojištích, je teprve začátek, a i když jsou Spojené státy v současné době lídrem na poli vojenské robotiky, ostatní země si ji rychle osvojují také.
V roce 2009 vyvíjelo bezpilotní vozidla 43 zemí, a Singer tvrdí, že až budou systémy levnější a široce dostupné, bude toto číslo jedině růst.
"To v podstatě znamená, že věci, o kterých se dříve mluvilo jen na sci-fi setkáních, jako je Comic Con, se teď budou diskutovat také v mocenských kruzích - na místech, jako je Pentagon. Čeká nás robotická revoluce, " řekl.
Bojiště se mění
O etičnosti bezpilotních vozidel se tvrdě diskutuje, je však nepravděpodobné, že by od této technologie armáda v nejbližší době upustila.
Bezpilotní vozidla chrání vojáky před újmou. Nebe dokáží ohlídat, aniž by byli ohroženi potenciálně přepadením, bombovým útokem či jakoukoliv jinou hrozbou, které by pozemní jednotky musely čelit. Protože jsou navíc tato vozidla malá, nespotřebují tolik surovin, nabízejí široké množství pohledů a vystačí si s jedním pilotem, který sedí u počítače v bezpečných prostorách vojenské základny v Nevadě.
Existuje však i poměrně dost hrůzných příběhů, ve kterých přišli kvůli chybnému útoku o život nevinní lidé.
Údaje o civilních obětech jsou často nevalné a čísla jsou proto mnohdy přehnaná, je však pravděpodobné, že během útoků přišlo o život více než 600 civilistů. Zpráva z Brookings Institution uvádí, že podle těchto čísel na každého zabitého radikála připadne okolo deseti zabitých civilistů.
Momentálně se začíná diskutovat o tom, zda bezpilotní vozidla porušují mezinárodní právo. "Specifické zbraně, ze kterých ozbrojené drony střílejí, dnes možná nelegální nejsou. Nicméně, jako celek bude zbraňový systém dronů - a to ať už ve verzi, v jaké bojuje teď, nebo ve svých futuristických modifikacích - jednoznačně kandidátem na zákaz," uvádí zpráva britské organizace The Fellowship of Reconciliation (Společenstvo smíření).
Neosobní přístup k válce
Bezpilotní vozidla však vnášejí k válce i odlišný přístup. Singer totiž poznamenal, že piloti bezpilotních systémů jsou často náchylnější k posttraumatickým stresovým poruchám.
"12 hodin budete válčit, střílet na cíle, přímo zabíjet nepřátelské vojáky, pak sednete do auta, jedete domů a sednete si ke svému stolu, kde probíráte s dětmi domácí úkoly," řekl Singerovi pilot Predatoru.
Odborníci srovnávají zbraňové systémy s hraním videoher. Panuje obava, že odloučení od bojiště stírá hranice mezi realitou a virtuálním světem.
Roboti - zabijáci
Skutečně znepokojující jsou však bezpilotní vozidla v tom, že ukazují, kam až technologie může zajít. Historie ukázala, že tam, kde je poptávka, bude vždy existovat i nabídka. Firmy, které tyto stroje vyrábějí, už mezi sebou soupeří na mezinárodním trhu.
Bezpilotní stroje Predator, vyráběné americkou společností General Atomics, se prodávají ve Spojených státech, Itálii a v Turecku. Harpy, vyráběné společností Israel Aerospace Industries, se prodávají zase do Číny, Jižní Koreje, Indie a do dalších zemí. Podobná vozidla jsou prodávána i do ostatních zemí.
I přesto však existuje ještě děsivější stádium. V současné době se totiž pracuje na nezávislých systémech - robotech - zabijácích bez lidské obsluhy.
DARPA, výzkumná větev americké armády, začala vyvíjet samostatná letecká, pozemní a námořní vozidla nazvaná "Killer Robots" (Vražední roboti) na začátku roku 1980.
"V roce 1985 se snažení organizace DARPA (a to včetně robotů - zabijáků) stalo součástí nového programu pro inteligentní zbraně (SWP - Smart Weapons Program), jehož cílem bylo vyvinout modulární rodinu inteligentních, samostatných zbraní. Pokroky v oblasti výpočetní techniky a softwaru (jako např. automatické rozpoznání cíle) zavdaly víru v to, že skutečně lze vyrobit opravdové samostatné zbraňové systémy," uvádí zpráva agentury DARPA o autonomní navigaci, s názvem "A driving force " (Hnací síla).
Vojenské systémy neustále posouvají hranice toho, kam až může sahat naše představivost - počínaje dálkově ovládanými kybernetickými krysami až po roboty, kteří se dokáží sami pohánět konzumací biologických materiálů (DARPA tvrdí, že řetězovou pilou ohánějící se roboti jsou přísní vegetariáni).
"DARPA se snaží vybudovat systémy, které se mohou aktivně podílet na své vlastní konstrukci," uvádí DARPA ve zprávě z roku 2009.
I mezi robotiky převládají při pohledu na hrozbu samostatných vojenských robotů smíšené názory.
V Americké armádě bylo v roce 2009 více než 11 000 robotů. "Pokud bude současný trend pokračovat, dá se předpokládat, že jakmile budou vojenští roboti na bojištích běžným standardem, stanou se postupem času schopnějšími a samostatnějšími," píše Armin Krishnan ve své knize Killer Robots, Legality and Ethicality of Autonomous Weapons (Roboti - zabijáci, legalita a etičnost samostatných zbraní).
Dodává, že existují obavy "ohledně budoucnosti konvenčních zbraní, které by mohly masakr spojený s válkami posunout do úplně nové dimenze".
Singer uvádí, že svět může teď docela dobře stát na prahu podobnému uvedení první atomové bomby, a ptá se "Budeme této realitě ve válkách 21. století opravdu muset čelit?"
