V Mannheimu otevírají velkolepou výstavu o italské renesanci a dynastii Štaufů

Od 19. září 2010 do 20. února 2011 se v mannheimském muzeu Reiss-Engelhorn-Museen koná výstava o zrodu italské renesance s názvem Štaufové a Itálie. Je věnována vládnoucí dynastii Štaufů především v době vlády Fridricha I. Barbarossy a Fridricha II.

Očekávání bylo obrovské – a skutečně, už týden po otevření výstavy Štaufů v Mannheimu navštívil výstavu 10 000. návštěvník. Jsou  nahlášeny skupiny z Německa, Rakouska a Švýcarska a dokonce i z USA a jejich počet se blíží k tisíci. Ta ohromná práce se tedy vyplatila. Byly to sice čtyři roky tvrdých příprav, ale odměnou je to, že se 19. září 2010 mohly pro návštěvníky v Mannheimu otevřít brány výstavy „Štaufové a Itálie – tři pokrokové regiony ve středověké Evropě“. Starosta Mannheimu pro kulturu a ekonomiku, Michael Grötsch, nazval tuto výstavu „ctižádostivým projektem“, který rovněž znamenal „premiéru v německé kulturní krajině“, neboť zde došlo k jedinečné spolupráci mezi německými spolkovými zeměmi Bádensko-Württenbersko, Porýní-Falc a Hesensko. 

Žádná jiná středověká dynastie se nestala ve srovnatelné míře předmětem tolika mytických přibarvení, jako Štaufové. Návštěvníky výstavy uvítá velká zkřivená podobizna císaře Fridricha I. Barbarossy, která je věrným vyobrazením Barbarossovy sochy z pomníku Kyffhäuserdenkmal v pohoří Kyffhäuser. Toto pohoří se rozprostírá na okraji Durynského lesa, u hranice německých spolkových zemí Durynska a Saska-Anhaltska. Podle pověsti přebývá Barbarossa ukryt v kyffhäuserské hoře. Tam spí i se svým vojskem, aby se jednoho dne probudil a vrátil se na zem obnovit nádheru říše. Císař Fridrich II. je od pozdního středověku považován za „prvního moderního člověka na trůnu“. Byl velmi vzdělaný a stál u zrodu italské renesance.

Ve „století Štaufů“, mezi rokem 1138 a 1268, docházelo v celé Evropě k rozsáhlým procesům změn a přeskupování. Byl to zlatý věk středověku. Vyvíjely se nové umělecké aktivity a výrazové formy, vznikala kvetoucí kultura vědění, dvorský život se rozvíjel v netušené nádheře a velikosti a byly obnoveny církevní struktury. Také hospodářské podmínky se radikálně změnily. A rozhodující podíl na tom bezpochyby mělo devět štaufských panovníků: Konrád III., Fridrich Barbarossa, Filip Švábský, Fridrich II., Jindřich VI., Jindřich VII., Konrád IV., Konradin a Manfréd.

Ve středu zájmu výstavy stojí tři regiony - oblast Rýna-Mohuče-Neckaru, severní Itálie a Sicílie - ty takzvané pokrokové regiony ve středověké Evropě. Zde se konaly podstatné společenské a kulturní akce, které měly svým rozsahem daleko přesahovat hranice těchto regionů a formovaly západoevropskou epochu 12. a 13. století. 

„Pro Italy jsou Štaufové národními hrdiny, takže se s nimi neradi loučili,“ říká ředitel muzea. "Získávat v Itálii exponáty pro tuto výstavu, to nebyla vůbec žádná snadná úloha pro naše pracovníky. Nakonec se jim to však podařilo a mohli si splnit svůj sen. 70 procent těchto exponátů nebylo ještě nikdy předtím vystaveno. Nejtěžší dílo váží 7,5 tuny, čímž se práce na výstavě stávala častokrát i logistickou výzvou. Celkem je k vidění přes 520 exponátů." 

Primátor města Mannheim poukázal na to, že výstava je největší kulturní výstavou v tomto roce. Aspektem města je spolužití různých národností. Tématem výstavy je otázka setkání kultur a jak tomu bylo v dřívějších dobách, doplnil primátora Dr. Stefan Weinfurter z univerzity Heidelberg.
Senzací pro tento symbol setkání různých kultur je náhrobní kámen, věnovaný Anně, matce jednoho kněze. Jsou na něm bravurně provedeny nápisy v hebrejštině, v latině, řečtině a arabštině. Tento náhrobní kámen pochází z roku 1 149 a zhotoven byl v Palermu. 

Ředitel Wieczorek prozradil, že mu bylo velkým potěšením spolupracovat s tak velkým týmem mezioborově zainteresovaných lidí. Chtěl tím také poděkovat kolegům v Itálii, kteří kvůli této výstavě otevřeli své klenotnice.