V době, kdy se začíná rýsovat konec jedné strany, pokouší se Ťiang Ce-min vyvléct ze zodpovědnosti za perzekuci Falun Gongu a přemýšlí o smrtelnosti.
V únoru byl v Hongkongu publikován článek, v němž doslova stojí, že bývalý nejvyšší vůdce komunistické Číny přemýšlí o době, kdy byl u moci.
Článek vyšel v čínsko-jazyčném časopisu „Frontline" a zmíněné myšlenky se objevily přímo v textu, nebo je bylo možno najít mezi řádky.
Pod palcovým titulkem „Uznání univerzálních hodnot lidí" stojí psáno, že Ťiang Ce-min ve svém životě lituje dvou důležitých rozhodnutí. Jedním je slíbená pomoc Miloševičovi a následné bombardování čínského velvyslanectví v Bělehradě, a druhým rozhodnutím je pronásledování Falun Gongu.
Převážná část článku se zabývá mocenským bojem, který se odehrává před osmnáctým národním kongresem komunistické strany Číny. Stranický sjezd se koná každé čtyři roky a v letošním roce se uskuteční v říjnu.
Pronásledování Falun Gongu
V této části článku je Ťiang popisován jako mocný muž v pozadí, který zaujímá flexibilní postoj k univerzálním hodnotám člověka - k demokracii a svobodě - a je více než ostatní straničtí vůdcové nakloněn k uznání a přijetí těchto hodnot.
Pronásledování Falun Gongu v Číně (YouTube) - anglicky
Avšak zpracování tohoto tématu si odporuje už v tom, že zdůrazňuje trvalou nutnost posilování vládnoucí pozice strany při jakékoliv změně ve straně. Uznání demokracie a svobody však tomuto základnímu předpokladu odporuje. Proto nemůže Ťiang myslet vážně spojení komunistické politické moci a uznání demokracie a svobody. A Ťiangova údajná flexibilita nemůže být tedy myšlena vážně.
Tento neobvyklý styl má u čtenáře vzbudit dojem důležitosti na první pohled. Palcové titulky jsou jen o polovičku větší než ostatní řádky. Menší část článku, která se věnuje tématu Ťiangovy lítosti nad dvěma událostmi, je považována za stěžejní část článku.
Otázka pohnutky
Tak jako u každého článku vynořuje se i zde otázka věrohodnosti podaných zpráv.
Časopis „Frontline" drží rekord ve zveřejňování důvěrných informací o komunistických předácích a úřednících a mnohé z těchto zveřejněných zpráv byly později oficielně potvrzeny.
V červenci 2007 zveřejnil například tento časopis článek o zkorumpovaných bratrech Liu Zhijun. Liu byl ministrem železnice. 12. února tohoto roku zahájila disciplinární komise vyšetřování a 25. února byl Liu z úřadu odvolán. Obvinění z korupce, vznesené časopisem „Frontline" před třemi roky, bylo nakonec komunistickou stranou potvrzeno.
Údajně chtěl Ťiang v důchodu zveřejnit svou autobiografii. Avšak z dlouhé řady důvodů strana nedovoluje žádnému ze svých bývalých stranických vůdců a státních představitelů zveřejnit jejich autobiografii. Například svou autobiografii chtěl zveřejnit ministerský předseda v době masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 Li Peng, čímž chtěl hájit svou roli v roce 1989, ale bylo mu to zakázáno.
Ťiang se zřejmě pokusil tento zákaz obejít tím, že napsal článek jménem svých dětí. Ve vedoucích kruzích komunistické strany není nic neobvyklého, když děti píší o svých rodičích. Podle informací v článku s tím začal v roce 2010, kde diktoval i důvěrné informace o nejbližších spolupracovnících.
V článku o Ťiangovi a jeho lítosti nebyl udán zdroj informací. Za předpokladu, že článek o jeho lítosti se zakládá na pravdivých informacích, existují potom jen dvě možnosti. Buď jsou zdrojem jeho spolupracovníci, nebo on sám. Klíčovou otázkou by potom bylo, jaký měl asi Ťiang důvod, aby se jeho přemítání o lítosti dostalo na veřejnost.
Bombardování velvyslanectví
K bombardování čínského velvyslanectví v Bělehradu došlo na základě Ťiangova rozhodnutí. Na jaře roku 1999 eliminovaly letecké útoky NATO srbský vojenský systém a velení. Slobodan Miloševič požádal o pomoc Rusko a Čínu. Rusko neprojevilo ochotu pomoci, ale Ťiang okamžitě souhlasil. Zároveň zamítl požadavek ministerstva zahraničních věcí na evakuaci pracovníků velvyslanectví, přestože ostatní země to už udělaly.
Navíc se do suterénu čínského velvyslanectví nastěhovaly tři jednotky srbské tajné služby, které odtamtud prováděly operace. Po zásahu leteckého útoku jednotek NATO zemřeli tři pracovníci velvyslanectví. Čínská média však neinformovala o úmrtí dalších 14 lidí v suterénu.
Podle článku časopisu „Frontline" byla tehdejší reakce čínského režimu nezvykle slabá, protože Spojeným státům se podařilo dokázat přítomnost srbské vojenské tajné služby na velvyslanectví i to, že z něho operovala. Tehdy to uvrhlo Ťianga v Číně do velmi nepříznivého světla a byl považován za neprospěšného vůdce.
Pronásledování
Pronásledování Falun Gongu také začalo v roce 1999. Základem tohoto duchovního hnutí je pět meditativních qigongových cvičení a principy Pravdivost, Soucit a Snášenlivost.
Falun Gong se na veřejnosti poprvé objevil v roce 1992 a během krátké doby se stal navýsost populární. Jak uvedly státní zdroje, praktikovalo Falun Gong v roce 1999 zhruba 100 milionů lidí. Avšak už od roku 1997 byli tito praktikující vystaveni různým formám oficiálního útlaku.
25. dubna 1999 se do Pekingu dostavilo asi 10 000 praktikujících, kteří hodlali u petičního úřadu žádat o bezpečnost praktikujících Falun Gongu. Tento úřad se nachází v blízkosti sídla vládnoucí komunistické strany Zhongnanhai. Praktikující tam stáli na ulicích v jedné dlouhé řadě po celý den.
Tato pokojná demonstrace však vyvedla Ťianga z míry a doslova zpanikařil. Nabitý zlostí a vztekem se rozhodl s hnutím Falun Gong skoncovat a jednoduše ho „vymazat". S jeho rozhodnutím nesouhlasil ani stálý výbor politbyra, ani Ťiangova vlastní rodina.
Tehdejší ministerský předseda Zhu Rongji a bývalý předseda Národního lidově politického poradního výboru Li Ruihuan byli toho názoru, že není nutné dělat z nějakého „qigongového hnutí" velký problém a ještě méně masovou kampaň. Podle článku praktikovala Falun Gong i Ťiangova manželka Wang Yeping i jeho vnuk Ťiang Zhicheng.
Ťiang však trval na svém, že Čína pod vedením komunistické strany nesmí trpět žádné organizace, které se nedají komunistickou stranou přímo kontrolovat. Tímto způsobem nakonec donutil i politbyro, aby sdílelo jeho politiku pronásledování.
Dnes, osm let od doby, kdy přestal být Ťiang v Číně mužem číslo jedna, si náhle uvědomuje, že téma Falun Gong se tehdy mělo pojednat úplně jinak. Tak je to v článku psáno.
Článek ale pojednává i o tom, že se Falun Gong stal nejmocnější silou mimo Čínu. Tato síla stojí přirozeně v opozici ke komunistické straně a komunističtí úředníci ať přijedou kamkoliv, jsou tam vystaveni protestům. Navíc úředníci, kteří se nejvíce na pronásledování podíleli, musí čelit při návštěvě zahraničí trestním oznámením a dokonce jsou i zatýkáni. Pronásledování Falun Gongu popudilo proti Ťiangovi a komunistické straně desítky milionů lidí.
Toto jsou zřejmě důvody současné Ťiangovy lítosti nad tím, že pronásledování začal, praví se v článku. Nevyjádřil však ani v nejmenším politování nad tím, že jeho politika způsobila nekonečné utrpení a velkou ztrátu na lidských životech.
Dva rozdílné pohledy
Anglická a čínská média ohodnotila pojednané téma v časopise „Frontline" zcela rozdílně. Západní média podala zprávu o tom, že se článek převážně zabýval bombardováním velvyslanectví. V čínských médiích mimo oblast pevninské Číny se však do hloubky diskutuje o Ťiangově lítosti nad jeho pronásledováním Falun Gongu.
Informace o bombardování a pronásledování nejsou ničím novým pro někoho, kdo sledoval události posledních 12 let. Zpráva o bombardování velvyslanectví se v podstatě neliší od zprávy, která vyšla několik měsíců po bombardování.
Lidé v Číně také vědí, že Ťiangovo rozhodnutí o pronásledování Falun Gongu nebylo podpořeno ostatními stranickými vůdci ani jeho vlastní rodinou. Jenom se nevědělo, že se jednalo o jeho ženu a vnuka.
Příběh o bombardování velvyslanectví nemá na dnešní Čínu žádný vliv a není tak ničím převratným. Ta podstatná zpráva je o pronásledování Falun Gongu, které v Číně nadále trvá a pořád má ještě podstatný vliv na každý aspekt čínské společnosti.
V něčem však přece tento článek překvapí: Ťiang je v něm líčen jako někdo, kdo za to strašlivé pronásledování nechce nést žádnou zodpovědnost, protože ono pořád ještě trvá i po jeho politickém odchodu do důchodu.
Každý stranický vůdce v Číně má své politické odkazy. Maovy dva největší politické odkazy jsou, že oddělil Čínu od Čankajška a provedl kulturní revoluci. Odkazy Deng Xiaopinga jsou hospodářské reformy a masakr na náměstí Nebeského klidu. Ťiang má odkaz jen jeden: pronásledování Falun Gongu.
Z pohledu čínské komunistické strany udržovalo Ťiangovo rozhodnutí vládu komunistické strany a zabránilo masovému rozmachu hnutí, které představovalo pro tuto stranu konkurenci. Pro komunistickou stranu je pronásledování „dobrou věcí". Proč se tedy chce Ťiang najednou vzdát té „cti", že pronásledování spustil on?
Komunističtí vůdci bývají obvykle o krizi, v níž se nacházejí, daleko lépe informováni než obyčejný čínský lid a ve většině případů také lépe, než vlády západu a západní experti přes Čínu. Ťiang se tak zřejmě obává, že se bude muset za své činy zodpovídat.
Určitě to však nejsou obavy ze strany či z další generace stranických vůdců. V článku je sice zmínka o tom, že problém Falun Gongu bude vyřešen za vlády Xi Jinpinga, přičemž strana nebude nějak poškozena, takže ani Ťiang se nemá čeho obávat a dokud se bude komunistická strana držet u moci, nemusí mít žádný strach. V současné době se tedy může obávat jen božího trestu nebo zákona či lidu, až už strana nebude existovat.
Ťiang nemůže věřit tomu, že jeden článek může něco změnit na tom, co se stane po jeho smrti.
Chtěl by ze sebe sejmout co možná nejvíc zodpovědnosti za pronásledování, které začal, pro případ, že ho komunistická strana nebude moci déle chránit.
Článek v němčině
Copyright © Epoch Times Europe GmbH
