„Pokud by se lidé na na Zemi octli s ničím víc než jedinou kokosovou palmou, žili by si docela šťastně a spokojeně po celou věčnost“ - zní arabské přísloví.
Je to ironie, že utrácíme miliony za laboratoře, desítky tisíc za tituly a poslední výstřelky vědy, zatímco dokonalá potravina s přírodními antibiotiky, kosmetickými vlastnostmi a výživnou hodnotou vyrůstá opuštěná někde v tropech.
Kokos, který byl spatřen plavat až v Norsku, se převáží ke břehům zemí celého světa lodí a samovolně zakládá kolonie kokosových stromů už zhruba 70 milionů let. O místě jeho původu se vedou spory. Je možné, že pochází z Lemurie nebo z ostrova Mu – legendárních prehistorických ostrovů v Pacifiku.
Jednoduché zpracování, které lidé používají stovky, možná i tisíce let, zachovává kokosu všechny výživné látky. Na některých kokosových plantážích se tyto metody zachovaly, jen do nich zapojili moderní techniku, aby se farmáři mohli začlenit do dnešní ekonomiky a přitom se nemuseli vzdát přirozeného životního stylu.
Kokosový olej, o němž v tomto článku píšeme, je přírodní, panenský olej. Rafinovaný olej z kokosu, ač to zní líp, obsahuje méně živin, přidané chemikálie a nenasycené tuky.
Kyselina laurová
Složkou kokosového oleje je i kyselina laurová. Dalším významným zdrojem této látky je mateřské mléko, a výtažky z kokosového oleje jsou také obsaženy v mnoha kojeneckých výživách. Kyselina laurinová je nejúčinnější složkou v mateřském mléce, která posiluje imunitní systém dítěte. Vyznačuje se silnými antimikrobiotickými vlastnostmi, jelikož kojenec si kyselinu přemění na monolaurin.
Rozložením tukové membrány mikrobů monolaurin zničí virusy, bakterie a prvoky, jako např. HIV, spalničky, opar prostý a herpes virus. Opravdu bychom museli novorozencům dávat očkování, kdyby byli kojeni?
Monolaurin si vybírá, jaké mikroby zničí. Jde hlavně po viru Helicobacter pylori způsobujícím vředy, aniž by přitom poškodil dobré bakterie v zažívacím systému tak, jak to udělají antibiotika.
Výsledky výzkumu ukazují, že opar nebo herpes virus způsobují kornatění a ucpávání cév. Pokud by se to potvrdilo, konzumace kokosového oleje by pomohla cévy vyčistit.
Poté, co matka přestane dítě kojit, odkud kyselinu laurovou bereme? Ve starých časech se kokosový i palmový olej hojně používaly jako pokrmový tuk při vaření doma i v průmyslovém zpracovávání potravin. Laurinovou kyselinu bychom také v malém množství našli ve smetaně a plnotučném mléce.
Až do roku 1998 se kokosový olej používal jako „máslo“ do popcornu v kinech. Kokosky, pokud se upekly ze sušeného kokosu, obsahovaly bezmála 6 gramů kyseliny laurové v každém kousku. Od šedesátých let ale kokosový olej v průmyslové zpracovaných jídlech nahradil olej z řepky a dalších rostlin.
Můj otec, přírodovědec dobře obeznámený s tropy, vždycky říká, že kokosový olej je nejlepší opalovací krém. Nikdy jsme si to ale neměli možnost vyzkoušet, protože v lékárnách se neprodával a nalézt ho jinde bylo rovněž obtížné.
Ukázalo se, že někteří lidé si olej z kokosu jako ochranu před spálením opravdu vychvalují, obzvlášť pokud ho zároveň i konzumují. Kůže natřená kokosovým olejem se leskne a krásně září. Obsahuje ochranný faktor 4 a pohlcuje 20 procent UV záření.
Na blozích věnovaných tomuto tématu autoři radí nechat olej pár minut vstřebat, než se člověk vystaví slunci. V případě, že se někdo přece jen spálí, zmírní kokosový olej bolest, zabrání vzniku puchýřů a dokonce i postižené místo opálí.
Odhaduje se, že desetinu všech korálových útesů na světě ohrožuje 4-6 tun opalovacích krémů, který moře každoročně smyje z kůže koupajících se lidí. Chemikálie v komerčně vyráběných opalovacích krémech probouzí k činnosti latentní viry v symbiotických řasách, které v korálových útesech žijí. Kokosový olej má antivirové vlastnosti. Je možné, že by šlo o jeden ze způsobů, jak korály chránit?
Mary G. Enigová, Ph.D. z nadace The Weston A. Price odhaduje, že dospělí by měli přijímat 10 až 20 gramů kokosového oleje denně, což je dávka obsažená asi ve třech lžících kokosového oleje či dvou až třech kokoskách.
