6. S pomocí boží jdeme do boje
Moje žena vystoupila ze strany
16. listopad 2005, napsala GENG He
Můj muž a já jsme se stali členy Komunistické strany Číny, když jsme byli ještě mladí a naivní a plni energie jsme sloužili v lidově osvobozenecké armádě. Od nástupu do vojenské služby na nás po dobu tří let neustále zesilovali nátlak, abychom vstoupili do strany. Všichni si mysleli, že lidé, kteří nechtějí do strany, jsou špatní, a pokud voják nevstoupí do strany, nemá v sobě žádnou národní hrdost.
Nikdy jsme si ale nepomysleli, že naše členství ve straně skončí tím, že nám i v běžných životních situacích budou klást takové překážky, a že po tomto členství zůstane hluboko v našich srdcích temná skvrna. Později už nám to bylo jasnější a lépe jsme si uvědomovali, co se vlastně děje. Díky tomu jsem se v posledních pěti letech nechtěla zúčastňovat stranických aktivit a také jsem už dávno přestala platit členské příspěvky.
Podle stranických stanov mělo být mé členství ve straně už před léty anulováno. Jenomže komunistická strana nikdy mé jméno ze svých seznamů nevyškrtla, a tak to dělá se všemi lidmi, dokonce i s těmi, kteří vystoupili oficiálně. Tímto může stále vykazovat nezměněný počet svých členů ve výši 70 milionů. Můj duch a morální postoj i mé nejskrytější nitro už mi déle nedovolují hrát s nimi tuto šarádu a nutí mě k tomu, abych se vyjádřila zcela formálně: jmenuji se GENG He a tímto veřejně oznamuji své vystoupení z Komunistické strany Číny.
Zhruba před osmi lety jsme se s manželem stali svědky toho, jak tato zločinná organizace způsobuje neskutečnou bídu nesčetným Číňanům. V posledních letech podaly u vyšších úřadů miliony našich spoluobčanů petiční žádosti. Brutalita strany je poškodila do takové míry, že už nemají absolutně žádnou možnost vést normální život. Strana jim vzala i ty nejnutnější potřeby k životu. Díky tomu, že podali petiční žádost, se místo nápravy dočkali toho, že se stali oběťmi ještě horšího pronásledování, a to už nemůžeme dál tolerovat. Také barbarské pronásledování a utiskování Falun Gongu navzdory kritice civilizovaného světa nadále pokračuje. A stále se vyhrocujícímu pronásledování jsou vystaveni i ostatní Číňané, mající cit pro dobro a zlo.
Strana jde příkladem té nejhorší sortě lidí a její zloba se mnoha lidem hluboko vrývá pod kůži a ovlivňuje jejich myšlení i představy.
Každý sice hluboko ve svém nitru cítí současnou špatnou situaci, ale přesto se strana stále pokouší udržet si image „pokrokové" strany, nebo lépe řečeno, snaží se donutit lidi k tomu, aby si to mysleli. Kampaň „za zachování pokroku", která proběhla nedávno, jasně ukázala Číně i světu, že se strana pořád ještě nachází na své vyšlapané cestě a že se to jen tak nezmění.
Už osm let jsme v rámci našich možností dělali s manželem to nejlepší, co jsme mohli, abychom pomohli lidem, kteří trpí pod krutým pronásledováním. To utiskování a ponižování, na které jsme při tom narazili, se slovy nedá vůbec ani popsat.
Nevysvětlitelná zášť justičního úřadu i svazu právníků z Pekingu vůči nám narostla obzvlášť v posledním roce, a to hlavně za to, že jsme poskytli duševní i finanční podporu žadatelům s peticemi a také nevinným obětem pronásledování Falun Gongu. Z obou úřadů nám bylo vyhrožováno a také nás pronásledovaly celou řadou extrémních opatření.
Takovým čínským ekvivalentem rasové nesnášenlivosti je „Systém prozatímního povoleni k pobytu"[1]. V roce 2003 to došlo tak daleko, že policie v Guangzhou umlátila jednoho dělníka jenom proto, že u sebe neměl povolení k pobytu. Po této události byl sice formálně tento protiústavní systém zrušen, ale přesto se před několika dny do našeho domu dostavili policisté z úřadu pro veřejnou bezpečnost, aby přezkoumali naše časově omezená povolení k pobytu. Řekla jsem jim: „My bydlíme ve vlastním domě, který jsme koupili a na který máme vlastnické právo. Jak bychom tedy mohli být obyvateli s časově omezeným povolením k pobytu?" Ten policista jen odvětil, že se vrátí za pár dnů zpět a bude v této záležitosti pátrat dál. Od té doby sleduje mého muže doslova na každém kroku deset policistů a náš dům je sledován nepřetržitě. V hloubi duše pociťuji, že je vše ztraceno.
Komunistická strana jedná s lidmi, kteří se i přes kruté pronásledování nechtějí podrobit, takovým způsobem, že použije ještě mnohem krutější i oplzlejší metody pronásledování. Jediným naším prohřeškem je to, že jsme se postavili proti pronásledování. Například skutečnost, že ministr spravedlnosti nařídil provádět tajné vyšetřování o celém životě mého muže, což bylo vymyšleno vládou v zákulisí, je pro svobodný svět něco naprosto nepochopitelného. Takže pan ministr doufá, že může najít něco, co by mého muže mohlo jakýmkoli způsobem poškodit. Policisté kontaktují jeho bývalé kolegy, prozkoumávají rodinné zázemí, zda neprovedl nějaký kriminální čin, vyptávají se na jeho politický postoj a zkoumají, proč se dostal politicky „na scestí", že už nechce nadále stranu poslouchat.
Pomyslíme-li na to neustálé a kruté zacházení s našimi spoluobčany i na zpustošení našich národních hodnot touto krutovládou komunistické strany, je nám hodně těžko u srdce, tak jako většině slušných Číňanů.
Tímto veřejně oznamuji, že moje vazba na komunistickou stranu je zpřetrhána. Tato strana už dávno ztratila jakýkoliv cit pro zdravý rozum a je na hony vzdálená jakémukoliv zcivilizování. Doufám, že se mi podaří odstranit tu hlubokou a temnou rýhu, kterou vryla strana do mé duše.
Došla jsem k závěru, že svým setrvávajícím členstvím ve straně bych jednala proti hodnotám, kterých si my Číňané hluboce vážíme. A nejen to, chci si také nadále udržet smysl pro spravedlnost. Další setrvávání by jen znamenalo se spolupodílet na utiskování ostatních občanů.
GENG He
15. listopadu 2005
Nejhrdější den mého života
13. prosince 2005
Mnoho dní už ve dne v noci pracuji na nejnovějších případech brutálního pronásledování lidí, kteří trvají na svém právu svobody vyznání. Dnes jsem to sledování dotáhl do současného konečného stavu.
Vzhledem k tomu, že je má žena sama doma s dětmi a dnem i nocí je sledována nemorálními policisty, kteří se nezastaví před ničím, je každá sekunda mého volného času zde vyplněna starostí o ně. Nechť je Bůh ochraňuje!
Více než deset dní jsem teď spolupracoval s praktikujícími Falun Gongu a jsem otřesen až do morku kostí. Čtyřiadvacet hodin denně jsme trávili s profesorem JIAO Guobiaoem tak, že jsme jedli a žili se skupinami praktikujících Falun Gongu. Jsou to lidé, kteří si po tom příšerně nelidském pronásledování zaslouží opravdu věčný život.
Profesor JIAO řekl: „Cítím se, jako kdybych pracoval s duchy, protože každý z těchto lidí už zemřel několikanásobnou smrtí." Načež jsem odpověděl: „Tady máme co do činění se skupinou světců. Jejich nezlomný duch, ušlechtilý charakter a velkorysá duše jim umožňují odpustit těm, co jim nesmírně ubližují, a nám říká, že pro Čínu ještě existuje naděje. To jsou ty důvody, proč musíme vytrvale pokračovat!"
V těch uplynulých dvou týdnech jsem se dozvěděl o nepopsatelném násilí, které bylo na těchto mírumilovných lidech spácháno. Poslechněme si příběh starší dámy, paní WANG Yuhuan, jakým způsobem s ní jednala policie a výkvět komunistické strany. Šest let jí znásilňovali tělo i ducha tak strašnými prostředky, že se mi v žilách vaří krev.
Dvacet čtyři hodin ji mučilo dvacet policistů, kteří se museli střídat, ale přesto se nakonec všichni unavili a projevovali už jen zoufalou zlost. Během sedmnácti dnů ji mučili třikrát a nasadili na ni celý arzenál mučidel. Jednou ji přivázali na tygří lavici na tři dny a tři noci.
Po dvou týdnech jsem byl tak plný těchto děsivých zážitků, že jsem už ztrácel veškerou naději, kterou jsem kdy v komunistickou stranu vložil. Tato strana nasadila ty nejhroznější, nejnemravnější a navýsost nezákonné prostředky, aby mučila naše matky, naše děti a sestry a bratry. Komunistická strana propůjčila mučení politickou hodnost a učinila z něho pevnou součást stranické práce a povinnosti svých členů. S pomocí mučení se neustále pokouší docílit toho, aby se lidé vzdali svého svědomí, laskavosti i lidské důstojnosti.
Já, GAO Zhisheng, člen komunistické strany, který už dlouhou dobu neplatí stranické příspěvky, a po mnoho let už se neúčastní žádných stranických aktivit, tímto oficiálně oznamuji, že dnes, 13. 12. 2005, vystupuji z této nelidské, nespravedlivé a zlé strany.
Je to ten nejhrdější den mého života.
GAO Zhisheng, Dalian 13. prosince 2005
Komunistická strana stojí krátce před úpadkem
Úryvek z telefonického rozhovoru s rádiem Sound of Hope, USA, 1. července 2006
V současnosti zbývá na celém světě již jen pět nebo šest komunistických států. Toto číslo samotné už naznačuje, že komunistická diktátorská samovláda svůj vliv ztratila. Oslavy 1. července, kdy strana vyzdvihuje výročí svého založení, reflektují v současné době zároveň i její nejistotu a strach. Čína je dnes nejdůležitější zemi komunismu, a když strana něco řekne, věří už tomu jen málokdo, členy strany nevyjímaje. Mnoho lidí však díky své slabosti došlo ke kompromisu a těchto oslav se spontánně zúčastňují.
Čínská ústřední televize CCTV vypustila do éteru absurdní zprávu, že 1. července vyjede v Číně na oslavu pětaosmdesátého výročí založení Komunistické strany Číny osmdesát pět rudých vlaků. Sledoval jsem tu zprávu, když jsem právě přecházel jedno tržiště. Jakmile lidi tu zprávu v televizi uviděli, vypukli v smích. Číňané vidí zcela jasně tu beznadějnou situaci, ve které se teď strana nachází. A tak komunisté žvaní pořád dál a dál o věcech, které nikoho nezajímají.
Vzpomínám si na to, co řekl prezident a člen politbyra HU Jintao na sjezdu Ústředního výboru Komunistické strany Číny loni v únoru: „Naše strana se nachází ve smrtelné krizi a tato krize v posledních letech nijak nezmenšila, ba naopak - ona se zvětšila."
Straničtí pohlaváři ustavičně zveličovali své takzvané zásluhy a vyzdvihovali svou moc. Takže alespoň teď při této příležitosti odhalila HUova slova trochu pravdy, že strana hledí smrti do očí.
Zatím pořád ještě drží celou zemi jako rukojmí. Avšak pokud chce někdo vládnout a zajistit si své přežití, potřebuje podporu lidských srdcí. Jenomže jediná podpora, která se jí nabízí, pochází od lidí, co nemají ani srdce ani lidskou duši.
V nedávném článku jsem se zmínil o tom, že kdyby mi byl před rokem a půl někdo řekl, že čínský lid bude opouštět komunistickou stranu, byl bych mu nevěřil. Kdyby mi ale někdo dnes řekl, že strana půjde zítra ke dnu, nepřekvapilo by mne to ani v nejmenším.
Neodkladné problémy čínské společnosti a rychlý propad strany
Nejdůležitějším důvodem vzniku konfliktní situace v čínské společnosti je samotná komunistická strana. To ona je příčinou všech konfliktů čínské společnosti a zároveň také hnací silou všech těch konfliktů. Všechny současné problémy mohou být vyřešeny jen tehdy, jestliže se Čína této komunistické strany zbaví.
Brutalita a násilí této strany jsou tím nejsilnějším katalyzátorem pro její zánik. V jednom svém článku vysvětluji, že Číňané v podstatě očekávají od svých panovníků velice málo.
Jak málo? Existuje jedno přísloví, kde se praví: „Lepší je pes v míru, než muž ve válce". Takže pokud by úřady zaručily, že bych mohl být pes a nechaly by mě na pokoji, byl bych úplně spokojen s tím, že jsem pes.
Ale dneska nenechá strana lidi ani snít o tom, že by mohli žít v míru jako psi. Vezměme si například případ CHEN Guangchenga, na něhož policie zcela veřejně a před očima celého světa použila přímo gangsterské metody násilí. Seznámil jsem s tímto případem několik zaslepených či předstíraných důvěřivců a sympatizantů strany. Také oni byli šokováni. Řekli mi: „Pořád lidem vyprávíme, že je policie dobrá a pokud jsou v ní nějací špatní policisté, jsou to jen ojedinělé případy." Tentokrát však poznali, že policie jedná jako mafie a že to neskrývané použití násilí doslova šokovalo celou řadu lidí. Neměli k tomu co říct. Jak by také mohli? Snad argumentovat tím, že to nasazení zločineckých prostředků je dobré pro lidi a rozumné?
Největší škoda, jakou strana způsobila
Největší škodu, kterou komunistická strana napáchala svým dlouholetým panováním v Číně, je totální propad morálky a ztráta lidskosti. Až dojde k očistnému procesu, který je opravdu nezbytný k tomu, aby se oživil národní duch Číny a obnovila morálka, bude ukončení této tyranie už jen pouhým technickým problémem. Jenomže Čína se nedostane okamžitě na úroveň morálky civilizovaného světa. Tak rychle to nepůjde. Náprava škod na morálce, lidskosti i na duchovnu bude náš lid zaměstnávat ještě několik generací. Proto je tento problém ten nejzávaznější, nejbolestnější i nejhrozivější.
Obhajování práva
Lidé snažící se ochraňovat lidská práva čínského lidu tak dávají odpověď na zločiny páchané komunistickou stranou. Způsob, jak jednají Číňané s praktikujícími Falun Gongu, jenom podtrhuje nutnost ochraňovat práva praktikujících. Jak špatné to cílené trestání přívrženců Falun Gongu je, to všichni Číňané v hloubi své duše vědí, ale nepřiznají to. Ať už v Číně či v zahraničí, vyprávějí praktikující Falun Gongu nebojácně a vytrvale lidem o pronásledování a nespoléhají se přitom na druhé. Jejich jednání se však stalo nejdůležitějším prostředkem k tomu, jak přimět mezinárodní společenství k tomu, aby namířilo svou pozornost na situaci v Číně. A obzvláště na tu současnou situaci lidských práv, na pokrok a na právní stát.
Dále je třeba říct, že od masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 už uplynulo sedmnáct let a lidé, kteří byli tímto masakrem tenkrát šokováni, už začínají zapomínat. Proto nyní někteří povstali a podrobněji se zabývají osudem Číny.
Jiným důležitým faktorem je to, že despotické chování strany už dosáhlo bodu, kdy se dá už jen mluvit o absolutní anarchii.
Od října loňského roku provádím intenzivní vyšetřování o pronásledování Falun Gongu komunistickou stranou. Abych to řekl jednoduchými slovy: strana je chátra, ale lidé dosud nevědí, do jak velké míry se strana vzdálila humanitě, lidské důstojnosti a základním etickým normám.
Už je to šest měsíců co neprovozuji běžnou právnickou činnost, proto se mohu tělem i duší věnovat úloze pečlivého sledování zájmů společnosti a chování strany. A proto se tyto závěry opírají o mé pozorování z mnoha perspektiv, o exaktní kontroly i zkušeností z první ruky.
Co se případu CHEN Guangchenga týká, zažili mnozí lidé obdobné problémy. Jeho právníci byli napadáni každý den od chvíle, kdy dorazili do Shandongu. Museli snášet neustálé útoky od místní vlády a to během celého procesu. Nedávno navštívili CHENovu ženu a hned byli zbiti neidentifikovatelným houfem zločinců. Deset telefonátů bylo třeba k tomu, aby na místo činu konečně dorazila policie. Jenomže potom vůbec nezasáhla a jen se zájmem přihlížela, jak ti zločinci mlátí do právníků a ničí jejich auto. Později jsem těm mužům finančně vypomohl.
K tomuto případu existuje ještě jeden důležitý detail. Po příjezdu policie si někteří lidé stojící poblíž všimli, že policisté odstranili ze svých aut poznávací značky a identifikační čísla. Byli si zřejmě vědomi toho, že jejich chování je stejné jako těch organizovaných zločinců a mohlo by poškodit pověst policie.
Tento scénář naprosto jasně ukazuje, že současnému režimu už v podstatě zbývá jen to násilí. Ale není druh násilí, které používá stát. Tohle je násilí, jaké používají gangsteři, mafie a darebáci všech kategorií. Strana si uvědomuje tuto tíživou skutečnost, a proto akceptuje ten současný beznadějný stav. Do boje proti lidu a k jeho kontrole nasazuje všemožné zločinecké prostředky. A samozřejmě se to vše snaží udržet v tajnosti. Toto je situace, která nastala v době, kdy se strana začala blížit svému konci.
Celostátní hnutí odporu
CHEN Guangcheng je jen jednotlivec. Ale jeho uvěznění vyvolalo v celé zemi rychle se šířící hnutí, vzepřít se tomu násilí a to strana nemůže v žádném případě popřít. Proč tedy vyvolal případ s CHENem u lidí takovou reakci?
Měl bych zdůraznit fakt, že CHEN je sice slepý, ale přesto zcela jasně a zřetelně vidí, do jak hluboké propasti zloby se celá čínská společnost propadá. Viděl, jak hluboká ta propast zla je, a nabídl ostatním svou pomoc. Byli to lidé jako on, bezmocní a pronásledovaní. Začal být sám pronásledován, a přesto měl tu odvahu, že vstal a řekl pravdu, zatímco ti ostatní kolem něho takovou odvahu neměli. V tom je právě ten rozdíl mezi ním a ostatními.
Strana se opravdu nemusí bát jednoho muže, a ještě k tomu když je slepý. Ale ona se bojí především nepoddajnosti národa a nezkrotného ducha odporu a proto bez milosti a s nasazením všech prostředků potlačuje všechno, co by odpor podněcovalo. Bojí se tedy i člověka, který vytrvale a nahlas vyslovuje pravdu.
Většina Číňanů už zaznamenala tu skutečnost, že strana zamýšlí tohoto muže nejen odstranit, ale jde jí především o to, aby s jeho odstraněním zmizel i onen zvláštní duch odporu. Tím však ten případ vyvolal v celé Číně snahu vzepřít se tomuto druhu násilí.
Může strana sama sebe reformovat?
Dnes by se možná chtěla strana sama reformovat, ale nikdo není schopen to provést. Bývalý vůdce JIANG Zemin dosáhl totiž toho, že zničil jakoukoliv možnost reformy. Kdo má dnes i jen pár kognitivních schopností, může v dnešní Číně poznat, že současní čínští vůdci HU Jintao a WEN Jiabao mají jen dvě možnosti volby: buď mohou ze strany vystoupit, nebo až do své smrti lpět na diktatuře jedné strany. Žádná jiná možnost pro provedení reforem ve straně neexistuje. Toto jsou ty dvě možnosti, které mají HU i WEN, protože nutné podmínky pro reformu strany prostě neexistují. A vzhledem k tomu, že jim chybí odvaha, aby stranu opustili, hledí společně se zánikem tohoto státního aparátu vstříc svému vlastnímu konci.
Patrně se stydí HU i WEN, že se musí postavit před tuto stranu. Ale jejich svědomí je pořád zatěžováno příliš rozbujelou korupcí a násilím. Jak to v současnosti v Číně vypadá s morálkou a etickými hodnotami lidí, jasně dokumentují události, jako případ s CHEN Guangchengem nebo případ na naftových polích v Shaanxi. Avšak jak HU, tak i WEN pociťují potřebu ochraňovat lidi zodpovědné za to násilí a trestat jejich oběti. A tak vyžadují násilníci od svých vůdců: „Musíte nás podpořit, jinak přivedete stranu i celou zemi do nebezpečí."
Kdo je ještě členem Komunistické strany Číny?
Není žádným překvapením, že komunistická strana dodnes vyčísluje počet svých členů na 90 až 100 milionů. Ovšem ve skutečnosti je toto číslo bez statistické průkaznosti. Mnoho, mnoho lidí už dávno stranu opustilo, především uvnitř, ve svém srdci.
Strana právě organizuje celou řadu velkých a pečlivě naplánovaných oslav. To nám jen dokumentuje, že se její charakter ani v nejmenším nezměnil. Pořád si asi totiž myslí, že přiměje čínský lid k tomu, aby slepě věřil jejich bludu, že komunistická strana tu bude „věčně, velká, přeslavná a bezchybná", a to i přesto, že pokrývá zemi i nebe násilím a podvodem.
Snahy komunistické strany o zvýšení počtu členů jsme nedávno zaznamenali i v naší rodině. Moje dcera vyprávěla, že škola prosila všechny žáky, aby vstoupili do Svazu mládeže komunistické strany. Řekl jsem jí, že i když nemám komunisty rád a oba její rodiče ze strany už vystoupili, ponechávám rozhodnutí jen na ní. Vyprávěla, že třídní učitel přislíbil bonusové body těm, co vstoupí do strany. Tyto body se potom připočítávají při přijímací zkoušce na vyšší stupeň. Naproti tomu ti, co do strany nevstoupí, těm budou body odečteny. Tohle byla veřejná vyhrůžka. Přemýšlejte o tom, jaké to je, když lidé takhle vstupují na první příčku stranického žebříku!
[1] Systém prozatímního povolení k pobytu (Zhan Zhu Zheng): aby člověk mohl v nějakém čínském městě bydlet a pracovat, musí mít trvalé nebo časově omezené povolení k pobytu. Nemůže-li se tímto povolením prokázat, může být kdykoliv vykázán nebo musí zaplatit pořádkovou pokutu.
Kapitoly: Úvod, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7
