Většina lidí si myslí, že Xi Jinping byl zvolen nástupcem Hu Jintaa následkem zápasu o moc, ve kterém hrály roli kompromisy a rovnováha mezi různými mocenskými a zájmovými skupinami uvnitř Čínské komunistické strany (ČKS). Mnozí také zkoumali jeho rodinou minulost, jeho status „princátka" (potomci rodičů, kteří zakládali komunistickou stranu), jeho zdrženlivé chování v politických kruzích a dokonce pověst a konexe jeho ženy.
Roli pravděpodobně hrály všechny tyto faktory a všechny nasvědčují tomu, že Xi Jinping splňuje potřebné požadavky na to, aby se stal následovníkem. Ale jaké jsou tyto požadavky a kdo je určuje? Dříve byla odpověď na tyto otázky snadnější.
Maova volba
Mao Ce-tung, první vůdce ČKS, pro sebe nastolil absolutní moc a jedině on mohl zvolit svého nástupce. Mao jich vybral hned pět. Před Kulturní revolucí to byli Liu Shaoqi a Deng Xiaoping a během bouřlivých let revoluce pak Lin Biao, Wang Hongwen a Hua Guofeng.
Liu Shaoqi, který se za Kulturní revoluce stal hlavním terčem vládnoucího diktátora a zemřel ve vězení, jeho nástupcem mohl být jen stěží, protože byl skoro stejného věku jako Mao.
Lin Biao byl prvním, jehož ustanovení jako Maova následovníka bylo zapsáno do oficiálních stranických listin. Lin byl nejdůležitějším stoupencem kontroverzní Kulturní revoluce, kterou Mao spustil, nicméně vůdce si musel zvolil nového nástupce poté, co se Linovo letadlo zřítilo v Mongolsku.
Mao považoval za svůj přínos k marxismu to, že „pokračuje v revoluci pod diktaturou proletariátu", čehož ukázkou byla právě Kulturní revoluce. Wang by v revoluci pokračoval, ale neměl podporu Strany, vlády ani armády. Kdyby Wang po Maově odchodu nemohl přežít, jak by mohl bránit vůdcův odkaz?
To byl důvod, proč Mao nakonec od Wanga upustil a vybral si Huu Guofenga. Hua by sice v revoluci pokračovat nedokázal, ale mohl alespoň přežít mnohem déle a nešel by ve stěžejních otázkách proti Maovi. Deng Xiaoping však Hua z pozice vytlačil víceméně silou.
Dengovo uspořádání
Deng s výběrem svého nástupce neměl mít teoreticky žádný problém. Hu Yaobang a Zhao Ziyang byli v období ekonomických reforem jeho pravdou rukou, i když měli zřejmě rozdílné názory na reformu politickou.
Když Hu Yaobang v roce 1989 zemřel a studenti vyrazili do ulic, rozdíly mezi Dengem a Zhao Ziyangem už byly příliš hluboké na to, aby je šlo hodit za hlavu. Deng naléhavě potřeboval nějakého následovníka, který by se proti němu po nadcházejícím masakru neobrátil.
Jiang Zemin nebyl vybrán kvůli tomu, že by uměl řídit zemi, ale protože to byl jediný soudruh na provinční úrovni, který potlačil tzv. „buržoazní liberalizaci" v okamžiku, kdy ještě nikdo jasně neznal výsledek zápasu v ústředí Strany.
Jak Mao, tak Deng následovali při vybírání svých nástupců skrytá pravidla: vyber toho, u kterého je nejmenší pravděpodobnost, že dopustí, aby se splatil krvavý dluh, anebo vyber toho, u kterého je nejmenší pravděpodobnost, že se obrátí proti politické moci Strany.
Jiangovo dilema
Situace, které čelil Jiang Zemin, byla naprosto odlišná. Deng jej nejenom vybral za svého nástupce, ale zvolil za něj i dalšího následovníka, Hu Jintaa. Když přišel čas předat žezlo, Jiang neměl dostatečnou moc, aby Dengův výběr zvrátil.
Stejně jako Deng měl na rukou krev, i po Jiangovi zůstal krvavý dluh - perzekuce Falun Gongu. Ačkoli neměl Jiang možnost si svého nástupce zvolit, alespoň se mu podařilo dostat do stálého výboru politbura svoje lidi. Pět z devíti členů stálého výboru bylo považování za součást Jiangova šanghajského „gangu".
Další dva za členy šanghajské skupiny považováni nejsou, ale sdílí s Jiangem jeho krvavý dluh. Wu Guanzheng, bývalý tajemník ČKS v provincii Shangdong, byl ve své pozici zodpovědný za pronásledování Falun Gongu v provincii, a Luo Gan řídil perzekuci duchovního hnutí po celém státě od jejího počátku v roce 1999.
Volba padá na Xi Jinpinga
Jiang neměl moc na to, aby za Hua určil jeho nástupce, ale ani sám Hu si svého dědice vybrat nemohl, protože s Jiangovým gangem a dalšími zájmovými skupinami uvnitř Strany sdílí politickou moc.
Stejně jako Mao, Deng a Jiang, i Hu má své katastrofy na poli lidských práv: Tibeťany, Ujgury, oběti násilných vystěhování a pokračující pronásledování Falun Gongu. Tentokrát potřebuje ochranu před splácením krvavého dluhu více než jedna skupina.
Volbu nástupce dále komplikuje i fakt, že s politickou mocí jsou spojeny ekonomické výhody.
Jiang vytvořil novou formu politického boje: ekonomickou zbraň. Jiang každému ve Straně a vládě dovolil, nebo je dokonce přinutil, aby přijímali úplatky a stali se zkorumpovanými, načež tento zločin, když se mu to hodilo, používal jako zbraň ke zničení svých protivníků nebo kohokoliv, kdo se před ním odmítl sklonit.
Když nechal za korupci vsadit do vězení Chen Xitonga, bývalého šéfa strany v Pekingu, stanovil precedent, který je pro stabilitu Strany velmi nebezpečný. Ostatní mohou po této zbrani sáhnout také, aby zničili své oponenty a protivníky nebo dokonce samotného Jianga.
Hu Jintao použil téměř to stejné obvinění, aby se zbavil předsedy Strany v Šanghaji, kde je soustředěna Jiangova moc.
Při výběru Huova nástupce potřebují všechny mocenské skupiny ve Straně, ať už začali jako princátka nebo se vypracovali jako svazáci, aby byl zvolen někdo, kdo je dokáže ochránit před lidmi, již by po nich požadovali splácení dluhů, které v oblasti lidských práv způsobili.
A také všechny stranické skupiny potřebují někoho, kdo je dostatečně „hodný" a nezavře je ani jejich rodiny do vězení pro obvinění z korupce v případě, že doplatí na politické šarvátky.
A co je nejdůležitější, všichni si přejí, aby Huův nástupce zabránil potopení stranické lodě. Konec konců vděčí ČKS za všechno, co mají, a proto musí odložit všechny neshody a nesváry - alespoň na čas.
A tak se přihodilo, že byl dalším vůdcem Strany zvolen Xi Jinping, protože nejmocnější jednotlivci v Číně potřebují ochranu, aby nemuseli splatit dluhy za porušování lidských práv a korupci a také potřebují, aby Xi nějak zajistil, že Strana přežije i do budoucna.
ČKS je ale revoluční a destruktivní organizace, která závisí na tom, že konflikt bude pokračovat. Proto jsme byli svědky Kulturní revoluce, proto přišel masakr na Náměstí Nebeského klidu a proto došlo k pronásledování Falun Gongu, i když většina lidí, ať už v Čině nebo za jejími hranicemi, si myslela, že je to nesmyslné a zbytečné.
Když Strana nebude mít proti komu bojovat, rozpadne se bez ohledu na to, zda zvenčí vypadá silná nebo ne. Je Xi Jinping mužem, který povahu Strany změní nebo jí vdechne nový život další zuřivou kampaní plnou násilí?
